Jazykověda již mnohokrát rozbírala zajímavý úkaz v jazyce primitivních národů: jeden název, který dnes platí pro celý druh,, třeba ,,kráva'', býval chápán jako něco abstraktního a štěpil se do desítek výrazů, vždy zcela jiných, podle toho, zda šlo o zvíře mladé nebo staré, jednobarevné nebo strakaté, březí nebo jalové atd. Viz např. H. Kronassera, uv. spis, str. 114 nn. Dnes ještě přežívá tento vyjadřovací způsob v Africe, ale pravděpodobně býval též u národů indoevropských, asi do té doby, než se začalo více užívat adjektiv nebo komposit (typu ,,karmadháraja''). Tento prapůvodní stav, zdá se, zanechal ještě nějaké stopy i v našich textech, kde máme m.j. tři výrazy pro koně ,,kóň, oř, komoň'', aniž víme, jaký tu původní rozdíl přesně byl. Rozumí se, že významové rozrůznění mohlo nastat i rozvojem civilizace nebo kultury. Uvidíme odlišné výrazy v RZK i v MV pro bodnou zbraň; dnes si při četbě sotva uvědomujeme rozdíl mezi ,,oštěpem'' a ,,kopím'', který tu kdysi nepochybně byl, nehledě k dalším slovným útvarům. Naše následující úvaha ovšem také dotvrdí bohatost slovníku našich textů a jejich vzájemnou nezávislost.
Nacházíme četná ,,synonyma'', ač samozřejmě nesmíme vylučovat, že se nám tak dnes jen jeví, že tu byly nepostižitelné významové odstíny. Archaické je jistě již dělení osob na různé ,,hodnosti'': vojevoda , kněz, pán, paní, lech, zeměnín, starosta, vladyka, král, knieni, kněžna, zemanka, vše v RZK v LP je ještě ,,vládce''. Počet jmen bodných zbraní u Homéra je přes deset (byly rozlišovány podle velikosti, materiálu i způsobu použití); v našich textech, rozsahem nadmíru skrovných, je jich aspoň pět: oščiep, kopie, dřevce (vše RK), v MV ještě ,,hrále'' a ,,kroky'', snad i ,,bodec''. Sociální vrstvení lidí poddaných: čeleď (s tím souvisí i ,,člověk'' proti svobodnému ,,ludinu, ludu''). Další označení: sluha, chlap, roba, parob, poselnica dverná v EJ. Výrazy značící boj jsou pochopitelně velmi pestré s jemnými individuálními rozdíly. Tak třeba ,,bitva'' značilo i ,,bojovnost'' (bitvu v sobě nesú). V RZK nacházíme: boj, bitva, voj, vojen , bojevati a vojevati, bíti sě, potýkati sě, stretnúti sě, váleti, vojna, pobitie, pótka, sěč, zápasiti, v MV je ještě ,,borec'' a ,,bitec''. Vedle lesa, jenž je daleko nejčastější, nacházíme další pomenování: háj (les hájený), luh (PV - lesík převážně listnatý), bor(ek) a borček (les jehličnatý, paseka, kde rostou jahody aj.), šuma (les ,,šumící'', viděný a slyšený spíše zdálky), možná i ,,dúbravina'' v RZ, neznamená-li spíše ,,dřeviny'' (ke zpracování vhodné). Výrazy pro vrch jsou vedle tohoto slova ještě ,,hora, pachrb, brdo (hřeben skalnatý), vrchol a vrchole , chlum(ec) a chlumek, vršina''. Proti dnešku jsou příbuzenecké vztahy daleko rozmanitější, některá označení jsou ,,polysémní'', takže mohou platit pro různý stupeň příbuznosti. Nacházíme slova ,,ot'' (otec rodu) vedle ,,otec, otčík'' (otec rodiny), máti, matera, dci, syn, vlastně i děva, děvice, děvče; bratr rodný a sestra rodná (k odlišení od dětí nevlastních, snad i bratranců a sestřenic), tesť (tchán), vlastně i ,,děvosnub'' - ženich; družec - příbuzná vůbec; sestra, sesti, devěř (manželův bratr), družě - družka v RK; jun, junoše, macecha, děti (RZ - ve významu dospělí synové), dietky, neti (filiola, MV), pastorek, prvenec, ščedie (dítě v LP), praščedie (potomstvo), praděd, přievuzný, snacha (pronuba - vlastně ,,žena zařizující zásnuby''), strýna (sestra matčina), zeť, svekry (manželova matka), svesť (manželova sestra), vnuk, zelva (synova manželka). Věc ještě rozebereme v úvahách o MV, kde je těchto slov nejvíce. Glosy MV dokazují, že většina těchto pojmů je brána se strany mužovy. To svědčí o zřízení partiarchálním (Buck). Volněji sem můžeme zařadit i označení ,,bratřík, bratřie, bratř '', dále ,,prvomládcě'' (LP), robenec (MV), družina, sirotci (MV). Vedle bubnu je i ,,kotel'', snad menší nástroj nebo puklice. Kladné a záporné vlastnosti jednajících osob jsou předváděny poměrně pestře, ale nesou se hlavně k pojmu mužnosti a hrdinství nebo k opaku, jak je přirozené u literatury tohoto druhu. Jednotný výraz jako latinská ,,virtus'', řecká ,,areté'' a německá ,,Tüchtigkeit'' jsem v našich textech nenalezl, je tu dost výrazů odlišných. Kladné jsou např. bodrost , věhlas , snabzenstvie, snaha, bujarost , chrabrost, statný, drzostný (smělý), jarobujný, jarota, um, rozum, křepký, krupý, krutý a krutost (asi ,,bojový zápal''), udatý, udatný, udatenstvie, udatstvo (ŽG), mohúcí, silný, síla, vojivný a snad ještě další. Záporné vlastnosti opět uváděny rozmanitě, ne jednotně jako třeba u starých Sasů pojem ,,niddering'' - nízký, zbabělý, nečestný, vše pohromadě.
V RZK, zpěvech skutečně hrdinských, snad tento pojem vůbec není ani v náznaku, (mrzkost). Ani nepřítel není snižován, je leda ,,zlý''. V MV je ,,bezeslavie, léň, lichota, cketa''. Pohyb pěšky nebo jízdní: (do)cházeti, choditi, jíti, (do)stúpiti, dokročiti. Jaké tu asi byly původní sémantické rozdíly? Snad podle terénu, podle pohybu rychlého nebo pomalého, rytmického nebo volného. Dále ještě ,,chvátati, spěti, spěchati, těkati, palovati, krok, chod''. Oddíly vojska: setnina, hluk, zástup , pluk (?), snad i tlupa, ač užito o ptácích; v MV desetníci, četa. Výrazy pro mluvu: mluviti, dieti, věcěti, hovořiti, řéci + složeniny, vlastně i ,,vzmodliti sě''. Vedle ,,vesny'' ve starším RK již i novější ,,jaro''. O ,,koni'' viz výše, MV zná ještě slova ,,broň'' (bílý kůň), vran - vraník a pelest - varius equus, pestrý, strakatý. Vedle ,,váleti sě'' a ,,valiti sě'' též ,,kotiti'', vše v RK. Pro ,,obušek'' jsou výrazy ,,kyj'' (menší) a ,,palicě'' (silnější) v RK, v MV ,,drkolé''. ,,Kyj'' snad značilo hůl původně okovanou, palice byla dřevěná kláda. Pro slovo ,,krásný''; jež je v našich textech rovněž, jsou bohatá synonyma: lepý, lepotvorný, sličný, pěkný, ladný, luzný, stvúcí, roztomilý, lepota. Výraz ,,milovati'' se střídá s lúbiti, je tu i ,,milost, láska, laskati sě, luby'' v MV. Pták má jako synonymon stč. ,,letadlo'', dále i ,,ptactvo, ptenec''. Vedle ,,bíti'' další obdoby. uderiti, tlúci, tluket , mlátiti, ráz - rána, stepati; sota - úder v MV. Kromě ,,vedra'' ve významu takřka totožném i ,,znoj, vznojený'' v RK. Týž text zná sloveso ,,hotovati sě'', ale v LP =0pt
je ,,chystati'' a ,,připraviti''. ,,Mrak'' i ,,oblak'' je v RK, kromě toho ještě ,,tuča '' v RK i v RZ s významem ne vždy týmž: v RK mrak bouřlivý, napitý, v RZ asi přímo ,,liják''. Dále ,,mračno, sumrk'' a volněji též ,,duha'' v MV. ,,Nepřietel'' se v RK vyskytuje také, dokonce byl předmětem námitek stejně jako ,,vrah'', mnohem častější (to zas je prý rusismus); v MV je však ,,latinismus'' hostie, původně též o vztahu nepřátelském. Pojem ,,štěstí'' se v RK vyjadřuje jen slovem ,,blahý, blahost'', ale je tu ,,neščastný'' a ,,nebožka'', v MV ,,neboščiek''. RK zná ,,nravy'', ale MV ,,svyčaj''. Co patří ke zraku, vyjadřují výrazy ,,oko, vid, zřieti, viděti, preglédati''. ,,Házeti'' v našich textech vůbec není, jen ,,vrci'' a ,,metati'', snad i ,,súti'', vykládáme-li správně OJ ,,Sutoslav '' v RZ. Pro smrt atd. je opět bohatství synonym: zabíti, zbíti, pogubiti, záhuba, pahuba, umřieti; ne však ,,usmrtiti''. Pastýř se střídá s ,,pastuchem'' nebo ,,pastuchou'' i v Ol., v MV jsou ještě ,,skotáci''. Stádo má synonymon ,,hovědce'', v MV je ještě ,,brav, dobytče i dobytek''. Pro útěk synonyma: těkati, bieci, běžeti aj., dále i prnúti a trčeti; první snad o bezhlavém útěku, druhé o zmateném strkání; sem i ,,palovati''. Vedle plece je i ,,rámě'' v RK i v ŽG. Za ,,déšč'' stojí i přieval a snad tuča . Kromě ,,tiščeti'' i ,,přižieti'' dok.; je možné, že na území RK ani nebylo v užívání sloveso ,,ždímati'' (o prádle), spíše snad ,,kroutiti'' jako dodnes v některých krajích na Hané. Ke ,,ždáti'' bychom mohli zařadit i =0pt
,,očekávati, prodlíti'', vše RK. O ,,prokný'' již byla řeč. V MV je ,,prok'', v RK je ,,každý'' a ovšem ,,ves '', vsiak. ,,Rovček'' v RK svědčí o tom (lyr.), že v mladší době již bylo známo pohřbívání do země (zahřésti). ,,Mohyla'' je v LP, v MV pak ,,raky'' - rakev, původně též hrob ve skále. O ,,drcení'' (RK ,,sdrtichu Tatary jak črvy'') užívají pěvci také výrazu ,,smačkati'', dále i ,,krušiti'' a ,,hrušiti''; rozdíl snad v tom, zda šlo o ,,vylisování'' nebo rozdrcení na kusy. Jaký je rozdíl mezi ,,starým'' a ,,vetchým'' v RZK, ani dobře nevíme. Suk je suchá větev, větvicě je větev živá, svěží. Zajímavé je, že chybí výraz ,,haluz'', ač bychom jej v RK čekali. Vedle ,,svícez iti'' je i týž význam u ,,odoleti'' v RK a v EJ. Nesnadné je stanovit rozdíl mezi ,,tasi ti'' a ,,sieci'', seknouti, obé v RK, nejinak u ,,jedenie'' proti ,,krmi'' a ,,pokrmu''. Je těžko říci, zda ,,řvúcie huba'' je v Čest. míněna pejorativně nebo ne; spíše ano, nenávist pěvcova k Vlaslav u je veliká a kromě toho je častější užití slov ,,ústa, rty''. Vedle ,,vazu'' je v RK i ,,šíje''; zajímavý a výmluvný je rozdíl mezi ,,břehem'' v Záb., kde se asi míní břeh strmý, a ,,krajem Vltavy'' v PV, Vltava asi měla i tehdy - pod Vyšehradem - břehy nevysoké. Kromě ,,vlasti'' je v našich textech užíváno i výrazů ,,země'' a ,,krajina'' bez zřetelného rozdílu. Proti ,,vzevznieti'' (o tónech) asi stojí ,,zezvučeti'' o zvucích s nepravidelným kmitočtem. Vedle ,,kázati'' je v RZK také ,,veleti'', opět bez znatelného rozlišení. Možná, že v =0pt
druhém případě šlo o rozkazy vojenské (rozkazovati je i na Proužcích), v prvním o příkaz ,,civilní''. Pro oheň a jeho rozdělávání je ovšem nutno čekat hodně výrazů sem patřících, a také se tento předpoklad naplňuje: zapoleti, zanietiti, plápolati, pláti, oheň, plamen, hořeti, hárati, žéci, žhavý, vatra v MV. Slovo ,,šaty'' se v našich textech nevyskytuje, protože orální poesie dává přednost označením konkrétním, jak ještě uvidíme. Proto nacházíme slova ,,ríza, zlatohlav, krzno, hace, hacník, hasapezdník, karnáček, plášček, plečníci, sračě, vrece'' -- posledních 8 slov z MV. Pro prudká hnutí mysli: zlost, zloba, zlostivý, prudkost, hněv, lútosť, jarý aj., dále žesť, zeř, žestok , vše v MV. Smutek je vyjadřován takto: žel, žal, žalost, teskný, mútný (mútiti sě + složená slovesa), bol(ný), plakati (sě), naříkati, lkáti, bědovati. Vedle ,,radosti'' zná RK i ,,slasť'', ale ,,veselo'', adv., je jen v PV. Čas je jen v MV, v RK jej nahrazuje ,,doba''. Na protiklad ,,dědina'' v RZK a ,,ves'' v MV jsme již poukázali. Výmluvné jsou rozdíly v označení pro jitřní hvězdu: V RK ,,zora '', v MV ,,dennicě'', vedle ,,světlonošě'' a ,,světlušě'', v ŽG je ,,světlonoš''. V MV je glosa ,,diel'', v RK ,,kus'', v EJ ,,část'', psáno ,,čaest''. Proti ,,úvalu'' a ,,údolí'', obé v RK, stojí ,,debř'' v MV. ,,Velikost'' co do rozměrů a snad i významu se charakterizuje v RK slovy ,,velí'' i ,,veliký'', ovšem i ,,mnoho'' atd., ne však ,,holemý'', jež nacházíme v MV. Za ,,krupobitie'' v RK je ,,hrad''.
Klády RK, hřědi MV. V RK jsou ,,kadeř, vlasi'', ale v MV ,,kečice'' - kštice. Proti ,,lúpežníku'' v MV stojí ,,zloděj '' v EJ (sloveso ,,krásti'' v našich textech není, také zloděj stejně jako žádané ,,tať'' značí vlastně něco jiného). ,,Latro'' je v MV překládán ,,ukrutník''. V RK je ,,blesk, blsk'', ale v MV ,,mlň'', asi původnější. V barvách -- viz dále -- je odlišována ,,červená'' od ,,ruměnce'' a ,,ruměného'', vedle toho ještě ,,nach'' v MV. V MV je nápor, nápasť, náchod, ještě i ,,výboj'', v RZK není z toho nic, ani synonyma. Pro výrazy značící ,,kouzelníky'' (tak RK) je tamtéž i ,,hvězdář, čaroděj'', ale v MV ,,navazač'' vedle ,,vlchvice'', věščkyni (to v LP) v EJ zase ,,prorok'' a v MV též ,,ptakopravcě''. ,,Hrad'' značí v RZK i ,,město'', toto slovo je jen v LP. Proti běžnému ,,poli'' v RK dával ,,padělatel'' v MV přednot slovům ,,niva'', také ,,novinka, lada''. V RK se zpevňují ,,náspy'', ale jsou tu známy i ,,hradby'', kdežto MV je všestrannější: plot, týn, okop, podvali. V RK mají ,,chlapi'' břietné nože, které se možná příliš nelišily od zbraně označené v MV jako ,,osť'', snad ,,dýka''. Na ,,lúcě'' v RK rostla ovšem tráva nebo travka, též travička, ale v MV zase ,,drn, pažit''. Pro ,,cestu'' existoval v písních i souběžný pojem ,,dráha'' i ,,púť'', MV zná také ,,pěšiny, stezky''. Mez (včetně předložky ,,mezu, mezi'') má v MV paralelu slovem ,,pomezie'' a ,,hranicě''. MV zná ,,příslovie'', ale ,,falsátor EJ'' dal přednost ,,porekadlu''; v RK koně ,,řechcú'', v MV vydávají ,,ržánie'' nebo ,,rzánie''. Nebyly vždy jen věnce (RK), ale i ,,skraňce'' (MV). Běžné a také napadené bylo v RZ a v RK ,,pohaněnie''. Snad se to padělateli nelíbilo, že pro MV obohatil svůj slovník výrazem ,,sram'', známé z mor. nářečí a hlavně ovšem ze stsl. Vedle ,,moru'' je v MV i ,,šelma'' v témž archaickém významu. Zněla-li odpůrcům ,,oběť'' v Záb. a Čest. příliš křesťansky, nedá se to říci o slovech ,,žrtva'' a ,,třěba'' v MV. Padělatel byl i dobrý ,,jirchář'', abychom se vrátili k polemickým střelám ,,velkých bojů'' o Rukopisy. Věděl, že si může dovolit užít výrazu ,,kóže'' v RK, ale znal také ,,usně'' a ,,skóru'' v MV. Pro ,,obih'' v RK užili pěvci obdobných výrazů ,,úroda, bohatstvo, žizň (to i v MV). Tak bychom mohli jistě ještě pokračovat.
Většina těchto synonym je brána ze zaměstnání v raném středověku převládajících, tedy z vojenství a z primitivních řemesel. Ostatek svědčí o běžném styku s přírodou; jiné skupiny slov plynou z odlišného společenského zřízení, ještě jiné se vztahují k částem těla a jeho elementárních činností. Je tu ovšem ledacos i z náboženství, z primitivní, ale také již vyspělejší péče o tělo; jednání a cítění se tu zračí většinou jako spíše pudové nebo instinktivní.
Některé z výše uvedených výrazů jsme již aspoň v nejhrubších rysech etymologicky rozebrali; připojujeme ještě několik důležitějších poznatků. ,,Mluviti'' zřejmě znamenalo řeč souvislou a delší; hovořiti, zdá se, značilo aspoň v RK řeč tlumenou, ,,řéci'' mělo týz význam i logický dosah jako dnes. Šlo-li o veřejný ,,projev'', měli pro to pěvci výraz ,,hlásati''. ,,Věceti'' znamenalo pravděpodobně ,,odpověď'', kdežto ,,dieti'' je podle etymologií ,,dáti slovu konečnou platnost'' - proto asi vzniklo ,,homonymon'' ve významu ,,činiti''. Ale rozdíly se částečně stíraly již v době skutečného vzniku RZK, neboť ,,hovořiti'' bylo i v RZ ,,mluviti na sněmu''. Vlast - krajina: podle Machka je první výraz území přímo ovládané feudálem, kdežto ,,krajina'' je bez tohoto bezprostředního vlivu. Tento rozdíl je částečně zachován v Čest., např. 19,9: Vlaslav nemohl pustošit přímo sídlo Neklanovo, ale spíše ,,krajiny'', okrajová území. V RZ není ,,krajina'' doložena: O ,,suku'' a ,,větvici'' viz výše. Pojem krásy: ,,lepý'' souvisí s ,,lepiti'' a značí tedy asi krásu ,,strojnou'', o níž se mluví též v Jar.; líčidla byla již starým Slovanům známa. (N.M. Šanskij, Očerki po russkomu slovoobrazovaniju, Moskva 1968, str. 197). Vidíme tedy důvod, proč je tohoto epitheta užito jen v ženských osobách; Sázava ovšem mohla být i ,,ladná''. Dívčino tělo v MPKV je zase ,,luzné'' - svůdné (k ,,lúditi''). Stará a vetchý: podle Machka značí první slovo původně ,,dospělý'', opositum proti ,,mladý''; nepochybně je základ týž jako u ,,státi''. Proto odvozeniny typu ,,starosta'', jenž je v RK rovněž. ,,Vetchý'' se vztahuje k věcem nebo k pomům abstraktním (veteš). Proto jsou v RK zaklínací slova označena jako ,,vetchá slovesa''. Červený - ruměnec: zde je protiklad ostřejšího a méně nápadného odstínu. Kráva má ,,červenou srst'', ale o dívčích lících bylo vhodnější užít subst. ,,ruměnec''. Muž - člověk: první pojem značí muže svobodného, člena ,,ludu'', ludina'', druhé spíše poddaného (P.J. Černych, Očerki po russkoj istoričeskoj leksikologii, Moskva 1956, str. 29). Tak i v RZK. K příbuzenským vztahům podáme ve speciální části bližší rozbor; poučný je častější již uvedený slovník Buckův, str. 79 nn. Rozlišování pojmů ,,oko-zrak, vid-hleděti'' je opět velmi poučné. První je čidlo zraku, druhý výraz patří k zářiti (i slunečko v Čest. ,,zírá''), a proto se často mluví o zracích žhavých, rozohněných, jiskrných. Třetí z citovaných slov symbolisuje vlastní vnímání, jeho obsah, čtvrté pak opětovné přehlížení (čísel v RZ), proto se tu vyvinul i význam ,,hledati''. Mezi slovesy ,,vrci'' a ,,metati'' se pozoruje jakoby vidový rozdíl. První bylo obojvidové, druhé trvací nebo iterativní. Proto k němu patří i ,,Most'' (Kamen), tj. ,,metané'' kameny, aby se dosáhlo schůdné cesty přes bažiny aj. V užívání střídavých pojmů ,,oběť - žrtva - třěba'' je možno opět vidět rozdíly. ,,Oběť'' je vlastně ,,záslib'', proto přešlo jen toto slovo i do křesťanství, kdežto druhé dva výrazy zmizely. Vyjadřovaly totiž přímé ,,pálení'' obětí nebo ,,třídění'' vhodných zvířat, jež měla být obětována bohům. ,,Kóže'' souvisí asi s ,,kozou'' spora - kůže nevydělaná, useň - opálená.
Ještě k označování vrchů a kopců: ,,Vrch'' mohl být i bez lesa, a proto je v Ben. jemně chrakterisována horská krajina jako ,,vršiny lesné''. Míní se někdy také jiné vrcholky, třeba koruny stromů - vrcholy dřev (Sbyh.), případně jakýkoli špičatý, trojúhelníkový předmět. Snad proto není vrch ,,zelený'', ale spíše ,,šedý , modrý, promodrávající se'' apod. Chlum souvisí dle Martynova (uv. spis, str. 92) se starohornoněmeckým ,,hulma'', výspa, tedy hora osamělá nebo vyšší než okolí. Tento základ je doložen v RK celkem 9x, hlavně v Ben. a v Jar. Proto ,,jde pótka s chluma v rovňu'', tak i ,,chlumek, chlumský''. Vždy je tu singulár, a to je též výmluvné. Jde o vršinu, s níž je širší rozhled, i když třeba není příliš vysoká - jako třeba Říp. To je další důvod proti lokalisaci Záboj e do středních Čech. Moravané vidí tatarský tábor , rozkládající se ,,do nedozíráma daleka'' s Hostýna, který plně odpovídá požadovanému významu slova ,,chlum''. Nyní chápeme i ,,Chlumec Dobroslavsk'' v RZ, tj. Hradec Králové. Etymologicky sem patří i řecké ,,kolónos'', litevské kálmus, latinské collis, culmen. Nízkým vrchem je ,,pachrb'', hapax legomenon z Čest., jistě k základu ,,gor - b''. Brdy vletorečné (kořen ,,ber/bor'' - bodati) znamenají hřebeny, patrně skalnaté, příkré. Sem i ,,břeh'', srv. Otkupščikov, uv. spis na str. 114 a jinde. Proto je snad řeč o ,,prýštění vody, stékající s těchto hřebenů''.
Opakem synonym jsou homonyma, tedy případy, kdy totéž slovo má více významů; je ovšem nutno rozlišovat etymologické aspekty. Následující výčet, do něhož pro úplnost zahrnujeme znovu i některá slova ,,gramatická'', neobsahuje homonyma v pravém smyslu slova, ale sémantické rozdíly, vyplynuvší organicky z původního významu. Nepřihlížíme k básnickým obrazům, jako třeba k porovnání války s bouří. Odstavec má opět spíše apologetickou tendenci: ukázat, jakým myšlenkovým i slovným fondem vládl ,,padělatel'', třebaže zlomky jsou rozsahem nepatrné. Tak máme:
A značí v RZK ,,a to, ale, a''. ,,Bíti sě'' jednak přímo (v čelo), jednak trochu přeneseně (v zápase). Blesk, blsk, znamená, jak již víme, nejen ,,splendor'', ale i ,,fulgur''. Bóh je v RZ a ve starších zpěvech RK ještě pojmem pohanským, v Jar. již křesťanským. Bok: je část těla, tak i ,,strana'' levá nebo pravá. Bratr: nejen přímý ,,rodný'', ale i člen družiny. Býti: nejen ,,esse'', ale také ,,fieri'', viz úvahu o aoristu ,,bych, běch''. Četný: platilo jako ,,početný'', ale sloužilo též jako kvantitativní údaj: čtyř hlukóv četný zástup . Číslo: jak množství, tak i počítání, početní úkon (RZ). Dav: v RK asi skutečně ,,tlačenice'', ale v EJ význam téměř jako dnes - množství lidí. Dědina: v RZ dědictví, v RK ves, osada. Divý: divoký, ale též jídlo ze zvěřiny (jedenie divá). Dle: význam několikerý: vedle, podle (secundum) i ,,kvůli''. Dlúhý - longus platilo pro vztahy místní i časové. Dobrý: ve smyslu ethickém (dobrá máti) i společenském (dobří ludie), ba i ,,profesionálním'' (pěnec dobr). Dráha: znamenala zápasiště, též cesta, ba i ,,ulice'' mezi pobitými nepřáteli. Drahý: nejen ,,milý'', ale i ,,drahocenný''. Druhý: v zásadě zájmeno, ale jednou (Jar.) již číslovka. Duša: duše jednotlivce i ,,život'' mnoha lidí. Ež: takže, až, že. Hlásati: - konat obřady, ale i ,,rozkazovat''. Chovati: - držeti, ale jako reflexivum ,,varovati se někoho, něčeho''. Chvátati: spěchati, také však chápati se něčeho. I: - ve významu ,,a, a tu, i tam''. Jen (zájm.): = jenž, ale i demonstrativní ,,ten''. Jmieti: - sollen i haben. Jutro: ráno, v MV však i plošná míra. Kázati: ukazovati, ale i veleti. Kmet: v RZ člověk ve feudálním postavení, patrně s pravomocí soudce, ale v RK ,,vesničan''. Kněz: běžně jako vůdce a vládce, ale v EJ už církevní hodnostář. Kraj: v RK ,,okraj'', v PV ,,břeh''. Krutý: mocný, ukrutný, ale i loupežný (MV), v RK asi ,,toužící po boji'', v MPKV ve významu dnešním. Lom: v RK jak ,,kamenolom'', tak i ,,lámání, odraz'' oštěpů aj. Máti: matka, ale též máti Božia. Milost: v RK ,,slitování''. V MPKV ,,láska'' (ušlechtilá, ne smyslná). Most: přes řeku nebo hradní most (místo v Ol. je stále sporné), ale v RZ ,,přechod přes bažinu''. Mýto: v RK mýtina, v =0pt
MV celní poplatek. Pobitie: bitva, ale též povraždění. Pole: ager, ale také ,,pole válečné''. Púť: cesta, též však dráha životní. Roh: - hudební nástroj (spíše signalisační zařízení) vedle původního ,,rohu'' a ,,parohu'' zvířecího. Síla: síla tělesná, též velký počet lidí, ,,síla'' válečná, dokonce i (silný = účinný, braň silná). Slovo: jednotlivý výraz, ale i povel, modlitba, zaklínání. Srdce: sídlo citu, a to rozmanitého: lásky, hněvu, odvahy, odporu, nadšení, vlastenectví, smutku. Statný: jak tělesně silný, tak i duševně pevný. Strana: světová i bojující. Téci: plynouti, ale též utíkati, běžeti. Stog, stoh: v RK sýpka, v PV asi ,,opevnění'', ale výklad je velmi nejistý. Těžký : vahou i dojmem. Tichý: nehlasný nebo i zamlklý. Tma: noční, v MV též oddíl vojska. Někteří etymologové tu uvažují o skutečném homonymu a hledají v obou významech základy různé. Tuča : v RZ ,,liják'', v RK ,,mrak''. Tučný: tlustý, sádelný, také však úrodný. Tuhý: tvrdý, nepodajný, krutý, těžce doléhající. Um: rozum, ale i chápání, duševní schopnosti. Úsilno: násilně, ale i ,,snažně''. Ustaviti: stanoviti lhůtu; řádně rozhodnout právní spor. Útroba: játra nebo vnitřnosti vůbec. Velí: veliký - v neutru ,,mnoho, velice''. Veš: všechen, celý, každý. v MV ,,Ves'' - dědina, obec. Viera: víra, důvěra, věrnost. V EJ ,,věru'' - amen. Viezti: vázati, přeneseně i ,,vězniti''. Voj: vojsko, v plurále ,,vojíni''. Vraziti: figere - původní, přeneseně o akci bojové, confligere. Vrci: házeti, vrhnouti se na někoho, uvrhnout koho kam. V Jar. značí asi ,,náspy vrhú'' - vrší! Vrch: kopec, ale též jakýkoli vrchol, také koruna stromu (vrchol). =0pt
Vstúpiti: (není-li vz-) ,,postaviti se někam'', o směru do výšky, též však normálně ,,vstoupiti'' do místnosti. Vyraziti: něco z něčeho (duši z těla), též však absolutně: vyrazit do pole. Vystúpiti: plošně (odněkud) i vertikálně (na skálu). Vzdáti (sě): nepříteli, ale i ,,vzdáti díky''. Vzchód: východ jako světová strana, též jakýkoli východ, např. z úvalu na okolní rovinu; východ slunce. Vzieti: nejen ,,zdvihnouti'', ale též odejmout; konec vzieti - skončiti. Vzníti: vyjíti nahoru - vzniknouti. Zachvátiti: zasáhnout, obklíčit, zajmout. Zajíti: odejít do ústraní, ale i ,,slunéčko zajde''. Zaměřiti: vybrati se směr; určiti osud. Zamiesiti sě: pomíchat se, vznítit se, rozhněvat se co nejprudčeji. Země: - hlína jako hmotný předmět; okrsek zemský. Zevznieti: zaznít (o hudebním nástroji), zašumět (o lesích). Zváti: ,,pozývat'' na návštěvu, na shromáždění, též ,,jmenovati''. Ždáti: není zcela jisté, může značit ,,čekat'' i ,,žádat''. Glava, hlava: hlava rodiny, hlava jako část těla, v MV ,,pokuta''. Prúd: ve významu dnešním, v MPKV však -- a to je důležité -- zdroj. Kotel: bubínek nebo puklice v RK, v MV však ,,kotlík'' na vaření. Oščep: v RK ve významu běžném, v MV i ,,střely, šípy''. Pravda: v RZ znamená jak ,,spravedlnost'', tak i ,,právní případ'', v MV splývá ne zcela logicky s ,,božským zákonem''. Snaha: bojový elán v RK, ,,píle'' v Leg.Prok., ,,úsilí'' v MV. Stan: - význam v RK je nejspíše ,,tábor '', v MV však význam dnešní. Ves mír: v MV ,,svět'', ale v EJ ,,všechen lid''. Vrah: v RK vždy ,,nepřítel'', v MV eufemisticky místo ,,ďábel''. Poznati: v RK totéž jako dnes, v EJ však ,,rozhodnouti se, uznati správným''.
Tento výčet je v mnohém poučný. Ukazuje, jak již řečeno, bohatost výrazu i fantasi e tvůrců našich textů. ,,Padělatel'' též věděl, kdy a jak může tyto významy střídat; námitky proti sémantické stránce výše uvedených slov celkem podány nebyly. Pozorujeme ovšem též individuální rozdíly jednotlivých textů v tomto směru. Za povšimnutí stojí také, z jakých oblastí jsou tyto sémantické postupy čerpány; je tu opět -- jako výše u synonym -- zahrnuto lidské tělo a jeho části (bok - strana), zjevy meteorologické (blesk, blsk), odlišné společenské poměry (bratr rodný - člen družiny), vojen ství (voj - voje - vojni), náboženství (máti - máti Božia), zemědělství (jutro jako plošná míra), vztah mužů k ženám (milost), nedostatek postupů univerbisačních, jak o tom již byla řeč (polysémnost ,,srdce'' nebo ,,slova''), právní otázky (ustaviti den, pravdu), zkrátka vždy vcházíme do okruhu představ a zájmů středověkého člověka. Pozoruhodné je též, jak se dosud nedostávalo jemnějších odstínů k vyjádření některých abstrakt: dnes bychom jistě jinak rozvedli pojmy ,,síla, slovo, hlásati, kázati, úsilno , pravda, snaha, ves mír, poznati'' a další. Proto také nenalézáme v RK výrazy, jež by svědčily novodobému válečnictví: ústup, útěk, útěk o překot, obchvat, postup, obrana, nápor, úskok, srážka. Pokud bylo přece třeba tyto pojmy nebo podobné obraty vystihnout, užívali pěvci sloves.
Archaický způsob vyjadřování, jež vycházelo vždy z prvotních představ, se jeví jak ve výše uvedených případech, tak i ve volnějších souvislostech. Opět se tu jeví nedostatek ,,ethického'' nazírání v novějším smyslu slova. Tak znamenalo původně ,,pilný'' asi ,,k něčemu se horlivě přikládající'' (pri - 16 g6n7), ,,snaživý'' ke ,,snaze'', viz výše, v RK ještě v původním významu; ,,dobrý'', německé ,,tapfer'', ale i ,,příhodný'', to jest ,,padající do správného místa''. Pozůstatky tohoto stavu vidíme i v ,,pomocných'' slovesech v RZK, kde ještě probleskuje v ,,moci'' smysl ,,býti mocný'', ,,chtieti'' - míti chuť, ,,směti'' - odvažovati se aj. K charakterům osob zaujímají RZ a RK stanovisko ,,objektivní''. Ani nepřátelé - s výjimkou Jar. - nebo zrádci nejsou mravně snižováni. Jaroslav, Záboj , Oldřich, ba i Luděk jsou ,,hbití'', udatní, udatí, statní, věhlas ní, rozumní, chrabří.