Figura etymologica , je převážně lidový nebo folklorní prvek, jehož jsme si již částečně povšimli v úvahách o epithetech. Je to hromadění nebo aspoň opakování téhož slovního základu ve výrazech těsně nebo i volněji k sobě patřících. Literární vkus pozdějších nebo ,,kulturnějších'' (?)) dob se tomuto prostředku vyhýbal a nahrazoval jej figurou zvanou ,,synonymica'', užívaje při dvojice slov výrazu o stejném nebo blízkém smyslu, ale jinak znícího. Tedy místo ,,silná síla'' by se řeklo třeba ,,mocná síla''.
První z obou těchto sousloví je v Jar., dále i ,,krutú krutost'' v Čest. Obdobné příklady: na popravu ustaviti pravdu LS, hoře hořa vsěho věcše, Jar., pěješ piesňú, Záb., sečné rány sekú, Ol., tahem tahú, Ben., zvěstuju pověst, Jar., a věky věkoma, Jar., hlas vícestvie vzhlásá, Čest., oběcati oběť, Záb., radost ... z radostnú zrakú, Záb., radost ... ot radostnéj Prahy, Ol., snieše mi sě ve sně, Róže ; v MPKV čteme ,,to myslú neumysli'' (nebo nevymysli?), s milú přesmilitkú, s drahú předrahúčkú, Sbyh., noc sě převalíše přes pól noci, Jar., ticho, vsětichúnko v tichéj Praze, Ol., (to spíše tzv. polyptoton ), víte věnce, kyji nad kyje. obé v Ben., druhý ke druhému, Jar., druha druzě ... brání, Jar., rozmnoži sě Tatar množstvie, Jar., ščít na ščít, v drva zasazené na drva, Čest., muž k mužu sě týkáchu, Čest., ot lesa k lesu, Čest., řváše řvaniem, Čest., psóv přemnoha množstvie, Čest., jak by hory s horami válely, Čest., vysadil jej z tvrda sedla, Lud., ráz po ráze, Lud., mečem v meč uderi, Lud., otčík zajide k otcém, Záb., srdce k srdcu, Záb., s prsú na prsy, Záb., pozřesta zrakoma, Záb., parob na paroby, Záb., dub proti dubu, Záb., ot poledne ... na pól k večeru, Záb., vlna za vlnú sě valé, Záb., skok na skok, Záb., se dřeva na dřevo, Sbyh., dravá ... drápy, Sbyh., dušu dušicu, Jel., dubec dub, Jel., sěmo na sien dub, Jel. Viz i náš Rozbor , kap. 11.2. Není ovšem jisto, zda pěvec některé tyto sdružené výrazy ještě chápal jako etymologicky sounáležité (na popravu ... pravdu aj.).
Některá z těchto spojení lze pokládat za primitivní, lidová; ale mohla mít ještě ten účel, aby tvořila sudoslabičné formulové výrazy, o nichž pojednáme později. Jindy se tu jeví snaha o zvýšení dojmu nebo citu. Tak neb onak tu máme úkaz ve staré češtině dosti hojný. V našich textech se jeví větší frekvence v archaické části kodexu, kdežto takový Jar. je už, smíme-li tak říci, kultivovanější. K stáří této figury pěkně Chadwickové II, str. 432 s ukázkami hlavně z balkánské orální epiky.