Dne 3.července 1947 zesnul profesor Masarykovy university PhDr. a RNDr. Vladimír Úlehla. Je rys tragiky v tomto odchodu. Přetržena byla životní dráha badatele ve věku, kdy bohatě rozvětvené pracovní úsilí přinášelo významné plody. Jedním z nich jsou objevné studie o slovanské národní písni. Jsou neobyčejně cenné i pro Rukopisy. Uzavírá se jimi poslední, až dosud ne zcela vyjasněný bod rukopisného sporu, jejž dříve nedovedli uspokojivě vysvětlit ani obránci, ani odpůrci - totiž námětová a formální příbuznost některých lyrických písní RK s některými písněmi jinoslovanskými.
Tuto podobnost (na př. u písně Róže, Jahody) konstatovali dávno před vypuknutím rukopisných bojů Hanka, Čelakovský, Erben. Erben připisoval tento zjev vojenským stykům česko-ruským ve 12.století. I Gebauer se zabýval studiem této podobnosti v době, kdy ještě zastával pravost RK. Roku 1899 Jan Máchal v Listech Filologických publikoval názor, že lyrické písně v RK byly složeny V.Hankou podle Čulkovovy sbírky ruských národních písní, vydané koncem 18.století. - Pracemi Čeňka Zíbrta a zejména Mistra Ludvíka Kuby otevřely se nové zajímavé výhledy na společnou slovanskou tradici písňovou. Kuba našel řadu překvapujících shod slovanských písní jak co do námětu i co co melodie.
Prof. Dr. Úlehla podal letošního roku, takřka v posledních dnech svého života, přednáškami v rozhlase i vystoupeními "Moravského tanečního a pěveckého sboru" výsledky studií o vztazích české národní písně k písním jiných slovanských národů. Z hlediska Rukopisů korunou jeho poznatků je zjištění, že v celé karpatské oblasti, na území Moravy, Slovenska, Polska, Ukrajiny i Rusi je jako prastaré dědictví minulosti společný písňový fond, v němž výrazně se zračí shoda starých písní českých se starými písněmi polskými a ruskými. Při rozboru těchto písní, často deformovaných změnami a dodatky pozdějších dob, zjistil Úlehla případy, kde jde o společnou tradici více než tisíciletou. V tom je shoda s Ludvíkem Kubou, jenž své doby projevil názor, že právě ty písně, které jsou společným slovanským majetkem, jsou prastaré.
Poznatky Úlehlovými dovršuje se rozpad posledních zbytků rukopisných námitek, formulovaných kdysi Máchalem a po něm opakovaných Hrubým. Kdysi vytýkané shody jsou dnes - ve světle výzkumů Úlehlových - právě korunním svědectvím pravosti a byla by to naopak neshoda, jež by mohla být důvodem ke kritice. Zaslouží též pozornosti, že mezi prastarými písněmi, Úlehlou zjištěnými a zachycenými, jsou zajímavé ukázky desetislabičného verše (tento verš se vyskytuje jak známo i v RZK). Obětavou činností prof. Dra Úlehly i paní M. Úlehlové-Hradilové, léta trvající, byly zachovány takřka v poslední chvíli taneční a písňové tradice z dávných dob, jak se uchovaly zejména v hornatých krajích Moravy. U některých nejstarších písní z doby předkřesťanské vystopoval Dr. Úlehla vlivy antické. Žasnoucí Praha uviděla letos v květnu při vystoupení "Moravského tanečního a pěveckého sboru" předvedení hlavních událostí bývalého obřadního roku předkřesťanského.
Tak postupně i s jiné strany - nejen pracemi archeologů - vystupují z temna prehistorie zcela jiní Slované než jak nám je líčil na příklad Peisker a sp., nebo historikové, kteří uznávali existenci národní kultury až teprve od chvíle, kdy ji osvětlily historické prameny. Dostává se zadostiučinění velkému znalci slovanské písně, Ludvíku Kubovi. Kuba, který je nejen význačným malířem, ale i hlubokým myslitelem, přisoudil právě lidu, jenž písma dosud nepoznal, zvláště významnou tvůrčí sílu básnickou. Praví o tom (v studii "Národní píseň): "...národní píseň je hudebně-literární kultura analfabetismu ... analfabeta nosí vše, čeho mu třeba, v hlavě a srdci a jda světem, vždy má pohotově sentenci, verš, píseň, takže žasneme stejně nad ohromnými zásobami jeho duševního majetku, jako nad uměleckým způsobem, jakým se dovede snadno vyjadřovati.
Do duševního majetku našich předků z doby předhistorické patřily i tak zvané "pohanské" básně RK. Snad po staletí žily toliko v ústním podání, až je zachytil středověký písař ve sborníku, jehož zbytek je RK. - Úlehlovo i Kubovo pojetí je s rukopisnou obranou v souladu a podporuje ji i když oba badatelé kráčeli za svými studijními cíly úplně mimo rukopisný spor.
Zprávy České společnosti rukopisné, cyklostylovaná řada, 1.12.1947