Český rozhlas 2 - Rádio Praha
Nad Vesmírem a Zemí se zamýšlí
Prof. Zdenko Frankenberger Daneš
Rozhovor byl natočen v Národním muzeu před koncem roku 2002.

O mezihvězdném prostoru v kosmu i v nás

Rádio Praha  3. dubna 2003
Část rozhovoru, která se týká Rukopisů.

Redaktorka:  Tento rozhovor natáčíme pane profesore na půdě Národního muzea. Kdy jste poprvé znovu přijel do České republiky? Nebo vlastně tehdy ještě asi do Československa?
Prof. Daneš:  Ano, hned po té sametové revoluci.
R:  A jedna z Vašich prvních cest vedla sem?
D:  Ano, ano. Já jsem se zabýval tím problémem autorství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. A dospěl jsem k názoru, že předpokládat že to udělal ten chudák Hanka a Linda, to je asi tak jako domnívat se, že letadlo kterým jsem přiletěl, vyrobili bratři Wrightové a ta evidence je, že se v pozůstalosti bratří Wrightů našel šroubovák a kleště - a šroubovák a kleště jsou nástroje, které jsou nutné k výrobě letadel. No budiž, na druhé straně jsem četl posudky historiků, jazykozpytců atd.; zjistil jsem, že oni mají argumenty, které nasvědčují tomu, že teda ty Rukopisy nejsou tak staré, nepocházejí z doby do které se hlásí svým jazykem a písmem. No budiž, není to století 10. až 14., na druhé straně není to století 19. No ale tam ještě pořád máme půl tisíciletí, kam by se ty Rukopisy vešly. No a současně se mnou se touto otázkou zabýval Krejčí. A došel přibližně k témuž názoru. On ten původ klade někam asi kolem roku 1600. Mně by se líp hodila doba kolem roku 1500. No ale tam už bychom se dohodli. Bohužel Krejčí zemřel dřív, než jsem se s ním nějak o tom mohl domluvit. Podívejte, kdyby každý problém se dal rozřešit tak snadno jako dokázat, že to ten Hanka nějak udělat nemohl, to bychom na tom byli dobře. To my máme problémy podstatně obtížnější. Ale už se to jednou dostalo do učebnic a tábor těch odpůrců starobylosti utrpěl politické vítězství - čili, že pro ně teďka je nejlepší když nedělají vůbec nic. Když ani nemluví, akorát dětem ve škole se řekne - tak to je, tečka. Takhle se s vědeckým problémem nejedná, vědecký problém nikdy není ukončen. Budiž - ano v matematice: ten, kdo by hledal sudá prvočísla větší než dva, toho bychom nebrali vážně. Ale už ten, kdo dejme tomu zkoumá prvočíselná dvojčata, ten ještě má hodně co dělat, než s tím důkazem přijde. Je jich nekonečné množství nebo není? - Nevíme. No zkrátka, řekl bych, že ty Rukopisy, které teď tady mají, pravděpodobně pocházejí tak někdy z toho raného století 16. To, že jsou v tom textu prvky jihoslovanské a to jak jazykové, tak námětové, to bych nejspíš předpokládal, že to mohl napsat nějaký imigrant, někdo kdo z toho Balkánu buďto přišel do Prahy jako student na universitu nebo třeba utekl před Turky, tak jako já jsem utíkal před komunisty a že tedy jelikož je tam hodně prvků, které nasvědčují tomu, že to je oslava Šternberků a předků těch Šternberků, tak se domnívám, že možná ten autor se dostal do Šternberských služeb. Nebo že mu nějak prospěli, tak to třeba napsal - a hodil by se mi tam ten Ladislav - tak mu ten autor chtěl udělat radost, tak jako já jsem se snažil udělat radost tomu Američanovi, který nás dostal do Spojených států. Protože v těch Rukopisech jsou právě takové divné věci, například že ten písař použil novějšího gramatického tvaru a pak to vyškrabal a napsal tam ten starší tvar. No tak bych řekl, že je přirozené, že psal někdo jazykem, který v jeho době už byl zastaralý. Tak jako když já píšu něco a snažím se napodobit styl, kterým psal Jan Kollár nebo Čelakovský nebo něco takového a ejhle, najednou mně tam vklouzne něco z 20. století, 21. století. No ovšem já to píšu na počítači, já se vrátím, zmáčknu Delete a napíšu to tam - nějaký ten infinitiv na -ti. Ten písař samozřejmě tam ten knoflík Delete neměl, no tak mu nic jiného nezbývalo, než to vymazat a napsat to jak měl. A pokud mohu říct, tak proti tomuto modelu nejsou námitky - ani historické, ani jazykovědné, ani chemické, ani rentgenologické atd. A také to nevyžaduje, aby ten Hanka dneska byl geniální chemik, předvídal - objevil technické metody, které přišly až o 100 let, o 120 let později; a hned vedle hlupák, a vedle toho geniální archeolog, a člověk, který přečetl já nevím co všechno z literatur srbských, ruských, já nevím marťanských. A z toho vybral různé veršíčky a dal to dohromady - a ejhle, je tady krásná báseň. Promiňte, to je blbost, takhle se básně nepíšou.
Když jsem přišel, tak jsem chtěl Rukopisy vidět. No a předpokládal jsem, že budou někde vystaveny. Ukázalo se, že to není jen tak, že Rukopisy jsou dole v trezoru a vidět je, na to je zapotřebí nějakého speciálního povolení. No a to povolení mně Národní muzeum dalo, takže jsem je viděl a pokochal jsem se tím pohledem. A zanedlouho jsem zjistil, že bych vlastně tady mohl něco dělat a od té doby už sem chodím pracovat.
R:  Vy říkáte něco dělat. Vy jste pro Muzeum udělal tolik...
D:  Budiž, teda tu Nostickou knihovnu, tu jsem převedl skoro celou do počítače. Začali to nějací studenti asi před dvaceti lety, ale daleko se nedostali. A je to hotovo, to jsem si oddechl.

D:  Nechal jsem Muzeu vycpat tygřici. Viděla jste ji paní redaktorko?
R:  Ne, ale určitě se na ni hned půjdu podívat.

Pro Archiv České společnosti rukopisné ze zvukového záznamu přepsal Jaroslav Gagan.