Zprávy České společnosti rukopisné

Citát
K vyplnění místa připojujeme citát z literatury, který blíže osvětluje přístup Gebauera a jeho školy k posuzování RKZ z jazykové stránky.

Teprve v 19. století vyústilo zkoumání jazyka ve zvláštní vědeckou disciplinu. Po etapě zakladatelsté (J. Grimm) a etapě rozvoje dosavadních poznatků a metod (J. Dobrovský, F. Miklošič) následovala etapa tzv. mladogramatiků (J. Gebauer).

Mladogramatikům se podařilo vysvětlit některé nejasnosti hláskového vývoje, které ještě zakladatelé historicko-srovnávací jazykovědy považovali za vyjímky ze zákonitostí.

To je přivedlo k tvrzení, že ve vývoji hlásek neexistují žádné vyjímky. Jazykové zákonitosti působí se stejnou nutností jako zákony v přírodě a jazykovědu lze proto řadit mezi přírodní vědy. Prestiž přírodních věd je patrna i v názorech A. Schleickera, původním vzděláním botanika, který do zkoumání vývoje jazyka vnesl některé myšlenky Ch. Darvina. Schleicher považoval jazyk za biologický organismus, který se rodí, roste, vyvíjí, stárne a umírá, přičemž je nezávislý na člověku.

Mladogramatický proud považoval popis současného jazyka za nevědeckou činnost. Velkým záporem bylo také to, že jazyková fakta sledoval izolovaně, nikoli v systémových souvislostech.

Ex: Jirák J., Nekvapil J., Šoltys O.: Jazyk ve společenském kontextu (Základy jazykovědy pro studenty sociálních věd). Scripta PedF UK, 1.vydání, Karolinum, Praha 1992