Časopis musea království Českého
Zpráva o chemickém prozkoumání
1887
Zpráva, kterou předložil musejní komisi prof. Antonín Bělohoubek je velmi rozsáhlá. Pro snadnější studium tohoto dokumentu jsem doplnil

O b s a h:
A) O methodě, vedle které se dálo zkoumání Rukopisu Kralodvorského
B) Poznámky o pergamonu Rukopisu Kralodvorského
C) O linkování Rukopisu Kralodvorského a o povaze linek
D) O povaze běžného písma rezavého Rukopisu Kral.
E) O povaze červeného písma běžného a červených úvodních písmen čili rubrikací Rukopisu Kralodvorského
F) O inicialkách Rukopisu Kralodvorského
G) O některých zkoumadlech na vyšetřování poměrného stáří písma
H) Závěrečné úvahy a posudek o Rukopisu Kralodvorském

II.
Zpráva o mikroskopickém a mikrochemickém
zkoumání Rukopisu Kralodvorského

K přání slavného Správního výboru Musea království Českého, jež mně bylo projeveno na písmě v pozvání daném dne 27 měsíce května roku 1886, uvázal jsem se ve zkoumání některých starých rukopisů českých v měsíci červnu téhož roku. Podjav se toho úkolu byl jsem sobě dobře vědom, že bude nesnadný a spojený s odpovědností velikou.
Než již bezprostředně po zahájení výzkumu (dne 13. června 1886) R. K. nabyl jsem přesvědčení, že bude čestná úloha, důvěrou slavného Správníno výboru na mne vznešená, mnohem ještě obtížnější, nežli jsem předem se toho domníval, a to z příčin několikerých. Předně proto, poněvadž se ukázalo, že bude nevyhnutelno zkoumání jednotlivá konati se šetrností nejkrajnější, aby R. K. neutrpěl pohromy vážné a trvalé, čímž práce jmenovitě mikrochemická velice se znesnadňovala; po druhé proto, že se ukázala potřeba nezbytná zároveň či pobočně zkoušeti také rukopisy jiné, pravé, podezřelé a podvržené, pak staré a nové, čimž prvotní úkol se zmnohonásoboval; po třetí konečně z příčiny, že se objevila potřeba naléhavá, přemítati o sestrojení methody, kterou by bylo lze soustavně zkoumati rukopisy pergamenové způsobem pokud možno bezpečným. Zvláště tímto požadavkem třetím vzrostly nesnáze měrou značnou, poněvadž řešení otázky této vyžadovalo řady pokusův a zkoušek průpravných a řady nových zkoušek kontrolných. Na konec ustálil jsem se na způsobu zkoumání rukopisův (jenž na jiném místě zevrubněji bude vylíčen a objasněn), protože pokud jsem se mohl studováním dotyčné literatury odborné poučiti, soustavná methoda na zkoumání rukopisův na pergameně psaných dosud nebyla podána na veřejnost.
Při pracích těch prospěly mně některé zkušenosti, jichž jsem nabyl v letech minulých studováním starých rukopisů uložených v knihovnách pražských a zasvěcených alchemii, lékařství, rostlinopisu, technologii, hospodářství polnímu a jiným ješté předmětům.
Ve zprávě této o mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání R. K. budu postupmo pojednávati v statích samostatných: o methodě zkoumání, o pergamenu čili bělpuchu, o linkování, o povaze písma rezavé žlutého, o úvodních písmenech červených a o písmu červeném, o inicialkách, o některých zkoumadlech na vyšetřování poměrného stáří písma, a posléze budou následovati úvahy závěrečné; k těm se přidruží na konci posudek o povaze R. K. na základě vykonaného výzkumu ve směru mikroskopickém a mikrochemickém.

 
A) O methodě, vedle které se dálo zkoumání Rukopisu
Kralodvorského.

Při předběžném zkoumání ohledal se R. K. předem co nejzevrubněji způsobem fysickým za pomoci pouhého oka, pak dobrou lupou a na konec drobnohledem za slabého i vydatného zvětšení, ve světle odraženém a pokud možno i ve pronikajícím světle. Týž postup se zachovával také při zkoušení jednotlivých jeho částí, jednotlivých písmen a menších okrsků popsaných, aneb okrsků písma prostých. Za příčinou porovnávání výsledků objevených zkoušeny způsobem podobným také jiné rukopisy, jež na těch kterých místech této zprávy na doklad uvedeny budou.
Po té zkoumány způsobem mikrochemickým pergamen, linky i písmo všeliké; nejprve se studoval vždy účinek vody překapované v předmět, pak ethylnatého alkoholu, bezvodého i zředěného, a jiných podobných rozpustidel a posléze užito vždy více či méně zředěných kyselin, louhů a jiných zkoumadel v roztoku trvajících, účinku energičtějšího.
Jednalo-li se o zkoušení barviva písma, připravily se vždy otisky na jemném, tak zvaném švédském papíru filtrovacím, nech bylo reagováno vodou aneb zkoumadly různými; tak se upravily třeba dva, tři aneb i čtyři otisky slova či jedné písmeny, aneb malého okrsku písmeny větší. Otisky na procezovacím papíru získané lpěly buď jen na povrchu, aneb byl jimi papír ve způsobě skvrny nasáklý, rozpustila-li se ta která hmota ve zkoumadlu, aneb bylo-li lze zjistiti výjevy či připady oba.
Otisky neb skvrny vytknuté zkoumány po té pouhým okem, lupou a drobnohledem a výsledky pozorování pilně se zapisovaly. Na to se papír procezovací tou měrou upravil, aby se ojediněly otisky či skvrny a bylo-li toho třeba, rozdělil se po případě otisk jeden či skvrna na dvě neb někdy i na tři částky a zkoušely se ihned či se uložily s opatrností veškerou.
Otisky neb skvrny tyto zkoušeny buď na deskách neb na mískách skleněných, aneb na víčku platinovém - dle potřeby - soustavně rozmanitými zkoumadly vedle předpisů rozborné chemie dle jakostí a za šetření všech opatrností přikázaných! Počátek, postup i konec každé reakce sledoval se vždy bedlivě pouhým okem, lupou a drobnohledem a v každém případě se kontrolovala správnost reakce docílené reakcí novou. Takto se podařilo provésti po výtce s praskrovným podílem té které hmoty několik reakcí. Při zkouškách těch užíváno k dosažení aneb urychlení reakce také kahanu lihového. Větší část zkoušek se provedla v místnostech musea českého, menší část v lučebně pisatelově na české vysoké škole technické. V tomto případě druhém přenesly se pečlivě opatřené otisky a odstřižky papírové se skvrnami do lučebny vytknuté, v níž bylo lze vyšetřování zvláště nesnadná prováděti aneb kontrolovati s bezpečností větší a klidněji i pohodlněji, nežli v museu - kam ovšem nebylo lze dopraviti veškeré pomůcky ku zkoumání potřebné.
Veškeré výzkumy podniknuté s R. K. se provedly vždy také s rukopisy jinými a kromě toho se opakovaly též s oněmi sloučeninami čistými, jež se podařilo objeviti na R. K.
K tomuto posléze uvedenému zkoumání se užilo oněch látek čistých povždy v onom minimalném množství, jež bylo obsaženo v oněch otiscích aneb skvrnách, a také zkoušení se dálo za okolností stejných. Srovnávaly-li se výsledky pokusů těchto pobočných s výsledky zkoušky hlavní - byly tyto teprve uznány za správné. V několika případech výminečných zkoušel se také na dřevěném uhlí za pomoci dmuchavky neb v úzké baňatce ten který otisk - způsobem u lučebníků obvyklým. Průběh i výsledek také těchto zkoušek sledoval se bez výminky lupou a drobnohledem.
Kromě desk skelných a sklíček hodinkových bylo užito ještě těchto pomůcek, totiž: štětců různé jemnosti, avšak jen výminečně, poněvadž se nesnadně vypírají; proutků skelných různé tloušky, obyčejně vytažených v hroty tenké; trubic kapillarných průměru různého k přenášení kapanin i k vyssávání kapanin na pergamenu lpících, kdykoli bylo nutno přepraviti je na desku bez papíru; nůž kapesní; nůžky; několik jehel; jemný skalpel; klíštky; kružítko; jemná měřidka; kapačka s vodou překapovanou, několik kadinek a mísek; víčko platinové; papír procezovací, tak zvaný švédský, v úzkých proužkách (náležitě prozkoumaný); lupa asi pětkráte zvětšujicí a složený drobnohled od firmy Hartnack a v některých připadech i drobnohled Zeissův neb Schmidtův.
Při zkoumání mikroskopickém stačilo ve většině případův zvětšení malé 25- až 50-násobné a jen ve vzácných případech výminečných se upotřebily systemy ostřejší.
Z ostatních přístrojů a pomůcek uvádím ještě kahan líhový, výminečně plynový; roubík uhlí dřevěného; skleněné baňatky; dmuchavku; pryž a šátek lněný.
Zkoumadla jednotlivá, jichž bylo užito, budou zevrubně uvedena na místech jiných této zprápy, na nichž se pojednává o reakcích.
Po každém zkoumání očistilo a vymylo se co nejpečlivěji každé místo a každý okrsek R. K., na němž bylo reagováno, pak se voda opatrně vyssála papírem procezovacím a pergamen povlovně se vysoušel.
Vedle způsobu vylíčeného se podařilo tedy zkoumání R. K. provésti se šetrností vůbec možnou; zkoumání nebezpečná zřídka kdy se dála na rukopisu; nýbrž po výtce na deskách skleněných a na jiných již uvedených podkladech. 1)

1) Jediná nehoda se mně stala na str. a) listu devátého. Chtěje totiž po ukončeném zkoumání spacia proláklého sloučeninou železitou na str. b) téhož listu úplně promočený pergamen rychleji vysušiti, umístil jsem list onen ve značné výši nad malým plamenem kahanu líhového; vláha se počala rychleji vypařovati, než po krátké době smrštil a srazil se v onom místě pergamen téměř mžikem a v témže okamžiku se odchlípla na str. a) listu uvedeného z dvou nebo tří slabik písma hmota písma i s podkladem vláknitým z pletiva pergamenového. Ač jsem bez průtahu kahan odstranil, přece se odchlíplé části stočily do kotouče, jako hoblinky. Tím pak se staly bohužel dvě nebo tři slabiky na stránce vytknuté - nečitelnými. Mám za svou povinnost nehodu tuto upřímně tu vylíčiti a prohlásiti, že této pohromy R. K. velice želím; doufám však, že se dá ještě alespoň částečně - odčiniti.

 
B) Poznámky o pergamonu Rukopisu Kralodvorského.

Rukopis Kralodvorský čítá, jak obecně známo, 14 listů pergamenových, z nichž prvý a druhý se nám zachovaly toliko ve způsobě proužků úzkých.
Rozměry těchto proužků byly stanoveny měřením a činí
výška proužku prvého nejvýše 123 1/2 m/m
a šířka jeho 19 1/2 až 21 1/2 m/m,
výška proužku druhého nejvýše 124 1/2 m/m
a šířka jeho 18 až 19 m/m.
Proužky tyto budu v dalším líčení svém označovati jako listy celé a líc každého listu písmenkou a), rub pak písmenkou b).
Listy ostatní celé jsou velikosti nestejné a vykazují rozměry poměrně skrovné.
Tak měří výška listu třetího 121 1/2 až 122 m/m
a šířka jeho 80 1/2 až 81 1/2 m/m,
výška listu desátého nejvýše 123 1/4 m/m
a šířka jeho 72 1/2 až 75 1/2 m/m,
výška listu čtrnáctého nejvýše 123 1/2 m/m
a šířka jeho 72 až 77 1/2 m/m;
s podobných rozměrů jsou také listy ostatní.
Kolísá tedy výška listů jednotlivých od 121 1/2 do 123 1/2 m/m a šířka od 72 do 81 1/2 m/m. Tlouška jednotlivých listů je rozdílna a vykazuje hodnoty různé na jednom a témže listu v několika případech. Přesně nebylo lze tloušku listů pergamenových stanoviti, poněvadž by se byl musil z každého listu obětovati odstřižek měření mikroskopickému. Maximalnou tloušku pergamenu R. K. lze udati jen příbližně; obnáší asi 1/4 m/m, jinak kolísá tlouška od 1/8 do 1/4 m/m.
Vzhledem k číselným výsledkům měření výše položeným lze formát R. K. právem prohlásiti za neobyčejně malý.
Než, přes to není format R. K. unikem, poněvadž nejeden rukopis starý a zdělaný ve věku čtrnáctém neb patnáctém se skládá z listův pergamenových rozměrův podobných, což platí jmenovitě o některých rukopisech nádherněji upravených a dle všeho pořízených pro osobnosti nad jiné vynikajíci rodem, hodnostmi a statky vezdejšími.
Na doklad toho uvádím tu báseň duchovní pojednávající o utrpení sv. Jiří, kterýžto rukopis z věku čtrnáctého pocházející o prázdninách roku lonského kustos musea českého p. A. Patera objevil v Brně.
Měřil jsem dokonale zachovaný dvojlist tohoto rukopisu, na němž se nalézají stránky : sedmá, osmá, devátá a desátá, i shledal jsem, že činí výška poloviny tohoto dvojlistu čili Iistu jednotlivého průměrně 127 m/m a šířka 89 až 90 m/m, po odečtení mezer, jež se nacházejí mezi proužky jednotlivými, z nichž je onen list složen.
List jiný (str. 3) měří do výše jen 115 1/2 až 116 1/2 m/m a do šířky 90 až 90 1/2 m/m; výška jiného listu činí opět 124 m/m (max.), šířka ale toliko 81 m/m, poněvadž byla část pásma krajního odstřižena.
Jiný rukopis staročeský sepsaný také ve věku čtrnáctém, tak zvaný rukopis Hradecký, jenž se přechovává toho času v pražské knihovně J. J. knížete Jiřího z Lobkovic, skládá se z listů pergamenových, jejichž výška činí 109 1/2 m/m a šířkn 86 m/m v maximu.
Třetí rukopis latinský téhož asi stáří, jako předcházející, nadepsaný: "Sermones et expositiones", jenž se nachází v musejní knihovně a je označen signaturou 4. I. 7, vykazuje listy pergamenové, jejichž výška měří průměrně 130 m/m a šířka 95 1/2 m/m.
A tak by bylo lze uvésti ještě jiné rukopisy starobylé, které co do formatu svého nemalý souhlas by jevily s formatem R. K., než mám za to, že doklady uvedené postačují na podporu náhledu mého prve vyloženého, že format R. K., ač vzácný, není zjevem ojedinělým!
Ořízka pak R. K. je po výtce zvetšela a pošpiněna a pod drobnohledem jeví se býti místy rozdrásána tou měrou, jak to bývá u starých rukopisů pergamenových, jež doznaly nedbalostí majitelů nejedné pohromy.
Co do rázu pergamenu R. K. sluší připomenouti, že je povahy jemné a po straně jedné hladší a po druhé drsnější; popsaná část jeho je vždy méně hladká nežli okrajová pásma prázdná, což tím se vysvětluje. že střednt část každé stránky před započetím psaní mnohdy buď pemzou neb jinou pomůckou podobnou lehce se zčerchala, aby péro písařovo poněkud většího odporu nalézalo a lépe spouštělo. Většina rukopisů starých a na pergameně provedených, pokud se mně dostala do rukou, týž příznak jevila.
Barva pergamenu R. K. je žlutavě bělavá až zřejmě nažloutlá, tu a tam odstínu šedavého. Zevrubnou prohlídkou zjistil jsem nad vši pochybnost, že pergamen prodlením času vlivem součástek vzduchu, jmenovitě ale vlahou, prachem a snad i mikroorganismy nemálo utrpěl na původních vlastnostech svých. Podobné vzezření měly také některé rukopisy pergamenové, jež patrně byly přechovávány v místnostech vlhkých a na nichž bylo lze drobnohledem ještě objeviti zbytky podhoubí plísně některé.
Poměrně nejlépe jsou zachovány v R. K. listy: druhý, šestý, sedmý a třináctý; ony vynikají co do hladkosti, pevnosti a na omak nad listy ostatními a zkouška provedená lupou a drobnohledem stvrzuje posudek tento mikroskopicky objevený.
Nejvydatněji jsou pošpiněny stránky: a) listu prvního, a) listu třetího a b) listu čtrnáctého nejen proto, že má k nim nejsnadnější přístup vzduch a vláha i prach (a že častým ukazováním a ohledáváním nejvíce utrpěly), nýbrž že se tak dálo pravděpodobně u větší ještě míře v době, kdy R. K. se nenalézal v ochraně musea českého.
Porušení nejpatrnější, mimo jiné i mechaníché, vykazují listy: čtvrtý a devátý, poněvadž jsou silně rozdrásány a vyštěrbány.
Na nejednom listu R. K. se jeví také větší i menší skvrny barvy někde světle šedé, jinde světle neb temně nahnědlé a tu a tam též poněkud narudlé. Podobnými skvrnami jsou znešvařeny na rozích spodních především listy: třetí, čtvrtý, pátý, šestý, devátý, desátý a dvanáctý a při rohu hořejším na rubu také list dvanáctý.
Skvrny vytknuté vznikly za okolností různých, jednak za vlivu vláhy a možná také plísní a kromě plísní snad jinými ještě mikroorganismy, pokud tak se dá souditi z patrné destrukce, kterou doznalo v místech oněch pletivo pergamenové (viz zvláště skvrnu na rubu listu dvanáctého při rohu spodním); podobně vydatné ano vydatnější ještě porušení pergamenu bylo nejednou objeveno při zkoušení jiných starých rukopisů nalézajicích se ve stavu velmi schátralém.
Kromě toho ale je pergamen R. K. na oněch potřísněných místech pošpiněn klihem a dle všeho také inkoustem, jenž byl později vypraven; klihem je znešvařen také hřbet některých dvojlistů R. K., což později bude ještě doloženo.
Ale i v textu R. K. lze postihnouti skvrny různé povahy, jmenovitě na str. b) listu třetího a devátého a na str. a) listu šestého. Skvrny podotčené zdají se pocházeti vedle pozorování drobnohledného dílem od plísní, dílem od mastnoty a dílem od zkoumadel nedostatečně vyloužených, jimiž bylo reagováno při dřívějších lučebných zkouškách Rukopisu Kralodvorského.
Jinak bylo ublíženo R. K. také tím - jak dosud zřejmě pozorovati lze - že byly listy jeho některé zohýbány a překládány; to platí zvláště o listech jedenáctém a čtrnáctém (viz. tu rýhu či jizvu aneb čmouhu příčnou) a o listu dvanáctém (viz tu rýhu podélnou). Drsnotou, porušením pletiva základného a špinavostí liší se rýhy tyto zřetelně od pásem pergamenových, s nimiž sousedí.
Než pergamen R. K. utrpěl škod zjevných také škrábáním či rasurami. Doklady k tomu jsou četné rasury v textu, o nichž je zevrubně promluveno ve "Zprávě o lučebním prozkoumání rasur musejních zlomků Alexandreidy a Rukopisu Kralodvorského" uveřejněné v "Časopisu českého musea roku 1881" (v ročníku LV). Podobným škrábáním byl značně poškozen předem list devátý, jmenovitě na rubu v okolí inicialky Z, a rasura tato sahá až po samou ořízku téhož listu, jež poškozením tím nabyla vzezření zubatého. V těchto místech jest pergamen proláklý sloučeninou železitou, snad proto, že tu původně byla kaňka inkoustová, která byvši vypravena, pro oko tu nezůstavila sledův nejmenších. Pošpiněn a silně otřelý a zvetšelý je také list (proužek) prvý na ořízce své, najmě na stránce a).
V příčině rasur vidí se mně býti záhodno připomenouti, že se vyskytují ve všech starých rukopisech knihových bez výminky - a zhusta ve velikém počtu na jedné a téže stránce rukopisu, kterážto okolnost jest každém odborníku dobře povědoma. Takové rasury lze objeviti netoliko snad jen na rukopisech neúhledných a k obecné potřebě zdělaných, nýbrž také na rukopisech netoliko nádherně, nýbrž dokonce uměleckým způsobem upravených a bohatě vyzdobených. Na doklad budiž tu uveden památný rukopis uložený ve zdejší knihovně universitní a nadepsaný: "Pericopae dominicalis et festivalis" (in folio XIV A. 13) z věku dvanáctého, sepsaný na pergamenu. Rasury lze tu rozpoznati téměř na každé stránce a na nejedné i rasur několik, ano rukopis ten čítá i listy silně vyštěrbané a porušené jako str. b) listu 28 na způsob listu devátého R. K.
Dále tu uvádím sličný rukopis nadepsaný: "Predigten von Eckart" na pergamenu, jenž co do původu svého náleží do věku XIII a XIV, a jenž je majetkem královské knihovny berlínské [sig. 12 a) b) c) d)]; týž vykazuje veliký počet rasur a míst nemilosrdně vyštěrbaných a vyškrábaných hlavně v textu, téměř na každé stránce; jinde pak jsou písmeny jednotlivé opravovány, slova jednotlivá, ano také celé řádky přeškrtány, čímž rukopis nemálo jest znešvařen. Dokladův takových bylo by lze uvésti ještě řadu nekonečnou, chci však přestati na dokladu třetím (níže uvedeném), poněvadž se každý o pravdě slov výše položených přesvědčiti může ve kterékoli větší knihovně pražské, jež hostí rukopisy staré.
Rasury v rukopisech vůbec, zvláště ale na pergameně, jsou zjevem tak všedním a tolikéž i opravy písma dovedněji neb i nejapně provedené buď ještě samým původcem rukopisu neb korrektorem, jenž hotové rukopisy pročítával a opravoval, aneb opravy povolanými či nepovolanými odborníky učiněné prodlením věků následujících, že by se shledalo zajisté sotva pět procent rukopisů v Praze přechovávaných, v nichž by nebylo rasur a oprav písma.
Avšak při bedlivém ohledávání i jiných rukopisů, jako sbírek práv a výsad, lze přítomnost rasur, po výtce pečlivě vypravených, zjistiti v případu nejednom. Uvedu tu na doklad krásný foliový a v tuhých deskách svázaný rukopis, v pražském archivu městském uložený a nadepsaný: "Staré zemské, městské a jiná práva království Českého." Také v tomto rukopisu založeném ve věku XV jsem nalezl rasury.
Po této odchylce budiž mně dovoleno, abych se opět vrátil k rozpravě o R. K. - Pergamen rukopisu jmenovaného je silně vyštěrbán také na hřbetu dvojlistů; kromě toho je tu i jinak porušen, zpuchřelý, drobí se tu snadně a vykazuje veliké dírky od neobratné vazby, kterouž byl opatřen k podnětu zvěčnělého Hanky. Jiná porušení pergamenů méně důležitá nebudu tu dále podrobně uváděti, poněvadž jsou vesměs svědomitě vytknuta v důkladném popisu R. K., jejž roku 1862 tiskem vydal bibliothekář musea českého p. Jar. Vrátko. 2)

2) Rukopis Kralodvorský. Vydání fotografické. S úvodem, vysvětlujícím popisem a opraveným čtením od Ant. Jar. Vrátka. V Praze. Nákladem vydavatelovým. 1862.

Ve příčině úplnosti budiž ještě upozorněno na to, že se nachází na str. b) listu třetího R. K. při dolejším rohu (levém) otisk textury prkna sosnovitého, jenž mohl v této ostrosti vzniknouti teprve po předcházejícím navlhčení pergamenu. Snad vznikl u příležitosti fotografování R. K., jež se dálo ponejprv r. 1861 a pro kterouž příčinu se listy upevňovaly na desky dřevěné.
Dotkl jsem se sice již v řádkách předcházejících okolnosti, že jednotlivé listy R. K. navzájem se liší různou tlouškou svou a že takové různosti v tloušce blány pergamenové se vyskytují způsobem patrnějším aneb méně patrným téměř na každém ze 14 listů, z nichž se skládá R. K. Toto tvrzení své chci některými zřejmějšími doklady opodstatniti.
Tak je list sedmý ve spodní polovině téměř průhledný, list devátý (mimochodem řečeno nastavený proužkem pergamenu při spodním okraji svém) je v hořejší polovině své tenčí nežli v dolejší; list jedenáctý je opět silnější při hořejším okraji svém, nežli uprostřed a list čtrnáctý ze všech vůbec nejútlejší (asi 1/8 m/m) je při spodním okraji svém nejjemnější a tak tenounky, že se podobá téměř přetenkému papíru japonskému.
Povšechná a nevšední tenkost a útlost tohoto listu čtrnáctého stala se mně pobídkou, abych jej ohledal a prozkoumal co nejopatrněji; předem pak se mně tu jednalo o to zjistiti, zdali snad není palimpsestem. Než zkoušení toto makroskopické, mikroskopické a mikrochemické nevyneslo na jevo ani nejnepatrnější výsledek, kterým by bylo bývalo možno názor svrchu podotčený opodstatniti. Tak nebylo lze zjistiti ani přítomnost druhé soustavy pichů ani nesrovnalosti co do uspořádání pichů a linek, ani sledy po linkování starším a také žádných stop nějakého písma staršího ještě nežli pismo nynější. Proužky, tečky, čárky a čmouhy barvy špinavě šedé, jež se nalézají v textu na obou stranách tohoto listu, osvědčily se býti nečistotou nahodilou, která štětcem vodou navlhčeným snadně pouštěla. Každá stopa barvy rezovité, kterou lze rozpoznati na té či oné straně listu uvedeného, pochází od písma se strany opačné, jež blanou tenkou proráží; okolnost tuto jsem zjistil v celé řadě případů. Avšak ani chemické zkoušení prve uvedených čárek a teček šedých, v textu se nalézajících na stránkách a) a b) listu čtrnáctého, nemělo úspěchu v příčině zjištěni sledů po písmu ještě starším; o tom ostatně nabyla přesvědčení celá kommisse.
K tomu, co svrchu bylo pověděno, vidí se mně býti na místě připomenouti, že pergamen listu čtrnáctého není ani vyštěrbán ani rozdrásán tak, jak to na každém palimpsestu pozorovati možno, ano list ten se honosí povrchem hladkým, slabě lesklým a stejnorodým, čímž se naprosto vylučuje možnost, že by byl palimpsestem!
Ale i ta okolnost jest zcela všedním úkazem, že listy R. K. vzájemně se liší tlouškou svou, poněvadž ji zjistiti lze také při prohlídce převážného počtu rukopisů starých a totéž má svou platnost také vzhledem k různé tloušce jednoho a téhož listu těch kterých rukopisů. Objevuje-li se případ posléze uvedený v rozměrech skrovnéjších, zakládá se to v tom, že v koži, z níž byl pergamen vyroben, se nalézaly tak zvané slabizny (místa slabší či tenčí) neb kazy, aneb to pochází od nestejného a tu a tam vydatnějšího strouhání koží napnutých v pouchu (rám) kotoučem břitkým. Pergamen pak, který se robil z koží zvířat mladých (tedy z koží kůzlat, jehňat a j.), aneb z koží tak zvaných zpratků (zvířat nenarozených) a p., vyniká vždy znamenitou tenkostí a útlostí, pročež se mnohdy podobá tužšímu papíru hedvábnému.
Na takovém přejemném a při tom vláčném pergamenu je příkladně napsán zlomek bible defektní, tak zvané "Jaroměřské", kterýžto rukopis se přechovává v knihovně musea českého. Jednotlivé listy pořízené z přetenkých blan pergamenových rázu obdobného (uprostřed poněkud silnější) obsahuje též vzácný rukopis přezvaný "Lucidarius" čili "Aurea gemma", uložený v král. knihovně berlínské (sig. 26, in 12°) a co do původu svého do XIV věku patřící. Podobně se to má s rukopisem nadepsaným : "Predigten von Eckart" již na jiném místě uvedeném, kterýžto rukopis jsem též viděl v berlínské knihovně královské; pergamen tohoto rukopisu je vůbec velmi měkký, hladký a jemný, ano místy mají listy okrsky jako mázdra útlé a průhledné: Na četných listech tohoto rukopisu se objevují také skvrny žluté a hnědé, což dodatečně tu budiž připomenuto.
Dokladův podobných nebylo by za těžko vytknouti ještě počet veliký i v případu tom, kdybych se obmezil výhradně jen na rukopisné poklady knihoven pražských.
Po té jsem přistoupil ku komparativnému zkoumání pergamenu R. K. a jiných rukopisův starých, především ale takových, které pocházejí z věků: třináctého, čtrnáctého a patnáctého, předem lupou a na to drobnohledem. Při zkouškách těchto se objevila shoda velice uspokojivá nejen co do vlastností zevních, nýbrž i co do skrytého slohu čili co do histologie. Přejemné pletivo základné, z tenkých vláken a svazkův vláknových se skládající, tu a tam prostoupené dutinkami průřezu ovalného neb okrouhlého (v nichž původně před vyděláním kůže cévy vloženy byly a p.), juž za zvětšení dosti slabého podobný činilo dojem jako pletivo jiných jemných pergamenů, rukopisů to, jež z části již byly jmenovány a z části teprve později uvedeny budou. Aby pak se mohlo přistoupiti k pozorování pletiva pergamenu ostřejšími objektivy, nezbylo mně, než na dvou listech R. K. ostrým nožem na plocho, t. j. tangentialně, částečku pranepatrných rozměrů seříznouti a ve vhodné úpravě podvrhnouti je výzkumu mikroskopickému. Ony dvě nepatrné částečky pergamenu z R. K. pocházejí s povrchu nepopsaného okraje spodního; jedna z pletiva na str. b) listu šestého a druhá z pletiva na str. a) listu třináctého z místa obdobného, jako částečka předešlá. Těchto fragmentů se užilo též k stanoveni hodnoty pro příčný průměr vlakének připomenutých. Týž činil průměrně pro vlakénka ojedinělá 0.0081 m/m (min.0.0051 m/m, max. 0.0091 m/m) a pro svazky vláken 0.0122 až 0.022 m/m, pokud nebyly nabotnaly.
Doložiti sluší, že pergamen Rukopisu Kral. zvláště vlivem vláhy a dle všeho snad i mikroorganismů větších doznal pohrom, než pergamen převážné části rukopisů jiných a starobylých, poněvadž se těmito po většině dostalo pečlivějšího opatrování nežli Rukopisu Kr. v době, prve nežli byl přivtělen k sbírkám musejním. Touto okolností lze objasniti faktum, že nejeden list Rukopisu Kr. pozbyl z větší části původní hladké vrstvy povrchové, tak zvané lícní (bělizny) a že se stal na omak drsný, nabyv tu a tam vzezření až houbovitého.
Konečně neopominul jsem porovnati histologii pergamenu R. K. se slohem mikroskopickým různých koží zvířecích, z nichž juž v dobách dávných pergamen se strojíval; na základě těchto zkoušek a pokusů, při nichž vedle koží surových i dubené kůže téhož původu zkoumáuy byly (zvláště kozí, ovčí, telecí, kamzičí a p.), mám za to, že pergamen R. K. byl vyroben z koží ovčích, případně z jehněčích.
Kromě studií vylíčených neopominul jsem podniknouti ještě řadu zkoušek v podstatě své mikrochemických.
Především jsem se pokusil o to, pergamen R. K. na dvou místech vodou překapovanou smývati; dálo se to štětcem měkkým nejprve na str. b) listu pátého v okraji nepopsaném, blíže ořízky hořejší, a na str. a) listu šestého na místě obdobném. Za výkonu toho stávala se barva pergamenu světlejší a světlejší a po osušení procezovacím papírem švédským nabyla obě místa barvy bělejší a odlišovala se patrně od svého okolí. Na obou místech byl pergamen poměrně dobře zachován. Po té se vpravila na místo prvé trubici kapillarnou kapka zředěné kyseliny solné; ihned se objevily na místě onom drobné bublinky plynu bezbarvého a nevonného, které výborně bylo lze postihnouti lupou. Kapanina ona z části se vssála do trubky kapillarné, přenesla se na skelnou desku a odkouřila se tu nad plamenem kahanu líhového do sucha; zbytek byl náležitě opatřen a druhého dne v laboratoři zkoumán po přidání kapky vody sulfhydrátem ammonatým, aniž by nějaká reakce byla nastala. Podobně se reagovalo na druhém místě a výparek z roztoku solného získaný, jinou deskou pokrytý, zkoumal se druhého dne spektralanalyticky; poskytl zřejmou reakci na vápník. Kromě uvedených dvou pokusů podniknut ještě pokus třetí na str. b) listu (proužku) druhého, na spodním okraji nepopsaném. Po předcházejícím navlhčení vodou překapovanou byla vpravena známým již způsobem na místo dotčené kapka silně zředěné lučavky; ihned nastalo slabé ale zřejmé pěnění a část kapaniny byvši přenesena trubkou kapillarnou na desku skleněnou odkouřila se do sucha. Druhého dne byl pak zkoušen v laboratoři tento výparek způsobem vůbec známým roztokem štavelanu ammonatého po přidání kapičky roztoku salmiakového s poskytl jemnou, práškovitou sraženinu štavelanu vápenatého, v kyselině octové nerozpustného, v solné rychle se rozplývajícího. Reakce tyto se kontrolovaly lupou a drobnohledem.
Z vylíčeného soudím, že v pergamenu R. K. přichází dosud patrné množství uhličitanu vápenatého. Podobných výsledků poskytlo zkoumání pergamenu různých rukopisů starých, jež mně dal k disposici v odstřižkách a fragmentech p. bibliothekář A. J. Vrátko. - Domnívám se, že to byl prášek křídový, jenž reakce ony zavinil, poněvadž se, jak obecně známo, křídy užívalo v pergamenictví.
Uvedená tři místa na pergameně R. K. bezprostředně se vymyla a to co nejpečlivěji, po pokusech skončených, vodou překapovanou a osušila se papírem procezovacím. Na to se podrobila bez průtahu zkoumání drobnohlednému; při tom bylo lze na jisto postaviti, že na místech podotčených pergamen se stal porovitější a houbovitější, nežli byl před zkouškou a po úplném vysušení i drsnější. Změnu tuto v povaze pergamenu je možno zvláště zřetelně postihnouti na listu šestém. Patrně vymizela tu hmota (křída), která byla původně vyplňovala mezery a dutinky v pletivu pergamenovém.
Nyní běželo o to přesvědčiti se, není-li pergamen R. K. prosáklý či prostoupený solmi kovů těžkých (původně v roztoku se nalézavších). Za tím účelem navlhčil jsem pergamen předem na místech nepopsaných a po té také uvnitř textu v prostoře mezi řádkami vodou, někdy s přísadou kapičky solné, jindy bez této přísady a přenesl jsem pak na místa ona po kapce sulfhydratu ammonatého, případně vody sírovodíkové; než ve všech případech zůstala reakce bez výsledku, zkoumadla se pak odstranila - někdy až po 10minutovém účinkování - a ta která místa důkladně se vyloužila vodou a osušila se.
Na stránce a) listu šestého byl pergamen mezi řádkou třetí a čtvrtou shora nad slovem "zamíerzichu" navlhčen vodou překapovanou, přebytek vláhy na to odstraněn papírem procezovacím a místo toto navlhčeno tinkturou tanninovou; pergamen nedoznal nejmenší proměny co do barvy své a vzezření svého, kdežto linka původně sotva viditelná oku pouhému (s kterou byla tinktura také přišla ve styk), ihned se zbarvila temně fialově a zřetelně vynikla. Po odstranění zkoumadla místo ono opatrně se omylo a osušilo. Podobně reagováno po navlhčení zředěnou kyselinou solnou i roztokem žluté krevní soli na místech různých, však bez úspěchu! Tím se zjistilo, že pergamen ani na okrajích, ani mezi řádky písma není proláklý sloučeninou železitou, čímž se výsledek svrchu vytknutého zkoumání doplnil.
Za to vedlo zkoušení pergamenu na místech poskvrněných, zvláště ale při dolejších rozích listů třetího, čtvrtého, pátého, šestého, devátého, desátého a dvanáctého k výsledku kladnému. Po navlhčení vodou malého okrsku míst oněch neposkytla sice voda sírovodíková žádné reakce osoblivé, za to ale sulfhydrat ammonatý, jímž vzniklo v oněch místech ihned zabarvení černé a černozelenavé, ano i sporá sraženina téže barvy, o čemž jsem se přesvědčil drobnnhledem. Na některých místech učinil jsem si otisky sraženiny uvedené na švédském papíru procezovacím, jež pak byly v laboratoři zevrubněji zkoumány a na jiných místech jsem přičinil k sraženině oné na pergaménu po kapce silně zředěné kyseliny solné - když se byl celý okrslek reakce dříve náležitě vymyl vodou destillovanou a osušil papírem procezovacím. Po přidání slabé kyseliny solné sraženina ona mžikem se rozpustila a zmizela vybavujíc sírovodík. Roztok se vyssál opět švédským papírem procezovacím a byly pak skvrny ony ještě za vlhka bez průtahu zkoumány. Přestanu na tom, že svědčily veškeré kontrolné reakce přítomnosti železa; vylíčení postupu zkoumání na železo ponechám sobě k příležitosti, až mně bude pojednávati o mikrochemickém zkoušení linek a písma běžného barvý rezavé, poněvadž se dálo způsobem podobným.
Obdobně zkoušel jsem po tom také silně vyštěrbané spacium na listu devátém na str. b), jež je velice drsné a mechanicky valně porušené. Abych se vyvaroval nemístnému opakování, připomenu jen, že jsem tu na všech místech docílil určité reakce na železo. Pergamen je tu proniknut sloučeninou železitou až po samou inicialku, kterážto (sloučenina) v roztoku z části vnikla tu a tam i pod okrasu úponkovitou, ano na některých mistech i pod inicialku samu. Kromě na sloučeninu železitou obdržel jsem také reakci slabou na měďnatou sloučeninu, ale nikoliv tak bezpečnou a určitou, jak bych sobě byl přál, pročež se tu o přítomnosti mědnaté soli pronáším se vší reservou. Veškeré reakce právě vytknuté kontrolovaly se novým zkoumáním na otiscích známým již způsobem upravených. Poněvadž se vyskytuje spolu se sloučeninou železitou na témže místě i nějaké lepidlo či zahušovadlo, nejspíše klovatina, mohla tu původně se nalézati kaňka inkoustová, která se odstranila z části radováním a z části snad nějakou kyselinou. Že pak inkousty se připravovaly nejčastéji z roztoku skalice zelené kromě látek jiných, kterážto skalice, jak na různých místech na př. také v Koppově dějinách lučby se připomíná, patrné podíly síranu mědnátého a to zhusta obsahovala a někdy ještě dosud obsahuje (ku př. skalice admontská); netřeba se přítomnosti sloučeniny mědnaté vedle železité nikterak diviti - nebo nalézá v okolnosti uvedené svého objasnění.
Pokusím-li se o to shrnouti výsledky získané zkoumáním pergamenu R. K. v posudek stručnější, pak bude míti znění následující :
"Pergamen R. K. je výrobkem velmi pečlivě upraveným z koží ovčích (jehněčích) a vyniká nad jiné svou jemností. Původně měl zajisté barvu bílou a honosil se také vzácnou hladkostí a ohebností a měl tedy tvářnost pergamenů velínových. Každý list jeho jest po jedné straně (lícní) zřejmě hladší, než po druhé (rubové) a náleží vedle rázu svého ke skupině tak zvaných pergamenů francouzsko-německých. Prodlením věků doznal tento nepochybné starý pergamen mnoho pohrom a porušení, jednak vlivem vzduchu, vláhy, a snad i mikroorganismů a jednak také bezděčnou či úmyslnou činností těch, kteří jej měli opatrovati.
K tomu ještě připomínám, že nynější bibliothekář musejní, pan A. J. Vrátko, nad R. K. bdí a pečuje co nejsvědomitěji a tím jej ochraňuje před možnou zkázou další.

 
C) O linkování Rukopisu Kralodvorského a o povaze linek.

Prve nežli jsem přistoupil ku zkoumání běžného písma R. K., umínil jsem si poučiti se o tom, jakové úpravy se dostalo pergamenu rukopisu jmenovaného prve, nežli písař k práci své přistoupil.
Každý ze 14 listů R. K. je popsán po líci i po rubu svém a řádky písma jsou vtěsnány v obdélník kolmo postavený a obdaný okraji dosti širokými a prostými písma.
První úpravu každého listu pergamenového asi takto si představuji, že se dála. Na čistých listech se označily předem čtyři rohové body každého sloupce písmového rovněž tolika body či pichy (a b c d), z nichž dva v hořejší a dva v dolejší polovině každého listu se nalézají a dosud viditelny jsou. Těmito čtyřmi pichy hlavními se vedly dvě kolmice a dvě přímky vodorovné od okraje či pomezí listu k okraji protilehlému ; dotčeným způsobem vznikl rámec znázorněný v obrazci sousedním (obr. I.), jehož hořejší i dolejší přímky vodorovné bylo později užito jako linek.

Obrázek I.

Rozměry těchto obdélníkův nejsou stejny, porovnají-li se navzájem, ano lze snadně postihnouti nestejnost úhlů a stran jednoho a téhož obdélníku, pakliže se podvrhnou měření přesnějšímu a komparativnému. Tak měří na str. a) listu třetího svrchní šířka (strana) obdélníku 55 1/2 m/m, kdežto spodní či protilehlá měří 55 m/m; výška téhož obdélníku po levé straně měří 94 m/m, po pravé straně však 94 1/4 m/m.
Na str. a) listu pátého měří obdélník na příč u vrchu 56 m/m, a u spodu 56 1/4 m/m; výšku jeho po levé straně lze páčiti na 90 m/m, na pravé na 90 3/4 m/m.
Na str. a) listu osmého obnáší svrchní šířka obdélníku 55 21/2 m/m, spodní šířka ale jen 55 m/m; výška po straně pravé 94 1/4 m/m, po levé jen 94 m/m.
Na str a) listu desátého měří svrchní šířka obdélníku onoho 53 m/m, spodní ale 54 3/4 m/m; výška při straně levé 93 1/4 m/m, při straně pravé však 93 1/2 m/m.
Na str. b) listu čtrnáctého měří šířka svrchní obdélníka dotčeného 55 1/4 m/m, spodní 55 3/4 m/m, výška pak po straně levé 93 3/4 m/m a po pravé straně tolikéž 93 3/4 m/m atd.
Kolísá tudíž šířka oněch obdélníků od 53 do 56 1/4 m/m a výška od 90 do 94 1/4 m/m.
Za příčinou porovnání budiž mně dovoleno uvésti tu také výsledky obdobným způsobem obdržené, měřením na rukopisech jiných.
Tak bylo zjištěno na brněnském rukopisu ze XIV věku pocházejícím a již citovaném, totiž na "Utrpení sv. Jiří", že na str a) listu prvého šířka onoho obdélníku čini průměrně 63 m/m, výška pak jeho po straně levé 94 m/m, po straně pravé ale 96 m/m; na str. a) listu čtvrtého téhož rukopisu (str. 7) měřila svrchní šířka obdélníku 62 1/2 m/m, spodní 63 m/m, kdežto hodnota pro výšku po straně levé vyšetřena 93 1/2 m/m, po straně pravé 96 m/m.
V rukopisu Hradeckém, také již jmenovaném, měří obdélník ohraničující sloupec písma do šířky 59 m/m a do výšky 80 1/2 m/m v průměru na str. a) listu 35; na str. a) listu 70 však obnáší šířka onoho obdélníku průměrně 60 m/m a výška 78 m/m.
V rukopisu musejním "Sermones et expositiones" se nalézající sloupce písma jsou uzavřeny v obdélníky, jejichž výška činí často 89 m/m a šířka 25 1/2 a 26 1/2 m/m; k tomu budiž připomenuto, že se na každé stránce tohoto rukopisn nalézají dva takové sloupce písmové vedle sebe; mezera na vzájem je dělící mívá často šířku 5 1/2 m/m.
Z čísel podaných vychází na jevo, že nelze ani poměrně velmi skrovné rozměry oněch obdélníkův, v nichž je směstnáno písmo R. K. považovati za naprosto vzácné, neobvyklé a průkazní, poněvadž se vyskytují rozměry podobné také v rukopisech jiných.
Po té provedeno měření šířky prázdného okraje při kolmé ořízce R. K. čili spacia jeho a ziskány hodnoty číselné, tuto uvedené : na str.
a) listu 3 měří spacium do šiřky nahoře 19 1/2 m/m dole 18 1/2 m/m
a)   "   4  "      "    "    "     "    14      "   "   14      "
a)   "   9  "      "    "    "     "    16 1/4  "   "   16 1/2  "
a)   "  12  "      "    "    "     "    19 1/2  "   "   18      "
a)   "  14  "      "    "    "     "    16 1/4  "   "   15 3/4  "

Kolísá tudíž hodnota pro šířku spacia od 14 do 19 1/2 m/m a je často různa na jedné a téže stránce rukopisu. Z toho ale zároveň vyplývá, že je ořízka jednotlivých listů R. K. nestejna a nerovna.
Podél kolmé ořízky R. K. lze již okem pouhým, lépe ale lupou rozpoznati řadu malých dírek neb pichů, jež byly snad kružidlem upraveny; užilo se jich při linkování stránek listů jednotlivých a tím se docílilo jakési takési stejnoměrnosti u vzdálenosti linek po sobě jdoucích a zároveň také uspokojivé rovnoběžnosti. Tuto soustavu pichů postranných nelze však více postihnouti na všech listech R. K. Tak schásejí příkladně na listu (proužku) prvém i druhém a na listu desátém, poněvadž byly s krajním pásmem listů těch odříznuty. Na listu čtvrtém lze je při bedlivém ohledání nalézti těsně při ořízce a na listu čtrnáctém se nacházejí v počtu nepatrném ve spodní části ořízky nad levým rohem téhož listu na str. rubové. Dokonale zachovány jsou pichy na listech: třetím, pátém, šestém, sedmém, osmém, devátém, jedenáctém, dvanáctém a třináctém.
Tvar těchto pichů na R. K. byl dle všeho původně nepravidelný trojhran, jebož okraje pergamenové na mnohých místech se buď otřely aneb také do původní polohy z části se vrátily; tím pak se otvor tříboký částečně zacelil a tvar svůj dle okolností pozměnil. - V obrazci druhém (obr. II.) znázorňuji několik pichů takových, pozorovaných drobnohledem při zvětšení asi 25násobném.
Při ohledání pichů na rukopisech starých a na pergamenu provedených nabyl jsem přesvědčení - jinak vůbec známé okolnosti v kruzích palaeografů, že pichy nástroji různého zřízení byly dělány, poněvadž vykazují různou povahu. Buď jsou hvězdou složenou ze tří v jednom bodn se sbíhajících řezů, neb mají tvar okrouhlý, neb ovalný, neb vejčitý, neb trojhranný aneb jsou řezy vodorovnými atd. - Nečiní tedy ani v této věci R. K. žádnou výminku, poněvadž se pichy tvaru znázorněného v obr. II. zhusta vyskytují také v rukopisech jiných a nepochybně starobylých.

Obrázek II.

Bedlivým ohledáním jsem zjistil, že v R. K. linky dobře se shodují s pichy; ku zkoumání tomu jsem užil jednak pravítka a jednak kružítka; kterýmžto nástrojem posléze uvedeným jsem porovnával vzdálenost linek se vzdáleností pichů.
Linky barvy světle rezavožluté počínají vždy a to dosti přesně při levé kolmici obdélníku (rámce) svrchu vytknutého, ale zřidka kdy končí při pravé kolmici téhož obdélníku, nýbrž na mnohých místech tuto protínajíce za ni zabíhají; okolnost tuto zavinila jednak rychlost větší při linkování a snad i menší bedlivost toho kterého pracovníka. Týž úkaz lze však pozorovati i při rukopisech jiných, jejichž původ se klade do věku 14 a 15tého.
Na str: a) listu 7 je linka druhá shora prodloužena až k ořízce.
Vzdálenost linek v R. K. není všude naprosto stejna a rovněž nebývají vždy dvě linky po sobě jdoucí na vzájem rovnoběžny.
Tak obnáší vzdálenost dvou linek po sobě následujících:
na str. a) listu 2 příkladně 2 3/4 . . 3 . . . . 3 1/4          m/m
"   "   b)   "   2     "     3 1/2 . . 3 . . . . 3 1/4           "
"   "   a)   "   5     "     2 3/4 . . 3 1/4 . . 3 1/2           "
"   "   b)   "   7     "     3 1/4 . . 3 . . . . 3               "
"   "   a)   "  10     "     3 1/4 . . 3 . . . . 3               "
"   "   b)   "  13     "     2 1/2 . . 3 . . . . 3 1/4 . . 3 1/2 " atd.
Vzdálenost dvou po sobě jdoucích linek kolísá tudíž od 2 1/2 do 3 1/2 m/m; po výtce ale obnáší 3 až 3 1/4 m/m.
Na str. a) listu pátého měří vzdálenost ta po levé straně rámce písma 3 1/4 m/m, po pravé straně rámce ale 3 1/2 m/m při těchže linkách; podobných odchylek od dokonalé parallelity nebylo by za těžko vytknouti u větším počtu.
Větší vzájemnou vzdáleností linek jest ovšem také podmíněn menší jejich počet v tom kterém rámci obdélníkovém a tím také menší počet řádek písma.
Tak se dopočítáme na str. b) listu třináctého a na str. a) listu čtrnáctého jen 31 linky, kdežto na str. a) listu devátého, b) listu desátého, b) listu jedenáctého, a) listu dvanáctého a b) listu čtrnáctého se nalézají 32 linky a na stránkách ostatních dokonce 33 linky.
Ale i v jíných rukopisech lze setkati se s nepravidelnostmi podobnými, jak jsem se o tom přesvědčil, jmenovitě ale také s linkovánim rovněž tak hustým, jako v R. K. Tak činí vzdálenost dvou po sobě jdoucich linek v rukopisn již několikráte uvedeném : "Sermones et expositiones" 2 3/4, 3 až 3 1/4, m/m a v brněnském rukopisu: "Utrpení sv. Jiří" 2 3/4 až 3 3/4 m/m, obyčejně ale 3 až 3 1/2 m/m. V rukopisech těch i jiných je linkováno tak hustě, jako v R. K.
Barva linek v R. K. světle žlutavorezovitá, jakož i ráz jejich pod lupou a pod drobnohledem shodují se v těchto kusech s rázem běžného písma minusculního a jen tím se liší od tohoto, že je barva linek bledší barvy písma a že obsahují nyní již mnohem méně zahušovadla, nežli písmo silnější a rázovitější.
Uvedený rozdíl v odstínu barvy písma a linek vyskytuje se téměř v každém starém a na pergameně inkoustem psaném rukopisu a proto tu upouštím od uvádění určitých dokladův a to tím spíše, poněvadž je každému odborníkovi známo, že se v četných případech listy pergamenu knihového do zásoby linkovaly; proto také vybledla barva linek byvši déle vystavena vlivům rušivým snadněji, nežli barva písma.
Nejbledší a místy naprosto nezřetelné a vytřelé linky se nalézají příkladně na str. a) listu třetího, na str. b) listu čtvrtéhn, jedenáctého a dvanáctého a na str. a) listu třináctého. Nejostřejší a nejzřetelnější linky vykazuje str. a) listu osmého a str. b) listu třináctého; ostré linky se střídají s vybledlými na str. b) listu šestého a na str. a) listu devátého a p.
Avšak i tam, kde místo linky se dá rozpoznati toliko úzká a mělká rýha v pergamenu, pravím, i tam se dají lupou či drobnohledem postřehnouti skvrnky a ostrůvky barvy rezavé na důkaz, že i na tomto místě původně se nalézala linka.
Již za zvětšení 25násobného dá se zjistiti drobnohledem, že povaha linek tím je opodstatněna, že v úzkém pruhu, jejž linka tvoří, jemná vlákna pletiva pergamenového jsou cele proníknuta rezavě zbarvenou hmotou a že tato hmota jen tu a tam kromě toho ještě na povrchu vlakének těch v nepravidelných a co do velikosti pranepatrných drobtech lpí. Vnikla tedy kapanina, kterou bylo linkováno, infiltrací do vlakének pergamenu a z části, která se nevssála do nich, jen skrovné podíly tu a tam se dají ješté objeviti, jako příkladně na str. b) listu osmého, str. b) listu třináctého a j. Jinde prodlením času tato pouze na povrchu vláken pergamenových lpící vrstva odpryskala aneb byla setřena bezděčně; proto lze zbytky oné vrstvy, jež tu původně byla, postřehnouti teprve po velice pracném pátrání.
Než jednalo se mně o to, mikrochemickým výzkumem vyšetřiti také podstatu oné barvící látky rezovité, která barvou svou upomíná na hydrát železitý. Přistoupiv k řešení tohoto úkolu pokusil jsem se především o to, přesvědčiti se, jak se barvivo linek chová k vodě překapované. I smýval jsem tedy vodou výběžek linky prvé shora, na str. a) listu osmého, poblíže ořízky; smýval jsem pomocí měkkého štětce dosti dlouho, osušil jsem místo to papírem procezovacím a zkoumal je lupou a drobnohledem. Linka nepustila, nevybledla a nezměnila vůbec svou tvářnost v ničem. Po té jsem přenesl na totéž místo linky kapičku zředěné kyseliny solné. Rezovitá hmota ona počala se rozplývati a mizeti; rychle se roztok vyssál procezovacím papírem švédským a získaly se v něm vyloučily dvě skvrny, jež spolu s papírem se přenesly na dvě desky skelné. Jedna z obou skvrn na papíru se navlhčila rychle čpavkem a druhá roztokem žluté krevní soli; v případu prvém vznikly na papíře drobné klčky barvy rezováté pod drobnohledem pěkně viditelné a v případu druhém se zbarvila celá skvrna vydatně modře a na povrchu se objevily pod drobnohledem částičky hmoty temné modré, na okrajich modravozelenavé, jež po přidání kapičky louhu sodnatého zmizely, zůstavivše na témže místě klky rezavé. V první skvrně sražené klčky barvy žlutohnědé se vymyly vodou překapovanou a navlhčily se na konec sulfhydrátem ammonatým, načež ihned černozelenavě se zbarvily.
Linka, která na pergameně (str. a) list osmý) R. K. účinkem kyseliny solné zmizela - případně celé její okolí na pergamenu, důkladně se vymyly překapovanou vodou a osušily se papírem procezovacím; pak se přenesla na místo. jež původně byla zaujímala linka - kapka čerstvě připravené tinktury Giobertiho. Mžikem a ku velikému překvapení mému ostře se objevila opět linka vymizelá, jsouc nyní zbarvena zelenomodře, kdežto pergamen v sousedství jejím nabyl zcela světle modravého zabarvení; místo to znovu se vymylo a osušilo. Z toho vychází zřejmě na jevo, že kapanina, kterouž bylo provedeno linkování pergamenu R. K., hluboko vnikla do pletiva jeho a jednotlivá vlákna skutečně pronikla. Padělky kommissi odevzdané ku zkoušení p. prof. Gebauerem této posléze uvedené reakce neposkytly.
Než podniknuto ještě jedno zkoumáná na str. a) listu čtvrtého R. K.; navlhčila se předem linka 21 shora uvnitř sloupce písma pod řádkou červeného písma vodou, přebytek této se vyssál papírem procezovacím a pak se ukápla na místo ono kapička tinktury tanninové; linka rázem se zbarvila černofialově. Přebytek zkoumadla se vyssál a vše se omylo a osušilo. - Konečně zkoušeno ještě na str. b) listu třetího. Svrchní výběžek pravé kolmice, obmezující sloupce písma, se navlhčil v okraji prázdném destillovanou vodou; přebytek této se vyssál a roubíkem skleněným se přenesla na místo ono kapka zředěného sulfhydrátu ammonatého, vlivem kteréhož barevná hmota linky mžikem zčernala potud, pokud se setkala se zkoumadlem jmenovaným. Vše se pečlivě omylo a osušilo. Pod drobnohledem měla linka barvu černošedou a tu a tam se vyskytovaly v této černošedé půdě skvrnky či klčky černého sirníku. Po té se přičinila kapička zředěné kyseliny solné, sedlinka ihned se rozpustila, vybavujíc sírovodík. Roztok solný se rychle vyssál procezovacím papírem švédským a část jeho s roztokem se uložila na sklíčko hodinkové, po přidání kapky louhu sodnatého (po předcházejícím ohřívání papíru s roztokem s troškou vody) se vyloučily v počtu sporém klčky špinavě zelenavé barvy (hydrát železnatý), pod drobnohledem určitě viditelné. Z reakcí, pak z vlastností fysických již dříve uvedených soudím, že barvivo linek je sloučenina železitá, trvající zajisté v sloučenství chemickém s glutinem pletiva pergamenového.
Tato okolnost, pak okolnost, že nelze linky na R. K. ani po dlouhém smývání vodou odstraniti aneb alespoň oslabiti, a posléze také povaha jejich na jisto postavená zkoumáním mikroskopickým, pravím, veškeré tyto okolnosti se objevily také při pokusech, kterýmž se podrobily jiné rukopisy nepochybně pravé a pocházející z věkův XIV a XV, jež uvedu v stati věnované rozpravě o běžném písmu barvy rezovité.
Padělky již citované však neobstály při zkouškách podobných; linky odstraněné kyselinou solnou nebylo lze více oživiti způsobem svrchu popsaným. Proto soudím že je také linkování R. K. starobylé a nikoli původu nového! Souhlas pak, který se objevil v povaze linek R. K. a rukopisů nepochybně starých při zkoumání jejich mikroskopickém a mikrochemickém, nutí mne k tomu vysloviti domněnku svou o původu linek R. K. v ten smysl, že jako zrezavělé linky v jiných rukopisech starých, také linky R. K. byly původně provedeny inkoustem duběnkovým a to inkoustem velmi řídkým.

 
D) O povaze běžného písma rezavého Rukopisu Kral.

Každý ze čtrnácti listův R. K., jak obecně známo, je popsán po obou stranách řádky písma drobného, minusculního, barvy rezavě žluté, jehož povaha (čili ductus) jest tatហv rukopisu celém, z čehož plyne, že vzniklo pravděpodobně prací jednoho písaře. Pozoruje-li písmo to neznalec aneb odborník, jenž prostudoval skrovný toliko počet rukopisů starých, vytkne po pravidle přílišnou drobnost či útlost písma R. K., prohlašuje ji za zjev nápadný a výminečný. Bez odporu lze připustiti i se strany odborníků ex professo, že jsou rozměry jednotlivých písmen barvy rezavé R. K. velmi malé, než k tomu přisvědčiti nelze, že by byly snad výminkou vzácnou.
Provedl jsem větší počet měření písmen a, e, i, o, m, n, a r nejen v R. K., nýbrž i v rukopisech jiných. Z výsledkův takto docílených stůjtež tu některé.
Výška písmen vytknutých obnášela v R. K.: na
str. a) listu  4 1 . . 1 1/4, . . 1 1/2 m/m; nejčastěji 1 1/4 až 1 1/2 m/m
 "   b)   "    5 u většině případův 1 1/4 m/m
 "   a)   "    8 u    "       "     1 1/4  "
 "   a)   "   10 1 . . 1 1/4 . . 1 1/2 m/m
 "   a) listu 12 1 . . 1 1/4 . . 1 1/2 m/m
 "   b)   "   12 1 1/4 . . 1 1/2 . . 1 3/4 "
 "   a)   "   13   nejčastěji 1 1/4 až 1 1/2 m/m
 "   b)   "   13       "               1 1/2  "
 "   a)   "   14   1 1/4 . 1 1/2 , nejčastěji 1 1/2 m/m
Kolísá tudíž výška písmen výše položených od 1 m/m do 1 3/4 m/m a šiní nejčastěji 1 1/4 m/m. Největší hodnoty dosahuje výška písmen na str. b) listu třináctého a na str. a) listu čtrnáctého, nebo činí tu po výtce 1 1/4 m/m; na stránkách těch se nalézá nejmenší počet řádků.
V bibli latinské pocházející z kláštera sv. Jana Křtitele v Králové Hradci, kterýžto vzácný rukopis je nyní majetkem J. M. biskupa dra. Haise, lze postihnouti drobné a krásné písmo rozměrův rovněž pranepatrných.
Písmenky svrchu vytknuté měří do výše pouze 3/4 až 1 m/m a jsou tedy menší ještě, nežli v R. K. - Písmo tohoto latinského rukopisu má barvu hnědou až černou, a rukopis na pergamenu provedeuý klade se do věku XIV.
Latinský rukopis sig. XIII E. 4 in quarto z věku XIV přechovávaný v zdejší knibovně universitní honosí se rovněž písmem předrobným a barvy hnědé. Výška výše položených samohlásek a souhlásek obnáší také jen 3/4 až 1 m/m.
V rukopisu musejním: "Sermones et expositiones" (sig. 4. I. 7) činí výška těchže písmen 1 1/4 až 1 1/2 m/m. Psáno je na pergamenu, a připomínám, že v první polovině rukopisu má písmo barvu černošedou až hnědošedou.
Duchovní báseň pojednávající "O utrpení sv. Jiří" nedávno v Brně objevená a napsaná na pergamenu jemném se honosí písmem co do rázu svého, téměř totožným s písmem R. K. barvy hnědé, místy do rezava zbarveným. Výška písmen již jmenovaných obnáší tu na základě pilného měření 1 1/4, 1 1/2. 1 3/4 a výminečně až 2 m/m; nejčastěji ale má hodnotu 1 1/4 až 1 1/2 m/m.
Na dokladech uvedených přestanu, poněvadž stačí na vyvrácení náhledu, jakoby písmo R. K. co do drobnosti své bylo unikem. Že není unikem ani co do povšechného rázu (ductu) svého, dokážou bezpečně pp. palaeografové.
Připomínám jen ještě, že výška písmen : b, d, l a f v R. K. kolísá od 2 do 2 1/2 m/m.
Co do povahy zevní písma R. K. sluší připomenouti, že nevynikají obrysy písmen jednotlivých tou ostrostí a určitostí, jakovou se honosí písmo rukopisů jiných na pergameně psaných. Příčinu této domnělé rozlezlosti a malé ostrosti písma v R. K. pokusím se objasniti v řádcích pozdějších, připomínaje tu pouze, že každá z písmen R. K. ihned ostře a rázovitě vyniká a určitých kontour či obrysů nabývá, jakmile se navlhčí sulfhydrátem ammonatým; neb roztokem žluté krevní soli neb tinkturou tanninovou.
Poměrně nejzřetelnější je písmo R. K. na str. a) i b) listu pátého, najmě uprostřed sloupce písmového, na str. a) listu dvanáctého a na str. a) listu třináctého: Velmi nezřetelné je však příkladně na str. a) listu šestého a na stránkách a) i b) listu čtrnáctého.
Na místě nejednom, na příklad na str. b) listu osméhn a v řádkách dolejších písma na str. a) listu pátého, je písmo do pergamenu jaksi vtisknuto, tak že tvar písmen těch tvoří mělkou vydutinu v pergamenu. Okolnost tato se vyskytuje, pokud zkušenosti moje sahají; výhradně jen v rukopisech starých, po jejichž zdělání uplynuly věky.
Barva písma R. K. žlutavorezavá nemá na všech stránkách téhož odstínu a téže intensity, ano rozdíly v obou objevují se začasto i na jedné a téže stránce, jak hned doložím. Barva ta je odstínu hnědórezavého až hnědého příkladně na str. a) listu osmého (v 6 a 7 řádku zdola); na str. a) listu desátého (v 6 až 10 řádku zdola.) a p. Jinde opět je odstín téměř pomorančový (dokladův tu netřeba uváděti) a ještě jinde nalezl jsem odstín světle pomorančový; takové písmo vybledlé je možno postřehnouti na příklad ve spodní třetině sloupce na str. b) listu třetího, tu a tam na str. a) listu desátého vedle písma temně hnědého a na str. a) listu šestého (viz najmě řádky devátý až jedenáctý shora). Vybledlé písmo a spolu rozlezlé vykazuje také str. a) listu čtrnáctého.
Na četných místech proráží písmo pengamenem a objejí se pak tvary jeho s větší aneb s menší určitostí také na opačné straně toho kterého listu; nejlepšího dokladu skytá u věci té zvláště list čtrnáctý, ač se objevuje případ ten v rozsahu menším také na listech jiných. Kapanina - řeknu prozatím s výhradou inkoust železitý - kterou bylo psáno, vnikla či vsákla se však i tam hluboko v pletivo pergamenu R. K., kde neproráží téměř celou vrstvou listu jednotlivého.
Důkazův pro tento názor poskytl mně výzkum písma R. K. provedený jednak drobnohledem a jednak způsobem mikrochemickým.
Pod drobnohledem mohl jsem na jisto postaviti, že popsaná místa pergamenu převahou lesku postrádají a že tu na povrchu pletiva pergamenového se nenalézá žádný povlak, buď klkovitý aneb zrnitý, aneb povlak rozpukaný vzezření vyschlého zbytku z roztoku klovatin. Bylo tu lze rozpoznati toliko vlákna pergamenová rezavě žlutou hmotou dokonale prostoupená a stejnorodě zbarvená. Jinde opět na této půdě barevné se nalézaly roztroušené klčky barvy temnější, rezovitější neb hnědší, jež lpěly výhradně jen na povrchu vláken oněch. Ještě jinde, zvláště však tam, hde písmo temněji zbarveno jest a poměrně větší ostrost jeví, rozpoznal jsem dvě vrstvy v písmu: spodní vrstva byla rázu již vylíčeného, a na této se nalézala ve způsobě povlaku lesklého, četými trhlinami prorvaného, tu a tam zrnitého, vrstva druhá. Při bedlivém ohledání této vrstvy svrchní objevil jsem místy klčky a skvrnky nahnědlé, temně hnědé a zrnka neb nepravidelné úlomky lesklé, barvy rudohnědé. Pod lupou i pod drobnohledem činila tato vrstva svrchní, průhledná až průsvítavá a jen tu a tam neprůhledná, dojem, jako suchý a rozpukaný povlak klovatiny nějaké. - Z tohoto povlaku vynikaly po výtce tvary vláknitých elementů pergamenového pletiva, jako vypukliny a jen tam, kde bylo oné hmoty lesklé čili onoho zahušovadla více a kde tudíž mezery mezi vlákny a dutinky v pletivu dokonaleji jím byly vyplněny, pravím, jen tam se jevil povrch té které písmeny hladší a rovnější.
Z toho, co tu bylo uvedeno, vyplývá jasně, že spodní vrstva písma vzala původ svůj působením oné části inkoustu, která infiltrací vnikla do pletiva a to do hloubky poměrně značné, poněvadž jsem se o tom přesvědčil, že jsou jí proniknuty alespoň dvě vrstvy vláken z pletiva pergamenového; v této spodní vrstvě písma se nalézá sloučenína hmoty glutinových vláken pergamenových a snad i zbytku corinu se sloučeninou železitou, a barva této sloučeniny je rezavě žlutou až pomorančovou. Svrchní pak vrstva písma R. K. vznikla z oné části inkoustu, která se nevssákla do pletiva pergamenového, nýbrž která na povrchu jeho zbyla a po vypaření rozpustidla (vody) povlovně vyschla a lesklý povlak bohatý zahušovadlem, původně v kapalném inkoustu rozpuštěném, tu po sobě zůstavila. Písmena, jež postrádají povlaku onoho (vrstvy svrchní), jeví pod drobnohledem povrch mdlý, a písmena mající dosud tuto vrstvu svrchní prozrazují to ihned svým povrchem silně lesklým; na těchto místech je přítomno hodně zahušovadla; na oněch buď jen velmi skrovné podíly aneb žádné zahušovadlo.
Bude snad záhodno promluviti nyní o povaze onoho zahušovadla. Jak se chová byvši pozorováno ve světle odraženém drobnohledem, o tom se již stala náležitá zmínka v řádcích předcházejících, rovněž také o barvě a nahodilých tvarech drobtů jeho nepravidelných aneb granulosních. - Především nechal jsem na písmo obsahující ono zahušovadlo působiti vodu překapovanou a sledoval jsem po delší dobu účinek její ve hmotu uvedenou drobnohledem. Dalo se skutečně zjistiti, že se zmenšoval objem těchto fragmentů a zrna že se tudíž povlovně rozplývala ve vodě; rychlejšího účinku jsem dosáhl, stíral-li jsem to které písmeno navlhčeným měkkým štětcem, zcela lehce a nikoli násilně. V tomto případu se rozpouštělo ono záhadné zahušovadlo vydatněji a roztok vytlačený ze štětce na desku byl na omak lepkavý, zvlášté když jsem jej byl opatrným odkouřením nad plamenem kahanu líhového zhustil. - Připravil jsem sobě ještě dva malé podíly tohoto lepidla omýváním opatrným písmen jiných vodou a měkkým štětcem novým a co nejpečlivěji vymytým. K části jedné zahustěné jsem přičinil kapku prostočistého alkoholu; tím se kapička onoho roztoku zakalila a podíl rozpuštěného zahušovadla se vyloučil. Nad to se odkouřil celek do sucha a zbytek se navlhčil roztokem jodu; sežloutl. Druhá částečka onoho roztoku původního ze štětce vyždímaného se odkouřila do sucha na víčku platinovém; výparek byl zřejmě žlutý, silně lepkavý a pod drobnohledem beztvarý. Týž se povlovně zahříval nad plamenem kahanu líhového, až se podařilo zuhliti jej; prve než se to stalo, počal táti a vydatněji byv zahříván nevydával zápachu po spáleném rohu, nýbrž zplodiny rozkladu voněly podobně jako zplodiny obdobného rozkladu nepatrné částky klovatiny arabské, s kterou se pokus onen opakoval. Nyní se podrobilo ještě písmo R. K., na němž se prve byla zjistija přítomnost onoho zahušovadla drobnohledem - výzkumu ve světle polarisovaném a to na místech, na nichž byl pergamen tenčí a jimiž tedy procházel dostatek paprsků světla. Mžikem vyjasnily se obrazy fragmentů onoho zahušovadla v zatemnělém poli zorném, ano při otáčení okularu s analysatorem na okamžik slabě duhově se zbarvily a v jasném poli zorném poskytly slabě zatemněné obrazy. Zachovaly se tudíž jako látka dvojlomná. Zkouška se dála mimo jiné se slabikou de v 11. řádku shora na stránce a) listu druhého.- Z toho, co tu bylo pověděno o průběhu zkoumání onoho zahušovadla, soudím, že může býti klovatinou. Dodati ještě musím, že zuhelnělé zahušovadlo na víčku platinovém dokonale se spálilo zanechavši sledy bělavého zbytku, který drobnohledem s obtížemi byl rozpoznán. -
Zajímavé jest též faktum, že písmo vybledlé v R. K. a nelesklé téměř nic aneb jen skrovnou měrou lne k prstu navlhčenému či k papíru vlhkému, kdežto písmo temnější a zřetelnější patrnou přilnavostí a lepkavostí se vyznamenává; výjevy tyto se zakládají na nepřítomnosti zahušovadla aneb v druhém případě na přítomnosti jeho.
Kromě vylíčeného bylo ještě zjištěno, že mdlé a bledé písmo R. K., i když se smývá po delší dobu štětcem navlhčeným vodou překapovanou, nepouští a po osušení původní povahu svou i barvu zachovává; smývá-li se týmže způsobem temnější a lesklejší písmo na těch kterých místech R. K., tu shledal jsem bedlivými zkouškami pod drobnohledem a porovnáváním písmen smývaných se sousedními nesmývanými, že nepatrně vybledne. Zjev tento několikráte pozorovaný se zakládá na tom, že se rozpouští na tom kterém písmeně zahušovadlo žluté, hnědožluté aneb rudohnědavě zbarvené a tím se oslabuje poněkud intensita barvy písma. Sloučenina železitá však obsažená ve spodní vrstvě nepouští a tvářnost svou nemění v nejmenším, sebe déle-li se smývá, a jen tu a tam se oddělí od vlákna klček rezovitý na povrchu jeho lpící.-
Padělky novověké prof. Gebauerem kommissi předložené jinak se chovají a písmo jejich podobným smýváním silně bledne a lze také písmo to, které toliko na povrchu pergamenu lpí a neproniklo do jeho pletiva, ostrým nožem přesnadně vyškrábati, při čemž se jen odstraní slabá, nejsvrchnější vrstva pergamenu, aniž by se tento stal zřejmě průsvitnějším.
Zmínil jsem se již o železité povaze písma v R. K.; a nastává mně nyní povinnost, tvrzení toto opodstatniti, Zkoumání písma cestou mikrochemickou se dálo způsobem tímto: Předně se navlhčilo písmeno w ve slově "wsiak" (v první řádce zdola na str. a) listu jedenáctého) vodou, přebytek této se vyssál papírem procezovacím a po té se potřelo písmeno uvedené skleněným končitým roubíkem namočéným do rozředěné kyseliny solné. Písmeno w ihned se rozpustilo a vymizelo; roztok se vyssál rychle papírem švédským a připravily se skvrny dvě - načež místo, kde písmeno původně se nalézalo, vodou se vyloužilo a švédským papírem procezovacím se osušilo. Jedna skvrna roztoku v papíru švédském se zkoumala na desce skleněné čpavkem. Po přidání kapky čpavku se objevily ihned předrobné klčky rezovité na papíru, jež po přidání kyseliny solné rychle zmizely. Odstřižek papíru se skvrnou druhou se navlhčil kapkou sulfhydrátu ammonatého, načež skvrna nabyla barvy černozelenavé; pod drobnohledem jsem rozpoznal na povrchu papíru sporou sedlinku barvy černozelenavé - kterýžto výjev po přidání kapky kyseliny solné mžikem zmizel. Nyní se přenesla na prázdné místo pergamenu, na němž původně písmeno w se nacházelo po vymytí kapička tinktury tanninové; písmeno w znovu vyniklo ostře a zřetelně a po osušení, vymytí a opětovném vyssátí kapaniny u větší ještě míře se objevil jeho černý barevný odstín do fialova se klonící, jmenovitě pod drobnohledem. Po druhé se navlhčilo vodou písmeno z v slově "zalost" (na str.a) listu třináctého v první řádce shora), voda se pak vyssála papírem procezovacím a na to se trubkou kapillarnou přenesla na písmeno kapka sulflydrátu ammonatého, stejným objemem vody zředěného; ihned zčěrnalo písmeno z a určitě a) ostře vyniklo. Po opatrném odstranění zkoumadla a po vyloužení vodou, prozkoumán povrch písmena zčernalého drobnohledem; shledáno, že nezčernalo celé nýbrž že uvnitř sedlinky černé tu a tam se vyskytují hnedé skvrny neb ostrůvky hnědavé jež byly zbytky povlaku klovatinového (?), který zkoumadlu byl zabránil přístupu k sloučenině železité pod ním se nalézající. - Po skončeném obadání písmena z drobnohledem upraven ještě za vlhka jeden otisk písmena na proužku švédského papíru procezovacího. Sporý černý otisk tento se vystřihl, přenesl na desku skleněnou a navlhčil se kapkou kyseliny solné silně zředěné; mžikem se rozpustil, přičemž se vybavil sírovodík. Nyni se zahříval s nově přidanou kapkou kyseliny solné předmět na desce a po náležitém odkouření roztoku a vypuzení přebytku kyseliny se přičinila kapka vody a kapka roztoku žluté krevní soli; nastalo zřejmé modrozelené zabarvení papíru, kterému po několiká minutách přibylo na intensitě. V této půdě modravé bylo lze drobnohledem rozpoznati maličká práškovitá tělíska barvy modré. Týž pokus opakoval se s odstřižkem pouhého procezovacího papíru švédského, než týž se na konec sotva zřejmě modravě zabarvil na důkaz, že obsahuje právě postižitelné sledy železa, kdežto v případu předcházejícím zřejmě a vydatně zmodral a tu a tam vykazoval i částečky sraženiny. Tím byla přítomnost železa v písmu R. K. určitě dokázána. Odvoláváje se k reakcím, které provedl p. prof. dr. V. Šafařík a jimiž rovněž bezpečně zjistil, že podstatou rezavého písma R. K. je sloučenina železitá - mohu na dokladech právě vedených prozatím přestati.
Z reakcí těch, zvláště ale z reakce tinkturou tanninovou, jež byla provedena teprve po vyloužení barevného substratu obsaženého v písmenu w, lze souditi na okolnost, že sloučenina železitá znázorňující písmo v R. K. nikterak nelpí jen na povrchu vláken pletiva pergamenového a není obsažena jen v nejsvrchnější jeho vrstvě, nýbrž že proniká vlákna cele i do spodních vrstev pergamenu tvoříc s hmotou vláken sloučeninu stálou vůči vodě a jak ihned doložím, i vůči čpavku, a kyselině octové.
Nyní jsem přikročil ku zkoušení písma kyselinou octovou, rovným objemem překapované vody zředěnou. Za tím účelem se navlhčilo slabě vodou destillovanou nejprve písmeno r v slabice khr (v šesté řádce shora na str. a) listu osmého), přebytek vody se vyssál, a pak reagoval jsem kapičkou oné kyseliny octové; než neobjevil se žádný účinek ani po dvou minutách a proto se kyselina opět vyssála a vše vodou překapovanou důkladně vymylo a papírem osušilo. Ani pouhým okem, ani lupou, ani drobnohledem nebylo lze postihnouti nějakou změnu v barvě a ve vzezření písmena r. Tatហzkouška se opakovala pak se sehnanou kyselinou octovou (tak zvanou ledovou). Výsledek byl týž; písmeno nedoznalo žádné újmy na intensitě a odstínu barvy své.
K dalšímu zkoumání užito silně zředěného roztoku chloridu železitého. Po obvyklém navlhčení vodou překapovanou písmena z ve slově "zdíe" (v páté řádce shora na str. b) listu desátého) se pokrylo písmeno dotčené roztokem chloridu železitého; po jedné minutě vyssál se roztok, vše se vyloužilo vodou a na konec osušilo. Písmeno z zůstalo bez proměny a nezměnila se barva jeho původně bledě žlutavá v ničem ani prodlením téhodne. Tatហzkouška se provedla s písmenem p ve slově "ptactuo" (v šesté řádce zdola na str. b) listu dvanáctého), jež vynikla temnější barvou nad výše položené písmeno z, jakož i zřetelností. Po skončené reakci a vyloužení vodou a vysušení ukázalo se, že nabylo barvy o maličko temnější, nežli jakovou mělo původně a jakou měla také ostatní písmena slova "ptactuo". Rozdíl ten v barvě byl po uplynutí osmi dnů ještě o něco patrnější.
Zajímavější průběh měly pro mne zkoušky se čpavkem. Na počátku běželo mně pouze o to vystihnouti, zdali vodný čpavek nemění barvu písmen R. K. Navlhčil jsem proto kapkou zkoumadla řečeného písmeno h v slově "plecech" (v druhé řádce shora na str. a) listu sedmého), popřál mu působení asi dvouminutového; vyssál je a písmeno vodou vylouživ, osoušel jsem je papírem procezovacím. Barva písmena stala se o mentinu temnější, což se novým ohledáním po uplynutí několika dní zjistilo také pomocí drobnohledu.
Podobný pokus se provedl také s písmenem b ve slově "bíeda" (v osmé řádce shora na str. b) listu pátého); i toto písmeno po vymytí a osušení pečlivém nabylo temnější barvy hnědavé; barva ta však, ač slabě, přece ještě zřejmě se táhla do fialova.
Po tomto výsledku ustanovil jsem se na tom podrobiti výzkumu obdobnému celé slovo z písma R. K. - Předem jsem přihlížel k tomu, aby slovo to bylo prosto povlaku klovatinového - což jsem se snažil zjistiti drobnohledem a zkouškou, že navlhčený papír byv přitisknut na slovo to k němu nepřilnul; ale abych pokud bylo lze, bezpečně se zhostil rušivého vlivu klovatiny, která tu mohla v sledech skrytých v dutinách pletiva přítomna býti, smýval jsem slovo to po nějaký čas pomocí vody, jež se několikráte vyssála a novou kapkou opět nahradila. Po osušení slova toho i okolí jeho loužil jsem vodným čpavkem, který se přenesl na místo ono trubkou kapillarnou, načež se kapanina opět vssála do téže trubky a přenesla na desku skleněnou; po té slovo "wludíek" (v druhé řádce zdola na str. h) listu jedenáctého), jež onou reakcí bylo stiženo, vodou se omylo a procezovaeím papírem osušilo. Při loužení čpavkem potíralo se slovo uvedené šetrně proutkem skleněným. Kapka čpavkového roztoku na desce skelné byla téměř čirou a stěží bylo lze postihnouti po její odkouření na polovinu objemu původního, že nabyla odstínu bledě žlutatého. Po úplném odkouření jsem nabyl výparku sporého barvy bílé, místy žlutavé; pod drobnohledem jevil vzezření tu práškovité jinde klčkovité, však klčky byly bělavé a jen vyminečně nažloutlé. Na to jsem výparek ten plamenem líhovým vyhříval na počátku mírně, později vydatněji a na konec prudce. Při tom výparek postupmo měnil tvářnost svou; nejprve sežloutl, pak nabyl barvy světle hnědé a na konec temně hnědé, jmenovitě v obvodovém pásmu, v němž se nalézalo látky nejvíce. Pod drobnohledem zjištěno, že ve výparku bez ladu se střídají maličké okrsky světle až temně hnědé, jež místy se honosily tvářností, jako kdyby se byla hmota původně tu přítomná roztopila a pak zhnědla; vyjev ten jen na skrovném počtu míst se vyskytoval. Po té deska se zbytkem hnědým jinou deskou se pokryla a přenesla v obalu bezpečném do lučebny. Tu se zbytek sestrouhal na víčko platinové, jež se pak vystavilo účinku plamene plynového. Tím zuhlil se zbytek a posléze se spálil zanechav jen sleíly popelnin tu a tam narudlých kysličníkem železitým. Tyto sledy popelnin se navlhčily kapkou kyseliny solné, a kapanina se odkouřila do sucha, zbytek se vyloužil vodou, přenesl na desku skelnou a přidala se k roztoku kapka roztoku žluté krevní soli; mžikem kapanina zmodrala a v tomto modravém roztoku bylo lze drobnohledem rozpoznati práškovité temně modré částečky, jež kapkou louhu sodnatého rázem se odbarvily. Tím se zjistila ve zbytku tom přítomnost sledů železa.
Slovo "wludíek" lišilo se, po vysušení svém od okolního pisma hnědavou barvou o maličko temnější.
Podobně jako v případu právě vypsaném jsem naložil se slovy: "díem dou svíeta" v první řádce zdola na str. a) listu třináctého. Barva písma toho byla světle žlutavá, pod drobnohledem postrádalo lesku a zdálo se, že schází povlak klovatinový docela a rovněž nelepilo se písmo to po ovlažení vodou na papír. Přes to vše smýval jsem ona tři slova vodou a měkkým štětcem novým a co nejpečlivěji vymytým, osušil je papírem procezovacím a pak jsem nechal v ně působiti vodný čpavek a počínal si po té tak, jak bylo vylíčeno v popisu výše položeném. Roztok ammoniakalný se vyssál trubicí kapillarnou, přepravil se na víčko platinové a odkouřil se na něm povlovně do sucha. Výparek měl barvn bělavou, na okrajích ale slabounce žlutavou. Bylo ho velmi málo a pod drobnohledem měl tu a tam povahu jemných klčků. Byv opět nejprve slabě, po té ale prudčeji a prudčeji zahříván, sežloutnul, pak lehce zhnědnul, nabyl dále barvy temně hnědé a na konec zčernal na okrajích; okraje tyto byvše pozorovány drobnohledem slabě se leskly a byly černohnědé. Vydatnějším žíhaním vypálil se zbytek na bělo se slabým odstínem růžovým; byl ho ale podíl tak skrovný, že se ledva pouhým okem rozpoznával, kdežto drobnohledem přítomnost těchto popelnin snadně se zjistila. Zbytek ten se navlhčil kapkou sehnané kyseliny solné, kapanina na víčku se opatrně odkouřila do sucha a po té se zavlažovala kapičkou slabé kyseliny solné, načež se kapanina přepravila na desku skleněnou; teď se přičinila kapička vodného roztoku chloridu barnatého a zahřívalo se. Po delší době se vyloučil velmi skrovný, teprve drobnohledem viditelný podíl bílé práškovité sedlinky, kterou považuji za síran barnatý. Tím byla by v roztoku čpavkovém připraveném loužením písma v R. K. zjištěna přítomnost kyseliny sírové, jež by tudíž pocházela z písma rukopisu jmenovaného.
Než skrovné toto množství objevené kyseliny sírové mohlo býti obsaženo také v upotřebených zkoumadlech, totiž ve vodném čpavku aneb v kyselině solné. Proto se provedla tatហzkouška pouze s oběma zkoumadly, aniž by byla poskytla určité reakce na kyselinu sírovou, jako v případě předešlém. Však kyselina sírová nemusila býti obsažena ve způsobě síranu v písmu, nýbrž mohla býti přítomna v téže způsobě třebas v pergamenu R. K. - Abych o tom nabyl zkušeností, loužil jsem prázdný okraj pergamenu při ořízce dolejší na rubu listu (proužku) druhého čpavkem a sledoval pak reakci v témže postupu pokračující (jak dříve bylo vylíčeno) až po samý konec. Však nedocílil jsem spolehlivé reakce na kyselinu sírovou. Z toho soudím, že kyselina sírová ve způsobě síranu ve hmotě písma obsažena býti musí.
Ale vodným čpavkem vyloužil se z písma (a snad i z pergamenu okolního) podíl hmoty ústrojné - která byvši žíhána nevydávala zápachu po páleném rohu zvířecím a nebyla tudíž ani albuminatem ani albuminoidem. Běželo tedy předem o to zjistiti, zdali snad hmota ona organická se nenalézá juž rozpuštěna ve vodném čpavku.
Proto se provedl pokus prve naznačený s pouhým čpavkem vodným. Vpraveno proto na desku skleněnou trojnásob onoho podílu čpavku, kterého bylo vždy užito k loužení písma R. K. a kapanina opatrně se odkouřila do sucha. Výparek bělavý stěží se daI postihnouti a byla ho sotva pátá část onoho výparku, kteréhož jsem nabyl z reakcí předem vytknutých.
Za žíhání nabyl barvy černošedé, najmě na obvodu svém a šířil při tom praslabý zápach empyreumatický, který za pokusů prve vylíčených pozorován nebyl. Sestrouhán na víčko platinové zmizel zbytek ten, byv prudčeji žíhán plamenem plynovým.
Ač tedy ve vodném čpavku též přítomny byly netěkavé sloučeniny ústrojné, přece jich obsahoval ammoniakalní roztok získaný loužením písma R. K. pomocí vodného čpavku nepoměrně více, a z toho soudím, že toto plus ústrojné látky oné poeházelo z hmoty písma R. K.
Umínil jsem si proto pokračovati v mikrochemickém výzkumu písma R. K. a provedl jsem ještě jednu řadu pokusů nových roztokem vanadanu ammonatého.
Navlhčil jsem maličko písmena "wft" v slovu "wftane" (v deváté řádce shora, na str. b) listu třetího) a třel je pak ostražitě tenkým proutkem skleněným namočeným do roztoku vanadanu ammonatého; po uplynutí jedné minuty vyssál jsem zkoumadlo, vymyl vše vodou, osušil a pozoroval ona písmena drobnohledem. Pokud byla písmena vlhka neshledal jsem žádné změny v barvě, však po uplynutí několika dní znovu je ohledav zjistil jsem, že barva jejich se stala temněji hnědší. - Tutéž reakci jsem podnikl na slabice "ru" v slovu "rucie" (v první řádce shora na str. a) listu pátého); roztok vanadanu účinkoval ve hmotu písma po 2 minuty. Po vymytí nebylo lze rozpoznati opět žádné změny; po několika dnech však se honosilo písmeno r barvou hnědší, písmeno u ale nebylo pozměněno. Pod drobnohledem se objevilo, že písmeno r není stejnorodě zbarveno, nýbrž že se v něm střídají skvrnky či okrsky světlehnědé s temněhnědými a rudohnědými, z nichž prvější byly v menšině.
Konečně reagoval jsem ještě na slabice "ho" v slovu "horziechu" (v sedmé řádce zdola na str. a) listu osmého). Obě písmena měla před pokusem barvu rezavohnědou a vynikala též dostatečnou zřetelností. Roztok vanadanu amonatého působil ve hmotu obou písmen po tři miuuty a pak se vše přivedlo ke konci, jak svrchu naznačeno jest. - Bezprostředně po reakci ničehož nebylo lze postihnouti. Po uplynutí téhodne ale jsem shledal, že obě písmena nabyla barvy sytě hnědé, jevíce povrch tou měrou skvrnitý, jako v případu předešlém písmeno r. - Pergamen kolem slabiky "ho" velice slabě sežloutl. - Reakcí touto dosažen výsledek nejznatelnější a poměrně nejurčitější. -
Z pokusů těch i jiných bezvýsledných na jevo jde, že ve hmotě písma R. K. tříslovina přítomná více není a že byla okysličením povlovným snad za spolupůsobení sloučeniny žeIezité na jiné zplodiny (či derivaty) proměněna, z nichž některá dosud se zdá býti přítomna v barevné hmotě jeho písma. Více nebylo lze na jisto postaviti vzhledem k obtížím celého zkoušení, vzhledem k pranepatrnému podílu oné součástky ve hmotě písma a vzhledem k okolnosti, že šetrnost kázala zkoumadly prudčího působení neporušovati R. K. -
Nalezl jsem tudíž ve hmotě písma R. K. sloučeninu železitou, klovatinu, kyseliny sírové zřejmé sledy a hmotu ústrojnou, jež může býti derivatem třísloviny, původně tu přítomné. Z toho pak vyplývá domněnka, že písmo R. K. bylo psáno inkoustem připraveným na způsob inkoustu duběnkového.
Náhled tento nepodpírám však jen výsledky vylíčených výzkumů, jimiž nebylo lze vyšetřiti tříslovinu či s určitostí některý z její derivatův oxydací její vznikající, nýbrž také faktem, že dnes rukopisy jiné nepochybně starobylé za stejných okolností zkoušené - podobných reakcí poskytly jako R. K., ač původně byly rozhodně psány železitým inkoustem duběnkovým. Rukopisy ony později uvedu, poněvadž se mně nyní zdá býti na místě zevrubněji uvažovati o zvláštní a jak s nejedné strany odborné se tvrdí dokonce nevšední barvě písma R. K. - Názoru tomu nijak se nedivím, nebo týž názor sdílel jsem též na počátku zkoušení rukopisu jmenovaného, ano, považoval jsem sám R. K. v této příčině i vzhledem k neurčitým celkem obrysům jednotlivých písmen textu jeho za zjev ojedinělý aneb za unikum. Než za bedlivého studování rukopisů starých, pocházejících z věku dvanáctého a pozdějších, po stránce podotčené mizel tento náhled můj povlovně a konečně jsem nabyl přesvědčení neklamného, že byl názor onen naprostým omylem!
Písmo co do barvy, co do obrysů a co do povahy své mikroskopické více aneb méně podobné onomu, které se nachází v R. K., nalezl jsem v nemalém počtu rukopisů nepockybně starobylých. Písmo podobné zaujímá buď jen prostoru slov či řádek jednotlivých aneb větší počet řádek, neb celých stran, aneb i větší počet stran v oněch rukopisech starých. Téměř ve všech těchto rukopisech studovaných bylo kromě písma onoho, silně vybledlého, hnědorezavého, rezavého, pomorančového aneb žlutého přítomno i písmo barvy a vůbec rázu původního, a bylo lze ve značném počtu případů sledovati znenáhlý postup u proměně písma původně ostrého, černého aneb černohnědého v písmo nejbledší a v písmo obrysův neurčitých; rozplynulých aneb setřelých! Začasto mohl jsem zjistiti celou tuto stupnici proměn písma na jedné stránce, ano výminečně i v jedné řádce písma toho kterého rukopisu.
Z velikého počtu případův takových dovolím sobě vyjmouti jen některé, zvláště památné.
Předem tu jmenuji rukopis Hradecký - již několikráte připomenutý. Písmo jeho, pokud je dobře zachováno, má barvu černohnědou; na mnohých místech vybledlo, pozbylo svrchní vrstvy své a nabylo barvy temně až světlohnědé, hnědorezavé, rezavé až rezavožlutavé. Všechny přechody od barvy jedné do druhé lze tu zřetelně rozpoznávati, ano vyskytují se také místa, kde i nejspodnější vrstva písma vymizela, poněvadž vrstva pletiva pergamenového prosáklá inkoustem - patrně silně kyselým - zpuchřela, se vydrobila a bezděčně či náhodou z povrchu listu popsaného byla setřena. Na místech podobných zhusta se vyskytují mělké jamky či prohlubeniny v pergamenu, jež mají tvar písmen, které se tu původně nalézaly. Na místech, kde se nachází písmo vybledlé (rezaví0 postrádají písmena určitosti a ostrosti, na př. na str. a) listu třicátého, na str. a) listu sto a dvacátého a j.; pod drobnohledem písmo to velice upomíná co do povrchu svého a jiných vlastností na písmo R. K. - Povlovný přechod od písma temně hnědého v hnědorezavé, světle rezavé a rezavožluté lze výborně sledovati jmenovitě na listech : 1l3tém až 123tém. Než i na listech jednotlivých; jako na 75. se vyskytují vytknuté rozdíly v barvě písma.
Při bedlivém obadání písma toho pouhým okem, lupou a drobnohledem mohl jsem na jisto postaviti tu více, jindy opět méně vydatné odpryskávání jednotlivých vrstev inkoustové hmoty písma; zkypřené a stále ještě se odpryskující vrstvy byly na některých místech vydatněji, jinde méně vydatně setřelé a poskytovaly zajímavého pohledu co do vzájemného uložení svého. Nejsvrchnější místo zaujímala černohnědá vrstva inkoustová, pod touto, setřela-li se, byla vrstva temně hnědá, pod ní hnědá, pak hnědavorezavá a rezavá a nejspodnější místo v pletivu pergamenu samého měla vrstva světle rezavá. Výsledky tohoto pozorování byly pro mne nemálo poučny.
Brevíř latinský na pergamenu psaný, formatu 4° (sig. XIII E. II) v pražské universitní knihovně se nalézající a ze XIV věku pocházející, poskytuje rovněž zajímavý doklad pro názor prve vyslovený. Původní písmo tohoto rukopisu bylo barvy černé a je dosud zachováno v této způsobě na různých místech, tak na listu 77. Na str. a) listu 78 je však rezavohnědé a proráží na straně protilehlé barvou olivově zelenou, a týž výjev lze postihnouti také na listech jiných. Na str. b) listu 78 stkví se prvních pět řádek písma v barvě černé, následující ale mají barvu olivově hnědou atd.
I v tomto rukopisu byla tudíž nejsvrchnější čili povrchová vrstva inkoustové hmoty písma zbarvena na černo; tato pak časem se rozpukala a zkřehnuvši dílem samovolně odpryskala. dílem ale byla setřena. Pod touto se objevila vrstva druhá, již těsně sousedící s povrchem pletiva pergamenového - jak lze viděti na místech četných - a tato vrstva inkoustová se liší od prvé barvou olivově zelenavohnědou. Než místy i tato pustila a odkryla tím vrstvu třetí a nejspodnější v pletivu pergamenovém uhoštěnou, která má barvu zelenavožlutavou.
Rukopis přezvaný: "Pericopae dominicalis et festivalis", na pergamenu in folio skvostně provedený a také již připomenutý v statích předcházejících (sig. XIV A. 13, uložený v universitní knihovně pražské a pocházející ze století XII), byl psán - jak se domnívám - inkoustem dosti řídkým. Tam, kde je písmo to zachováno, má barvu černohnědou, jinde ale hnědou, hnědožlutou až rezavožlutou; -- vybledlo tudíž prodlením šesti věků velmi velice. Při pozorování písma nejvíce vybledlého zdálo se mně též, jakoby mu původní jeho vrstva svrchní scházela, ač se to nedalo s touže určitostí dokázati jako v obou případech předcházejících.
Rukopis pergamenový "Lucidarius" čili "Aurea gemma", jehož původ se klade do XIV věku (sign. 26 in 12° v královské knihovně v Berlíně uložený), měl původně písmo barvy černé. Časem ale vybledlo, nabylo barvy černohněďé, hnědé až rezavé. I lze v rukopisu tomto objeviti celé stránky s písmem hnědožlutým, v němž porůznu se ještě vyskytují jednotlivé písmeny temně černé. Z toho soudím, že bylo veškeré písmo té které stránky původně černé, později však svrchní vrstvy se vydrolily a z části také otíráním či stíráním ve způsobě hrubšího či jemnějšího prášku, neb ve způsobě úlomků větších byly odstraněny. Písmo rukopisu zhusta proráží na straně protější téhož listu.
Také rukopis "der Sassenspiegel", dle některých svědectví z XIII, dle jiných ale ze XIV věku pocházející (sign. 10 l, 2, 3 von Nicolaus de Britzen, iu folio, v král. knihovně v Berlíně uložený) a na pergamenu psaný sem náleží. Písmo jeho původně černé, změnilo barvu svou v černohnědou a místy zrezovatělo. Zajímavý je úkaz, že tenké či vláskové čárky, konečky a výběžky písma černohnědého aneb černého dokonale vybledly a nabyly odstínu rezového aneb pomorančového. Podobných rukopisův s písmem co do barvy naprosto aneb z části pozměněným čítá jediná královská knihovna v Berlíně počet převeliký, i když se pozorovatel obmezí výhradně jen na rukopisy na pergamenu provedené a pomine podobných památek na papíru psaných.
Z rukopisův, jež jsem v Praze prohlížel, uvedu tu jen ještě čtyry; předem však rukopis na papíru "Sermones de Sanctis", jenž je majetkem universitní knihovny (sign. VIII. D. 18) a jenž pochází - nemýlím-li se - z věku XV. Písmo tohoto rukopisu má zhusta barvu olivově hnědou, však uprostřed takého sloupce písmového se nalézají jednotlivé řádky a slova barvy černohnědé, jinde rezavé a ještě jinde šedavožluté; to platí příkladně o obou stránkách listu 116, o str. a) listu 117 atd. Na str. b) listu 117 připadá z obou sloupcův písma asi 1 1/2 sloupce na písmo olivově hnědé a 1/2 sloupce na písmo barvy černohnědé. - Kolkolem písma je pergamen začasto žlutavozelenavě až šedavožlutě zbarven a tvoří tak zvanou zář ("Hof") kolem písmen jednotlivých. Také v žaltáři Klementinském (majetku to pražské knihovny universitní) pocházejícím z počátku XIV věku nalézají se veškeré odstíny barvy písma od černi do žluti rezovaté.
Mnohem zajímavější nežli rukopisy dosud probírané je rukopis obsahující zlomek "Agendy" psané na pergamenu; tuším, že z věku XIV. Týž je svázán v tuhých deskách a nalézá se rovněž v pražské knihovně universitní (sig. XIII G. 22). Písmo pokrývající stránky prvních listův tohoto rukopisu, totiž obě stránky listů: prvého, druhého, třetího, čtvrtého, sedmého, osmého, devátého a desátého, se vyznamenává spolu s notami barvou žlutou ve všech odstínech počínajíc tonem hnědožlutým až po světležlutý neb šedožlutý; jen tu a tam má jednotlivé písmeno aneb nota barvu temnější, sytě hnědou. Jinde opět se táhne barva do zelena neb do hnědoolivova, jmenovitě tam, kde v textu noty se nenacházejí, na příklad na str.: 11b, 12a b, 13a b, 14a b, 15a b, 16a b, 17a b, 18a b.
Zkoumáním písma běžného drobnohledem se zjistilo, že jednotlivá vlákna či svazky vláken pergamenu jsou prostoupeny barevnou hmotou rezavě žlutou až nahnědlou, že částečně vynikají z pletiva základního a tam, kde konce vláken oněch do výše vyčnívají, že dodávají pergamenu rázu drsného, aneb někdy i houbovitého tam, kde corin a křída z pletiva byly dokonaleji odstraněny. V této věci mnohé z příznakův uvedených souhlasily s obdobnými příznaky písma v R. K. Povrch písma v Agendě jeví na četných místech - především ale tam, kde vrstva inkoustová na pergamenu přischlá odstraněna nebyla - vzezření zrnité či granulosní a honosí se také leskem podobným, jako vrstva písma hnědšího v R. K. Podobné rázy vykazovala převážná většina skutečně pravých rukopisů starobylých, jež jsem měl příležitost prozkoumati, ale jmenovitě rukopisy s písmem barvy hnědé až rezavě žluté. Tedy se srovnává písmo R. K. i v této příčině s písmem rukopisů nepochybně starých, zvláště ale s písmem rukopisů, jejichž původ se klade do věkův XIV a XV.
Zkoušením barevné hmoty písma Agendy, která je zbytkem původní hmoty inkoustové, zjistil jsem, že obsahuje vedle značnějšího podílu zahušovadla - dle všeho klovatiny - sloučeninu železitou i měďnatou zároveň, z čehož vyplývá, že inkoust obě soli obsahovati musil. O průběhu zkoumání tohoto, jakož i o místech, na kterých se ono zkoumání dálo; učiním zmínku zevrubnou ve zprávě své o zkoumání Rukopisu Zelenohorského.
Budiž mně tu ale dovoleno vytknouti reakce jiné, kterýmž se podrobil také R. K.
Tak jsem se pokusil o smývání písma v Agendě vodou překapovanou štětcem měkkým a po té tvrdým. Třel jsem a stíral slabiku "ob" na str. a) druhého listu v druhé řádce zdola; původní barva žlutohnědá tímto výkonem vybledla a zjistil jsem drobnohledem, že se rozpustila za tření toho valná část klovatiny a fragmenty její změklé se z části odchlíply a odstranily, kdežto spodní vrstva barevná, v pletivu pergamenu uložená, změny nedoznala. Slaběji vybledla, byvši smývána způsobem podobným, slabika "ut" v druhé řádce shora na str. b) listu sedmého. Vydatněji vybledlo slovo "ecce" ve čtvrté řádce zdola na str. a) listu druhého, než bez újmy jeho čitelnostá. V slově "primordia" smývána poslední písmena a, ale pustila jen pranepatrnou měrou; slovo to se nalézá na str. a) listu dvanáctého v desátém řádku zdola. Barevná hmota písma vzdorovala tudíž vodě celkem velmi velice.
Na to užito vodného roztoku vanadanu ammonatého. V slově "eleyson" v 3 řádce zdola na str. a) listu třetího navlhčil jsem písmena "on" roztokem tím a popřál mu působiti po 2 minuty; roztok se pak vyssál a vše se omylo pečlivě vodou a osušilo. Obě písmena zdála se míti nyní odstín poněkud bledší; po vysušení nabyla barvy původní, po uplynutí téhodne ale vykazovala odstín o maličko hnědší nežli před zkouškou.
Podobně jsem naložil s písmenem v ve slově "valeanus" v 3. řádce zdola na str. b) listu pátého. Písmeno toto a kromě něho i sousední a bylo již před pokusem silně vybledlé a světlejší ostatních písmen. Po pokusu nebylo lze postihnouti žádného rozdílu v barvě, než jakmile písmeno v dokonale vyschlo, objevilo se, že nabylo barvy o poznání temnější, do hněda.
Zajímavý byl výsledek reakce s kyselinou octovou. Poslední dvě písmena v slově "genei" v první řádce shora na str. a) listu jedenáctého poskytla podklad pro pokus. Obě písmena vytknutá se navlhčila vodou překapovanou, přebytek její se odstranil papírem procezovacím a po té se přenesly v krátkých přestávkách po sobě tři kapky čisté, tak zvané ledové kyseliny octové na místo navlhčené. Přes to, že účinkovala v písmo to kyselina jmenovaná po dvě minuty a že jsem účinek její podporoval stíráním písma proutkem skleněným, ničeho nerozpustila a po vymytí a osušení nabyla písmena obě opět původní barvu své i svého vzezření dřívějšího. Zachovala se tedy "Agenda" vůči kyselině octové tak, jako písmo v R. K. a jako písmo zrezavělé jiných rukopisů starobylých. Po uplynutí téhodne se objevilo, že ona dvě písmena byla o poznání hnědší než sousední.
Přesvědčiv se touto reakcí o nemalé stálosti písma v "Agendě", pak drobnohledem o tom, že hmotou barevnou vlakénka vrstev svrchních, pokud byla zkoumání přístupná, proniknuta jsou a že nelpí snad jen na povrchu vlakének glutinových, umínil jsem sobě zjistiti účinek kyseliny solné, rovným objemem vody překapované zředěné, ve hmotu písma.
Za tím účelem jsem navlhčil v slově "rege" ve 4 řádce shora na str. a) listu jedenáctého slabiku "ge" vodou, vyssál přebytek kapaniny papírem procezovacím a ukápl pak na obě písmena kapku kyseliny solné. Za dobu krátkou a po slabém stírání písmen proutkem skelným rozpustila se hmota inkoustová úplně, vše se vyssálo a co nejdůkladněji vodou vymylo a papírem osušilo. Pergamen objevil se býti prázden písma. Na to jsem místo toto čistě navlhčil kapkou roztoku žluté krevní soli a ejhle, obě písmena vymizelá znovu se objevila a modrozelenavou barvou vynikla a to zřetelně.
Pokus s kyselinou solnou opakoval jsem ještě jednou na str. a) listu desátého ve čtvrté řádce shora na slovu "pas" způsobem právě vylíčeným. Při styku kyseliny s pergamenem nastalo slabé šumění vybavenou kyselinou uhličitou z křídy jež patrně na místě tomto ve větším podílu byla přítomna. Hmota inkoustová hnědavožlutá dokonale se rozpustila. Po vymytí, a osušení reagováno tinkturou tanninovou a za krátko zřejmě vyniklo původní slovo pas a barva jeho prodlením téhodne nabyla temného odstínu fialově šedého.
Podobné reakce poskytlo, jak povědomo, také písmo R. K. a kromě toho řada nepochybně starobylých rukopisů, jako: "Liber beati Ambrosii" v knihovně českéhe musea (list a stránka nedopatřením označeny nebyly), ulomek "Knihy královské" in folio z XV věku na str. přední (čítá toliko jeden list); nalézá se též v knihovně českého musea.
Brevíř abatyše Kunhuty (latinský) z počátku XIV věku in 4° na str. 395 v první řádce shora v slově Op-s vrchní část písmeua O (v pražské knihovně universitní, XII D. 9.).
Brevíř latinský (XIII Č. 1 v pražské knihovně universitní) na str. 277a v osmé řádce shora v slabice hos písmeno s.
Sermones de sanctis (VIII. D. 18 v pražské knihovně universitní) na str. 117 a) v druhé řádce zdola v slově "sathan" písmeno a a v 13té řádce zdola v slově morts písmena ts.
Breuiarium et Agenda, sig. 1 G. 5. v knihovně českého musea. Pochází z věku XIVtého. Na str. 140 a) v jedenácté řádce shora zkoušena es. Vodou se nezměnila slabika téměř nic. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí oživla barvou modrozelenavou.
Konečně zkoušen také účinek vodného čpavku v písmo Agendy s úspěchem podobným onomu, jehož jsem se dodělal za zkoumání R. K.
Velmi zajímavým dokladem pro porovnavací výzkum s R. K. stal se také latinský rukopis starobylý, na pergameně psaný a v pražské kuihovně universitní přechovávaný, nadepsaný: "Prosolodyon beati Anselmi" (XIII. F. 5), jenž pochází z věku čtrnáctého.
Pergamenové listy rukopisu tohoto vykazují nejrozmanitější kazy a vady, pak rasury větší a menší a jiné znešvařeniny: Písmo, jehož se na stránce každého listu nacházejí dva sloupce, má na prvních jedenácti listech a na str. a) listu dvanáctého barvu olivověšedohnědavou, pak následuje písmo téhož rázu barvy hnědé do rezava, jež povlovně nabývá barvy černohnědé až černé jako na str.21 a), 31 b), 32 a), 34 a) a j. - Často lze postihnonti v jediném slově různé odstíny v barvě inkoustu od černé do hnědé a hnědorezavé. Na str. 12 b) v sloupci druhém má prvních 21 řádek písma a jedno slovo v řádku 22tém barvu hnědou, ostatních pak 16 řádek barvu olivověhnědavou. Na str. 35 a) je uprostřed sloupce písma černohnědého 16tý řádek písma zdola barvy rezavé. Počínaje listem 41tým lze postřehnouti nápadnou změnu v barvě písma, která povlovným postupem k listu 48tému znenáhle nabývá barvy hnědé, rezavohnědé, rezavé, rezavožluté a na str. 48 b) v sloupci drubém barvy pomorančové jako na četných místech R. K. - V témže poměru, v jakém barva písma odstínu bledšího a rezavějšího nabývá, v témže poměru pozbývají také obrysy písmen jednotlivých původní ostrosti a zřetelnosti své; tato neurčitost obrysů objevuje se nejznatelněji najmě na str. 47 a) a 48 b). Pergamen pak je zvláště na těchto stránkách drsný, sražený a do jisté míry houbovitý.
Výzkumem drobnohledným postavil jsem na jisto, že na písmu rezavém až rezavěžlutém na povrchu vrstvy pletiva pergamenového žlutou až rezavěžlutou hmotou barevnou dokonale prostoupeného (jako v R. K.), nalézá se hmota zrnitá žlutohnědá až hnědá a lesklá ve způsobě shluků uložená, která zřejmě lnula k papíru navlhčenému. Pokusiv se o to písmo na str. 48 b) v sloupci druhém (část čtyř řádků zdola) vodou překapovanou smývati, použil jsem k tomu nejprve štětce měkkého a potom štětce tvrdého. Přes to že jsem usilovné stíral a smýval, vybledlo písmo jen málo a rozpustilo a odstranilo se téměř jen zahušovadlo (klí) původní hmoty inkoustové. Drobnohledem postavil jsem pak na jisto - když byla dotčená část písma a pergamenu vyschla, že zmizela až na nepatrné sledy ona granulosní lesklá hmota s povrchu písma; okolí písma toho bylo lesklé od vyschlého slabého povlaku onoho zahušovadla. Při delším vyšetřování se mně nepodařilo vyzkoumati, je-li zahušovadlo ono klovatinou či klihem, domnívám se však, soudě dle jeho snadné rozpustnosti ve vodě, že je klovatinou. Na to jsem přikročil k mikrochemickému zkoumání podstatné součástky vybledlé hmoty inkoustové. K tomu konci navlhčil jsem na téže stránce v první řádce shora v slově "mediola" písmeno a vodou, a po vyssátí vody kapkou zředěné kyseliny solné ihned se kyselina zbarvila žlutě a písmo za krátko po slabém stírání proutkem skelným zmizelo. Roztok solný se vyssál švédským papírem procezovacím a poskytl tři skvrny - jež se zkoumaly známým již způsobem, jedna vodou sírovodíkovou, pak sulfhydrátem ammonatým a vzniklá sraženina kyselinou solnou, druhá vodným čpavkem a sraženina vzniklá kyselinou octovou a třetí roztokem žluté krevní soli a sraženina vzniklá zředěným louhem sodnatým. Všechny reakce svědčily přítomnosti soli železité. Neomeškáno také zkoušeti místo, které původně zaujímalo vyloužené písmeno a na pergameně; okres ten pečlivě vodou se vyloužil, osušil a na to se potřel roztokem žluté krevni soli; mžikem oživlo a vyniklo písmeno zmizelé a barvou temně modrou.
Po této reakci navlhčil jsem nz téže stránce (48 b) v slově "tibi" slabiku bi vodou, osušil papírem procezovacím a loužil pak tuto slabiku po dvakráte kyselinou solnou rovným objemem vody zředěnou; po každém loužení smýval jsem vydatně vodou překapovanou a osoušel jsem papírem procezovacím. Loužením tímto dokonale se odstranila žlutá hmota inkoustová, a na to jsem navlhčil místo ono písma prosté kapkou roztoku žluté krevní soli; za krátko se objevila vymizelá slabika bi, nyní zelenavěmodře zbarvená a dobře čitelná.
Podobný pokus se provedl za pomoci téže kyseliny solné s celým slovem "tibi" na téže stránce v osmé řádce zdola; po dokonalém odstranění hmoty inkoustové a osušení pergamenu vodou vylouženého potřel jsem týž okrslek líhovou tinkturou tanninovou. Po málo vteřinách vyniklo slovo "tibi" slabě, po delší době dosti zřetelně a po uplynutí téhodue bylo dobře čitelné nabyvši barvy špinavěfialové.
Také kyselina octová sehnaná (ledová) poskytla reakci osoblivou, podobnou oné, kterou jsem objevil u příležitosti zkoušení písma R. K. - Navlhčil jsem totiž slabiku "fer" ve slově "ferre" na str. 48b ve čtvrté řádce zdola (v sloupci druhém) několikráte kyselinou octovou stíraje zároveň hmotu písma tyčinkou skleněnou, leč písmo nepustilo a nevybledlo.
Po odstranění kyseliny, náležitém vyloužení vodou a osušení papírem procezovacím shledáno písmo v slabice fer netknuté; prodlením téhodne nabylo pak barvy tmavší, hnědší a honosí se jí doposud.
Roztokem vanadanu ammonatého zkoušeno na třech místech. Tak na str. 48 b) v sloupci druhém v deváté řádce shora písmeno n v slově "non", v 16té řádce shora téhož sloupce písmeno m v slově "menus" a na str. 46 a) v 13té řádce shora slabika me v slově "meus". Ve všech třech připadech navlhčilo se místo dotčené předem překapovanou vodou a po osušení papírem procezovacím se potřelo nasyceným vodným roztokem vanadanu ammonatého; účinek tohoto zkoumadla trval v případu prvém jednu minutu, v druhém dvě a v třetím tři minuty. Po uplynutí té které doby vyssálo se zkoumadlo a celý okrslek navlhčený důkladně vodou překapovanou se vyloužil a smyl a na konec papírem procezovacím osušil. Ve všech třech případech zdála se býti dotčená ptsmena za vlhka bledšími; než po dokonalém vysušení pergamenu nebylo lze pozorovati žádného rozdílu co do intensity barvy těchto písmen a sousedních. Po uplynutí několika dní shledal jsem, že veškera písmena, na nichž bylo reagováno vanadanem ammonatým, nabyla barvy temnější či sytější, jako v R. K.
Také v rezavém písmu tohoto rukopisu nebylo více tříslanu železitého. - Na základě bedlivého zkoumání tohoto rukopisu se domnívám, že písmo jeho vybledlo povlovným okysličením třísloviny původně tu přítomné ve způsobě tříslanu železitého, dále že byl inkoust řídký a dosti silně kyselý a posléze, že písmo tohoto rukopisu prodlením věků po století XIV následovavších ani bezděčně, ani úmyslně stíráno či smýváno nebylo.
Budiž mně nyní dovoleno položiti sem krátkou úvahu o vybledávání a rezavění písma napsaného inkoustem duběnkovým na pergamenu. - Mám za to, že výjev vytknutý je podmíněn v řadé prvé složením inkoustu upotřebeného a vlastnostmi pergamenu, na němž bylo psáno, v řadě druhé ale okolností, zdali měl k hmotě písma vzduch přístupu snadného či méně snadného a v jakovém stupni vzduch ten byl nasycen plynem vodním. Zdali v této proměně barvy a složení hmoty písma účastenství mají také mikroorganismy, nelze mně s určitostí tvrditi, leč možnost takového spolupůsobení při okysličovacím pochodu třísloviny (v tříslanu železitém a železnatém) vyloučena není, uváží-li se, že na povrchu inkoustu duběnkového mikroorganismy skutečně se usidlují za okolností příznivých a za nedlouho složení a barvu inkoustu měniti dovedou, o čemž jsem se přesvědčil několikráte. Snad že tu působí ony mikroorganismy mimo jiné také jako přinášeči kyslíku ze vzduchu na tříslan železitý?
Dále jsem se přesvědčil, že rezavějí duběnkové inkousty husté i řídké, ale tyto snadněji za podmínek stejných; doklady toho jsem nalezl také na písmu rukopisů starých. Drobnohledem lze po výtce zjistiti vyšetřováním zbytku hmoty inkoustové na pergameně, byl-li inkoust řidší či hustší a to dle většího či menšího podílu onoho zbytku a dle povahy jeho. Většina rukopisů o písmě vybledlém aneb zrezavělém byla bezpečně psána inkoustem řídkým; domnívám se tak na základě zkoumání starých rukopisů, jež jsem provedl r. 1886 a na základě pokusův s takými inkousty provedených.
K tomu připomínám dále, že inkoust snadněji rezaví, pomísí-li se s dílem octa neb vína aneb piva. V obou posléze uvedených případech alkohol ethylnatý obsažený ve víně aneb v pivě zajisté také se promění na kyselinu octovou (kysáním) a přísada podobná účinkuje pak jako přísada octa. Že inkousty podobné záhy rezavějí, je obecně známo. Jak velice oblíbeny byly podobné inkousty ještě před 30 lety, vysvítá z toho, že mnozí staří učitelové tehdejší ku zřeďování inkoustů doporučovali užívati vína, piva aneb nejčastěji octa dobrého. Krom toho je odborníkům dobře povědomo, že již staří písaři ve věku XIII. XIV a XV podobných přísad k inkoustům duběnkovým schvalovali. (Viz literaturu odbornou o písařích a rukopisech starých.) Přísady takové a snad i přísada malá kyseliny sírové se dály proto, poněvadž inkoust kyselý snadněji z péra splýval a snadněji do pergamenu vnikal a písmo skytal, které na pergamenu pevněji lpělo. Ano, užívání kyselých inkoustů bylo mnohdy přímo nutné, jmenovitě tehdy, byl-li pergamen silněji křidován a mělo-li se rychle psáti. Že teď každý, kdož píše, inkoustů zřejmě kyselých se straní, pochází odtud, že se nyní téměř obecně užívá k psaní per ocelových a nikoli více brkových a že je podkladem písma papír, čím dále tím chatrnější, a nikoli více pergamen; ocelová péra i papír pak inkousty silně kyselými velice se porušují.
Změna barvy písma mohla kromě toho se přivoditi na jednotlivých listech rukopisů pergamenových jiným ještě způsobem. Bylo-li totiž listu takového užito jako "přídeští" t. j. byly-li listy podobnými polepeny desky (hlavně uvnitř) jiného rukopisu knihového či spisu tištěného pak zbyl po předcházejícím navlhčení a odlepení onoho přídeští více či méně dokonalý "odlik" písma na desce. Tím pozbylo písmo na listu pergamenovém (přídeští) své svrchní vrstvy tmavé (černé neb hnědé), zbyla tu po něm jen spodní v pletivu pergamenovém se nalézající vrstva. Tato jsouc vždy barvy hnědorezavé, rezavé a pomorančové - dodává pak písmu na onom přídeští vylíčeného již rázu osoblivého. - V jedné z červnových schůzí chemické kommisse (r. 1886) objasnil jsem tímto způsobem zajímavou povahu písma strakatého, místy černého, hnědorezavého až světle rezavého staročeského rukopisu na pergamenu, který je znám pod názvem Mastičkář".
Nedlouho po tomto sedění nalezl pan bibliothekař A. J. Vrátko skutečně otisk "Mastičkáře" na deskách knihy, z nichž byl rukopis ten, pouhé to přídeští, odlepen. To zajisté doklad klassický. - Podobných přídeští měl jsem v rukou ještě několik.
Budiž mně dovoleno, připomenouti tu u vší stručnosti ještě dvou činitelů, kteří mohli přivoditi aneb uspíšiti rezavění inkoustové hmoty písma na rukopisech pergamenových. Jest to především křída (v podstatě uhličitan to vápenatý) obsažená v pergameně, která za jistých okolností ze sloučenin železitých vylučuje rezavý hydrát železitý, a po druhé hmota pergamenu samého (hlavně glutin), jenž může tříslan železitý (i železnatý) rozkládati a s oběma součástkami (tedy s kyselinou tříslovou a s hydrátem železitým či případně s hydrátem železnatým, jenž se ale okysličováním na hydrát železitý mění) se slučovati. V obou případech může písmo nabyti povlovně barvy rezavé. -
Ale i vlastnosti pergamenu, původ jeho a způsob jeho úpravy nemohly ostati bez účinku na povahu i barvu písma. Byl-li pergamen blanovitý, stejnorodý, málo propustný, aneb snad houbovitý, drsný aneb slabě či silně křidovaný, vše to musilo míti vliv na to, zdali inkoust hloub či méně hluboko do pletiva pergamenového vnikl a jednotlivá vlákna či svazky vláken ve vrstvách svrchních dokonaleji či méně dokonale pronikl.
Silně kyselými inkousty porušovalo se prodlením času i pletivo pergamenu, buď jen na povrchu aneb v celé tloušce jednotlivého listu pergamenového. V případu prvém drobily se a chátraly tyto vrstvy svrchní za delší neb za kratší dobu a proto je možno stírati tyto vrstvy velmi snadně mokrým šatem neb houbou navlhčenou, neb někdy šatem suchým či prstem. V případu druhém jeví se býti pergamen jako propálený či prořezaný na místech popsaných a zpukřelé části pergamenu stále se drobí a rozpadávají; tím se rozlučuje list pergamenový dle řádk na proužky zubaté.
Jinak jsem se přesvědčil dosti zhusta, že písmo snadněji vybledlo neb zrezavělo nejčastěji na listech starých rukopisů, které větší měrou vlahou trpěly než ostatuí; listy takové jsou drsnější, vráskovitější a houbovitější druhých a mají vzezření zcela osoblivé. Zajisté přispěla k proměně naznačené také okolnost, v jakové místnosti se ten který rukopis uschovával, zdali v suché či vlhké, studenější či teplejší, pilně či méně pilně větrané, tmavé či světlé a zdali bylo užíváno rukopisu a v jaké míře.
O otázce týkající se změny v barvě písma inkoustového nelze dosud platně rozhodovati, protože je před rukama jen několik zkušeností zaručených; vše ostatní se zakládá na pouhých domněnkách a na spekulaci. Řešení otázky té vyžadovalo by důkladného studia na základé četných pokusů.
Vyšetřováním hmoty písma R. K. po stránce mikroskopické a mikrochemické dospěl jsem k výsledkům, vedle kterých se domnívám, že byl psán asi také inkoustem řídkým a kyselým, že byl přechováván prve, nežli do musea království Českého se dostal, v místnostech vlhkých a tím vším a vlivem snad jiných ještě okolností rázu podřízeného, vytknutých v řádcích předcházejících, že písmo jeho vybledlo, zrezovatělo a nynější barvy a tvářnosti své nabylo.
Než v příčině barvy po výtce světle rezavé a menší ostrosti písma toho na stránce nejedné R. K. se dále domnívám, že byl rukopis ten - snad po objevení svém - stírán šatem navlhčeným aneb houbou vlhkou, aby se zbavil prachu a nečistoty. Při téže příležitosti asi také se setřela svrchní a temnější vrstva barevné hmoty písma.
Připouštím, že nejsem s to domněnku tuto, jakož i domněnku vyslovenou v odstavci předcházejícím náležitě opodstatniti a oprávněnost její dokázati nade vši pochybnost, než neopominul jsem také na těch kterých místech této stati věnované rozpravě o rezavém písmu R. K. vytknouti, jakým způsobem domněnky ony ve mně mohly vzniknouti, na jakém základu spočívaji a které zkušenosti získané komparativným zkoumáním R. K. s rukopisy jinými a starobylými domněnkám mým na podporu jsou. Proto zde upouštím od opětovného uvádění těchto důvodův a výzkumův.

 
E) O povaze červeného písma běžného a červených úvodních
písmen čili rubrikací Rukopisu Kralodvorského.

V stati předešlé stala se zmínka o úvodních písmenech barvy rezavé, jež tu a tam se vyskytují v R. K. jsouce provedeny v měřítku větším nežli písmo ostatní. Kromě těchto písmen úvodních nalézají se v R. K. také písmena rázu sice podobného těmto, ale provedená barvou červenou, jež obecně rubrikacemi slovou. Těchto červených písmen úvodních, umístěných v čele odstavců nových, je celkem 50, mimo zbytek písmena, které se zachovalo těsně při samé ořízce listu (proužku) druhého na str. b) ve čtrnácté řádce shora.
Ráz povšechný písmen těchto se srovnázá s rázem vůbec známého písma majusculního, v kterémžto názoru jsem se utvrdil porovnavacími studiemi písmen těchto s písmeny jiných rukopisů nepochybné starobylých a z věkův čtrnáctého a patnáctého pocházejících.
Co do velikosti červených písmen úvodních R. K. vidím se nucena připomenouti, že sice není za všech stejna a že vedle měření mých dosti značně kolísá, než písmena ta mají přece ve většiné případů rozměry podobné, což zvláště platí o hodnotě pro výšku jejich. Tak měří do výšky 3 m/m úvodní písmena: P na str. b) listu třetího, W na str. b) listu čtvrtého, K na str. b) listu pátého, J na str. b) listu šestého; U na str. a) listu sedmého, S na str. b) listu sedmého, Z na str. b) listu devátého, M na str. b) listu desátého, V na str. b) listu třináctého atd. - Některé rubrikace mají menší výšky, jako A na str. a) listu třetího. jež měří pouze 2 1/2 m/m, a A na str. b) listu šestého, jež měří do výšky 2 3/4 m/m; jiné opět větší hodnotu pro výšku vykazují, jako P na str. b) listu desátého jež měří 3 1/4 m/m. B na str. a) listu čtrnáctého, jež měří 3 3/4 m/m, atd.
Hodnoty pro výšku červených písmen úvodních lze tudíž omeziti číslicemi krajními 2 1/2 a 3 3/4 m/m.
Červená písmena úvodní jsou takto rozdělena na listech a stránkách R. K.:
Na str.                           Na str.

a) listu 1 není žádné             b) téhož listu není žádné
a)   "   2  "     "               b)   "     "     "    "
a)   "   3 jsou 4: N A N a J      b)   "     "   jsou 3: P D B
a)   "   4 je jich 5: A O P D L   b)   "     "     "  3: J K W
a)   "   5 jsou 2: T a T          b)   "     "     "  2: V a K
a)   "   6  "   2: P a N          b)   "     "     "  2: J a A
a)   "   7 je   1: U              b)   "     "     "  3: P U S
a)   "   8 je   1: W              b)   "     "    je  1: P
a)   "   9 není žádné             b)   "     "   jsou 3: Z P K
a)   "  10 je   1: J              b)   "     "     "  2: P a M
a)   "  11 je   1: J              b)   "     "    je  1: A
a)   "  l2 jsou 2: A a W          b)   "     "   jsou 3: H W a P
a)   "  13 není žádné             b)   "     "     "  2: V a J
a)   "  14 je   1: B              b)   "     "    je  5: AWAPZ
Červená barva, kterou jsou ona písmena úvodní provedena, vyskytuje se tu ve dvou odstínech, z nichž jeden je sytě červený či temně červený, druhý ale žlutavočervený. Zástupcem typu druhého je na příklad písmena K v druhé řádce zdola na str. b) listu devátého a dokladem typu prvého písmena U v jedenácté řádce shora na str. b) listu sedmého. Tento rozdíl v barvě dá se snadně vysvětliti tím způsobem, že červenější písmena byla provedena pérem namočeným do rumělky s tím kterým zahušovadlem dokonale promísené, písmena odstínu žlutějšího a méně ohnivě červeného barvou, z níž se za krátkého klidu část rumělky pro svou značnou měrnou váhu na dně nádoby byla vyloučila, tak že v roztoku zahušovadla při namočení péra menší podíl rumělky se byl nalézal ve způsobě rozptýlené nežli před tím; zamíchal-li písař důkladně barvou a rozptýlil-li opět i onen podíl rumělky, jenž se nacházel v sedlině, nabyl zase barvy červenější atd. Že pak dotčená barva rumělkou je, o tom za krátko pojednáno bude na základě pokusů provedených.
Již za pozorování pouhým okem lze rozpoznati, že jednotlivá písmena červená živějším leskem vynikají nad ostatní, která se honosí povrchem drsnějším a mnohdy mdlým. Lupou postřehne každý pozorovatel rozdíl onen ještě určitěji. Mám za to, že je výjev onen podmíněn tím kterým zahušovadlem; čím více ho je přítomno, tím více se leskne povrch písmena a naopak, kdežto podíl rumělky opačného vykonává vlivu. Přesvědčil jsem se o tom na rukopisech jiných v případě nejednom. Než při psaní rumělkou ještě jiný výjev pozorovati lze, jmenovitě tehdy, povlovně-li vysýchá barva či lépe řečeno rozpustidlo zahušovadla. Z vrstvy barvy mokré vylučuje se opět z příčiny již vyložené veliký podíl rumělky a usazuje se na pergameně či na jiném podkladu a tím vzniká spodní vrstva písma rumělkového, jež dosti hluboko do pletiva pergamenového prostřednictvím četných mezer a průlinů zasahuje a odstínem ohnivě červeným, téměř kočenilovým, se honosí. Zbytek rumělky spolu se zahušovadlem po vypařeni se rozpustidla poskytne druhou čili svrchní vrstvu, která bývá zhusta souvislejší spodní, také méně rozpukanou a dosti hladkou a v této způsobě podobný dojem činívá, jako vrstva ustydlého vosku pečetního. Odstraní-lí se tato svrchní, po výtce do žlutava se klonící vrstva červená, objeví se vrstva spodní, která mnohdy rázem svým zcela upomíná na rumělku krystallickou, samorodnou.
Vše, co tu bylo vytknuto, jeví se ovšem velmi zřetelně neodborníkovi jen tehdy, je-li červená hmota či vrstva písmena vydatnější; mikroskopik však rozdíl mezi oběma vrstvami písma rumělkového dovede postřehnouti v četných případech i tenkráte, je-li hmoty písma méně, než v R. K. na stránce nejedné.
Odpryská-li samovolně jen část oné svrchní vrstvy písma rumělkového, aneb zmizí-li stíráním bezděčným či úmyslným, pak se jeví povrch písmena nerovný a prostoupený soustavou vláknitých a na vzájem se proplétajících vypuklin, mezi kterými zříti lze značný počet mělkých vydutin a jamek. Jedním slovem, lze tu spatřiti celou texturu pletiva pergamenového, jehož vlákna a svazky vláken lesklou, červenou barvou rumělkovou povlečeny jsou, jako pokostem rudým. Poruší-li se tato vrstca, objeví se ona temně červená v pergamenu, t. j. v mezerách jeho tkaniva uložená; tu má pak barvivo vzezření mnohdy jemně zrnité neb zrnitošupinaté, studuje-li se drobnohledem. Vše to, co tu bylo vyznačeno, je možno mikroskopovi rozpoznati, věnuje-li se vytrvale studiu červených písmen úvodních v R. K. Při zkouškách podobných písmen a inicialek rumělkou provedených na listinách novějších, jejichž stáří nepřesahuje 100 až 120 roků, postihl jsem rázu jiného, snad proto, že upotřebená rumělka poněkud jiných vlastností fysických a mechanických byla, nežli na rukopisech starších a snad také proto, že bylo užito jiného zahušovadla, nežli v dobách dřívějších. - Zevrubněji jsem věc tuto nesledoval, spokojiv se zjištěním jiného mikroskopického rázu tohoto písma novějšího.
Nyní bude na čase, abych podal stručnou zprávu o mikroskopickém zkoumání úvodních písmen červených. Zkoušce podrobilo se předem úvodní písmeno P nalézající se v řádce druhé shora ve slově "Počíná" na str. b) listu sedmého. Smýval jsem je štětcem měkkým vodou nasáklým nejprve po krátkou dobu a šetrně a když jsem se byl přesvědčil, že nepouští, třel a smýval jsem je po delší dobu a usilovně. Štětec se vyždímal na desku skleněnou a kapanina lupou a drobnohledem se zkoušela; obsahovala pranepatrné sledy červené práškovité látky. Pak se osušilo písmeno a snažil jsem se upraviti otisky barvy jeho na papíru procezovacím; než jen stopy barviva jsem obdržel na otisku prvém, jejichž přítomnost stěží byla zjištěna drobnohledem. Písmeno tedy nepustilo. Z toho soudím, že zahušovadlo nemohla býti klovatina, která by se byla jistojistě za výkonu vylíčeného rozpustila, načež by bylo pouštělo i barvivo.
Podobným způsobem zkoumal jsem úvodní písmeno U nacházející se v 11 řádce shora na téže stránce R. K. Barva pouštěla dosti vydatně a upravil jsem si tři otisky na papíru švédském pro další reakce. Jeden z otisků byv vystřižen a umístěn na desce se zahříval s kyselinou solnou zředěnou, aniž by byl doznal změny nějaké. Po té se kyselina vyssála a ústřižek papíru s otiskem opatrně se spálil v jamce na uhlí a pak se žíhal; po žíhání nebylo lze zjistiti ani sledy nějakého povlaku na uhlí. Druhý otisk se vpravil do tenké trubičky skelné, mírně nakloněné a zahříval se tu vždy prudčeji a prudčeji; mohl jsem v plynech unikajících rozpoznati kysličník siřičitý dle zápachu jeho. Po té se opakoval pokus se stejně velikým odstřižkem pouhého švédského papíru procezovacího, než zápach siřičitý se neobjevil. Z reakce předcházející vysvítá, že červená hmota z písma obsahuje síru. Třetí otisk na papíře vařil se na mísce hodinkové s lučavkou královskou; červené barvivo se na konec rozpustilo; kapanina se odkouřila na jiném sklíčku hodinkovém do sucha a zbytek zavlažoval se pak s kapkou silně zředěné kyseliny solné, načež se přičinil malý podíl vody sírovodíkové. Po delším stání nalezeny na dně sklíčka částečky černé sedlinky.
Po té jsem zkoušel písmeno A v řádce první shora na str. a) listu čtvrtého. Zkoumání jsem zahájil opět smýváním vodou a štětcem; pustily však jen sledy barviva. Po té jsem potřel vodorovnon přímku červenou xx' nad písmenem (viz obr. III.) silně zředěnou lučavkou. Prodlením jen krátké doby nabyla barva odstínu světlejšího či žlutšího a po té se počalo barvivo oddělovati od pletiva pergamenového, na němž původně pevně bylo lpělo a zakalilo celou kapaninu. Na to se vyssála kapanina papírem švédským na dvakráte a nad to se upravil ještě jeden otisk. Místo, na němž bylo reagováno, řádně se vymylo a osušilo. Na jednu ze skvrn červených, jež se s papírem vystřihla a na desku skelnou položila, přenesl jsem kapku sulfhydrátu ammonatého, jímž ale hmota červená ani za obecné teploty, ani po delším zahřívání nedoznala proměny nějaké; po té se kapanina vyssála a praeparat vodou vymyl a vysušil. Také druhá skvrna se vysušila a červená hmota obou skvrn i otisků výše vytknutého s tím kterým podílem papíru se vpravily do úzké trubky skelné u spodu zatavené. Na to mírně jsem zahříval, posléze vydatněji a na konec prudce plamenem plynovým pomocí dmuchavky. V studené části trubky nalezl jsem po vychladnutí drobnohledem za zvětšení 25násobného velmi sporé cástečky červeného sublimatu a spolu i kapičky kovové lesklé, rovněž v počtu nepatrném. Reakce tato ale stačí s reakcemi dříve podniknutými na posudek, že kapičky ony, pápěrkou stíratelné, byly rtutí a sublimat červený sirníkem rtunatým.
Výsledky všech reakcí uvedených v řádcích svrchu psaných vydávají svědectví, že barvivo v červených písmenech úvodních R. K. považovati sluší za rumělku.
V příčině zahušovadla ve hmotě červeného písma přítomného domnívám se vzhledem k odporu tvrdošijnému, jejž po výtce klade účinku vody, že je asi bílkem vyschlým, jehož se skutečně užívalo k účelu naznačenému v dobách dávno minulých, buď bez přísady žloutku aneb s maličkou dávkou žloutku. Viz o tom doklady ve Wattenbachově spisu: "Das Schriftwesen im Mittelalter" z r. 1871 pag. 197 a v dílech jiných.
Leč dlužno připustiti, že jedno z oněch tří písmen červených vodou pouštělo, totiž písmeno U na str. b) listu sedmého. Zdali i v této hmotě obsažen je bílek aneb snad jiné sahušovadlo a které, netroufám sobě rozhodnouti; však musím připomenouti, že jsem podobné zkušenosti nabyl i při zkoušení rukopisův jiných, bezpečně starých; barva některých písmen v témže rukopisu rumělkou provedených nepouštěla, byvši vodou smývána, jiných pouštěla.
Budiž mně nyní dovoleno vyložiti vše potřebné také o červeném písmu běžném, rázu minusculního a zcela podobného rezavému písmu běžnému, jež se nalézá v čele některých statí důležitých R. K., příkladně na str. a) listu prvého (řádek 18), na str. b) listu třetího, na str. a) listu čtvrtého, na str. a) a b) listu sedmého, na str: b) listu devátého, na str. b) listu desátého a na str. b) listu dvanáctého.
Co do rozměrův jednotlivých písmen červených mohu připomenouti, že se shodují v nejednom případě s rozměry obdobných písmen barvy rezavé, leč někdy lze přece jakýsi rozdíl rozpoznati ve prospěch písma červeného. Tak měří rezavě žlutá písmena m, n a jiná, jmenovaná v stati předcházející, na str. b) listu sedmého do výšky 1 až 1 1/4 m/m, tatហpísmena červená však průměrně 1 1/2 m/m.
Poněvadž se srovnávaly výsledky výzkumu tohoto písma červeného, pokud byly provedeny lupou a drobnohledem, s výsledky obdobnými docílenými zkoušením červených písmen úvodních, nebude třeba, abych tu o nich šířil slov. Jen tolik se mně vidí záhodno připomenouti, že na některých místech je střed drobných písmen červených vytřen a má barvu bělavou, čímž činí ona písmena dojem, jakoby byly toliko obrysy jejich vytaženy barvou červenou. Týž případ jsem nalezl i v jiných rukopisech skutečně starobylých.
Mikrochemický výzkum červeného písma minusculního jsem obmezil na reakce nejnutnější. Navlhčil jsem slovo "pobití" ve 14 řádce shora na str. b) listu desátého a robil otisky, leč s malým úspěchem, poněvadž barva jen maličko pouštěla. Po té třeno měkkým, silně navlhčeným štětcem a ejhle, barva počala pouštěti vydatněji a bylo mně možno upraviti tři dobře čitelné otisky, kromě části, jež se vyždímala ze štětce na sklíčko hodinkové. Pod drobnohledem zjistilo se, že ona hmota červená se nerozpustila ve vodě a že toliko na povrchu papíru švédského lpí, ve způsobě beztvarých předrobných částeček, jako na otiscích červených písmen úvodních. Po té se zkoumaly otisky způsobem podobným, jak bylo již dříve vylíčeno, a s týmže úspěchem. Je tudíž také ve hmotě běžného písma červeného obsažené barvivo - rumělkou.
Budiž mně nyní dovoleno vrátiti se opět k rozpravě o jedné věci červených písmen úvodních se týkající, o které jsem dosud neučinil zmínky. Jest totiž všem palaeografům dobře známo, že písaři rukopisů ve věcích dávno miuulých, píšíce text, tam ponechávali mezery v řádcích, kam po ukončení rukopisu dodatečně se vpravovala větší a ozdobná, po výtce pak barvami provedená písmena úvodní. Práci tu konal buď týž písař aneb písař jiný, zvaný rubricator. Aby pak se nestaly omyly při tomto dodatečném vpisování písmen, označoval písař textu to které písmeno pérem a inkoustem v měřítku malém buď na místě vyhrazeném písmenu úvodnímu aneb v sousedství na spaciu. Tyto malé písmenky zvané "mikrografy" nalézají se zhusta v rukopisech, najmě takových, jež pocházejí z věků čtrnáctého a patnáctého, nikolí však ve všech, což rovněž tu připomínám. Umínil jsem si tedy pátrati po "mikrografech čili mikrogrammech" v R. K. tím bedlivěji, poněvadž se bylo p. bibliothekáři A. J. Vrátkovi již před lety podařilo dva takové mikrografy na str. a) listu třetího R. K. objeviti. Pátrání moje nezůstalo bez výsledku a podařilo se mně kromě vytknutých dvou mikrografů objeviti ještě pět nových, tak že nyní celkem sedm mikrografů v R. K. známo jest. Pracuje o této zprávě dovídám se, že se podařilo také pp. prof. dru. M. Hattalovi a skriptorovi A. Paterovi objeviti některé mikrografy, o čemž se tu zmíniti za povinnost si pokládám.
Stůjž tu nyní přehled oněch červených písmen úvodních R. K., při nichž se nalézají "mikrografy".
Po levé straně prvního červeného úvodního písmena N na str. a) listu třetího se nachází blíže vrcholu maličká písmenka n rezavě žlutá; tហbyla po dlouhém teprve pátrání objevena drobnohledem, jsouc nezřetelna a vrstvou nečistoty znešvařena.
Druhé úvodní písmeno červené na téže straně A vykazuje mikrograf a rovněž při vrcholu svém po straně levé.
Třetí úvodní písmeno N na téže stránce je opatřeno mikrografem n nad levým výběžkem vrcholovým. Tento mikrograf byl spolu s předcházejícím p. bibl. A. Jar. Vrátkovi již r. 1862 znám.
Čtvrté úvodní písmeno na téže stránce I sousedí také s mikrografem; týž se nachází po levém boku jejího asi uprostřed výšky písmena úvodního a obě písmena se stýkají.
Ale i na str. b) listu třetího se nalézá mikrograf při úvodním písmeně červeném D. Lze jej postihnouti při levém výběžku vrcholovém, jenž jej z části zakrývá, je to mikrograf pátý.
Také na str. b) listu devátého jsem objevil mikrograf - tedy šestý - zcela určitě při písmeně Z; nalézá se tu pod vrcholem uvedeného písmena úvodního.
Konečně vyskytuje se mikrograf i těsně při levé straně písmena I, na str. a) listu třináctého, jsa tímto částečně pokryt; je to mikrograf sedmý.
Nepochybuji ostatně o tom, že se nalézají ještě jiné mikrografy v R. K., však pod červenou barvou úvodních písmen skryty, jako na příklad pod písmeny L, P a S, jak jsem to shledal v rukopisech jiných tam, kde vrstva červené barvy takých písmen úvodních byla se odpryskala prodlením času.
Velikost mikrografů těch je ovšem velmi nepatrna; tak činí výška na příklad mikrografu n pouze 1/2 m/m, mikrografu a asi 3/4 m/m atd. Barva, vzezření i ráz mikrografů těch, pokud byl obadán pouhým okem, lupou a drobnohledem, souhlasí ve všem i s běžným písmem barvy rezavé a je téhož stáří jako toto, pokud se dá souditi ze zkoumání drobnohledem.
Poněvadž jeden z mikrografů těch, totiž a na str. a) listu třetího ve schůzi kommisse chemické lučebně se prozkoumal a tím se zjistilo, že příčinou jeho barvy je sloučenina železitá, jako v ostatním rezavém písmu minusculním, neprovedl jsem žádných dalších reakcí.
Kromě mikrografů náležejí k osoblivým příznakům úvodních písmen rukopisů starých barevné značky, zvané "plámky", tvaru nepravidelného, přibližně okrouhlého neb ovalného, nejčastěji ale táhlého na způsob široké čáry tažené ve směru hlavní osy toho kterého písmena; mnohdy činí dojem, jako kdyby byly způsobeny nikoli pérem, nýbrž štětcem. Plámky tyto mají obyčejně barvu červenou aneb modrou v rukopisech starých a jsou provedeny v připadu prvém po výtce rumělkou a v druhém zhusta zásaditým uhličitanem měďnatým, o čemž jsem se přesvědčil v několika případech reakcemi mikrochemickýmí.
Méně často se vyskytují v rukopisech starých plámky barvy žluté aneb hnědé či jinobarevné.
Při ohledávání těchto plámek lupou a drobnohledem nabyl jsem přesvědčení, že se nalézají buď pod úvodními písmeny, aneb na nich. V případě prvém byly tedy vyznačeny na pergamenu prve, nežli se provedlo písmeno úvodní, a v případu druhém, jenž se naskytuje častěji nežli první, byla plámka ona vpravena do úvodního písmena již provedeného. Ve mnohých případech nalezl jsem, že rukopis týž obsahuje oba druhy plámek, z nichž větší počet byl do hotového písmena úvodního vpraven.
V R. K. přicházejí plámky také, jak obecně povědomo; plámky ony jsou provedeny barvou žlutou, však nelze je postihnouti ve všech písmenech úvodních, nýbrž toliko v 22; v ostatních jsem je nenalezl při zahájení výzkumu mikroskopického. K těmto posléze uvedeným patří úvodní písmena červená: N (na str. a) listu třetího), P (na str. b) listu třetího), P (na. str. a) listu čtvrtého), D (na str. a) listu čtvrtého), T dolejší (na str. a) listu pátého), J (na str. b) listu šestého), P (na str. b) listu sedmého), Z, P a K (na str. b) listu devátého), J (na str. a) listu desátého), P a M (na str. b) listu desátého), J (na str. a) listu jedenáctého), A (na str. b) listu jedenáctého), A a W (na str. a) listu dvanáctého), B (na str. a) listu třináctého) a A, W, A, P, Z (na str. b) listu čtrnáctého).
Zbytky plámek byly nalezeny drobnohledem v červených písmenech úvodních: A (na str. a) listu třetího), B (na str. b) listu třetího) K (na str. b) listu pátého) a U (na str. a) listu sedmého). V ostatních písmenech úvodních barvy červené plámky se vyskytovaly, však prodlením výzkumu byly některé z části odstraněny a hmota jejich spotřebována na reakce.
V některých případech byly plámky barvou červenou přetaženy a tkvěly na pergameně pod písmenem úvodním, příkladně v úvodním písmeně : A (na str. b) listu šestého), L (na str. a) listu čtvrtého), V (na str. a) listu pátého) atd.; v jiných nalézaly se na barevné vrstvě červeného písmena úvodního příkladně v úvodním písmeně: P (na str. a) listu šestého) N (na str. b) listu pátého) atd. V příčině prvého z uvedenych dvou případů může nabyti místa také domněnka, že bylo to které úvodní písmeno obnoveno, při kteréž příležitosti se octlo na těch kterých místech částečně pod novým nánosem barvy.
Prve nežli učiním zmínku o mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání plámek, budiž mně dovoleno vyvrátiti náhled mylný, vedle kterého by také barva žlutá plámek R. K. měla býti zjevem vzácným v rukopisech starých.
Na doklad vytknu tu nadpisy pěti rukopisů starých, v nichž se vyskytují plámky žluté, totiž:
"Práca rozličná', rukopis na silném papíru pocházející z konce věku patnáctého a z počátku šestnáctého; týž tvoří silný svazek in quarto a náleží kapitole Vyšehradské.
"Staré zemské, městské a jiná práva království Českého" in folio na pergamenu, pocházející ze začátku věku patnáctého a násl. - Žluté plámky vyskytují se tu nejenom v červených písmenech úvodních, nýbrž i v černých, t. j. inkoustem psaných písmenech; přicházejí tu v počtu převelikém na stránce každé.
"Nový zákon" na papíru z druhé poloviny patnáctého věku v 8° v tuhé vazbě; nalézá se v knihovně musejní a má označení 23 B. 25.
Úlomek "Knihy královské", jeden list pergamenový 4° schátralý a pochází z věku XIVtého.
Úlomek "Knihy královské", jeden list in folio, jehož původ se klade také do věku XIVtého. Oba posléze uvedení rukopisové se přechovávají v knihovně musea českého.
Žluté plámky R. K. byvše ohledány drobnohledem při zvětšení asi padesátinásobném níže vytknutými příznaky se honosily. Předně se vyznamenávaly na povrchu svém živým leskem; po druhé jevily povrch místy hladký a jemnými trhlinami protkaný a místy povrch jemně zrnitý jako z drobných úlomků složený; po třetí shledáno, že mají plámky barvu světle žlutou asi jako sírný květ; vrstva barevná lpěla pevně na povrchu pletiva pergamenového, však neměla té mohutnosti jako červená, rumělková vrstva písmen úvodních.
Po té zkoušen účinek vody překapované v barevnou hmotu plámek žlutých. Přenesena za tím účelem kapka vody na plámku nalézající se v písmeně úvodním A (na str. a) listu čtvrtého v řádce prvé shora) a poněvadž se jevil účinek na pohled nepatrný, počal jsem navlhčeným čistým štětcem plámku onu lehce stírati. Pouštěla a smyla se úplně; kapanina s pergamenu se vyssála papírem procezovacím a štětec nad to se jiným proužkem téhož papíru vytřel. - Po té jsem navlhčil žluté plámky v písmenech L (na str. a) listu čtvrtého), P (na str. a) listu šestého), V (na str. a) listu pátého) a N (na str. b) listu pátého) vodou roubíkem skleněným a připravil si řadu otisků na procezovacím papíře švédském pro zkoušky další.
Bohužel, že bylo otisků těch málo a na jednotlivých otiscích jen mentina hmoty žluté a proto se mně nepodařilo složení tohoto barviva žlutého bezpečně zjistiti. Mohu toliko prohlásiti, že se barvivo to alkoholem nemění ani za chladu ani za tepla, že se ve vodě studené povlovně, ve vřelé rychle rozpouští a že se rozplývá ve vodném čpavku přesnadně a v kyselině solné za studena znenáhle, rychle však zahřívá-li se. Také ve vodě sírovodíkové se rozpouští na roztok žlutavý a rovněž se rozplývá v sulfhydrátu ammonatém.
Hmota žlutých plámek prve jmenovaných pěti rukopisův byla kysličníkem olovnatýn žlutým, jenž velmi pevně lpěl na pergamenu a vodou buď nic buď jen skrovnou měrou pouštěl (ale ve vodě se ovšem nerozplýval); hmoty té měl jsem po ruce množství více nežli dostatečné, poněvadž v jednotlivých písmenech se nalézala ve vrstvě tak mohutné, že se dala nožem pohodlně a bez nejmenšího nebezpečí pro ony rukopisy sestrouhati; po seškrabání zbyla na místě ještě tenká vrstva téže hmoty.
Zbývá mně ještě povinnost učiniti zmínku o drobných okrasách a výplňcích, jež se nalézají při samém konci řádek červeného písma na čtyřech stranách R. K. a jež jsou provedeny barvou červenou co do vlastností fysických s barvou písmen červených se shodující.

Obr. IV. Obr. V. Obr. VI. Obr. VII. Obr. VIII.

Tak se nachází na str. b) listu devátého okrasa znázorněná v obr. IV, na konci pravém poněkud vybledlá, na str. b) listu desátého obě okrasy sousední (obr. V a VI), na str. b) listu dvanáctého okrasa podaná v obr. VII a na str. a) listu čtrnáctého ozdůbka, kterou znázorňuje obr. VIII.
Otisk okrasy naznačené v obr. IV, jejíž barvivo jen maličko pouštělo vodou, choval se při zkoušce jako rumělka; při ostatních neviděl jsem toho potřebu podrobiti je zkoušce mikrochemické; toliko ozdoba podaná v obr. VI byla zkoušena sulfhydrátem ammonatým, aniž by se byla změnila kromě toho, že vydatněji pouštěti počala.
Okrasy podobné vyskytují se také v jiných rukopisech starých; kromě obrazce VI nalezl jsem ozdoby ostatní všechny příkladně v rukopisu často již uvedeném, totiž: "Pericopae dominicalis et festivalis" (XIV A. 13.), jenž se přechovává v pražské knihovně universitní; okrasa vypodobněná v obr. V pak se skládá z kombinace motivu podaného v obr. VII. Ozdoba housenkovitá či kroucenina znázorněná v obr. VI v přečetných rukopisech z věku XIVtého přichází a je jí tu užito z poloviny na ozdobu inicialek; viz příkladně již citovaný rukopis: "Staré zemské, městské a jiná práva rozličná" (majetek městského archivu pražského) str. b) listu čtvrtého (na inicialce O), str. a) listu 18tého (na inicialce A) atd.; v rukopisu "der Sassenspiegel" (v král. knihovné Berlínské) a v mnohých jiných.
Maje tudíž zření k výsledkům zkoušek porovnavacích, jež jsem v té příčině provedl, nemohu souhlasiti s názorem, jakoby ony ozdůbky a okrasy byly původu nového a z doby nedávné.

 
F) O inicialkách Rukopisu Kralodvorského.

Kromě drobného a běžného písma rezavě žlutého a červeného a kromě písmen úvodních červených a rezavě žlutých vyskytují se v R. K. na počátku hlavních jeho oddílů či hlav ještě písmena ozdobnější: v měřítku větším provedená a umístěná uprostřed čtyřbokých barevných rámečkův v poli zlatolesklém. Podobná uměle provedená písmena čili inicialky přispívají k okrase nemalé R. K., jakož i jiných rukopisův, jež se zachovaly po dnešní den. Podobných písmen inicialných čítá R. K. celkem sedm, totiž písmeno Z (na str. a) listu prvého), A (na str. a) listu třetího), Z (na str. a) listu čtvrtého), N (na str. b) listu sedmého), Z (na str. b) listu devátého), S (na str. b) listu desátého) a P (na str. a) listu třináctého); vidno, že písmeno Z třikráte se objevuje v R. K.
Pole zlatostkvoucí, v němž je ta která inicialka umístěna a které je vždy lemováno okrajem barevným, nikdy nemá tvaru pravidelně čtvercového, nybrž bývá buď obdélníkem neb i kosodélníkem, jak jsem zjistil měřením hran a porovnáváním vzájemným jednotlivých úhlů. Z dvou rohů těchto rámečků vystupují po straně jejich levé arabesky ve tvaru úponek révy vinné, z nichž jedna dolů, druhá pak (s jedinou výminkou) vzhůru se rozkládá. Prozkoumav a ohledav pouhým okem, pak lupou a drobnohledem především zlatou půdu inicialek, nabyl jsem přesvědčení, že byla prostora uvnitř rámečků a kolem písmena polepena tenkými lišty zlata, jak později ješté dovodím, při čemž užilo se nepochybně bílku jakožto lepidla, soudě dle toho, že vodou lepidlo ono se nemění, t. j. nerozpouští a také nepouští, i když voda delší dobu v ně působí. O tom bude ještě šíře promluveno v řádcích dalších. Povrch půdy zlaté silným a osoblivým leskem se honosí a její barva jeví slabý hnědavý nádech vyvozený snad přetenkou vrstvou sírníku zlatového, jenž se na povrchu zlatolištů samovolně utvořil prodlením času působením sírovodíku v zlato; tato "patina" se dá postihnouti na obdobných pozlacených místech většiny rukopisů starobylých. Zlatolišty ony, jichž bylo užito za povlak pergamenu v okolí inicialek, tou měrou a tak dokonale přilnuly k pletivu pergamenovému, že lze na povrchu onoho povlaku tu a tam prorvaného úzkou trhlinou přesnadně rozpoznati vláknitou povahu pletiva pergamenového. - Tím se liší podstatně povlak upravený zlatolišty od povlaku pergamenového provedeného zlatem třeným a v některém zahušovadle rozmíchaným, kteroužto směsí pergamen štětcem se pokládal a kterouž se pomocí péra na pergameně psalo a kreslilo.
K účelu vytknutému, t. j. k vyzlacování větších ploch pergamenových se užívalo ve věcích: třináctém, čtrnáctém a patnáctém převahou zlatolištů, jež mívaly dle okolností různou tlouštku. Čím skvostnější rukopis byl, tím tlustší zlatolišty se upotřebovaly a naopak. V rukopisech velice nádherných se vyskytují - jak odborníkům vůbec známo jest - místo zlatolištových povlaků, okrasy upravené z tenkého plechu zlatého (na př. aureoly) a na pergamenu upevněné lepidlem. Podobných starých rukopisův, v nichž do dneška se zachovaly okrasy a povlaky provedené ze zlatolištů aneb výminečně i z tenkých plíškův zlatých, jediné v pražských knihovnách značný počet se přechovává, pročež upouštím od uvádění dokladův jednotlivých maje za to, že faktem tím pochybnosti podobné o výzdobě starých rukopisův úplně jsou vyvráceny. Rovněž byl popírán starobylý ráz úponkovitým okrasám čili arabeskám, jimiž jsou přiozdobeny rámečky inicialek. K tomu budiž mně dovoleno přičiniti jen několik slov. Motivu úponek révových se užívá již od dávných dob v různých způsobech rozvedeného a idealisovaného, jakožto motivu dekoračního v umění výtvarném vůbec, zvláště ale v malířství; odtud pak jej přijali dle všeho také písaři, rubrikatoři a konečné i také malíři, kteří se zanášeli ozdobováním rukopisů. Tak se na příklad nalézá motiv ten vkusně a v různych způsobech a kombinacích provedený v nádherném a drahocenném rukopisu na pergameně, zvaném: "Pericopae dominicalis et festivalis" in folio z věku dvanáctého (majetek universitní knihovny pražské); je ho tu v přečetných variacích užito netoliko v obrubě široké jednotlivých stran na způsob obrazců IX a X tuto připojených, nýbrž i k vykrášlení nejedné z inicialek velice vkusně v barvách upravených, jako na příklad písmena I na str. a) listu 64. Úponek révových je dále užito jako přímětných okras inicialek rukopisu: "Brevíř abatyše Kunhuty" in 4° na pergameně z věku čtrnáctého, jenž se nachází v zdejší knihovně universitní (sig. XII D. 9). Tak je arabeskou takovou opatřena inicialka S po pravé straně na str. a) listu 169 ve způsobě a v přibližném měřítku, jak je znázorněna v obrazci XI. Také jiné inicialky téhož rukopisu ozdob podobných nepostrádají.
Konečně jsem nalezl podobných okras na způsob úponek révových upravených a velmi pěkně kombinovanych ve skvostném německém rukopisu na pergamenu z XV. věku pocházejícím, jenž má nadpis "Deutsches Gebetbuch" (sig. čís. 18 rukopisů německých, in quarto) a náleží k nejpřednějším pokladům rukopisným královské knihovny v Berlíně. Révových úponek provedených pérem a barvou hnědou je v něm použito na ozdobení inicialek. Na doklad tu uvádím lícní stránky listů: 33, 37, 80 a 98 a rubovou stránku listu 51 a j.
Některé z okras těch jsou znázorněny v téže asi velikosti jako v originalu, v obrazci XII.
Promluviv v řádcích výše položených způsobem povšechným o povaze inicialek R. K., přistoupím nyní k podrobnějšímu popisu jednotlivých inicialek těchto i průběhu zkoumání, jemuž byly podrobeny. Učiním tak v pořádku, v jakém se inicialky vyskytují v R. K. Prvni inicialka Z se nachází na str. a) listu (proužku) prvého. Rozměry čtyřhranného rámce, v jehož středu se nalézá písmeno Z a jenž je lichoběžníkem, činí: svrchní i spodní strana po 7 1/2 m/m, kolmá hrana pravá 8 1/2 a levá 7 1/2 m/m. Písmeno Z (viz obr. XIII.) měří do výšky 4 m/m a do šířky 3 1/2 m/m. Písmeno, rámeček i úponky jsou provedeny barvou zelenou, vé které lze lupou, zvláště ale drobnohledem rozpoznati dvě vrstvy různých odstínů; spodní barevná vrstva ve hmotě pergamenu se nalézající je světlejší a nemá ostrých obrysů, kdežto vrstva svrchní užší a dosti určitých obrysů odstínem temným, do smaragdova se klonícím, se vyznamenává. Vrstva spodní vznikla asi tím způsobem, že se část barvy vsákla do pletiva pergamenového, kdežto větší část barvy rozmíchané v roztoku toho kterého zahušovadla na povrchu pergamenu vytrvala a tu po vypaření rozpustidla (vody) lesklý zelený povlak poskytla. Pod drobnohledem (při zvětšení 40-50násobném) se jeví povlak onen rozpukaný a jako z větších ostrůvků složený. Uprostřed písmena Z, pak v rámečku na některých místech, najmé v pravém rohu spodním u m lze postihnouti drobnohledem zrnité aggregaty barviva modrého, jehož povahu jsem však zjistiti nemohl, poněvadž tu přichází toliko ve sledech, které od zeleného podkladu odloučiti nelze. Zkoumání míkrochemické se dálo tímto způsobem. Nejprve jsem třel navlhčeným ve vodě štětcem měkkým úponku u a; barva zelená se nerozpouštěla, však poněkud pouštěla a bylo možno upraviti otisk švédským papírem procezovacím - na jehož povrchu barva zelená lpěla. Po té jsem přenesl na místo uvedené kapičku roztoku žluté krevní soli; ihned se místo a v úponce zbarvilo hnědorudě ferrokyanidem měďnatým a rovněž zrudlo - ač velmi slabě - i bezprostřední okolí úponky. Na to se přenesla na ß v úponce spodní kapka silně zředěné kyseliny solné; ihned nastalo prudké vření a šumění, při čemž se vybavoval plyn nevonný - dle všeho uhličitý a vznikl roztok zelenavožlutý, jenž se vyssál švédským papírem procezovacím, čímž jsem získal tři skvrny v papíru. Papír roztokem solným prosáklý se vystřihl, umístil na desku skelnou a zkoušela se skvrna prvá čpavkem; ihned vznikly klčky modré (zásadité soli měďnaté), jež v přebytku zkoumadla na modrou kapaninu se rozpustily. Druhá skvrna v papíru se navlhčila sulfhydrátem ammonatým, čímž se objevila klkovitá sraženina černohnědá nerozpustná v silně zředěné kyselině solné, rozpustná však v sehnané dusičné za varu. Třetí skvrna se vyloužila slabou kyselinou solnou a roztok se poněkud odkouřil, načež se do něho vnořil hrot tenké ocelové jehly; po delší době bylo lze na jehle objeviti sporý červený povlak mědi pomocí lupy. Otisk z místa a se navlhčil kapkou roztoku žluté krevní soli, čímž vznikl rudý ferrokyanid měďnatý, jenž přidaným čpavkem se rozložil.
Rámeček se smýval nejprve u ˜ vodou; barva maličko pustila a urobil se jeden otisk; na to zkoušeno jako prve zředěnou kyselinou solnou a připraveny dva otisky či lépe skvrny, které se zkoušely, jak svrchu bylo vypsáno. Po přidání kyseliny solné opět nastalo zřejmé šumění, kdežto z pergamenu v prázdném okraji po navlhčení zředěnou kyselinou solnou jen zcela nepatrně se vybavoval plyn uhličitý. Zelená barva rámečku těchže reakcí poskytla, jako zelený úponek.
Stejným způsobem se dálo také zkoumání zelené barvy v písmenu Z v místě označeném ˜. Část roztoku do švédského papíru vssátého se navlhčila na desce skleněné kapkou louhu sodnatého; mžikem vznikly modré drobné klčky, které po přidání kapky vody a po zahřátí zčernaly. Veškeré výjevy tuto vylíčené kontrolovány též drobnohledem.
Z toho, co tu bylo vytknuto, soudím, že zelená barva zkoušená je zásaditým uhličitanem měďnatým, čili tak zvanou horskou zelení, kterou jsem nalezl v okrasách také jiných rukopisův starých. Zeleň ta v dobách minulých se nazývala "chrysocollou" 3)
3) Budiž však připomenuto, že se označovaly tímto jménem tehdy také jiné ještě barvy zelené.
Nyní jsem pokročil ku zkoumání zlatolesklého povlaku v okolí písmena Z. Předem jsem smýval místo označené písmenkou n v obrazci XIII. štětcem vodou navlhčeným, leč bez úspěchu; povlak nepouštěl, t. j. neodlučoval se od podkladu ani po déle trvajícím tření dosti prudkém a vůbec se nezměnila v ničem tvářnost povlaku toho v okrsku naznačeném. Po té odchlípl jsem nožem část tohoto povlaku a přenesl útržek na desku skleněnou. Přičiniv zředěnou solnou a shledav, že nejeví žádného účinku, zahřál jsem kapaninu do varu, než fragment zlatolesklý nezměnil se; také působení sehnané kyseliny solné a působení sehnané kyseliny dusičné nemělo účinku ani za varu. Po odstranění posledního zkoumadla přenesl jsem na desku několik kapek lučavky královské a zahříval; fragment povlaku rozstoupil se na několik částek a rozpustil se na konec ve zkoumadle jmenovaném, načež se roztok opatrně odkouřil do sucha. Zbytek žlutý, krystallický se rozpustil v kapce vody překapované a tento roztok se rozdělil na dvě kapičky. Jedna se pomísila s kapkou vody sírovodíkové, načež ihned vznikla sraženina černohnědá, jež za mírného zahřívání se rozpustila v žlutém sírníku ammonatém; k druhé kapičce se přičinila kapička chloridu cínato-ciničitého, jež způsobila sporou sraženinu hnědofialovou a v kyselině solné nerozpustnou. Z těchto reakcí jež byly provedeny v mé lučebně v české vysoké škole technické, kam jsem útržek povlaku přenesl - soudím, že podstatnou součástkou zlatolesklého povlaku je zlato.
Druhá inicialka A nachází se na str. b) listu třetího. Rozměry rámce, v jehož středu písmeno podotčené se vyskytuje, činí, totiž: šířka svrchní i spodní 8 m/m, výška po strané levé 8 m/m a po straně pravé 7 m/m. Písmeno A měří do výše 5 m/m a do šířky 4 m/m. Písmeno A je provedeno barvou červenou vzezření rumělky. Červeň tato má však odstíiny dva a tolikéž vrstev. Vrstva spodní kloní se do karmínova asi jako krystallická rumělka a svrchní vrstva se honosí barvou červenooranžovou; příčiny tohoto výjevu byly již vyloženy na místé jiném. *)

*) Zkoušení na barvivo karmínové zůstalo bez výsledku.

Úponky a rámeček jsou vytaženy touže barvou červenou a i při nich lze snadné rozpoznati obě svrchu poznamenané vrstvy, kterážto okolnost by nasvědčovala tomu, že jsou původu starého.
Prostora uvnitř rámce (viz obr. XIV.) je též pokryta povlakem zlatolesklým, nyní však již velmi chatrným; zachovány jsou vlastně jen nepatrné jeho zbytky.
Po zevrubném ohledání celé inicialky lupou i drobnohledem, jal jsem se úponku svrchní u a smývati způsobem obvyklým vodou; barva pouštěla, ale nerozpouštěla se. Urobeny otisky papírem švédským a kromě toho se vytlačila kapanina červeně zkalená ze štětce na desku skleněnou. Otisky se zkoušely způsobem ve stati o červeném písmu s dostatek vylíčeným a s tímže výsledkem; po odkouření kapaniny ze štětce získaný zbytek sublimoval se v trubce skelné, zahříval se pak s podílem železa práškovitého a poskytl sporé kapičky rtuti. Z veškerých těchto reakcí vyšlo na jevo, že červená barva je rumělka. - Po té se navlhčila část úponky a kapkou zředěné kyseliny solné; nastalo praskrovné vybavováni plynu (dle všeho z uhličitanu vápenatého přítomného tu v pergamenu), barva pouštěla vydatněji a poskytla dva otisky, jimiž se provedly pod drobnohledem ještě dvě reakce na potvrzení výše uvedených, jmenovitě se dokázala přítomnost síry v barvivu červeném methodou již známou.
Stejným způsobem se zkoumala červená barva písmena A. Část její označená písmenkou ß poskytla k tomu dostatečného materialu, zkouška se provedla postupem vytknutým při obadání barvy z úponky a poskytla téhož výsledku.
Povlak zlatolesklý a rámeček červený zevrubněji zkoušeny nebyly a zjistilo se pouze, že částečka povlaku ani v sehnané kyselině dusičné se nerozplývala.
Třetí inicialka Z se nachází na str. a) listu čtvrtého. Rozměry rámečku činí, totiž: výška 8 1/2 m/m a šířka 7 1/4 m/m a má tudíž tvar obdélníka pravidelného. Písmeno Z (viz obr. XV) měří do výšky 4 1/2 m/m a do šířky 4 m/m a nalézá se uprostřed půdy zlatolesklé, jejíž povlak je velmi dobře zachován. Co do rázu svého (čili ductu) se podobá inicialce první a je též provedeno barvou zelenou; totéž platí také o rámečku a o obou úponkách. Ohledav vše pouhým okem, lupou i drobnohledem, vyšetřil jsem veškeré ony příznaky, které zevrubněji vyznačeny jsou v popisu inicialky první.
Zahájiv výzkum podrobný pokoušel jsem se nejprve o smývání úpouky u a; dálo se na počátku šetrně a když barevná vrstva odpor kladla, usilovně, načež počala barva pouštěti, aniž by se ale rozplývala ve vodě. Než ani stíráním delším nebylo lze zelenou barvu dokonale odstraniti a pod drobnohledem shledáno, že každé vlákno pletiva pergamenového v tomto místě zelenavý povlak vykazuje a že sporá sedlina zelená v mezerách pletiva toho smývání vzdorovala. Připravil jsem opět otisky na papíru švédském v různých dobách stírání a vytlačil jsem krom toho také obsah štětce na desku skelnou - odkouřil kapaninu zelené zakalenou a zbytek jsem prozatím uložil.
Podobně jsem sobě počínal při úpravě otisků zeleného barviva rámečku v místě označeném písmenem ß, jakož i písmena Z v částce svrchní poznamenaná písmenem e. Všechny tyto otisky a výparky (celkem 3) na deskách zkoušely se pak v lučebně způsobem již vylíčeným v rozpravě o první inicialce Z a vedly také k výsledku podobnému. Zjistil jsem, že zelené barvivo toto je uhličitanem měďnatým a dle celého rázu svého zásaditým uhličitanem měďnatým (čili horskou zelení aneb měděnkou), jakého se užívalo v stoletích minulých a jmenovitě také ve věku 13, 14 a 15 pod názvem chrysocolly ku psaní a malování na pergamenu.
Nad to navlhčil se ještě okrslek úponky hořejší u ˜ vodou a pak zředěnou kyselinou solnou; ihned nastalo bouřlivé pěnění a vybavoval se plyn nevonný a bezbarvý, kysličník to uhličitý, kdežto týž pokus se zředěnou kyselinou solnou v sousedství inicialky na prázdném pergamenu provedený způsobil praslabé vybavování plynu. V kyselině solné rozpustilo se barvivo zelené dokonale a roztok se přenesl kapillarnou trubkou na desku skelnou a použilo se ho na provedení zkoušek kontrolních. Okrslek onen vymyl se pečlivě vodou, osušil a po té se na místo ono bílé přenesla kapka roztoku žluté krevní soli; vymizelá část úponky u ˜ oživla znovu, poněvadž vznikl ferrokyanid měďnatý temně rudý, jenž onu mezeru zacelil.
Tím se dotvrdil posudek svrchu psaný o složení barvy zelené, kterouž jsou vytaženy úponky, rámeček i inicialka Z. Jednalo se o prozkoumání zlatolesklého povlaku uvnitř rámečku. Na místě označeném v obr. XV písmenem ˜ odchlípl jsem část povlaku toho a zkoumal jej způsobem jako povlak zlatostkvoucí půdy první inicialky a s tímže úspěchem. Obsahujei tudíž povlak ten jakožto hlavní součástku zlato a kromě toho sledy stříbra; zdali obsahuje i měď, nebylo s úplnou bezpečností zjištěno.
Čtvrtá inicialka N se nachází na str. b) listu sedmého. Rozměry rámečku vyplývají z těchto čísel: obě kolmé hrany jeho měří po 9 m/m, svrchní hrana vodorovná 8 m/m, spodní ale 8 1/2 m/m. Rámeček ten je vedle zběžného pozorování vytažen barvou modrou. (Obr. XVI.)
Písmeno N měří, do výšky 4 3/4 m/m, a do šířky 4 1/2 m/m. Ono je provedeno barvou modrou ve dvou odstínech; temněmodré je vždy levé pásmo obou částí písmena a bleděmodré je pásmo pravé. Tato okolnost, jakož i povaha barviva toho pod drobnohledem, pak povrch vrstvy barevné podnítily vesměs podezření ve mně v příčině starobylosti onoho barviva modrého, jež se později zkoumáním mikrochemickým stvrdilo:
Pod vrstvou modrého barviva objevil jsem drobnohledem na různých místech oné inicialky skvrnky barviva zeleného, tedy staršího, jež vedle zkoušky provedené měď obsahuje a v kyselině solné zředěné snadně se rozpouští za slabého ale zřejmého šumění. Po odstranění svrchní vrstvy modré přenesl jsem na místo označené písmenem a kapičku kyseliny - barvivo zelené se rozpustilo za šumění a roztok se vssál do proužku procezovacího papíru švédského; skvrnka ta čpavkem zmodrala a byvši okyselena opět kyselinou solnou poskytla po přidání kapky žluté krevní soli rudohnědou, pod drobnohledem dobře viditelnou sraženinu ferrokyanidu měďnatého, která ve čpavku se rozpustila. Domnívám se, že toto zelené barvivo je zásaditým uhličitanem měďnatým (chrysocollou); přesnéjších výsledků však nebylo lze dopátrati se, poněvadž se nalézají pod modří jen skrovné podíly tohoto barviva. Na jednom místě, totiž u ß vyšetřil jsem drobnohledem pod ostrůvkem barviva zeleného sledy barviva červeného, které byvše zkoumány drobnohledem příznaky rumělky vykazovaly; barvivo to se nerozplývalo v kyselině solné - složení jeho však nedalo se určiti, poněvadž ho tu byl podíl praskrovný. Také na jiných místech inicialky objevil jsem sledy tohoto červeného barviva pod vrstvou modrou, neb modrou a zelenou. Z uvedeného soudím, že byla vytknutá inicialka N provedena původně barvou červenou - dle všeho rumělkou, pozdějá byla potřena barvou zelenou, dle všeho chrysocollou a ve století osmnáctém aneb ve věku nynějším byl chatrný patrně povlak zelený přemalován na modro, jak později ješté doložím.
Tento názor došel svého potvrzení také při mikroskopickém ohledání čtyřbokého rámečku, v jehož středu inicialka se nalézá. Nejvnitřnější totiž barevné pásmo rámečku je červené - jež ve všem se shoduje co do rázu svého s rumělkou, kyselinou solnou se nemění a jen maličko pouští; k tomuto pásmu přiléhá (hlavně na obvodu) pásmo zelené, které prvé z části přesahuje a kryje a tam, kde se obě tato barevná pásma kryjí a stýkají, tam na tomto rozhraní jejich lze zříti pásmo třetí modré, které leží na obou těchto prve uvedených pásmech barevných a je proto co do původu svého nejmladší ze všech.
Červeň je v rámečku zastoupena ve množství nepatrném a nebylo lze podrobněji mikrochemicky ji prozkoumati, zeleň však i modř byly zevrubně propátrány.
Za tím účelem jsem přenesl na část rámečku označenou písmenem z kapičku zředěné kyseliny solné; ihned nastalo šumění zřejmé, zeleň se rozpustila a papírem švédským procezovacím se vyssál onen zelenavožlutý roztok a připravené dvě skvrny zkoušely se postupně jedna čpavkem a po novém okyselení kyselinou solnou roztokem žluté krevní soli a opět čpavkem; na skvrně druhé reagováno kapkou vody sírovodíkové a vzniklá černohnědá sraženina se zkoušela kyselinou solnou. Všechny výjevy pozorované svědčily přítomnosti sloučeniny měďnaté. Uváží-li se, že zeleň rozpouštějíc se v zředěné kyselině solné šuměla a nevonný plyn vybavovala, lze z toho souditi, že byla zásaditým uhličitanem měďnatým, jako zeleň v písmeně objevená.
Červené a modré barvivo v rámečku nedoznalo žádných změn zředěnou kyselinou solnou. Barvivo červené zůstalo netknuto i po přidáni kapky sulfhydrátu ammonatého.
Modř v rámečku se nalézající ve vodě se nerozpouštěla a byvši smývána vodou jen maličko pouštěla; totéž bylo pozorováno také při pokusech obdobných na první polovině písmena N od a až do ß. Otisky získané na švédském papíru procezovacim byly velmi slaby. Když pak jsem na dotčené místo rámečku a inicialky přenesl po kapce kyseliny solné, zředěné, pouštěla modř velmi vydatně (však nerozpouštěla se) a bylo lze získati dostatečný počet otisků na papíře jmenovaném (z rámečku dva, z písmena šest). Otisky na švédském papíře procezovacím se skládaly z velice jemně klčkovité a jen tu a tam hrubě klkovité látky barvy modré s určitým odstínem do zedena; papír v okolí těchto klkovitých tvarů byl čistý a bílý. Pozoroval-li se otisk takový pouhým okem neb lupou, jevila se býti ona hmota modrá práškovitou. Po upravení těchto otisků zůstala první část (sloupek) písmena N slabě modře zabarvena, kdežto pásmo temněmodré zmizelo. Vše se rychle čistou vodou vyloužilo a osušilo.
Po té jsem přistoupil k mikrochemickému zkoumání modré hmoty na otiscích výše jmenovaných. - Na prvním otisku zkoušeno, zdali se ona modř nerozpouští v slabé kyselině solné za varu a na to sehnané kyselině solné - leč bez úspěchu. Zředěné lučavce rovněž vzdorovala a sehnané kyselině dusičné teprve po dlouho trvajícím varu velmi povlovně podléhala a na konec se zrušila. Vše se provedlo na otisku prvním; to které zkoumadlo se toliko vyssálo a vodou vyloužilo, prve nežli se přidala kapka druhého.
Na otisk druhý umístěný na desce skleněné jsem přenesl kapku vodného čpavku, vlivem kteréhož barvivo modré za krátko se odbarvilo zůstavivši klčkovitý zbytek hnědavý, tu a tam šedohnědý. Kapanina se vyssála, vše vodou překapovanou se vyloužilo a zbytek vytknutý se navlhčil kapkou zředěné kyseliny solné, v níž ihned se rozpustil; v tomto roztoku způsobila kapka rozpuštěné ve vodě žluté krevní soli modré zabarvení a práškovitou modrou sraženinu pod drobnohledem zřejmý odstín zelenavý mající. Týž pokus s pouhým odstřižkem procezovacího papíru švédského provedený a s těmiže zkoumadly poskytl toliko slaboučké modravé zabarvení roztoku solného.
Otisk třetí se navlhčil zředěným louhem sodnatým; mžikem se odbarvily modré shluky barviva zůstavivše na papíru temněrezavě zbarvené klčky, které se pak spolu s podkladem důkladně vymyly vodou. Na to se na ně přenesla kapka zředěné kyseliny solné; v té se rozpustily přesnadně a roztok se pomísil s kapkou sulfokyanidu draselnatého ve vodě rozpuštěného, čímž se směs kapanin obou zbarvila zřejmě červeně (do krvava). Týž pokus se provedl s pouhým papírem, vodou, kyselinou solnou a zkoumadlem uvedeným, než poskytl zcela slabě červeně zbarvenou kapaninu. Z toho vyplývá, že rezavý zbytek, jejž po sobě zůstavila modrá hmota na otisku po účinku ammoniaku a louhu sodnatého, byl hydroxydem železitým.
Otisk čtvrtý se navlhčil vodou bromovou, však ač po delší dobu pozorován byl, zřejmé proměny nedoznal.
Otisk pátý se navlhčil opět zředěným louhem sodnatým, kapanina se vyloužila vodou a odkouřila se na mísce hodinkové, pomísila se s kapkou roztoku chloridu železitého a přesytila se po té kyselinou solnou; po tomto přesycení vzniklo modré zabarvení kapaniny a po ustání jejím bylo lze drobnohledem rozpoznati klčkovitou sporou modrozelenavou sraženinu (ve světle odraženém) drobnohledem.
Z reakcí výše vylíčených vyplývá, že modré barvivo, jež tvoří vrstvu nejsvrchnější a tudíž nejmladší, je modří berlínskou!
Abych pak se zbavil veškerých pochybností, provedl jsem reakce vypsané s jinými barvivy modrými a to v téže způsobě a s podíly rovněž minimalnými jako: s indychem, ultramarinem, modrou plístou, horskou modří, jež je, jak povědomo, rovněž zásaditým uhličitanem měďnatým a již velmi zhusta jsem nalezl na rukopisech z věku l4tého a l5tého, pak s modří smaltovou atd. - leč bez úspěchu!
Na konec jsem si připravil čistou modř berlínskou a činil jsem s minimalným množstvím tohoto barviva na desce skelné a na ústřižcích papíru švédského pokusy v řádcích svrchu položených zevrubné vylíčené; výsledky těchto pokusů se srovnávaly v každé příčině s reakcemi, kterých poskytly otisky iniccialky N! -
Poněvadž pak se první zpráva o objevení modři berlínské 4) octla na veřejnosti r. 1710 (v Miscellanea Berolinensia) a poněvadž první návod pojednávajíci o výrobě její tiskem uveřejnil Woodward teprve roku 1724 (Philosophical Transactions), spadá obnovení inicialky N do doby následující po r. 1724. Oba otisky modrého barviva rámečku osvědčily se býti rovněž modří berlínskou vedle reakcí, jichž poskytly.
4) Viz dílo: Geschichte der Chemie od H. Koppa. Díl IV, str. 369 a následující.
Po vyšetření povahy barviva modrého jal jsem se zkoumati barevnou a lesklou hmotu úponků zelených téže inicialky. Předem jsem se pokusil o smývání tohoto barviva v místě označeném písmenou ˜; práci se dařilo, barva pouštěla, leč barvivo se nerozplývalo ve vodě, nýbrž toliko se v ní rozptylovalo, což se zjistilo jmenovitě výzkumem na rychlo upravených otisků. Pak jsem přenesl na totéž místo kapku zředěné kyseliny solné; ihned nastalo prudké šumění, unikal bezbarvý a nevonný plyn a hmota zelená rychle se rozpouštěla, skytajíc roztok žlutozelenavý, jenž poskytl po vyssátí procezovacím papírem švédským tři skvrny.
Skvrny ty zkoušely se po řadě roztokem žluté krevní soli, sulfhydrátem ammonatým a čpavkem a reakce docílené se kontrolovaly prvá čpavkem, druhá kyselinou dusičnou (do roztoku jehla se vnořila) a třetí vodou sírovodíkovou. Svrchu dotknuté barevné otisky se rozpustily v kyseliné solné, roztok se vyloužil vodou a odkouřil se na desce skleněné téměř do sucha a pomísil se posléze s kapkou roztoku sody; za krátko bylo lze drobnohledem rozpoznati v kapanině klčky zelené sraženiuy.
Poněvadž reakce tyto vesměs již byly zevrubně vyloženy u příležitosti zprávy o zkoumání inicialky první, budiž mně dovoleno přestati tu na pouhém uvedení jejich. Shledáno tedy i při této inicialce, že úponky zelené byly vytaženy zásaditým uhličitanem měďnatým. Budiž tu jen ještě připomenuto, že také tyto úponky obdány jsou "září" bledě zelenavou (po obou stranách), která v tom snad svůj původ má, že část barvy hloub vnikla a i po straně se rozšířila do pletiva pergamenového, kdežto převážný podíl barvy zelené dle všeho roztokem klovatiny zahuštěné na povrchu pergamenu zbyl a po vypaření vody pevně přilnul k podkladu tomu.
Mezera učiněná u ˜ v úponce spodní se zacelila vrstvou rudého ferrokyanidu měďnatého, kterou jsem tu vyvodil kapkou roztoku žluté krevní soli. Že pak se to podařilo, vydává, tuším, svědectvi pro značnější stáří úponků zelených.
Při zkoušení zlatolesklého povlaku dobře zachovaného a pokrývajícího prostoru uvnitř rámečku kolem inicialky N počínal jsem si jako v případech předem popsaných a dospěl jsem k těmže výsledkům. Hmota zlatolesklá je tudíž i v tomto případě v podstatě zlatem; kromě toho byl v ní objeven maličký podíl mědi. Povrch povlaku zlatolesklého jevil tutéž barvu i totéž vzezření pod drohnohledem, jako povlaky v sousedství inicialek ostatních.
Ještě se mně vidí záhodno připomenouti, že jsem v povlak ten popřál po delší době působiti vodě překapované, která se ob čas nahrazovala a trhlinami a rozsedlinami ve hmotě zlatolesklé účinkovati mohla i ve vrstvu pod ní uloženou; po té jsem podporoval účinek vody stíráním nejprve slabým, pak usilovným, leč vrstva zlatolesklá nepouštěla a neodlučovala se od pergamenu a lepidlo spojující zlatolišt s pergamenem nezměklo, nerozmočilo a nerozpustilo se. Z toho soudím na přítomnost bílku jakožto lepidla - ač přímý důkaz podati s to nejsem.
Tam, kde byl zlatý povlak zmizel a kde jsem částku jeho odchlípl, objevil se pergamen někde bílý, jinde ale slabě rudě zbarvený; tu a tam postřehl jsem drobnohledem červená těliska, která sulfhydrátem barvu svou neměnila. Možná, že to jsou sledy rumělky.
Pátá inicialka Z se nachází na str. b) listu devátého. Rozměry rámce - pravidelného to obdélníku - jenž obklopuje inicialku, činí, totiž výška 7 1/2 m/m, a šířka 6 3/4 m/m. Písmeno Z měří do výše 4 1/2 m/m a do šířky 3 1/2 m/m a je provedeno či vytaženo jako rámeček a úponky barvou červenou vzezření rumělky. I v tomto případě může každý pozorovatel rozpoznati dvě barevné vrstvy oné červeni, z nichž spodní se kloní do karmínova a svrchní do oranžova. Výjev ten snažil jsem se vysvětliti již na listech předcházejících. Mikroskopická povaha barviva červeného se srovnávala s povahou vrstvy barevné červeného písma R. K., pročež se tu více o ní šířiti nehodlám.
Zahájiv zkoumání mikrochemické smýval jsem předem rámeček v okrsku označeném písmenem a (viz obr. XVII); svrchní vrstva oranžově červená poněkud pouštěla (však nerozplývala se) a bylo lze slabý otisk na procezovacím papíru upraviti, kdežto spodní vrstva červená do karmínova se klonící netknutou ostala. Na tuto spodní vrstvu přenesl jsem kapku zředěné kyseliny solné; ihned nastalo slabounké vybavování plynu (z uhličitanu vápenatého, jejž hostil v pletivu svém pergamen), barvivo červené nerozpustilo se však, nedoznalo žádné proměny, ale odchlíplo se od pergamenu a umožnilo mně připraviti několik otisků na papíru procezovacím.
Poněvadž jsem již zevrubně pojednal na listech předcházejících o zkoušení barviva červeného, a poněvadž se chovalo barvivo v tomto případě způsobem stejným, přestanu na pouhém výpočtu reakcí, jimž bylo podrobeno.
Jeden z otisků jsem zkoušel postupmo zředěnou, pak sehnanou kyselinou solnou na desce skleněné za chladn i za varu - však bez výsledku kladného; po odstranění této kyseliny a vyloužení vodou nechal jsem působiti v barvivo zředěnou a posléze sehnanou kyselinu dusičnou za teploty obecné i za varu, aniž by se bylo změnilo; v lučavce královské se však za varu rozpustilo. V druhý otisk popřál jsem účinkovati čpavku, pak sulfhydrátu ammonatému za chladu i za tepla, však barvivo nedoznalo žádné změny. Třetí otisk pečlivě vystřižený opatrně se žíhal na plíšku platinovém; při tom bylo lze zjistiti přítomnost kysličníku siřičitého v plynech unikajících; stejně veliký výstřižek čistého papíru procezovacího byv stejným způsobem žíhán neposkytl kysličníku siřičitého. Čtvrtý otisk poskytl po žíhání v úzké trubce slabý ale pod drobnohledem zřejmý sublimat červený. Otisky připravené na úponkách v místech ß, ˜ a ˜ poskytly po odstranění přebytečného papíru material na důkaz, že ono červené barvivo v sobě tají také rtu; byly vpraveny pomíšené s práškem čistého železa do úzké trubky skleněné, jež se krom toho nad směsí onou znovu zúžila a po té ve spodní části své povlovně nahřívala a posléze žíhala; za krátko jsem obdržel charakteristický povlak rtuový skládající se z kapiček předrobných - drobnohledem snadně rozpoznatelných.
Je tudíž ona červená hmota rumělka. Podobný průběh měla zkouška červené vrstvy barevné, kterouž je pokryta či provedena inicialka Z; na počátku jsem reagoval vodou v okrsku + (obr. XVII), pak silně zředěnou dusičnou, které bylo užito také při upravování otisků na úponkách, poněvadž vlivem této kyseliny barvivo mnohem snadněji se odlučovalo (pouštělo) od pergamenu nežli po navlhčeni kyselinou solnou. Tedy je i písmeno Z položeno rumělkou.
Že pak je pergamen na stránce této v sousedstvi téže inicialky proláklý železitou sloučeninou a dle všeho i skrovným podílem sloučeniny měďnaté - o tom jsem již učinil náležitou zmínku. Středem písmena probíhá pod vrstvou barevnou linka, což jsem známou reakcí vyšetřil u a v rámečku.
Povlak zlatolesklý pole čtyřhranného, jímž je inicialka tato obklopena, je velice porušen, ano zachovaly se toliko skrovné jeho zbytky na různých místech. Proto jsem - nechtěje mu ještě více ublížiti - při zkoušení jeho přestal na pouhém ohledání, jež se provedlo pomocí lupy a drobnohledu. Mohu vytknouti, že se choval tak po stránce fysické a optické, jako povlak inicialek již popsanýeh.
Šestá inicialka S se nachází na str. b) listu desátého. Barevný rámeček je pravidelným obdélníkem, jehož výška činí 7 3/4 m/m a šířka 7 m/m; písmeno S je uprostřed 4 3/4 m/m vysoké a 4 m/m široké (viz obr. XVIII). Inicialka, rámec i úponky z něho vybíhající byly provedeny barvou zelenou téhož odstínu, lesku a vůbec povahy fysické i rázu mikroskopického, jako barva zelená, kterouž jsou obdobně provedeny inicialka Z (na str. a) listu prvého) a ostatní; však na tuto spodní a tudíž bezpečně starší vrstvu zelenou byla později nanesena vrstva barvy modré, která je tudíž původu novějšího. Tato modrá barva se zachovala na úponkách toliko ve způsobě čmouh a nepatrných skvrnek; na rámečku lze ji postihnouti v rozsahu větším, jmenovitě na levé jeho hraně kolmé, v hořejším jeho rohu pravém a v okolí téhož, ač i na místech jiných ve skvrnkách přichází; také na povrchu inicialky S snadně ji možno rozpoznati v okrscích větších. Prodlením času byla tudíž dílem setřena, dílem samovolně snad odprýskala.
Tvrzení tedy, jakoby vrstva barvy modré měla býti původu staršího a zeleň novějšího, musím proto prohlásiti - na základé svého výzkumu - za omyl!
Při zkoušení zelené barvy úponek snažil jsem se na dvou místech, totiž u a a ß, barevnou vrstvu vodou překapovanou pomocí měkkého štětce smýti, leč s úspěchem nevalným; barva jen maličko pouštěla a papírem procezovacím pouze zcela slabé otisky se daly upraviti, které se skládaly jen z nepatrného hočtu částeček zelených; ve vodě nic z barviva se nerozpustilo. Jakmile se však obě místa navlhčila zředěnou kyselinou solnou prostřednictvím proutku skleněného, nastalo prudké vření a šumění, za kterého se vybavoval plyn nevonný a bezbarvý a zeleň se rozpustila dokonale; roztok měl barvu zelenavožlutou a poskytl na obou místech po vyssátí švédským papírem procezovacím několik vydatných skvrn, jež se pak mikrochemicky zkoumaly. Kapka zředěné solné přenesena na prázdný okraj pergamenu v sousedství inicialky vyvodila jen slabé vybavování plynu - dle všeho uhličitého.
Na obou místech, totiž u a a ß, reagovalo se po náležitém vyloužení vodou roztokem žluté soli krevní; vlivem tohoto zkoumadla vynikly obě vymizelé částky úponek barvou temně hnědorudou. Reakce patrně svědčila přítomnosti sloučeniny měďnaté v oné zeleni; byl to dle všeho opět zásaditý uhličitan měďnatý. Domněnka tato byla lučebným vyšetřováním skvrn výše vytknutých stvrzena. Skvrna jedna zkoušena žlutou krevní solí a sporá sraženina hnědorudá zkoumána čpavkem; skvrna druhá se navlhčila roztokem sírovodíka a sraženina černohnědá zkoušela se zředěnou kyselinou solnou; skvrna třetí a čtvrtá se vyloužily slabou kyselinou solnou a do roztoku na mísce hodinkové poněkud odkouřeného a kapkou vody překapované zředěného se vnořil konec jehly ocelové, jenž za krátko se poměďil; skvrna pátá se navlhčila roztokem sody, načež se utvořila slabá zelená sedlinka na povrchu papíru atd.
Po té navlhčil jsem u ˜ úponku svrchní vodným čpavkem; prodlením 2 1/2 minuty nabyla kapanina barvy temně modré, přenesla se trubicí kapillarnou na desku skleněnou a pomísila se s kapkou louhu sodnatého; ve smési té vznikla zahříváním nejprve modrá sraženina klkovitá a za varu černohnědá - vyloučil se patrně kysličník měďnatý. Místo na úponce písmenem ˜ označené i po pečlivém vymytí podrželo barvu temněmodrou. Z reakcí výše položených vyplývá správnost posudku o složení zeleni - jak byl prve pronešen.
Po pokusech těch věnoval jsem tutéž pozornost výzkumu modrého barviva, kterýmž byla provedena převahou levá, kolmá hrana ˜ rámečku čtyřbokého. Vodou byvši smývána (pomocí štětce) téměř pranic nepouštěla. Na to jsem navlhčil hořejší polovinu hrany kapkou zředěné kyseliny solné; mžikem nastalo prudké šuméní a barva modrá se rychle rozpustila a poskytla roztok žlutý velmi slabého odstínu zelenavého, jenž se prostřednictvím trubice kapillarné přenesl na skleněnou desku. Při zkoumání drobnohledem nenalezeno v něm žádných barevných částic kalících.
Již z tohoto chování vůči silně zředěné kyselině solné bylo možno souditi v ten smysl, že modré ono barvivo není modří berlínskou, nýbrž vše nasvědčovalo tomu, že to bude asi modrý zásaditý uhličitan měďnatý, jehož se pod jménem barvy nebeské aneb azurové také ve věku XIII, XIV a XV zhusta užívalo k provádění inicialek a jejich ozdob.
Roztok této modré hmoty barevné se opatrně odkouřil do sucha na desce skleněné, zbytek se rozpustil ve vodě slabě okyselené kyselinou solnou a po té se ho užilo po malých kapičkách na jednotlivé reakce. Zkoušeno čpavkem, roztoky: sírovodíku, uhličitanu sodnatého a žluté krevní soli, pak louhem sodnatým. Výsledek těchto reakcí podepřel domněnku obsaženou v řádcích předcházejících. Modř tu dlužno tedy právem považovati za modř azurovou.
Stejným způsobem zkoušeno také písmeno S v okrsku zeleném. Obě hmoty barevné obsahují uhličitan měďnatý. Z reakcí provedeny vždy dvě na otiscích solného roztoku, totiž čpavkem a roztokem žluté krevní soli.
Inicialka ta se nalézá, jako inicialky předcházející, v poli zlatoskvoucím, jehož lesklý povlak je velmi dobře zachován. Částečka tohoto povlaku se odchlípla scalpelem a zkoušela se. předem na rozpustnost v kyselině solné za chladu i za varu, však bez úspěchu; pak se nahradilo zkoumadlo uvedené sehnanou dusičnou a opakoval se pokus, však fragment zlatolesklý se nerozpustil. V královské lučavce se však rozplynul, načež se roztok opatrně odkouřil do sucha; zbytek světležlutý po přeneseni do lučebny se rozpustil ve vodě, roztok se rozdělil na dva podíly a jeden zkoušen roztokem dusanu draselnatého a druhý roztokem zelené skalice; v obou případech se vyloučilo práškovité zlato z oné kapaniny.
Mám tudíž za to, že kovový povlak čtyřhranného pole rozkládajícího se kolem této inicialky v podstatě ze zlata se skládá. - Jinak vidí se mně ještě připomenouti, že tenký zlatolišt onen tak pevně lpí na pergamenu, že jej nelze ani usilovným třením štětcem navlhčenym vodou porušiti.
Sedmá a poslední inicialka P se nachází na str. a) listu třináctého. Rámeček omezující pole zlaté, v jehož středu je umístěna inicialka tato, je pravidelným obdélníkem, jehož kolmé hrany měří 8 1/2 m/m, obě hrany vodorovné ale 8 3/4 m/m. (Viz obr. XIX.)
Písmeno P jest 5 m/m vysoké a 4 1/2 m/m široké a je provedeno barvou zelenou podobně jako rámeček a obě úponky, z nichž svrchní poloha vodorovná vykázána jest; než na vrstvě oné zeleni lze na místě nejednom postihnouti čmouhy a stopy barvy modré.
Zkouška mikroskopická neposkytla kromě pozorování, již vylíčených u přiležitosti výkladu o ostatních inicialkách zelených, žádných jiných výsledků nových.
Výzkum mikrochemický jsem zahájil smýváním prvého konce úponky hořejší u a; zeleň pouštěla a po 2- až 3minutovém stírání pustila až na pranepatrný zbytek. Štětec se vytlačil na mísku hodinkovou; tím získána kapanina bezbarvá, v níž hojné částečky práškovité hmoty zelené byly rozptýleny. Barvivo se tedy nerozpustilo ve vodě. Vybledlý konec a hořejší úponky se po té osušil papírem procezovacím a navlhčil se roztokem žluté krevní soli; za krátko vynikla tato část barvou hnědorudou, načež se zkoumadlo vyssálo, vše pečlivě vodou vyloužilo a na konec procezovacím papírem osušilo.
Po té jsem jiné místo (ß) téže úponky hořejší navlhčil vodou a bezprostředně na to kapkou zředěné kyseliuy solné; za prudkého šumění rozpustilo se barvivo zelené. Plyn vybavený byl bezbarvý a nevonný. Roztok žlutý a slabounce přizelenalý se přenesl trubkou kapillarnou na desku skleněnou a zkoušel se tu spolu s podílem, který se vyssál proužkem švédského papíru procezovacího v podílech za pomoci těchto zkoumadel, totiž; vody sírovodíkové (sraženina vzniklá pak kyselinou dusičnou), čpavkem, roztokem žluté krevní soli a louhem sodnatým. Výsledky netřeba snad podrobně popisovati, poněvadž se srovnávaly s výsledky obdobných zkoušek docílenými při vyšetřování povahy lučebně zelené barvy inicialek dříve již vytknutých.
Stejným způsobem jsem postupoval zkoumaje zeleň v rámečku se nalézající; ke zkoušce té jsem sobě vyhlédnul pravý jeho roh spodní. Navlhčiv jej vodou a odstraniv za krátko přebytek její přenesl jsem na toto místo kapku za čerstva připravené tinktury Giobertiho; povlovně místo ono zelené nabývalo barvy hnědorudé, načež se zkoumadlo řečené vyssálo papírem procezovacím a po té vše pečlivě vodou se vyloužilo. Vedle toho místa jsem navlhčil část rámečku zředěnou kyselinou solnou; za patrného vření se rozpustila zeleň a roztok se vyssál procezovacím papírem švédským a připravily se tímto způsobem tři skvrny, které se zkoumaly postupně tak, jak při úponkách bylo uvedeno, a s týmže výsledkem.
Týmže způsobom zkoumala se také chemická podstata zeleného barviva písmena P při levém jeho rohu hořejším. Zkoušeno, jak se chová zeleň k vodě, pak ku kyselině solné zředěné a když se za vření rozpustila v kyseliné jmenované, upravil jsem sobě tři skvrny v procezovacím papíru švédském, jež byvše mikrochemicky vyšetřovány těchže reakcí poskytly jako otisky roztoku barviva zeleného z úponek téže inicialky. Byla tudíž zelená hmota barevná úponek, rámečku a inicialky totožna. Dodatečně připomínám, že se nalézají tu a tam pod zelenou vrstvou písmena útržky zlatolištu.
Z průběhu reakcí vytknutých se domnívám, že ona zeleň je uhličitanem měďnatým a vzhledem k ostatním její vlastnostem, že je zásaditým uhličitanem měďnatým (měděnkou).
K závěrku věnoval jsem pozornost zkoumání hmoty, z kteréž se skládá zlatolesklý povlak čtyřhranného pole, uprostřed kteréhož se nachází inicialka P. Povlak ten je velmi dobře zachován a honosí se všemi příznaky, které jsem vytkl v úvodu k stati této o inicialkách.
Smýval jsem povlak ten na místech různých vodou (pomocí štětce) dosti usilovně a naposled uvnitř písmena P, leč bez úspěchu; houževnatě lpěl na podkladu svém. Po té jsem část jeho z prostory E scalpelem odchlípl a známým již způsobem, jako při předcházející inicialce zkoumal. Docíliv téhož výsledku, domnívám se býti oprávněn prohlásiti, že obsahuje v podstatě zlato.
Dovršiv tuto zprávu o soustavném zkoumání inicialek R. K., myslím, že nebude od místa, pokusím-li se nyní o to, v stručném přehledu shrnouti tu zkušenosti získané vyšetřováním jejich mikroskopickým a mikrochemickým a doplniti je některými poznámkami případnými.
1. Tvar písmen inicialných R. K. se shoduje s tvarem obdobných inicialek rukopisů starých, jmenovitě také oněch, jež pocházejí z věku XIV.
2. Inicialky R. K. jsou provedeny buď barvou červenou, kterou považuji za rumělku (viz inicialky A na listu 3 a a Z na listu 9b), neb zelenou, kterou považuji za zásaditý uhličitan měďnatý na způsob měděnky (viz inicialky Z na listu 1a, Z na listu 4a a P na listu 13a), aneb modrou, která je buď modří berlínskou (N na listu 7 b), aneb druhým zásaditým uhličitanem měďnatým na způsob azuritu (S na listu 10b). Všech těchto barev - kromě modři berlínské - se užívalo v stoletích XIII., XIV. a XV. na pokládání inicialek.
3. Podobně lze se vyjádřiti také o barevných čtyřbokých rámečkách, v jejichž středu jsou umístěna písmena inicialná. Obě červené inicialky jsou obdány červeným rámcem, vytknuté tři zelené inicialky rámcem rovněž zeleným, modrá inicialka N je uzavřena modrým rámcem (berl. modři provedeným) a modrá inicialka S je uzavřena rámcem zeleným, tu a tam modře zbarveným.
4. Arabesky, vybíhající z obou levostranných rohů rámečku každé inicialky jsou vytaženy ve dvou případech barvou červenou rázu rumělky (viz inicialky A na listu 3 a a Z na listu 9 b); ve všech ostatních péti případech jsou vytaženy barvou zelenou, kterou považuji za uhličitan měďnatý rázu měděnky. Arabesky zelené rozkládající se v okolí inicialek nalezl jsem v různých starých rukopisech, příkladně v rukopisu berlínské knihovny královské nadepsaném: "Der Sassenspiegel" (10, 1 2 3 z r. 1269 neb 1369); okrasy zelené se tu nalézají kolem inicialek červených. Že ani tvar těchto úponek nikterak není zjevem ojedinělým, bylo již vytknuto na místě jiném.
5. Zlatolesklý povlak prostory (pole) uvnitř rámců inicialek byl upraven ze zlatolištů poměrné dosti tlustých. Domnívám se, že prostora ta se polepila zlatolišty, že se do povlaku toho vrylo to které. písmeno (inicialka) a po té že se teprve písmeno bílé barvou potřelo či "položilo". Domněnka ta se opírá mimo jiné také o faktum, že v některých inicialkách, příkladné v první Z a v poslední P drobnohledem zcela určitě se dají rozpoznati útržky (fragmenty) zlatolištové pod jejich barevnou vrstvou zelenou.

 
G) O některých zkoumadlech na vyšetřování poměrného stáří písma.

Zkoumaje rukopisy různého stáří psané tak zvaným inkoustem duběnkovým na pergamenu nabýval jsem postupem těchto prací poznenáhla zkušenosti tím určitější, že domněnka o větší stálostí a kohaerentnosti písma starého oproti různým vlivům rušivým u porovnání s obdobným chováním písma původu novějšího, aneb nového není bez oprávněnosti!
Poznání toto podnítilo mne ke studiu vlivu, jaký mají ve hmotu písma - o jejímž složení již uvažováno bylo na jiných místech této zprávy - různá činidla. Ač pokusy ony nedospěly dosud ku konci svému, budiž mně přece dovoleno zmíniti se tu o některých reakcích, z kterých na jevo jde, že písmo nové za okolností jinak podobných po výtce menší odpor klade účinku některých zkoumadel nežli písmo staré.
Hned z předu však vidím se pohnuta prohlásiti s důrazem, že návod ke zkoušení písma, jejž v řádcích níže položených podávám, jakož i doklady umístěné na následujících stránkách považuji za pouhý material ku řešení této otázky. Návod ten zavdá snad podnět ku sestrojení správné methody na vyšetřování poměrného stáří písma, bude-li stvrzen a podepřen netoliko několika sty, nýbrž několika tisíci výzkumy podniknutými s různým materialem rukopisným, na různých místech a různými lučebníky, kteří zajisté nových ještě dovedou objeviti reakcí charakteristických.
1. O vlivu vody v písmo rukopisů na pergamenu psaných. Smývá-li se písmo na rukopisech takých různého původu a stáří štětcem měkkým a po té štětcem tvrdým, pouští a vybledává v případech četných, v jiných pak větší či menší odpor klade účinku vody a mechanickému účinku štětce. Shledal jsem, že hmota písma pouští tím vydatněji, čím více zahušovadla inkoust obsahoval, čím méně v sobě volné kyseliny tajil a čím zběžněji sobě počínal písař při psaní. Písmo na pergamenu důkladněji křidovaném pouští po výtce snadněji nežli na pergamenu slaběji křidovaném aneb blanitém. Jinak je písmo celkem stálejší na pergamenu drsném nežli na hladkém; na starém pergameně rovněž tvrdošíjněji lpí, nežli na novověkém. Čím bledší a rezovitější písmo je a čím řidším ale kyselejším inkoustem bylo psáno, tím je stálejší. Posudky uvedené vyplynuly z četných zkoušek, které jsem provedl na rukopisech různého stáří, různé úpravy a různého původu; kromě toho jsem podnikl řadu výzkumů na rukopisech psaných na novověkém i na starobylém pergamenu inkousty různé kyselosti a roztoky železitých solí různého složení.
Ač pouštělo tedy písmo na rukopisech starobylých i na novověkých, přece jsem nabyl přesvědčení, že písmo na pergameně - za okolností obdobných - vlivu vody a štětce ve většině případů tím méně podléhá, čím je starší. Písmo R. K., smývá-li se vodou, jen maličko vybledává aneb nic.
K přesnému rozlišování rukopisů starých od nových a od rukopisů z 19 věku pocházejících nehodí se však smývání vodou; reakci tuto dlužno považovati toliko za výkon pomocný.
2. O vlivu vodného roztoku vanadanu ammonatého v písmo rukopisů na pergameně psaných. Zkoumadlem vytknutým (jež je nasyceným roztokem) lze reagovati s úspěchem toliko na písmu vybledlém a zrezavělém. Při zkoušení písma podobného takto jsem sobě počínal: To které písmeno (aneb to které slovo) se navlhčilo nejprve vodou překapovanou (štětcem aneb proutkem skleněným), načež se tato švédským papírem procezovacím vyssála. Po té se potřelo ono písmeno (či ono slovo) roztokem vanadanu ammonatého a popřálo se mu účinkovati v písmo po dvě minuty; po uplynutí této doby se odstranilo zkoumadlo podotčenym papírem procezovacím a písmeno (či slovo) co nejpečlivěji se omylo vodou překapovanou a osušilo papírem procezovacím. V některých případech se objevil účinek bezprostředně po ukončené reakci a písmeno (či slovo) se honosilo nyní barevným odstínem temnějším aneb hnědším, nežli před zkouškou; jindy se objevila reakce tato teprve po uplynutí dvou až osmi dnů (nejdéle) aneb se neobjevila vůbec. Omešká-li se některá z opatrností vytknutých a nechá-li se příkladně roztok vanadanu ammonatého na pergamenu vyschnouti - zhnědne rezavé písmo železité v každém rukopisu.
Rukopisy starobylé s písmem rezavým poskytly vesměs výše uvedenou reakci. R. K. také! Padělky a imitace však rukopisů starých, jež byly psány nikoli inkoustem duběnkovým, nýbrž roztokem některé soli železité (na příklad octanem železitým) a které předložil kommissi p. prof. dr. Jos. Gebauer aneb které jsem si upravil sám k poučení vlastnímu, reakce té neposkytly. Domnívám se, že snad některý derivát třísloviny či jiná součástka - jež ve hmotě písma napodobenin starých rukopisů přítomna není - výjev ten přivozuje; než důkazu nelze mně na ten čas podati.
3. O vlivu čisté a sehnané kyseliny octové v písmo rukopisů na pergameně psaných. Navlhčí-li se písmo duběnkovým inkoustem psané jednou aneb dvěma kapkami sehnané - tak zvané ledové - kyseliny octové a stírá-li se bez násilí to které písmeno či to které slovo kromě toho proutkem skleněným jmenovanou kyselinou navlhčeným po dobu půl minuty a opakuje-li se pokus ten s novou dávkou téže kyseliny, lze pozorovati na rukopisech či lépe řečeno na hmotě písma buď změnu patrnou, neb nepatrnou aneb zůstane písmo bez proměny. V případu prvém zbledne písmo a vymizí buď zúplna aneb z větší části a pozbude své čitelnosti; v případu druhém jen poněkud pustí, aniž by pozbylo čitelnosti své. Písmo rukopisů psaných v století devatenáctém a mnohých z oněch, jejichž původ spadá do druhé polovice věku minulého - pokud mnou byly zkoušeny a mělo barvu zrezavělou - vybledlo zúplna a pokud mělo barvu černou aneb černohnědou vybledlo částečně a hmota inkoustová byla kyselinou octovou po výtce cele aneb až na skrovný zbytek vyloužena. Rukopisy starši a staré, které jsem zkoumal, pozbyly buď jen z části svrchní vrstvy inkoustové svého písma aneb nedoznaly kyselinou octovou žádné změny podstatné. Po skončení pokusu odstranila se vždy kyselina octová s pergamenu a to které místo důkladně se vymylo vodou překapovanou a osušilo se papírem procezovacím. Zajímavější chování jevilo za reakce vylíčené a po její provedení zrezavělé písmo rukopisů nepochybně starých a pořízených ve věku čtrnáctém aneb patnáctém. Písmo to při pokusech mých nejen že nevybledlo kyselinou octovou sehnanou, nýbrž v případu nejednom nahylo po náležitém vyloužení upotřebené kyseliny - vodou překapovanou odstínu temnějšího či hnědšího, nežli mělo před pokusem. - Podobně se zachovalo také písmo R. K. K tomu se mně vidí býti záhodno připomenouti, že padělky psané nikoli inkoustem, nýbrž roztoky různých solí železitých okyselené kyselinou octovou aneb sírovou aneb dusičnou, jež mně byly u přítomnosti kommisse odevzdány p. prof. dr. J. Gebauerem, aneb které jsem si sám upravil a které tedy také vykazovaly písmo rezavé barvy, při této reakci neobstály. Písmo jejich patrně vybledlo a někdy tak vydatně, že bylo po vymytí vodou a po dokonalém vysušení jeu stěží čitelno. Když se však po reakci kyselina octová neodstraní co nejpečlivěji a když se to které písmeno či to které slovo po pokuse nevylouží důkladně vodou, nýbrž když se některé písmeno neb některé slovo kyselinou octovou sehnanou potře a pak se nechá samovolně vyschnouti, pravím, pak zhnědne každé písmo rezavé! Reakce taková není však správna. Třeba tudíž zkoušeti tak, jak svrchu bylo vylíčeno.
Výjev popsaný - totiž případné zhnědnutí písma - bylo by lze vysvětliti tím, že za vlivu kyseliny octové ve hmotu rezavého písma - snad vzniká zásaditý octan železitý; než s jistotou nelze mně pronésti posudek ten, poněvadž mně na ten čas možno není provésti důkaz přesný.
4. O vlivu kyseliny solné a vodného roztoku žluté krevní soli v písmo rukopisů na pergameně psaných. K pokusům dalším užil jsem předem prodejné, čisté a sehnané kyseliny solné, která se zředila však rovným objemem vody překapované; kromě této kyseliny jsem upotřebil jakožto zkoumadla druhého nasyceného za chladu vodného roztoku žluté krevní soli, který se zředil před upotřebením trojnásobným objemem vody překapované.
Zkoušeje písmo - buď písmeno aneb celé slovo - na rukopisech (starých aneb nových) navlhčil jsem vždy to které písmeno (či slovo) především vodou, osušil je papírem procezovacím a po té jsem teprve končitým roubíkem skleněným na ně přenesl kapku kyseliny solné, podporuje účinek její ve hmotu písma lehkým (tedy nikoli násilným) stíráním či třením týmže roubíkem. Po účinku trvavším půl minuty byla po výtce hmota písma rozpuštěna. Roztok se vyssál papírem procezovacím a okrsek, v němž se byla provedla reakce, se vymyl a vyloužil co nejpečlivěji vodou a na konec se osušil papírem procezovacím. Shledal-li jsem, že hmota písma nezmizela, opakoval jsem týž pokus ještě jednou aneb i dvakráte. Na to jsem na dotčené místo přenesl kapku roztoku žluté krevní soli a ponechal ji ve styku s pergamenem po dobu jedné minuty. Po uplynutí této doby vyssál jsem roztok papírem procezovacím (ve všech případech tak zvaným švédským) a vymyl jsem opět celý okrsek vodou překapovanou, načež se vše osušilo papírem procezovacím.
Výsledek zkoušky té byl buď kladný aneb záporný. - V případě druhém vznikla na tom kterém místě či okrsku pergamenu pouhá žlutozelenavá, neb zelená aneb modrozelená skvrna, však písmeno (či slovo), jež se tu bylo nalézalo před reakcí, neoživlo ani po uplynutí téhodne aneb i měsíce. V případu prvém ale vznikla sice také však jen slabá skvrna barevného odstínu výše připomenutého, avšak uprostřed této skvrny oživlo původní písmeno (případně několik písmen) znovu a to barvou buď modrou neb zelenomodrou aneb zelenou a nabylo za vysoušení pergamenu větší ještě ostrosti. Po uplynutí téhodne neb čtrnácti dnů přibylo jí v četných případech na určitosti a rázovitosti původní; barevný odstín její totiž se stal temnější a obrysy písmena ostřejší. - Tuto posléze uvedenou reakci poskytly všechny staré rukopisy původem svým sahající do věkův čtrnáctého a patnáctého, které mně bylo popřáno zkoušeti. Budiž ještě připomenuto, že přísadou kapičky silně zředěné kyseliny solné ožívání vylouženého písma se valně urychlilo. Stejně se zachozalo také písmo R. K. Zkoušce vylíčené jsem podrobil v R. K. slabiku "hro" v šesté řádce shora na str. a) listu čtvrtého; ožila z novu a ostře odstínem temně modrozeleným. Po té jsem na str. a) listu šestého R. K. pravý výběžek první linky shora způsobem prve popsaným kyselinou solnou vyloužil, vymyl nato co nejdůkladněji překapovanou vodou celý okrsek pergamenu a osušiv jej procezovacím papírem švédským, navlhčil jsem jej roztokem žluté krevni soli; ihned ožila linka barvou zelenou a nabyla prodlením krátké doby odstínu modrozeleného. - Po vysušení úplném loužil jsem linku ožilou čpavkem vodnatým způsobem již vyloženým; touto reakcí barva linky poněkud oslabila ale nezrušila se.
Výsledku záporného dodělal jsem se však onou reakcí na všech rukopisech, které byly psány v století devatenáctém a na nemalém počtu rukopisů pocházejících z druhé poloviny věku osmnáctého. Některé rukopisy pak z druhé poloviny věku minulého, hlavně z doby rokem 1794 končící, poskytly mně též výsledku potud kladného, pokud to které písmeno (či slovo) vyloužené kyselinou solnou účinkem žluté krevní soli buď jen přeslabě aneb určitěji až po možnost čitelnosti znovu oživlo, však nikoli barvou modrou neb zelenomodrou, nýbrž hnědavou, zelenohnědavou až zelenavou, jejíž odstín i po projití několika neděl žádné další změny nedoznal.
Reakci v řádcích výše položených naznačenou pokusím se nyní objasniti, ovšem že s výhradou, kterou mně domněnka moje ukládá. Mám totiž za to, že hmota inkoustu duběnkového v písmu původu nového (z věku devatenáctého a částečně také z druhé poloviny věku osmnáctébo) lpí v podstatě či hlavně na povrchu vláknitých prvků pletiva pergamenového a že sloučenina glutinu s kysličníkem či hydratem železitým neb s tou kterou železitou solí rázu zásaditého se utvořila buď jen v nejsvrchnějších vrstvách oněch vláken aneb jen ve svrchní vrstvě celého pletiva, kdežto v rukopisech starých v sloučeninu tu proměněny jsou netoliko povrchové vrstvy jednotlivých vláken či svazků vláknitých, nýbrž vlákna celá a třebas i dvě, tři aneb i více vrstev vláken pletiva pergamenového, pokud byly proniknuty inkoustem, jehož součástky i po jeho vysušení dlouho ještě mohly působit ve hmotu pergamenu (glutin, corin, elastin a j.) za podpory vláhy a kyslíku ze vzduchu.
V případu prvém lze tudíž snadně vyloužiti solnou kyselinou tu kterou sloučeninu železitou zúplna, v druhém pak jen částečně, proto vzniká v případě tomto berlínská modř ve vláknech těch působením žluté krevní soli v sloučeninu železitou, kdežto v případu prvém se utvořiti nemůže pro nedostatek sloučeniny železité na místě, jež původně zaujímalo to které písmeno (či slovo).
Vysvětlení reakce této budiž - opakuji to, - považováno za pouhý pokus, jak by se snad vyložiti mohlo působení posloupné zředěné kyseliny solné a zředěného roztoku žluté krevní soli ve hmotu písma na pergameně, provedeného tak zvaným inkoustem duběnkovým. K tomu ještě připomínám, že jsem při některých zkouškách roztok žluté krevní soli nahradil s úspěchem tinkturou tanninovou aneb sulfhydrátem ammonatým rovným objemem vody zředěným.
Písmo na rukopisech napodobených, předložených p. prof. Gebauerem a provedených kromě jednoho na pergameně novém, neobstálo při reakci této a poskytlo výsledek záporný - ač nebylo psáno duběnkovým inkoustem, nýbrž roztokem octanu železitého a snad i jiné ještě soli železité, čehož neopominu podati dokladů na stránkách následujících.
5. O vlivu vodného čpavku v písmo oživené (po vyloužení kyselinou solnou) roztokem žluté krevní soli. Ukončiv řadu pokusů s rukopisy starověkými i novověkými ve směru vytknutém v odstavci předešlém, umínil jsem si studovati ještě účinek čistého vodného čpavku prodejného v písmo, po vyloužení kyselinou solnou, znovu oživené roztokem žluté krevní soli.
Za tím účelem jsem potíral znovu oživená písmena na rukopisech starých, která se honosila barvou zelenou, modrozelenou až modrou, vodným čpavkem (sehnaným a čistým to roztokem ve způsobě, v jaké v Praze se prodává v obchodech s lučebninami) a shledav, že se rozpouští hlavně jen barvivo skvrny modrozelené až slabě modré, kterouž bývá obdáno každé písmeno oživené, kdežto hmota modrá písmena jen nepatrnou měrou a pouze na povrchu pergamenu se vyluhuje ammoniakem - ustálil jsem se na návodu následujícím k provádění této reakce.
To které písmeno oživené (neb celé slovo) již vysušené navlhčí se jednou aneb dvěma kapkama vodného čpavku, načež se po dobu půl minuty písmeno i okolí jeho skleněným proutkem lehounce potírají; po uplynutí doby naznačené se vyssaje kapanina procezovacím papírem švédským a opakuje se výkon naznačený, je-li toho třeba, co do způsobu i co do trvání. Na to se vyssaje zkoumadlo a vše se pečlivě několikráte po sobě střídavě smývá vodou překapovanou a papírem procezovacím (švédským) se osušívá. Písmena oživená v rukopisech starých a z věků XIV a XV pocházejících byla po této reakci vždy ještě zřetelně čitelna. V některých případech modrá barva písmena oživeného se téměř ani neoslabila, jindy poněkud vybledla a ještě jindy nabyla odstínu poněkud do zelenava se klonícího.
Reakci vylíčenou provedl jsem na písmenech oživených po uplynutí několika dní a neděl; úspěch byl vždy týž! Zkouší-li se bezprostředně po oživení písmen čpavkem, vyskytují se výminky co do chováni toho. Podobně se zachovalo také písmo na R. K. Na rukopisech padělaných, kterých jsem si upravil pomocí roztoků různých solí železitých - o nichž v řádcích dalších ještě zevrubněji bude promluveno - na pergamenu starém, oživlo v některých případech písmo původní slabě aneb zřetelněji roztokem žluté krevní soli po předcházejícím vyloužení kyselinou solnou. V toto písmo oživené nechal jsem účinkovati vodný čpavek způsobem naznačeným v řádcích výše položených. Výsledek však byl záporný. Pustilo netoliko barvivo skvrny kolem písmena se rozkládající na pergamenu, nýbrž rozpustilo se ve zkoumadle uvedeném i barvivo písmena buď dokonale aneb zůstavilo po reakci sotva zřejmé sledy odstínu přeslabě zelenavého. V rozdílném tomto chováni oživeného písma starých rukopisů a nových padělků bude snad lze - ač stvrdí-li se ještě značným počtem nových zkoušek - nalézti prostředek další k rozlišování rukopisů padělaných ve věku XIX a rukopisů starších.
Rovněž ta okolnost se bude musiti dalšími pokusy na jisto postaviti, zdali se chová vůči čpavku vodnému oživené písmo na rukopisech věků XVI, XVII atd. tak, jako oživené písmo na rukopisech z věků XIV a XV aneb zdali menší odpor klade zkoumadlu uvedenému. Zkouškami takými a jinými ještě - jež by byly vyžadovaly k provedení svému doby několikaměsíční - bylo by se podání této zprávy alespoň o půl roku odročilo; odpovědnost za toto prodlení - jinak úplně opodstatněné povahou takých výzkumů - nechtěl jsem pak vůči veřejnosti české a oprávněné netrpělivosti obecenstva uvaliti na bedra svá!
---------
Způsobem právě vylíčeným zkoumal jsem celou řadu rukopisů psaných na pergamenu a dodělal jsem se výsledkův obsažených v řádcích níže položených. Zkoumání to se vztahovalo předem k rukopisům padělaným čili k rukopisům s písmem novým a staré, pravé vzory toliko napodobujícím, po té k rukopisům, pocházejícím z druhé poloviny věku osmnáctého a ze století nynějšího t. j. devatenáctého a posléze k rukopisům nepochybně starobylým, které vzaly původ svůj ve věku čtrnáctém aneb patnáctém.
O zkoumání písma na rukopisech padělaných. V první řadě jsem věnoval pozornost rukopisům padělaným po vzora R. K., z nichž jeden, úzký to proužek (č. I), byl kommissi chemické p. prof. dr. J. Gebauerem předložen v červnu roku 1886; ostatní tři listy pak (II, III a IV) formatu R. K. rezavým písmem na tenkém blánovitém pergamenu psané a rovněž p. prof. drem. J. Gebauerem kommissi doručené převzal jsem k prozkoumání v měsíci červenci r. 1886.
Padělaný rukopis č. I (proužek). Je to proužek starého pergamenu popsaný toliko po jedné straně; písmo je temně rezavé, bylo smýváno, ale obsahuje dosud zahušovadlo. Pod drobnohledem jevilo při zevrubném ohledání ráz písma novověkého, co do povahy hmoty barevné. Reagováno v první a druhé řádce shora po navlhčení vodou - roztokem žluté krevní soli; písmo temně zmodralo a proto obsahuje hmota jeho sloučeninu železitou. Než tហreakce nastala i nad řádky písma i pod nejspodnějsím řádken, pak mezi desátým a jedenáctým řádkem a je tudíž od smývání ještě celý povrch pergamenu železitou sloučeninou a krom toho i klím povlečen či znešvařen.
Slabika "dru" v sedmé řádce shora byvši vodou smývána slabě pouštěla. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí vznikla v deváté řádce shora nad písmeny "íe" v slovu "mecíe" modrozelená skvrna, písmo však neoživlo. Kyselinou octovou slovo "mecíe" v desáté řádce zdola silně pustilo a vybledlo. V šestnácté řádce shora slovo "tamo", byvši navlhčeno roztokem vanadanu ammonatého, nezměnilo barvu svou po vylouženi zkoumadla a náležitém vysušení.
Padělaný rukopis č. II. Lístek popsaný po jedné straně "silným roztokem octanu železitého", "smývaný". Pod drobnohledem jevila hmota písma (při zvětšení 25-50násobném) ráz novověký a lpěla toliko na povrchu svrchní vrstvy pletiva pergamenového; proto bylo lze v řádce šesté shora (po pravé strané) slovo vyradovati, aniž by na místě tom se stal pergamen zřejmě prosvítavějším.
Nejprve jsem smýval vodou, způsobem již známým, slovo "praze" v šesté řádce zdola; barevná hmota pouštěla, písmo vybledlo a shledáno i po uplynutí téhodne bledším ostatního písma.
Zkoušeno po té kyselinou solnou slovo "ludíek" v páté řádce shora a po vyloužení a vymytí reagováno žlutou krevní solí; vznikla skvrna modrozelenavá, písmo původní ale neoživlo ani prodlením měsíců.
Podobně se vyloužila hmota písma kyselinou solnou v první řádce zdola v slovu "krut" a reagováno po vymytí pergamenu líhovým roztokem tanninu; pergamen slabě zfialovatěl, písmo však ani po téhodnech neoživlo.
Po té navlhčeno slovo "rucí" v první řádce zdola roztokem vanadanu ammonatého; po odstranění zkoumadla a vyloužení pergamenu vodou objevilo se, že slovo to je bledší ostatního písma a tento odstín světlejší podrželo i po měsících.
Kyselinou octovou ledovou zkoušeno slovo "wsíe" v první řádce shora; po vyloužení vodou jevilo písmo odstín bledší, ano pustilo až na nepatrné sledy.
Padělaný rukopis č. III. Lístek silnějšího pergamenu na líci málo hladký, na rubu drsný; popsaný po obou stranách řádky písma zřejmě rezavého. Drobnohledným zkoumáním postavil jsem na jisto, že hmota písma toho podstatně se liší od hmoty písma nepochybně starých rukopisů, jejichž písmo prodlením věků vybledlo a zrezavělo. Psáno bylo opět roztokem některé soli železité - snad síranem železitým aneb síranem železnatým, kterážto posléze uvedená sloučenina processem okysličovacím na síran železitý převedena býti mohla. Lístek ten měl označení: "nemáčen".
Za smývání vodou pouštěla rezavá hmota slova "oruzíe" v páté řádce shora očividně a je dosud po uplynutí několika měsíců značné bledší ostatního písma.
Po vyloužení hmoty písma v slovu "cep" v druhé řádce zdola kyselinou solnou, reagováno žlutou krevní solí - však bez úspěchu; vznikla skvrna zelenomodrá, písmo však neoživlo.
Podobně louženo slovo "kto" v šestnácté řádce zdola kyselinou solnou; po navlhčení tinkturou tanninovou se zbarvil pergamen špinavě fialově, aniž by zmizelé písmo se bylo opět objevilo.
Slovo "ludé" v první řádce shora byvši navlhčeno vanadanem ammonatým shledáno po týdnu co sotva zřejmý odstín, temnější písma sousedního a to proto, poněvadž se nevyloužilo dokonale vodou zkoumadlo upotřebené. Proto zkoumáno slovo "hromne" v téže řádce; po reakci bylo barvy bledší.
Kyselinou octovou zkoušeno v slovu lud písmeno "u"; silně vybledlo.
Padělaný rukopis č. IV. Byl vedle sdělení učiněného p. prof. J. Gebauerem psán týmž roztokem železitým, jako rukopis předešlý, však později byl máčen ve vodě. Písmo jeho bylo světle rezavěžluté. Ráz barevné hmoty tohoto písma pod drobnohledem lišil se podstatně od rázu rezavého písma rukopisů nepochybně starých.
Slovo "bratrze" v jedenácté řádce shora byvši smýváno vodou slabě pouštělo a nabylo po vysušení pergamenu odstínu bledšího.
Barevná hmota písma v slovu "ziznu" v třetí řádce shora se vyloužila kyselinou solnou a po té se navlhčil okrsek písma prázdný žlutou krevní solí; písmo nevyniklo a zbarvil se pergamen zelenomodravě.
Stejným způsobem, totiž kyselinou, se odstranilo slovo "samochtíec" v patnácté řádce zdola a reagoval jsem po té tinkturou tanninovou; vznikla špinavě fialová skvrna, než písmo původní neoživlo.
Kyselinou octovou zkoušena v slovu "wlasti" písmena "w'; silně vybledla.
Tyto čtyři padělky byly ctěnou Správou musea Českého do opatrování vzaty.
Kromě těchto napodobenin čili imitací R. K. co do rázu a barvy písma jeho upravil jsem si k poučení vlastnímu řadu ukázek písma, jež byly psány roztoky různé hustoty: síranu železnatého, síranu železitého, dusičnanu železitého, octanu železitého a chloridu železitého; roztoky tyto byly upotřebeny k psaní buď okyselené aneb neokyselené. K okyselení jejich užil jsem postupmo kyselin: sírové, solné, dusičné a octové v podílech větších i menších. Za podklad pro písmo upotřebil jsem výhradně jen proužků pergamenových z rukopisův pocházejících z věku XIV a XV, z nichž tu dle jména uvádím pouze rukopisy: totiž missal z r. 1417 a missal z druhé poloviny věku XIV; oba rukopisy se nalézají v knihovně musea českého.
Písmo bylo pak zkoušeno způsobem vylíčeným po uplynutí alespoň tří dnů po napsání jeho i později a zkouška ta se vztahovala k písmu vodou nesmývanému a k písmu vodou smývanému a po té vysušenému. Výsledky těchto zkoumání zahrnu v několik vět. Předně se lišilo písmo všech těchto padělků naprosto po stránce mikroskopické od zrezavělého písma pravých rukopisů starých. Po druhé vybledlo písmo zřejmě na všech těchto padělcích účinkem sehnané kyseliny octové. Po třetí vybledlo slabě při smývání vodou i tehdy, když bylo již před tím jednou na rychlo smýváno. Po čtvrté neposkytlo písmo ni jediného z padělků těch kladné reakce s vodným roztokem vanadanu ammonatého. Po páté oživlo v některých případech písmo původní po reakci kyselinou solnou a žlutou krevní solí barvou zelenomodravou, byl-li inkoust silně kyselý (zvlášté kyselinou octovou), obsahoval-li hlavně octan železitý aneb dusičnan železitý, byl-li roztok sehnaný a bylo-li ocelovým (nikoli brkovým) pérem a pevnou rukou (energicky) psáno. Po šesté bylo lze ve všech případech, kdykoli písmo původní oživlo, smýti je vodným čpavkem dokonale aneb až na nepatrné sledy. Konečně připomínám ještě, že píše-li se na pergamenu pérem ocelovým, že se svrchní vrstva pletiva pergamenového vždycky mechanicky porušuje a tvary písmen že se vrývají do pergamenu, kterýžto výjev při psaní brkem pozorovati nelze.
O zkoumání písma na rukopisech pocházejících z věků devatenáctého a osmnáctého. Veškeré níže položené rukopisy pocházejí z knihovny musea království Českého a byly mně k přání mému ctěnou Správou knihovny dotčené ochotně ku zkouškám propůjčeny.
Listina I označená nadpisem: "1880. d. 15. Martii". Je to adressa svědčící kanovníkovi pražskému P. Bernardovi. Pochází z roku 1880, je latině a francouzským pismem na pěkném, silném a málo křidovaném pergamenu psána. Písmo má barvu černou a zdá se býti tak zvaným alizarinovým inkoustem psáno.
Na stránce třetí zkoušeny v slovu "sunt" písmena "nt" v řádce čtvrté zdola. Louženo kyselinou solnou a zkoumáno žlutou krevní solí. Vznikla skvrna zelenavá; po písmenech do dneška není památky. Abych se vyvaroval opakování zbytečného, připomínám, že jsem výsledek každé reakce po uplynutí téhodne znovu vyšetřoval; před sepsáním této stati zprávy podrobil jsem veškeré rukopisy prohlídce opětné, abych se přesvědčil, zdali prodlením delší doby písmo přece snad neoživlo.
Kyselinou octovou zkoušeno v slovu "torta" písmeno "a"; vydatně pustilo.
Listina II. Diplom doktorský lékařské fakulty vídeňské svědčící Jos. Jenkovi a datovaný ze dne 27 října 1846. Je sepsán latinsky a písmem latinským. Písmo má barvu černou, maličko do hnědava tu a tam se klonící. Pergamen je pěkný, pevný, nepatrně křidovaný a drsný.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušeno ve čtvrté řádce shora v slovu "diu" písmeno "u". Písmeno neoživlo; na místě tom se nalézá skvrna zelenavá.
Kyselinou octovou zkoušeno v sedmé řádce shora v slovu "resolutione" písmeno "o" ; na počátku tvrdošíjný kladlo odpor, pak hmota inkoustová pustila.
Listina III. Diplom doktorský lékařské fakulty university pražské, svědčíci Jos. Janu Engelovi, ze dne 22 srpna r. 1824. Je sepsán latinsky; písmo v prvních řádcích je lapidarné, v ostatních má ráz písma kartového a má barvu černou. Pergamen je hladký, pěkný, silně křidovaný.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí neoživlo v slovu "academicis" písmeno "c" (v páté řádce shora); místo to zaujímá nyní zelenavá skvrna.
Kyselinou octovou zkoušeno v slov u "alma" (v třinácté řádce shora) písmeno "a"; pustilo na dobro. Písmo byvši vodou smýváno, nepouštělo.
Listina IV. Diplom doktorský (pro chirurgii) lékařské fakulty university pražské ze dne 30 října 1824 a svědčící J. Engelovi. Je sepsán jazykem latinským. Písmo kromě prvních dvou řádek (lapidarních) je latinkou a má barvu černou. Pergamen je pěkný, hladký a silně křidovaný.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušeno v slovu "lecturis" písmeno "r" (v druhé řádce shora); vznikly skvrnky zelenavé, písmeno neoživlo.
Kyselinou octovou zkoušeno písmeno "e" v slovu "litteras" (v šesté řádce shora); pustilo.
Vodou byvši smýváno, písmo jen maličko pouštělo.
Listina V. Diplom lože zednářské (Loge de la Rose étoilée) v Paříži ze dne 25 srpna 1821, svědčící F. Schmutzlerovi. Formulář diplomu je tištěn a proto zkoumal jsem toliko místa inkoustem vepsaná a jeden z podpisů. Pergamen je tenký, jemný, křidovaný. Písmo (latinka) má barvu šedohnědavou.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoumal jsem písmeno "e" ve slovu "Bohéme"; písmeno uvedené neoživlo a vznikly pouze zelenavé skvrnky na místě tom.
Kyselinou octovou zkoušeno písmeno "l" v podpisu "Duplad"; pustilo až na slabou stopu.
Vodou byvši smýváno, písmo nevybledlo.
Listina VI. Diplom babický, vydaný lékařskou fakultou pražské university roku 1817. Je sepsán jazykem německým. Písmo v řádce prvé je frakturou a má barvu černou; řádky ostatní zaujímá písmo kurrentní barvy hnědočerné; podpisy na diplomu jsou vybledlé: Pergamen je pevný a maličko křidovaný.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušena v známém postupu slabika "wo" v slovu "womit" v třetí řádce shora; vznikla slabá skvrnka zelenavá, písmo neoživlo. Podobně zkoušeno písmeno "e" v slovu "medizinische" (v první řádce shora); objevily se též skvrny modrozelené, písmeno "e" ale neoživlo.
Vodou písmo nepouštělo.
Kyselinou octovou reagoval jsem na písmeně "d" ve slovu "das" (v první řádce zdola); hmota inkoustová pustila až na slabé rezavé sledy.
Listina VII. Německý diplom babický, vydaný lékařskou fakultou pražské university ze dne 22 února r. 1810. Pergamen rovněž maličko křídy obsahuje. Písmo je tvaru "kurrentního", má barvu dosud černou a jen místy zrezovatělo.
Smýváno vodou poněkud pouštělo. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušena písmena "st" v slovu "Kunst" v páté řádce shora; vznikla skvrna zelenavá a uvnitř jí se vyskytly dvě skvrnky nahnědlé, písmena však neoživla.
Kyselinou octovou zkoušeno písmeno n v slovu "keinen" ve čtvrté řádce zdola; silně vybledlo, zbyly jen slabé rezavé sledy.
Listina VIII. Attestatio nativitatis Basilii de Czerkawski. Datováno v Neapoli. Pergamen je hladký, bílý a silně křidovaný. Písmo má ráz latinky, honosí se dosud barvou černou, však na obrysech je rezavé. Smýváno vodou písmo nepouštělo.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoumáno písmeno "o" v slovu "Anno" v drubé řádce zdola. Vznikla modravá skvrna; po písmeně není památky.
Kyselinou octovou louženo písmeno "i" v slovu "memoriae"; vydatně pustilo až na nepatrné sledy.
Listina IX. Latinský diplom farmaceutický pro Jos. Jana Steinmanna, vydaný universitou vídeňskou roku 1808. Pergamen vyniká tuhostí a bělostí; tu a tam vykazuje skvrny žlutavé a je silně křidován. První dvě řádky jsou provedeny písmem lapidarným, ostatní latinkou. Co do barvy je písmo černohnědé, místy vybledlé. Vodou byvši smýváno slabě pouštělo.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoumána slabika "ar" v slovu "arte" ve čtvrté řádce shora; vznikla žlutozelená skvrna, písmena "ar" neoživla.
Kyselinou octovou louženo písmeno "n" v slovu "naturalibus"; zbyly z něho slabé sledy.
Listina X. Zednářský diplom anglický pro T. Schmidta ze dne 23 srpna roku 1803 v Londýně. Formulář je mědirytinou; prázdná místa v textu jsou vyplněna písmem psaným latinkou. Barva tohoto písma je nyní hnědá. Pergamen je velmi pevný, blánovitý a hostí jen pranepatrný podíl křídy. Vodou písmo nepouštělo.
Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušeno písmeno "s" v slovu "Thomas" v druhé řádce shora; písmeno vymizelo a místo jebo zaujaly skvrnky modravé.
Kyselinou octovou louženo písmeno "u" v slovu "August" v drubé řádce zdola; pustilo a zbyly toliko skrovné sledy.
Listina XI. Je zdělána v jazyku ruském a opatřena podpisem cara Alexandra ze dne 6 ledna roku 1802. V podstatě své je tiskopisem. Podpisy provedené inkoustem mají barvu světlehnědou a jsou vybledly; písmo to je do pergamenu, povrchu drsného a poněkud houbovitého, jakoby vryto a vzdoruje vodě při smývání. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoumáno písmeno "9" v první řádce zdola; po reakci nebylo po písmeně památky, kromě skvrny žlutozelenavé. Kyselinou octovou louženo písmeno "a" v druhé řádce zdola v slovu třetím; pustilo dokonale a vymizelo.
Listina XII. Francouzský diplom zednářský ze dne 29 února roku 1798. Písmo, latinka to, má barvu hnědočernou. Pergamen je tenký, pevný, blánovitý a obsahuje jen pranepatrný podíl křídy. Byvši smýváno vodou, písmo nepouštělo. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušeno písmeno "t" v slovu "Salut" v šesté řádce shora; vznikla skvrna žlutavozelená, písmeno nevyniklo. Kyselinou octovou louženo písmeno "a" v slovu "la" v čtrnácté řádce shora; pustilo a zbyly z něho jen sledy velice nepatrné.
Listina XIII. Diplom doktorský latině sepsaný ze dne 26 července roku 1794 (university pražské). Písmo je veliká, zřetelná latinka barvy černé; vodě nekladlo odporu, nýbrž vybledlo. Pergamen pevný, málo ohebný a velmi málo křidovaný. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušena písmena "eo" v slovu "Caesareo" v druhé řádce shora; vznikla skvrna žlutavozelená, v níž sotva zřejmé sledy písmena "o" hnědavě zabarvené se objevují. Kyseliny octové nebylo užito.
Listina XIV. List za vyučenou ze zahradnictví, znění německého, pochází ze dne 1 října 1793 a je vystaven na Orlíku v Čechách. Kromě prvých řádek, provedených písmem ozdobným, jsou ostatní řádky sepsány písmem frakturním. Pergamen je pěkný, pevný blanitý, a jen pranepatrně křidovaný. Písmo má barvu černou. Podpis vystavovatele je však vybledlý a má barvu nahnědlou. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoumáno písmeno "n" v slovu "Männiglich" v osmé řádce shora. Vznikla skvrna zelenavá, v jejímž středu sotva znatelné hnědavé obrysy písmena "n" se nalézají. Před reagovánim tím smýváno vodou; obě písmeny nn v témže slově vybledly, nabyvše barvy hnědavošedé.
Listina XV. Bulla papeže Pia VI. svědčící arcibiskupovi pražskému vydaná v Římě dne 24 srpna r. 1793. Písmo, odrůda to latinky, má barvu černou a vykazuje jen tu a tam odstín hnědavý. Pergamen je pevný, silný, bílý a hladký na líci (opatřen nátěrem); na rubu je méně hladký, žlutý a nekřidovaný. Linky jsou taženy ryjidlem dle pich při okrajích protilehlých. Podpisy pod textem vykazují písmo zrezovatělé. Vodou smýváno písmeno "a" v slovu "postquam", aniž by bylo znatelně pustilo. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušeno totéž písmeno v třinácté řádce zdola; vznikla zelenomodrá skvrna, písmeno ale neoživlo. Kyselinou octovou louženo písmeno "d" v slovu "ad"; pustilo až na nepatrné sledy.
Listina XVI. Německý list za vyučenou z pekařství ze dne 16 srpna roku 1790, vydaný v Parkštejně ve Falci Bavorské. Písmo má barvu černou, jen tu a tam poněkud vybledlou a ráz pěkné, útlé fraktury. Pergamen vyniká tlouškou, pevnotou a vydatným křidováním. Zkoušeno písmeno "r" v středním popisu (Johann Jakob Bogner, Bier- und Lehr= meifter) na konci slova "Lehrmeister" vodou; písmeno mající barvu hnědou nepouštělo. Po té zkoumáno též písmeno kyselinou solnou a žlutou krevní solí; utvořily se skvrnky zelenavé na místě tom, leč písmeno "r" neoživlo. Kyselinou octovou louženo písmeno "n" v slovu " Wolfgang" (viz podpis barvy černé na straně pravé); pustilo!
Listina XVII. Německý list za vyučenou z myslivectví, vydaný v Jindřichovu Hradci, dne 22 června r. 1787. První tři řádky jsou psány frakturou, ostatní - krom jednotlivých slov - písmem kurrentním. Co do barvy je písmo černé až šedohnědé. Pergamen se honosí hladkostí a pevností a je vydatně křidován. Některé z podpisův mají barvu černou, jiné hnědavou. Vodou smýváno písmeno "n" v slovu "Grafen" v druhé řádce shora, jež je psáno výraznou frakturou; písmeno "n" silně pouštělo. Na to zkoušeno totéž písmeno kyselinou solnou a žlutou krevní solí; vznikla skvrna žlutá se šmouhami zelenavými, než písmeno neoživlo.
Kyselinou octovou louženo písmeno "r" v slovu "Herr" v třetí řádce shora; toto "r" pustilo a zmizelo beze stopy.
Listina XVIII. Německý list za vyučenou ze zahradnictví, vydaný ve Chvalkovicích dne 7 října roku 1787. První řádky písma černošedého, místy hnědavého jsou provedeny frakturou ozdobnou, ostatní pak mají ráz kurrentní. Pergamen je silný, máto křidovaný a místy zplesnivělý. První "e" v slovu "deren" ve čtvrté řádce shora, smýváno vodou, poněkud pouštělo; pak zkoušeno kyselinou solnou a žlutou krevní solí: vznikla světle zelená skvrna, v níž se objevila prodlením téhodne menší šedá skvrnka. Písmeno "e" neoživlo. Kyselinou octovou louženo písmeno "o" v slovu "Dobřenitz"; písmeno pustilo až na nepatrné sledy obrysu téhož písmena.
Listina XIX. Německý list za vyučenou z myslivectví, vydaný v Kolodějích, dne 14 října r. 1787. Písmo je dílem ozdobné, dílem frakturní a dílem kurrentní, černé, tu a tam černošedé. Podpisy pod textem mají barvu rezovitou. Pergamen je blánovitý, tenký ale pevný a má barvu nažloutlou. Písmeno "o" v slovu "Herzogen" velmi velice pouštělo byvši smýváno vodou (nejprve měkkým a po té tvrdým štětcem). Po té zkoumáno kyselinou solnou a žlutou krevní solí; vznikla skvrna žlutá s okrsky zelenavými, písmeno "o" však neoživlo. Kyselinou octovou louženo písmeno "r" v slovu "Marno" (v jednom z podpisův); pustilo. Na konec se provedla reakce kyselinou solnou a žlutou krevní solí ještě jednou na písmeně "r" v třetím z podpisův v slovu "Jager"; výsledek reakce souhlasil s úspěchem reakce na písmeně "o" vykonané.
Listina XX. Latinský diplom farmaceutický, vydaný universitou vídeňskou dne 17 listopadu r. 1786. Písmo v prvních dvou řádkách má ráz lapidarný, v ostatních ráz latinky; barva jeho je místy černá, jinak ale hnědá až hnědorezavá. Pergamen je silný, neohebný a jen pranepatrnou měrou křidovaný. V slovu "Ac" v řádce druhé shora smýváno písmeno "c" vodou; silně pouštělo. Po té zkoušeno totéž písmeno kyselinou solnou a žlutou krevní solí; na místě tom se utvořila skvrna zelená, v níž se nalézají velice slabé šedohnědavé obrysy písmena "c". Kyselinou octovou louženo písmeno "i" (první) v slovu "universitate"; "i" silně vybledlo, nabylo barvy rezavošedavé, je ale dosud čitelno.
Listina XXI. Německá listina postupná (Cessionsinstrument, "dobrá vůle"), vydaná ve Slabcích dne 12 dubna roku 1783. Písmo má povahu písma kurrentního a je barvy černé až černohnědé. Pergamen vyniká jemností a hladkostí; je silně křidován. Písmeno "e" (první) v slovu "dassjenige" v třetí řádce shora byvši smýváno vodou (štětcem měkkým a po té tvrdým) maličko pustilo. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí vznikla skvrna žlutá do zelenava, než písmeno "e" se více neobjevilo. Kyselinou octovou louženo písmeno "e" (třetí) v slovu "gegenwärtiger" v první řádce shora, pustilo a zmizelo.
Listina XXII. Venia aetatis für Frantzen Lobgott Hartmann, Freiherrn von Clarstein, ze dne 3 srpna roku 1782. Písmo je rázovité tvaru latinky a barvy černé. Písmena "ni" v slovu "disponiren" v deváté řádce shora smývána vodou pustila a zhnědla. Po té zkoušena obě písmena kyselinou solnou a žlutou krevní solí; objevila se skvrna žlutavozelená, ve které slabě vyniká slabika "ni". Kyselinou octovou zkoumáno nebylo. Pergamen je blánovitý, drsný, pranepatrně křidovaný a nažloutlý.
Listina XXIII. Německý list za vyučenou z myslivectví, vydaný v Hainspachu v Čechách r. 1776. Písmo je úhledné, zřetelné a ozdobné; dolejší polovina textu je provedena frakturou. Barva písma černá až černošedá, podpisy však vesměs zrezavěly. Pergamen jest pevný, málo podajný, blánovitý a maličko křidovaný. V šesté řádce zdola smýváno na konci její se nalézající slovo "und" vodou; pouštělo maličko. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoumáno druhé slovo v řádce třetí zdola "und"; vznikla skvrna zelenožlutavá, v níž lze postihnouti slabé, ale čitelné obrysy hnědavě zbarvené slova původního. Kyselinou octovou zkoušeno nebylo.
Listina XXIV. List sepsaný v jazyku německém, kterýmž dává hrabě z Manderscheidu statek v léno. Vydán je dne 14 října roku 1776 v Blankenheimu. Písmo je barvy hnědé až rezavohnědé a má kromě prvních dvou řádek ráz kurentního písma. Pergamen je nažloutlý, drsný, blánovitý a velmi pevný. Písmeno "a" v slovu "Francz" v první řádce shora byvši smýváno vodou, nevybledlo. Po té se zkoumalo kyselinou solnou s žlutou krevní solí; utvořila se skvrna žlutavozelená, ve které původní písmeno "a" jen z části barvou zelenomodravou vyniklo; čitelno není! Kyselinou octovou louženo písmeno "g" v slovu "Bettingen" v druhé řádce shora; nedoznalo žádné změny.
Listina XXV. List za vyučenou z myslivectví, sepsán jest jazykem českým a pochází ze dne 20 listopadu roku 1768 (v Mečkově). Je psán nepěknou frakturou; písmo má barvu hnědou až rezavou. Pergamen je na líci hladký, silně křidovaný a vůbec pevný, na rubu pak drsný. Písmeno "a" v slovu "zachowající" v třetí řádce shora byvši smýváno vodou, nepouštělo téměř nic. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí vznikla po vymizení téhož písmena žlutozelenavá skvrna, v níž sledy temně zelených obrysů původního písmena se dají postřehnouti. Týž pokus se provedl s písmenem "w" v slovu "mysliweckém" v 10 řádce shoru; vznikla zelenavožlutá skvrna, písmeno ale neoživlo. Kyselinou octovou louženo písmeno "u" v slovu "Panie" v první řádce zdola; maličko vybledlo.
Listina XXVI. Německý list za vyučenou ze zahradnictví, vydaný v Augsburku dne 7 října roku 1767. Písmo je hnědé, místy zrezavělé a tu a tam černé a má ráz fraktury. Pergamen pevný, blánovitý a jen velmi nepatrnou měrou křidovaný. V první řádce zdola v slovu "Pettschafft" smývána koncovka "hafft" vodou; vybledla silně. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí zkoušeno na to písmenn "a"; vznikla skvrna žlutozelená, v níž lze postihnouti tu a tam zelenohnědavě zbarvené sledy písmena vytknutého, z kterých je možno domysliti se písmena původního. Kyselinou octovou louženo písmeno "e" v slovu "Geburth" v první řádce zdola; písmeno "e" rezavohnědé nevybledlo.
Bylo tedy prozkoumáno 26 listin původu novověkého, jejichž zdělání spadá do doby od roku 1767 do roku 1880. Z těchto listin je sepsána po česku jedna, po rusku a po anglicku též jedna, po francouzsku dvě, po latinsku devět a po německu dvanáct. Datovány jsou listiny ty v Praze, ve Vídni, v Římě, v Neapoli, v Paříži a v Londýně, pak v Augsburku a jiných německých městech a jedna v Rusku. - Měl jsem tudíž po ruce listiny různého stáří, různého původu a různým inkoustem duběnkovým psané na pergamenu různým způsobem upraveným. Přes to neposkytla ani jediná z oněch listin z věku nynějšího pocházejíci kladné reakce kyselinou solnou a žlutou krevní solí. První hnědavé sledy písma vymizelého se objevily teprve na listině z roku 1794. Takové sledy nečitelné vznikly celkem na třech listinách, hnědavé sledy již slabě čitelné na čtyřech listinách a toliko na jediné listině sepsané roku 1768 objevilo se vymizelé písmo v slabých, ale čitelných obrysech a zeleně zbarvené, nikoli však zelenomodře neb modře, jako na mnoze v rukopisech z věků XIV a XVtého.
O zkoumání písma na rukopisech pocházejících z věku čtrnáctého. Kromě rukopisů starých, o jejichž zkoumání již bylo promluveno v stati D této zprávy, budiž mně dovoleno pohovořiti na tomto místě ještě o úspěchu, s jakým se setkalo zkoušení dalších deseti rukopisů, vesměs v jazyku latinském na pevném pergamenu různých jinak vlastností psaných a původem svým do věku XIV (kromě jednoho) spadajících. Všechny tyto rukopisy jsou majetkem Musea království Českého. Co do jakosti pergamenu, jenž vynikal rozdílnou úpravou a tlouškou, budiž připomenuto, že byl ve všech případech mírně aneb také jen velmi málo křidován.
l. Pontificale, sig. 1 G. 4. Písmo veliké, krásné a výborně zachovalé, má barvu černou až černohnědou. Na str. 6 a) od zadu v řádce třetí zdola, zkoušeno písmeno "e" ve slově "sue". Vodou nepouštělo; po vyloužení kyselinou solnou oživlo znovu roztokem žluté krevní soli.
2. Sermones, sig. 5 I, 17. Písmo jest kromě nepatrných výminek v celém svazku kvartovém zrezavělé a místy nápadně vybledlé; obrysy písma jsou na celých stránkách neurčité a rozlezlé. Zkoušena slabika "ma" v šesté řádce shora v sloupci druhém na str. 10 a) zpředu. Voda neměla účinku žádného. Po vyloužení kyselinou solnou oživla obě písmena žlutou krevní solí. Kyselinou octovou zkoumáno na dvou místech téže stránky, aniž by bylo písmo vybledlo.
3. Rationale divinor. officiorum, sig. I E. 3. Písmo je dílem černé, dílem zrezavělé. V slově "sinistra" zkoušena slabika "ra" v první řádce zdola, v sloupci pravém na str. 39 a). Vodou se barva písma hrubě nezměnila. Po té reagováno kyselinou solnou a žlutou krevní solí; slabika "ra" znamenitě oživla. Kyselinou octovou louženo písmeno "s" v slově "locus" na téže stránce, v témže sloupci, v třetí řádce zdola; nepustilo.
4. Officium de s. Hieronymo, sig. 24 A. 4. Písmo má barvu černou až černohnědou. Rukopis pochází z r. 1464. Na str. 7a) v první řádce zdola zkoušeno v slově "confessor" písmeno "o" (druhé). Vodou žádné změny nedoznalo. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí krásně temně zelenomodře vyniklo. Kromě toho vyšetřil jsem také povahu zeleného barviva na arabesce při inicialce I na str. 14a; byl to zásaditý uhličitan měďnatý (měděnka).
5. Augustinus super Joannem. sig. 3 A. 4 fol. velký z roku 1350. Písmo je barvy černé aneb má některý z odstínův hnědých až rezavých; všechny přechody od barvy temně černé až do světle rezavé jsou zastoupeny, zhusta na jedné stránce: V slově "uita" (viz apperturu 117) v druhé řádce zdola, v sloupci prvém, zkoušeno písmeno "a". Vodou pouštělo zřejmě, zhnědlo a na konec zrezavělo. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí oživlo barvou modravozelenou mžikem. Podobně se zachovalo na téže strané a v témže sloupci písmeno "s" v slově "eius" v první řádce zdola; ač bylo několikráte - úmyslně - kyselinou solnou louženo, oživlo přece, ač slaběji nežli v případu předešlém.
6. Liber viaticus Rudnicensis, sig. 4 C. 1. Písmo má barvu krásně černou. Zkoušena slabika "tu" v osmé řádce zdola na stránce při pátém znamení od zadu. Vodou byvši smývána štětcem měkkým neměnila se, štětcem tvrdým ale byvši stírána poněkud pustila a nabyla barvy černohnědé. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí ač slabě, přece oživlo barvou zelenou.
7. Viaticus de sanctis, sig. 1 G. 12 in folio. Písmo jest černé až černohnědé. Na str. 290 a) v sloupci druhém, ve čtrnácté řádce zdola zkoušeno písmeno "s" v slově "iniquitatis". Voda neměla patrného účinku. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí vyniklo okamžitě barvou olivovězelenou.
8. Biblia Joannis IV. episc., sig. 1 A. 1. Písmo má po výtce barvu černou. Slabika "ge" v slově "longe" v sedmnáctém řádku zdola, v sloupci pravém a na str. 360a zkoumána. Vodou nedoznala nejmenší proměny hmota písma, ani po usilovném stírání štětcem tvrdým. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí nabyla písmena, jež se nepodařilo kyselinou solnou ani po čtvernásobném opakování reakce zúplna vyloužiti, barvy rezavě zelenavé.
9. Sermones de tempore, sig. 4 H. 33 (malé quarto). Písmo je útlé, tenké a má barvu hnědou až rezavou. Nad svrchní příčkou rámečku sloupec písma uzavírajícího se nalézá řádek písma na každé straně, jako v R. K. Počet řádků dostupuje čísla 33. Počítajíc desátou vrstvou od zadu byla na stránce dotčené v třetí řádce shora zkoušena slabika "ne". Písmeno "e" byvši smýváno vodou o mentinu vybledlo. Kyselinou solnou se loužila celá slabika, pustila a po vymytí žlutou krevní solí slabě ale zřetelně oživla.
10. Conciones, sig. 2 J. 24. Na str. a) třetího listu od zadu zkoušena písmena "icia˜ v slově "noticia" v třetí řádce zdola. Vodou žádné změny nedoznala, ač jsem prudce a dlouho stíral štětcem tvrdým; písmo podrželo svou původní, silně vybledlou barvu šedohnědavou. Kyselinou solnou a žlutou krevní solí vynikla písmena uvedené ostře, barvou bledě modrou.
Shrnou-li se výsledky pokusů s rukopisy starověkými stručně naznačené v řádcích svrchu položených v posudek krátký, pak budou míti znění toto: "Veškeré rukopisy pocházející (až na jeden) z věku čtrnáctéko zachovaly se vůči kyselině solné a žluté krevní soli, a pokud bylo zkoušeno kyselinou octovou, i vůči této tak, jak bylo uvedeno na jiném místě této zprávy. Účinku vody i mechanickému stírání štětcem kladlo písmo celkem odpor tvrdošíjný.
Připomenutí. K reakcím, jimiž jsem se snažil rozlišiti rukopisy a padělky psané najmě ve věku devatenáctém od rukopisův starších a velmi starých, podal jsem v řádcích předcházejících přiměřený počet dokladův. Bude nyní záležeti na odbornících jiných, aby v pokusech těch pokračovali a material mnou snesený rozmnožili, návod vyložený ku zkoušení rukopisů vůbec směřující nepodjatě prozkoumali a rozhodli, zdali a v jaké míře se hodí k účelu vytknutému.
Než odhlížeje prozatím od toho, osvědčí-li se vylíčené reakce na stanovení stáří poměrného (v mezích vytknutých) rukopisů na pergameně psaných také na místech jiných dokonale aneb jen částečné, přece na jisto toho budou podnětem, aby i jiní chemikové počali studováním a řešením téže otázky se zabývati a to způsobem soustavným. Tím pak se dostane mikroskopické a mikrochemické zkoumání do rukou pravých a povolaných a prokáže se palaeografii bez odporu služba nejplatnější.
Závěrečně shrnu ještě reakce, jichž poskytl Rukopis Kralodvorský se zkoumadly v této stati zevrubně uvedenými. Písmo R. K. předně klade značný odpor vlivu vody, na mnohých místech vůbec nepouští a jinde jen velice skrovnou měrou; po druhé vzdoruje dokonale účinku sehnané kyseliny octové; po třetí se barví vodným roztokem vanadanu ammonatého temněji; po čtvrté ožívá roztokem žluté krevní soli, bylo-li dříve vylouženo kyselinou solnou a po páté rozpouští se jen z malé části oživené jeho písmo v ammoniaku.
Ve všech těchto kusech souhlasí tedy R. K. na základě zkoušek provedenýeh s rukopisy starobylými.
Padělky novověké a rukopisy pocházející z věku devatenáctého neposkytují celou řadu výše položených reakcí, nýbrž v případě nejpříznivějším toliko reakci jednu aneb dvě!

 
H) Závěrečné úvahy a posudek o Rukopisu Kralodvorském.

Dovršiv zprávu svou o zkoumání R. K., mám za to, že nebude od místa, vytknu-li tu stručně a přehledně ještě jednou výsledky, jichž jsem se dodělal průběhem práce této vztahující se k veškerým oněm stránkám R. K., které jsou přístupny badání mikroskopickému a mikrochemickému. Tak jsem shledal na základé zkoušek komparativných:
1. že pergamen R. K. má ráz pergamenů starých, jakých se užívalo příkladně ve věku XIV a XV;
2. že úprava pergamenu, jakéž doznal písařem před popsáním, tedy linkování a vše, co s ním souvisí, v ničem se neliší od úpravy pergamenu rukopisů z věků výše naznačených;
3. že hmota rezavého písma R. K. co do povahy své mikroskopické a mikrochemické souhlasí s povahou podobného a zrezovatělého písma rukopisů těchže věků;
4. že se nikterak nerůzní červená písmena úvodní ani červené písmo běžné R. K., pokud se dalo drobnohledem a lučebným vyšetřováním zjistiti od podobných písmen, případně písma rukopisů nepochybně starobylých a původem svým náležejících do věků svrchu vytknutých: a
5. že se nacházejí také inicialky R. K. co do svého tvaru, co do svého rázu mikroskopického i co do složení chemického barevné hmoty své (s jedinou výminkou) v souhlasu s inicialkami rukopisů stáří svrchu připomenutého. Modrá inicialka N (v slově Neklan) byla původně provedena červená (dle všeho rumělkou), později byla zelená (zásaditým uhličitanem měďnatým) přemalována a v době novější teprve byla obnovena modří Berlínskou; to jediná výminka, však zevrubně a platně objasněná. Zlaté půdě inicialek R. K. nelze také žádných výtek činiti.
Uváživ výsledky zkoumání R. K. zrale a nestranně, dospívám při závěrku této zprávy k posudku tomuto: "Rukopis Kralodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade."
Dodavek. Ke konci činím zadost toliko povinnosti příjemné, vyslovuji-li tuto upřímné díky za mnohé a vzácné rady se stanoviska paleografického, jakých mně prodlením práce mé co nejochotněji poskytli předem a zvláště bibliothekář musea českého p. Ant. Jaroslav Vrátko, archivář městský p. prof. dr. J. Emler, a kustos českého musea p. Adolf Patera. Vděčně sobě vzpomínám také nevšední ochoty bibliothekáře pražské knihovny universitní p. Antonína Zeidlera!

V Praze, dne 24 měsíce února, roku 1887.

Prof. Antonín Bělohoubek.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná