Participium bylo ve staré češtině čtveré: končilo na -l (minulé činné), na -t, n- (minulé trpné) a na -m (přítomné trpné). Všechny typy jsou zastoupeny v R, ale příčestí se sufixem -m (mo) má některé zvláštnosti. Nacházíme v našich textech: rozvaděma bratry, Vněslav sražem, hora naplněma. Bývalo to vykládáno jako hlásková změna ,,m'' za správné ,,n'', která se v stč. vyskytuje dosti často. vedle ,,medvěda'' bývalo ,,nedvěd'' aj. Bylo i nalezeno dosti dokladů na tato participia, jako třeba v Poděbr. žalt. 37, 7 ,,učiněm'', totéž ibid. 37, 5 a ,,skloněm'' 37, 7; bylo i ,,krščem, neposkvrněm, poznám'' a další, jak uznává i Gebauer III, 2, str. 103; v Brn. nauč. 200 je ,,pravem''. Převážně jde o formu dokonavé, ač námitka proti R ovšem říkala, že by mělo být buď ,,rozvadim'' nebo ,,rozvaděn''. Pravidelných tvarů na -n je v RZK většina: nastřelen, dáno, rozčěpen, sbrocen, skadeřeni, váleno (několikrát), zahřeben, nesžen, slyšáno, bojeváno, obvlečena, rozvaleno, zaměřena, srubeně, unaven, uondána a také dosti odtud odvozených adjktiv (napíchané) a další. V RZ je ,,rozvaděm'' i ,,rozvaděn''. M. Hattala (ČČM 33, 1859, str. 335) upozornil, že vedle ,,držim'' bylo i ,,držem'', dále zřejemný (zřejmý), tajemství, hájemství, stsl. ,,prěm7'' (,,prěti''), v Kruml. 338a je ,,držemý'', sem patří snad i ,,ničemný'' (již stč.), poslušemstvie apod. Holub-Kopečný (ES, str. 466) uvádějí starou kontinuitu tohoto -m, původně -mo (summus, stind. sukmah, řec. hebdomos - sedmý). Toto -m tedy bylo v praslovanštině dávno před vidovým rozlišením sloves, takže asi jde v R o stav velice starý. Některá zakončení ,,hájem, tajem'' (asi opět souvisejí se spirantní výslovností ,,j'', jak jsme o tom mluvili). Je tedy možné, že ,,rozvaděm'' v RZ je původní ze staršího ,,vad-jem'' z doby, kdy se ještě neuplatňoval slovesný i-kmen, kdy žila pravidelná slovesná střídnice ,,je/jo'' a kdy byl tento sufix velmi plodný. -- Pravidelně je tvořeno v RK ,,do nedozíráma''.