Zprávy České společnosti rukopisné

210 let od narození Václava Hanky

Před 210. lety, dne 10. června 1791, se narodil významný český buditel, knihovník Musea království Českého, básník, jazykovědec, editor staročeských památek, překladatel a nálezce Rukopisu královédvorského Václav Hanka.

Česká společnost rukopisná uctila jeho památku položením kytic u jeho pomníku ve Dvoře Králové a u jeho hrobu na Vyšehradě.

K připomenutí významu tohoto neprávem zapomínaného buditele, zde přetiskujeme báseň Michala Hórnika¹, jíž vyjádřil vděčnost Lužických Srbů za pomoc Václava Hanky při vzkříšení lužické srbštiny a lužickosrbského národa. Snad i Čechové budou jednou Václavu Hankovi vděčni.

Rodný dům Václava Hanky
Mgr. Dana Mentzlová

O prázdninách možná budete mít příležitost navštívit Hořiněves a vidět rodný dům Václava Hanky. Je to roubený dům čp. 10., bývalá zájezdní hospoda, ležící v horní části obce hned u hlavní silnice. Provádění návštěvníků má na starosti pí. Rybářová, Hořiněves čp. 25 (naproti hostinci), ale je těžké ji zastihnout doma.

Rozlehlý dům je reprezentativním příkladem roubeného lidového domu Hradecka². Dům vznikl asi kolem roku 1720; má podélný půdorys s příčně položenou chodbou, jdoucí celou hloubkou stavby. Po stranách chodby jsou umístěny dopředu velké světnice a krámek s výkladem pod vysunutou patrovou komorou, stojící na čtyřech profilovaných pilířcích, v zadní části domu jsou komory a přístěnky. Mohutně působící sedlová střecha má diagonálně skládané lomenice. Do čelní strany předsunuté komory je zasazen oválný reliéf s Hankovým poprsím z kovolijecké dílny Menc-lovy, odhalený roku 1862 za přítomnosti Fr. Palac-kého, Fr. L. Riegra aj. Velký kamenný pomník Hankův vpravo u domu je dílem hořického sochaře Mořice Černila z roku 1890. V domě je umístěna stálá expozice věnovaná Václavu Hankovi.

Divadlo a Rukopisy
Ing. Jaroslav Gagan

Pro rukopisné stránky na internetu jsem začal sepisovat přehled divadelních her s náměty z Rukopisů; dosud jsem našel tato představení:

• Bedřich Smetana: Libuše
  slavnostní zpěvohra ve 3 jednáních, text Josefa Wenziga do češtiny přeložil Ervin Špindler, první provedení 11.6.1881 při slavnostním otevření Národního divadla
• Zdeněk hrabě Kolovrat Krakovský: Libuše
  činohra v 5 jednáních, první provedení 5.10.1870 v Prozatímním divadle
• Bedřich Smetana: Libušin soud
  hudba k živému obrazu k básni RZ, první provedení 12.4.1869
• Václav Kliment Klicpera: Libušin soud
  smutnohra v 1 jednání, 1832
• Josef Václav Frič: Libušin soud
  dramatická báseň v 5 dějstvích, Ženeva 1860
• Josef Linda: Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům
  historická hra v 5 jednáních, 1823; pro loutkové divadlo Lindovu hru upravil Dr. Jan Bartoš, 1934
• Václav Kliment Klicpera: Tataři u Holomouce
• Jan Nepomuk Štěpánek: Jaroslav Šternberk
  činohra, 1838, Stavovské divadlo
• Leopold Josef Hansmann: Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce
  historické drama v 5 jednáních, pro divadlo upravil Jan Neruda, první provedení 23.10.1859 v Novoměstském divadle
• František Josef Janke: Jaroslav, vítěz nad Tatary
  dramatický obraz z dějin česko-moravských ve 3 dějstvích s předehrou, první provedení 27.9.1874 při otevření Hankova divadla ve Dvoře Králové nad Labem
• J. Šourek: Válka s Tatary
  historické drama v 6 obrazích, upravil J. Šourek podle hry J. Lindy, první provedení 5.6.1876 v Areně smíchovské
• Gustav Pfleger Moravský: Záboj
  zpěvohra ve 3 jednáních
• Josef Kajetán Tyl: Výhoň Dub
  historicko-romantická činohra v 5 jednáních, první původní práce Tylova, Stavovské divadlo
• Josef Kajetán Tyl: Čestmír
  dramatická báseň v 5 jednáních, první provedení 3.5.1835 ve Stavovském divadle
• H. Wilken: Kralodvorský rukopis
  veselohra v 1 jednání, do češtiny přeložila Eliška Pešková, první provedení 28.6.1869 ve Švandově areně v Pštrosce

Náhodou jsem na internetu objevil stránku divadélka Hračka, které má ve svém archivu Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Představení se hrálo pouze jednou v ZDŠ Vlkova v Praze na Žižkově (10.11.1969 ve 14 hodin). Napsal jsem panu režiséru Václavu Svěrákovi, jestli by si vzpomněl na toto představení a řekl mi o něm něco.

"Vážený pane, děkuji za Váš dopis, který ve mě oživil vzpomínky na restauraci ,U krále brabantského`, kde jsme s Vláďou Kopeckým, výtvarníkem Horčičkou³ a dalšími probírali otázku Rukopisů... Protože jsme v Praze začínali hlavně pořady poesie pro studující mládež: Máchův Máj, Homérovu Odysseu atd., nemohli jsme minout Rukopisy. Jestliže se v Čechách dvacet let před Máchovým Májem objeví tak silné básnické dílo, které je inspirací celé obrozenecké generace, je neuvěřitelné, že je kolem tak propastné ticho. Absolutní nezájem. Pořad byl hotov a jak jste viděl, pouze jedno představení! Bylo nám řečeno, že není v osnovách a tudíž není zájem o seznamování s touto látkou žákům v době vyučování. Čímž byl pořad zrušen... Pořad začínal úvodem Jiráskových Starých pověstí: Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů... přes výklad nálezu. Recitovali jsme skoro celý Libušin soud z RZ s podkresem Smetanovy Vltavy. Byl zmíněn: Mácha, Mánes, Aleš, Smetana, Myslbek, Zeyer, Palacký, Jungmann, Tyl i Goethe a recitovali jsme Kytici z RK, ovšem i citovali z Athenaea, Ivanova a Kriminalistického oddělení. A končili jsme velkou ukázkou ze Záboje a Slavoje. Na pořadu jsme spolupracovali s Pedagogickým ústavem. Bohužel, jak jsem už napsal, absolutní nezájem ať se člověk obrátil kamkoli. Podle mého názoru otázka pravosti není tak důležitá jako to, že byly inspirací našich základních děl výtvarných, hudebních i literárních. A jak správně píšete, většina populace je nezná! Je to absurdní, ale je to tak." Tolik citace z dopisu pana Svěráka - herce, režiséra a principála divadélka Hračka. V roce 1969 se divadlo jmenovalo Volná noha Praha; za 30 let sehráli více než deset tisíc představení! Přehled jejich her najdete na internetu: http://www.volny.cz/hracka/foto.html

Satirický pohled na Rukopisy u Svatopluka Čecha
Mgr. Dana Mentzlová

Známý český spisovatel Svatopluk Čech (1846-1908) se nezapojil do rukopisného sporu přímo novinovými články, ale jeho názor na Rukopisy je zřejmý z jeho literárních děl.

Především je to báseň č. 5 ze sbírky Petrklíče. Báseň začíná tím, že učenec koupil u vetešníka klíče a vymyslel si hypotézu, že jsou to klíče od Vyšehradu. Svou hypotézu vědecky rozpracoval: "_píše o ,trigorce`, o ,kurhanu`, o Svarohu, plku Igorevě, o nosovkách dávných Polabanů, o ,vítězi`, o ,věhlasné děvě`". Učenec dokazuje, že ode dávna ke klíči vždy zámek jakýs patří. O klíčích se píší skvostné knihy, učitelé o nich učí, když tu náhle jeden odpůrce řekne, že vchod Vyšehradu "zavíral se leda na petlici nebo na závoru". Odpůrce je umlčen, vede se vědecký boj, zejména po kavárnách. Nakonec se zvolí komise pro výzkum klíčů, avšak ty se zničehonic ztratí.

Přímo o Rukopise královédvorském pojednává Čechova povídka ze sbírky Pestré cesty po Čechách. V ní profesor V. B. Kostlivý a Jan Vraný putují z Prahy směrem na Dvůr Králové. Profesor Kostlivý totiž vymyslel, jak by se dala obhájit pravost RK: jelikož ministranti vyprávěli, že pergamenové spisy rozřezávali na proužky a používali k utěsňování svíček či varhan, snad by se v kostele daly najít ještě nějaké zbytky z RK. Profesor se tedy vydá se svým žákem na pouť do Dvora Králové, cestou sleduje život lidu a sbírá jadrná česká slova, jako "uzenice". Výsledky jeho pozorování jsou parodií na romantická líčení života lidu dřívějších buditelů. Profesor hovoří starobylým jazykem, který je rovněž parodií na vyjadřování některých obrozenců. V hostinci v Sobotce slyší jméno "Vaňura". Profesor Kostlivý zná toto jméno "z historie nalezení našeho slavného rukopisu, ve kteréž jest osobou převelmi důležitou". Když Vaňuru dostihnou, zjistí, že je to skutečně příbuzný královédvorského Vaňury, že ten opravdu měl zbytek pergamenové knížky, ale že starý pergamen zašil do podešví bot. Profesor běduje: "Takového tedy osudu dostalo se nejdrahocennější památce našich předkův! Nepřeberné poklady dřevní poesie surově rozšlapány v ničemných trepkách nevážnými nohami nevědomých potomkův!"

Motivu rukopisu zašitého do podešve použil Čech i v Novém epochálním výletu pana Broučka, tentokrát do patnáctého století, v němž panu Broučkovi opravil husitský švec jeho perka, jichž si pan Brouček považoval pro jejich trvanlivost; ale: "Trvanlivost tato činí skoro již zoufalým jistého profesora, který si husitské podešve, až budou roztrhány, vyžádal k vědeckému probádání - kdož prý může věděti, nenajde-li se v nich nějaký nový proužek našich rukopisů, čímž by neblahý spor rázem šťastně byl ukončen. Ale podešve nechtějí a nechtějí se roztrhati, a proto budeme bůhvíjak dlouho ještě čekati na konečnou Obranu dotčeného pana profesora."

V uvedených dílech vidíme odmítavý postoj ke starší generaci obrozenců, v básni ze sbírky Petrklíče skeptický postoj k Rukopisu zelenohorskému (slova "vítěz" a "věhlasná děva" z RZ), v Pestrých cestách a Výletu pana Broučka zesměšňování Rukopisu královédvorského, z čehož můžeme usoudit, že Svatopluk Čech byl přesvědčen o podvrženosti Rukopisů.

Vlastivědný kroužek ve Dvoře Králové jubilejní
Ing. Jiří Urban

V letošním roce si možná někteří královédvorští připomenou, že před 40 lety vznikl v jejich městě Vlastivědný kroužek. Pro nás je významný tím, že se nesmazatelně zapsal do dějin rukopisného sporu.

Na jeho založení vzpomíná Josef Patzak v prosincovém čísle Zpráv Královédvorského muzea a Vlastivědného kroužku z roku 1968 takto: "V počátcích své historie sdružili se milovníci historie a zejména rodného města v ,Kroužku přátel Dvora`. Zprvu byli spolupracovníky Městského muzea a zaměřili se na shromažďování fotografií starého Dvora. Ze zápisu kroužku ze dne 15. června 1961 se dovídáme, že jedné z prvních schůzí se účastnili Václav Svoboda, Jaroslav Maťátko, Josef Macháček, Oldřich Šíl, Stanislav Veselý, Josef Patzak a správce muzea Vlastimil Trojan."

Dále pak autor poznamenává, že slavnému výročí (150 let od nálezu RK) předcházela v dubnu 1964 přednáška pracovníka Ústavu dějin české literatury ČSAV Mojmíra Otruby.

Aktivita Vlastivědného kroužku značně sílila a pro nás je pozoruhodné, že dospěla až k plánům na zřízení Muzea Rukopisu královédvorského. Ale k realizaci už z nějakých důvodů nedošlo. Kroužek brzy navázal těsný kontakt se členy bývalé ČSR, ale i s jinými badateli, jako byli dr. Šonka, dr. Rieger a samozřejmě i vlivný publicista dr. Ivanov.

V mém archivu se nalézá několik fotografií z některých rukopisných akcí kroužku. Jedna série se týká návštěvy Národního muzea 15.1.1966, za níž byly prohlíženy podezírané památky. Pozoruhodná je např. fotografie MPKV dokumentující stav před zkouškami Ivanovova týmu.

Podrobné zpracování rukopisné aktivity ve Dvoře Králové si jistě jednou najde svého historika. A možná dojde i na uskutečnění záměrů, na které se v době normalizace nějak pozapomnělo.

Stav MPKV před zkouškami provedenými tzv. Ivanovovým týmem.	Momentka z téže série (zleva): Skokánek, Maťátko, Pazelt (?), Zachystal, neznámá dáma, Urban, Hojný (?), Šonka

Recenze

Hana Pátková: Cvičení z pozdně středověké paleografie

Velmi užitečnou paleografickou pomůcku, jakých v současnosti není mnoho, představuje nově vydaná publikace autorky Hany Pátkové Cvičení z pozdně středověké paleografie (1. vydání, Scriptorium, Dolní Břežany 2001, ISBN 80 86197-19-0, 32+21 s.) Publikace je - jak už plyne z jejího názvu - zaměřena spíše prakticky. Obsahuje celkem 21 obrazových ukázek písemností od druhé třetiny 15. století do 2. desetiletí 16. století, pocházejících z Ústí nad Labem, Loun a Žatce. Každá ukázka je doplněna přepisem a u cizojazyčných zápisů i překladem do češtiny. V úvodní části je i velmi pěkný přehled zkratek používaných v rukopisech s nikoliv překreslenými ukázkami, ale s fotografickými snímky jednoho slova se zkratkou. Jedná se tak o pěkný protějšek známé Paleografické čítanky Z. Hledíkové a J. Kašpara z roku 1982 (2. vydání vyšlo r. 2000), jíž se sice nemůže rovnat rozsahem, zato však kvalitou reprodukcí. -kn-

Ohlasy písní Rukopisných

Profesor FFUK Alexandr Stich a kol. sepsali reprezentativní dílo Česká literatura od počátků k dnešku, doplněné čtyřmi knihami textů. Doporučená cena komplexu je 1525 Kč, vydaly Lidové noviny 1998-2000. Mezi ukázkami jsou decentně uvedeny (bez ironických poznámek) i výňatky z RKZ. Úvodní tlustospis o 1060 stránkách o nich říká mj.: "... Podvrženost obou Rukopisů byla nakonec prokázána a obecně uznána (třebaže dosud existuje velmi aktivní skupina zastánců jejich pravosti) ... Dnes řadíme RKZ bez pochyb mezi významná díla obrozenecké poezie ... Pokud jde o dílčí textové problémy, zůstává v obou dílech lecos dosud nevyjasněno ... Jako padělatel se (namísto Hanky, rš) přesvědčivěji jevil Josef Linda⁴ ..." Vidíme, jak se tu autor vyjadřuje již mnohem opatrněji, než např. "mnohorozumný" Arne Novák, jak byl s oblibou nazýván J. S. Macharem.

Téměř současně vyšel v edici Odkaz nakladatelství Fragment 2000 další pokus o obrázkový slovník, tentokrát Čeští spisovatelé v deseti stoletích. Je oceněn Zlatou stuhou, ale kritik Lidových novin jej hodnotí jako "karikaturu české literatury". Mezi padesáti autory v něm uvedenými zříme mnohé, kteří si dodnes nevydobyli literární ostruhy. S podivem tu nacházíme alespoň "našeho" břitkého Jana Nerudu, coby "skvělého kronikáře městských lidiček".

Ani v nejnovější Čítance pro střední školy od Jaroslava Pecha (Svoboda, 1997) nezbylo na 215 stránkách místo pro "významné dílo obrozenecké poezie". Učebnice, základ to vědomostí nastávající inteligence, začíná Životem sv. Konstantina a vrcholí klasiky M. Vieweghem a Hovnem, které hoří od Petra Šabacha. Nakonec můžeme říci, že bohudíky. Kdoví, co bychom se tu o RKZ ještě mohli dozvědět...

A závěrem ještě perlička. Letos byla založena cena Miroslava Ivanova, určená pro nejlepší díla z oblasti literatury faktu. Snad je obdrží autoři i bez berliček nejroztodivnějších záhad a tajemství. -rš-

Kamenné svědectví románské architektury

Tvoří první díl mohutného projektu Deset století za jediný den. V něm je k vidění na Pražském hradě to, co bylo dosud ukryto v nejnižších podlažích Starého královského - a knížecího - paláce, tedy zhruba pod Vladislavským palácem. Nás zaujmou tři soudobá díla.

Předně pozůstatky valového opevnění z doby počátku 10. až první poloviny 12. století, známého z vyhnání Polanů z Prahy. Je jím hliněný násep vyztužený dřevěnou konstrukcí, na vnějším líci obložený kamenem. A nedaleko slavný, dnes kamenný nástupce "brány přes Vltavu"⁵ . U něj se lze dočíst: "Tento prostor býval průjezdem nejmenší z románských bran na jihu. Vstup byl záhy zrušen, a věž (v níž byla tzv. Jižní brána umístěna, rš) dodnes zachovaná v plné výši, se stala součástí gotického paláce".

Posledním exponátem, který nás zajímá, je votivní reliéf s trůnící P. Marií a králem Přemyslem Otakarem I. z kostela v. Jiří, z první čtvrtiny 13. století. Lze předpokládat, že byl předobrazem pískovcového retáblu - části nad oltářním stolem - Matky Boží Opatrovnice s Ježíškem v náručí z původního olomouckého votivního kostela. Moravská skulptura je asi o půl druhého století mladší a byla vytvořena na paměť Jaroslavova vítězství nad Tatary.

A závěrem. Koho by zajímalo, jak se žilo ve středních Čechách v Libušině době, může toho být svědkem na maketách v životní velikosti, vystavovaných v roztockém Středočeském muzeu s názvem Čechy v době ranného středověku. Doporučujeme jako odpolední výlet. -rš-

Členské zprávy

Zpráva o VIII. řádné valné hromadě ČSR

V sobotu 28. dubna 2001 se v salonku restaurace U Pešků v Národním domě na Vinohradech (nám. Míru, Praha 2) uskutečnila VIII. řádná valná hromada ČSR. Valné hromady se zúčastnilo 14 členů Společnosti a 3 hosté.

Program valné hromady byl zahájen v 13.05 hod. předsedou Ing. Jiřím Urbanem, který po úvodním slově přednesl Výroční zprávu o činnosti ČSR za rok 2000⁶. Následovala Zpráva o finančním hospodaření ČSR za rok 2000⁷, přednesená pokladníkem Mgr. Karlem Nesměrákem a Zpráva o Knihovně ČSR za rok 2000, přednesená Ing. Jaroslavem Gaganem. Úvodní část uzavřel Ing. arch. Radomil Šolc přednesením Revizní zprávy za rok 2000, v níž shledal pokladnu i knihovnu Společnosti v řádném stavu. Ke zprávám Výboru nebylo připomínek.

Za členy naší Společnosti byli přijati: Ing. Milan Ogoun (Praha), pí. Marie Šolcová (Praha), pí. Anna Ali (Berkley, USA), Prof. MUDr. Milan R. Henzl, PhD. (Palo Alto, USA), pí. Marta Sehnal (La Honda, USA), Ing. Edmund Teyrovsky (Hayward, USA), pí. Georgina J. Teyrovská (Hayward, USA), pí. Thomas Tomanek (Hayward, USA), p. Petr Linhart (Soulsbyville, USA), pí. Michelle Ruff (Greenbrae, USA) a Mgr. Petr Bahník (Praha). Počet našich členů se tak zvýšil na padesát.

Dále proběhla volba Výboru ČSR, který byl zvolen ve složení:

Výše členských příspěvků byla hlasováním ponechána v tradiční výši:

Konečně bylo hlasováno o návrhu Ing. Jaroslava Gagana o zřízení členských průkazů, který byl přijat.

Po přestávce následovaly od 15.30 odborné přednášky:

Po přednáškách následovala volná diskuse. Osmá řádná valná hromada ČSR byla ukončena v 18 hodin. -kn-

Zpráva o Knihovně České společnosti rukopisné za rok 2000
Ing. Jaroslav Gagan

Za rok od minulé valné hromady České společnosti rukopisné jsem vypůjčil z depozitáře ČSR v Archivu hl. m. Prahy v Clam-Gallasově paláci dalších 74 titulů. Celkem máme v příruční knihovně ČSR na Stavební fakultě ČVUT 248 svazků (tj. 57 % ze všech titulů uskladněných v Archivu).

Dále jsme od poslední valné hromady zakoupili anebo dostali darem dalších 45 titulů knih a časopisů s rkp. tematikou. Celkem máme 127 nových titulů.

Výpůjčky knih. Během uplynulého roku bylo půjčeno 45 titulů rkp. knih šesti členům společnosti (Gagan, Hřebíček, Nesměrák, Prokop, Urban a Šolc) s průměrnou dobou výpůjčky 3 měsíce. Mimo členy společnosti jsme zapůjčili některé publikace diplomantce ze Slezské univerzity v Opavě Mgr. Hradilové.

Chtěl bych poděkovat všem dárcům, kteří věnovali knihovně ČSR publikace, jsou to: Dr. Beránek (1), Prof. Daneš (4), Ing. Gagan (13), Mgr. Hradilová (1), pí. Maršálová (2), Mgr. Nesměrák (10), Mgr. Sklenářová (1), Ing. Urban (10) a p. Vejvar (2).

Z přírůstků do knihovny bych rád upozornil na Lexikon české literatury A-Ř (ve verzi CD-ROM), nové přebásnění Rukopisů od scifistky Ester M. Novákové, nové (definitivní) vydání Tajemství RKZ od dr. Ivanova, Průvodce po fondech Literárního archivu PNP, rkp. publikace prof. Daneše vydané v zahraničí, Katalog iluminovaných rukopisů Národního muzea, druhý díl životopisu TGM, diplomovou práci Mgr. Hradilové Česká společnost rukopisná.

Přehled o všech knihách v evidenci Knihovny ČSR je na internetu na stránce: http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/rukopisy/knihovna/.

K problematice členského průkazu

Jak bylo uvedeno výše, byl na VIII. řádné valné hromadě ČSR přijat návrh Ing. Jaroslava Gagana na zřízení členského průkazu ČSR. Průkaz by měl sloužit především pro potvrzení přílušnosti k ČSR při návštěvě Archivu hl. m. Prahy, kde je deponován náš Archiv a část Knihovny. Průkaz bude velikosti občanského průkazu. Na průkazu bude jméno a příjmení člena, jeho rodné číslo a fotografie. Průkaz bude zataven v průhledné fólii.

Členský průkaz je nepovinnou záležitostí. Každý člen, který projeví zájem o jeho vystavení, musí o to požádat Výbor ČSR a zaslat svoji fotografii velikosti 4,5 � 3,5 cm. -kn-

Poznámka k placení členských příspěvků

Třebaže se platební morálka placení členských příspěvků značně zlepšila, dovoluji si již tradičně připomenout všem členům ČSR, že je jejich členskou povinností uhradit členský příspěvek, stanovený valnou hromadou do dvou měsíců od jeho uveřejnění ve Zprávách ČSR. Členské příspěvky na rok 2001 jsou:

Členské příspěvky lze uhradit třemi způsoby:

1. bankovním převodem na běžný účet ČSR u Československé obchodní banky číslo: 156 288 258/0300,

2. poštovní poukázkou na adresu pokladníka ČSR: Karel Nesměrák, Tusarova 24/1520, 170 00 Praha 7 (do zprávy pro příjemce uveďte laskavě, za který rok členský příspěvek platíte),

3. osobně pokladníkovi ČSR na každé schůzce a akci ČSR.

Dary a dobrovolně vyšší členské příspěvky jsou vítány. -kn-

Návštěva amerických členů ČSR

Koncem července zavítá do vlasti zástupce kalifornských členů ČSR pan Ing. Edmund Teyrovský s chotí. Těšíme se na viděnou a všem přátelům sdělujeme, aby se informovali telefonicky nebo na internetu kde a kdy se setnání s našimi krajany uskuteční. -un-

Vycházka na Olšanské hřbitovy

Hroby významných Čechů nenalezneme pouze na vyšehradském Slavíně. Mnohé zasloužilé osobnosti českých dějin odpočívají na Olšanských hřbitovech. Olšanské hřbitovy jsou velmi rozsáhlé, mají více než 50 ha, a proto není snadné jednotlivé hroby najít. Pomoci nám mohou například publikace spolku Svatobor (jehož kolektivním členem je Česká společnost rukopisná), a to Olšany pozapomenuté i současné od Libuše Neckářové a Aloise Vanouška a Olšanské umění, jeho tvůrci a doba od Aloise Vanouška.

S využitím těchto publikací připravila Mgr. Dana Mentzlová procházku na Olšanské hřbitovy pro členy Rukopisné společnosti. 2. června 2001 jsme se vydali navštívit hroby těch, kdo přispěli do rukopisných bojů i některé jiné. Účastníci vycházky obdrželi mapku hřbitova s vyznačenými hroby, pamětní list s fotografií hrobu Josefa Jungmanna (pro tuto příležitost vytiskl Ing. Jaroslav Gagan) a vyslechli výklad.

Viděli jsme hroby těchto slavných osobností: Karla Jaromíra Erbena, Františka Ladislava Čelakovského, Josefa Jungmanna, Julia Grégra, Karoliny Světlé, Františka Ženíška, Bernarda Bolzana, Karla Havlíčka, Václava Klimenta Klicpery, Josefa Božka, Josefa Mánesa, Viktora Dyka, Elišky Krásnohorské. Na čestných místech I. obecního hřbitova stojí hroby Jana Kollára a Pavla Josefa Šafaříka.

Soustředili jsme se také na hroby osob, majících vztah k Rukopisům. Jsou to: Jaromír Čelakovský (napsal právnické stanovisko k rkp. sporům), Gottlieb Haase (vydavatel RK), Otakar Hostinský (účastnil se střetu r. 1886), A. J. Vrťátko (vydal fotografické vydání RK), Jaroslav Goll (napsal Historický rozbor básní RK), Josef F. Frič (obhájce Hankův v procesu s D. Kuhem), Josef Wenzig (napsal libreto k opeře Libuše podle RZ), J. E. Vocel (objevil shodu Milionu s RK), Antonín Machek (namaloval portrét Václava Hanky s listem RK s iniciálou N), Karel Bendl (zhudebnil šest písní z RK).

Pro nedostatek času jsme už nestihli prohlídku hrobů Josefa Kalouska (historické články na obranu RKZ), Jakuba Husníka (první vědecké fotografie RKZ), Stanko Vráze (překlad RK do srbochorvatštiny a slovinštiny), Václava Jansy (s M. Alšem namaloval obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou), Jana Herbena (aktivní odpůrce pravosti RKZ).

O úpravný vzhled Olšanských hřbitovů se stará nejen správa hřbitovů, ale i Klub za starou Prahu a spolek Svatobor. I každý z nás může přispět květinou či svíčkou k uctění velkých postav naší minulosti. -dm-

Poznámky

1. Přetištěno z Česko-lužického věstníku, roč. 6, č. 11 (listopad 1996). Přeložila Mgr. Zuzana Sklenářová.

2. Muchka, I. - Petříček, V. - Neubert, L.: Východní Čechy. Historie, krajina, umělecké památky. 1. vyd. Praha, Panorama 1990, s. 79.

3. Historik Vladimír Kopecký napsal zajímavou knihu Plno záhad kolem Hanky, která vyšla v roce 1969 v nakladatelství Práce a druhé vydání v roce 1981 v exilovém nakladatelství Konfrontace. Pradědeček výtvarníka Horčičky byl přítelem a svědkem na svatbě Václava Hanky.

4. Srv. Šolc R.: Lindův Šternberk aneb Rok výročí též Tajemství známé dvěma. Zprávy České společnosti rukopisné 16 (27. března 2001), s. 1-4.

5. Podrobný rozbor problematiky provedl Karel Urban ve svém článku O čem svědčí model Pražského hradu z X. století. Almanach rukopisné obrany 2, 1993, s. 72-84.

6. Zprávu dále neotiskujeme, neboť její obsah se kryje s informacemi zveřejněnými za poslední rok ve Zprávách ČSR. Na požádání ji Výbor ČSR zájemcům zašle.

7. Srv. zvláštní přílohu těchto Zpráv ČSR, určenou jen členům ČSR.