16.9.4 Asyndeton jako umělecký prostředek

Jak známo, slouží tato figura ke zvýšení napětí, vyjadřuje rychlejší dějový spád a je výrazným momentem pro účinnou recitaci. Obvykle tu následuje za sebou několik lapidárně stavěných vět hlavních, z nichž aspoň poslední bývá oddělena spojkou. V R padá v úvahu takřka jen ,,i'', bývá však vypouštěno. Naproti tomu je polysyndeton hromaděním spojek mezi předměty nebo činnostmi, kladených i na místech nenáležitých. Tento umělecký prostředek bývá spojen s nějakými reflexemi nebo také s úsilím o vyjádření větší citové naléhavosti. Jde tu o hlubší myšlenkové jádro. Pro epiku je tato figura méně vhodná, a proto ji také v R nenacházíme.

Při posuzování těchto jevů je však nutno postupovat opatrně, a to hned z několika příčin. Předně víme, že ono ,,i'' mohlo být ve staré čestině obsahově plnější než dnes, bývalo to spíše ,,upozorňovací slovce'' než spojka, bylo také asi důrazně přizvukováno. Někteří znalci R však soudí spíše naopak, že ani nebylo vyslovováno a že jím byl provázen při hudebních doplňcích úder do strunného nástroje. Kromě toho sloužilo k sestavování formulových výrazů, tvoříc často s následujícím trojslabičným slovesem, jež patrně mělo přízvuk (slovní) na druhé slabice, přesný rytmický celek s melodickým vrcholem v thesi  druhého trocheje : ,,I zastena'', Záb. 20,17 měříme x x x x a takto i na mnoha jiných místech. A potom je třeba ještě uvážit, zda slovesné tvary v takových spojeních jsou určité nebo neurčité. Tak třeba ve Sbyh. 25,9 může být verš ,,podviže junoše hlavu k němu, vece'' zakončen aoristem i přechodníkem (přítomným). Víme, že stará čeština mívala i v takových spojeních návaznost s ,,i, a'', jako by šlo o dvě samostatné věty. Tato nejistota co do slovesných forem nás provází také na jiných místech.

Nicméně je tu dosti případů, kdy je asyndeton nepochybné a zcela naplňuje účel umělecký. Abychom se vyhnuli dlouhým výpisům, citujeme jen nejdůležitější místa: rozšíření radostné zprávy o vítězství v Ol. 6,10 nn; řádění Sasů, Ben. 6,23 nn; počátek české odvety ibid. 7,4 nn; líčení první bitvy s Tatary, Jar. 9,22 nn; nový nápor nepřítele, Jar. 10,6 nn; ústup na Hostýn , Jar. 10,21 nn; zoufalství tamních obránců, Jar. 11,28 nn; výstup Vratislavův, Jar. 12,6 nn; zázrak na hoře, Jar. 12,28 nn; útok Jaroslavův u Olomouce, Jar. 13,19 nn; smrt Kublajevicova, Jar. 17,32 nn; útěk Tatarů z Moravy, Jar. 13,32 nn; smrt Vlaslavova , Čest. 17,32 nn; (v Čestmíru je asyndet daleko méně než v Jar. a musíme také brát v úvahu nejistotu při členění paratakticky stavěných souvětí). Souboje v Lud. 19,4 nn; 19,20 nn; 19,26 nn; chlubivost Sděslavova , Lud. 20,1 nn; jeho porážka ibid 20,5 nn; požadavky metra byly v Lud. značné, ale pěvec se zdařile vyhnul všem zbytečným výplním. Počátek Zábojova tažení, Záb. 22,10 nn; smrt Luďkova, Záb. 23,15 nn; příchod jinocha ke Sbyhoňovu hradu, Sbyh. 25,21 nn; závěr písně Sbyh. 26,7 nn; začátek Kyt. 26,10 nn; vlastně i hovor dívky s kyticí; začátek Jel. 27,11 nn; přepadení jinocha vrahem 27,17 nn; závěr Jel. 27,25 nn; Jelen, ač je nepochybně velmi starý a právem s Čest. a Záb. po této stránce sdružovaný, má jen jediné ,,i'', v obou jmenovaných epických skladbách tak hojné. Posléze začátek Róže 28,2 nn. Ostatně je i tato píseň složena s rozsáhlými asyndety. Rozdíl skladební techniky  v jednotlivých písních je tu tak nápadný, že podává další pádný důkaz jejich odlišnosti a tím ovšem nepřímo i ,,pravosti''.

Za nejcennější umělecké asyndeton je však pokládáno -- a nejen mnou -- místo v LS 91 nn:

 		 Vstanu Chrudoš  ot Otavy krivy,

		 žleč sě jemu rozli po útrobě,


trasechu sě lútosťú vsi údi,


máchnu rukú, zarve jarým turem ...

Bývá citováno jako plastický obraz rozhněvaného muže. Budiž nám dovoleno uvést důstojný protějšek z Iliady  A 528 nn, kde je naopak líčeno vznešeně klidné gesto nejvyššího boha:

 		 Takto Kronovec pravil a tmavými brvami kývl.


Tu se božské vlasy vládcovy shrnuly proudem


s hlavy nesmrtelného a veliký Olymp se zachvěl.