Jak jsem dospěl ke zkoumání RKZ

Univ. prof. Dr. Viktorin Vojtěch

Jako téměř všichni z naší generace, byl jsem i já přesvědčen, že RKZ jsou padělány. Zvláště přispělo k tomu nalezení t. zv. kryptogramu "Hanka fecit" Dolanským r. 1899. Roku 1913 usnesla se Česká akademie vydati ku stoletému jubileu nálezu Rukopisů (r. 1917) jejich přesné fotografické faksimilové vydání a já byl vyzván k fotografickému jejich zkoumání, zvláště RZ. Problém mne velmi zajímal, ač jsem tušil, že nebude jednoduchý. Po prohlídce RKZ na podzim ve fysikálním ústavě za velké účasti pánů z Akademie, došlo k prvým orientačním zkouškám fotografickým v lednu 1914 a téhož roku o prázdninách pak k soustavnému zkoumání. Avšak tyto práce byly záhy válkou přerušeny a sporé tehdejší výsledky, o které se jevil malý zájem, jsou publikovány v časopise "Knihomol" r. 1927.

Po válce, když se metody fotografického zkoumání zdokonalily a já jsem si mohl opatřiti příslušné přístroje a získati nové zkušenosti, odhodlal jsem se k dalšímu zkoumání RKZ. Požádal jsem proto správu Národního musea o laskavé zapůjčení RKZ za tímto účelem. Bylo mi ochotně vyhověno a Rukopisy byly všestranně zkoumány ve Státním pokusném ústavě grafickém. Celkem bylo učiněno přes 400 zkoušek, a to o prázdninách r. 1927 a pak v prosinci 1927 a v prvé čvrti r. 1928. Bádání směřovalo jednak ku zjištění různých rasur hlavně v RK, a dále k tomu, zda by se nedalo objeviti někde staré písmo, třeba vyškrábané, podle kterého by se dalo souditi na stáří RZ, a posléze mne zvláště zajímalo ono tajemné místo, na kterém měl býti "kryptogram" "Hanka fecit". Přes to, že bylo fotografováno jak paprsky neviditelnými, a to jednak infračervenými, jednak i ultrafialovými a Röntgenovými, nebylo možno objeviti žádné jiné písmo. Zdálo-li se někde, jako by se tu a tam stopy nějakého písma objevovaly, při bližším zkoumání se ukázalo, že je to struktura pergamenu. Rovněž nebylo možno zjistiti v onom kryptogramu, co má znamenati, jisto je jenom, že tam "Hanka fecit" čísti nelze ani s velkou fantasií.

Šlo nyní o to, jak nalezené výsledky učiniti přístupnými širší veřejnosti, totiž, najíti nakladatele. Věc byla obtížná, ježto šlo o podnik nákladný, měly-li se výsledky vydati dokonalou technikou reprodukční. Rozřešil to prof. V. Flajšhans, který se obrátil na "Unii" a také tam našel ochotu vydati Rukopisy s jeho poznámkami v dokonalé úpravě k desítiletému jubileu trvání republiky (v r. 1918), jako doklad vyspělosti techniky reprodukčního umění československého. Česká akademie věd a umění přispěla na vydání jednak přímou podporou, jednak tím, že se zavázala koupiti určitý počet výtisků pro své členy.

Bohužel dílo nemohlo vyjíti včas, jak bylo míněno, nýbrž až začátkem r. 1930. Bylo třeba překonati četné překážky rázu technického, aby výsledky byly po každé stránce dokonalé. K reprodukci byl volen světlotisk, jakožto jedna z nejlepších metod pro podání jemných detailů, metoda však zvláště pro barevné obrázky velmi pracná. Po mnohých zkouškách se věc podařila a zásluhou Unie, jež věnovala dílu velkou péči, dostala se do rukou čtenářů kniha, která může dobře sloužiti k studiu Rukopisů, nejsou-li přístupny v originále.