Dokumenty rkp. sporu

Arnošt Dittrich
Ura-Linda-kronika.
1937

Věda a život Ročník III. strana 135 až 137:

Ura-Linda-kronika. V době, kdy naše "rukopisné" padělky nacházejí znovu nekritické zastánce, není se škodou povšimnouti si, jak i jinde romantická touha po starých a neobvyklých literárních památkách vedla k podobným padělatelským pokusům, jejichž dozvuky jsou v mnohém podobny našim "rukopisným bojům".

Roku 1867 podal úředník holandské říšské loděnice v Den Helder, Cornelis Over de Linden, archiváři Elco Verwijsovi podivný rukopis, jenž podle jeho údajů v jeho rodině od pradávna přecházel z otce na syna. Bylo to asi 200 stran rukopisu na začernalém papíru kvartového formátu; konec rukopisu chyběl. Obsahem byla to kronika dávné minulosti Frísů, sahající zpět až do 3. tisíciletí před Kristem. Již tehdá podle ní Frísové uctívali jediného Boha, stvořitele světa, měli vlastní písmo a zákony. Pravidelně se plavili na sever, do Britanie, Španělska a Středomoří, kde založili Tyrus, Massilii, Athény. Jeden z jejich mořevládných králů, Minos řeckých bájí, z Kréty ovládal Řecko. Za jantarem, cínem, mědí, železem, plstí ap. jezdili prý k tehdejším Frísům Foiničané. K nim byl zahnán kdysi Odysseus a zdržován frískou hradní pannou, která odpovídá Kalypso hellénských pověstí. Vlastní plavbou pronikli prý Frísové až do Indie, kde se usadili a pomáhali Alexandru Velikému při jeho návratu. Ale přírodní katastrofy, stěhování národů, politické a hospodářské převraty rozleptaly velmocenské postavení Frísů až k jejich zániku. - Kronika sahá od záhuby Aldlandu (= zkomolenina známé Atlantis) r. 2193 př. Kr. až do počátků křesťanské éry.

Byl-li rukopis značně podezřelý již svým obsahem, usvědčovalo jej z padělku několik skutečností, z nichž některé uvedu. V první řadě jsou to zeměpisná jména, z nichž většina jsou nejapně archaisované názvy z moderního atlasu; tak např. Alpa=Alpy, Himmelläsa=Himalaje, Râde Sê=Rudé moře, Pang-ab=Pendžab, Sesene=Seina. Jako nepřátele svých předků, jimž říká Fryas, jmenuje východní národy Magjáry, Slávy a Tatary. Ale tato jména objevují se teprve ve středověku. Dále vypravuje kronika, že Odysseus vládl jonským ostrovům, a že odtud byly založeny Athény. To je, nehledíc k dětinskému obsahu, zlý lapsus.Pojmenování "jonské ostrovy" stvořil totiž teprve r. 1815 anglický diplomat, jenž na vídeňském kongresu chtěl tyto ostrovy získati pro Anglii. - Jiné choulostivé slovo je bärnstêne=jantar, jež se objevuje teprve od 13. století, dále hering, mêtal, pest ap. - Vedle toho naleznou se arci také starobylá slova, jež se v obvyklých slovnících starofríštiny buď nenajdou nebo jen obměnami, jako brothar=bratr, togathera=dcera, wralda=svět. Uznávají-li však dnešní znalci starofríštiny tato slova, jež nejsou ve slovnícívh, za možná, mohl je též jiný znalec utvořiti. Někdy měl padělatel štěstí; arci, ne právě často. Uraz např. utrpěl při chronologii. Zánik Aldlandu r. 2193 př. Kr. je jen ohlasem potopy světa, jak ji uváděly tehdejší holandské kalendáře: např. kalendář z r. 1850 má označení "od potopy světa 4043". Odčítáme-li od této číslice 1850, dostaneme rok 2193.

Ihned po vydání kroniky r. 1872 poznali holandští badatelé, že jde o falsifikát nejprimitivnějšího druhu. Již r. 1870 na shromáždění Friesch Genootschap vyslovil jeden z členů o předloženém opisu úsudek, vujadřujícípochybnosti, založené na exotičnosti obsahu a na výskytu výrazů, jež se zdají velmi mladého data. - První vydavatel kroniky a jejího holandského překladu, J. G. Ottema, který věřil v její pravost, soudil podle černého papíru, že má opis staršího díla z r. 1256 po Kristu. Znalci však později zjistili, že papír je moderní strojové výroby, ne starší 25 let, a že visel delší čas v komíně, aby uměle zestárl. Když se pak v Královské akademii v Amsterodamu měla utvořit komise, která by toto falsum všestanně prozkoumala, vyslovila se většina učenců rázně proti tomu: vždyť již tímto zájmem byli by se kompromitovali před celým světem! Podobně dokázal J. Beckering Vinckers ve spisech "De onechtheid van het Oera Linda Bok" (1876) a "Wie heeft het O.L.B. geschreven?" (1877), že kronika je psána nemožnou bezpříkladnou směsí jazykovou (pokažená stará fríština upravená slohově po novoholandsku, s malým dodatkem fríštiny nové) a že padělatelem je sám Cornelis over de Linden. Katalog jeho knihovny (celkem 112 svazků) nás poučuje o pramenech, z nichž svou kroniku sestavoval. V jeho pozůstalosti se dokonce našlo pokračování, ovšem na pěkném papíře. Nebyl to nikdo menší než proslulý germanista Wilhelm Braune, který, referuje r. 1876 v Literarisches Zentralblatt o Beckering-Vinckersových pracích, odbyl tuto pro vědu tak trapnou věc výrokem, že kronika je jedním z nejhloupějších a nejnemotornějších podvodů literárních, jež byly světu v novější době podány.

Cornelis se hájil prohlášením, že kroniku dostal r. 1848 jako dědictví po svém dědu a nabízel v r. 1876 svědky pro existenci díla mezi r. 1848-1850; svědectví však, nehledě k nespolehlivosti vzpomínek po tak dlouhé době, jsou velmi neprůkazná a dokazují pouze, že Cornelis kolem r. 1850 několika lidem o kronice vypravoval.

Nezůstaly-li pochybnosti o tom, že kronika je padělek, zůstala otázka, jaká je povaha a tendence díla; mluví k nám z něho stoupenec francouzské revoluce, liberál s protiklerikálním, ba protikřesťanským smýšlením, rasista, věřící v zázrak čisté krve.

Je pochopitelno, že lidé, kteří pro jeho rasismus a pohanství chtějí kroniku hájit, nemohou jí hájit celé. První krok v tomto směru učinil r. 1933 Herman Wirth, známý zastánce svérázu severské kultury. Vydal německý překlad kroniky, v němž tvrdí, že prošla různýma rukama, mezi jinými i neznámého humanisty. Tyto zásahy nepovolaných rektifikuje Wirth vynecháváním vět, volným překladem a textovými přesuny, o nichž se čtenář jeho spisu nedozví. Tím chce pět šestin textu pro historii zachránit. Není divu, že odborníci Wirthův pokus zamítli. Dne 4. května 1934 konala se o Ura-Linda-kronice večerní diskuse na berlínské universitě. Wirtha podporoval indolog a odborník pro vědu o náboženství, tedy lidé, kteří s minulostí Frísů mají jen slabý dotyk. Mluvčím odpůrců byl germanista Arthur Hübner, který na podkladě ryze věcných a jazykových argumentů poukázal na slabiny a nelogické kombinace Wirthova učení o pravosti kroniky. Své názory o této otázce, jež došly obecného souhlasu učeného světa, shrnul A. Hübner ve spisku "Herman Wirth und die Ura-Linda-Chronik". (V Berlíně 1934.)

Musí tu být cosi bolavého, když stoupenec Wirthovy rasové a krevní ideologie Albert Herman brzo po diskusi opravuje na názorech Wirthových, že originál kroniky prošel jen rukama jediného padělatela Cornelise. Kdežto Wirth hájil ještě pět šestin textu, hájí Herman už jen polovinu. - Nepochybuji, že další budou hájit méně a méně až na konec nezbude - nic!

Každý padělek stojí totiž trvale tváří v tvář neúprosnému nepříteli: plynoucímu času. Vrstevníkům může talentovaný padělatel vyhověti, ale jak dílo jeho stárne, ubývá mu líbivosti pro dorost. Rukopisy naše mohly vyhověti době romantiky. Dnes již romantiky nejsme, proto nevybaví poesie rukopisů dnes již onen silný dojem, jenž učinil rukopisy kdysi politicky významnými v době jejich tzv. objevení.

Ura-Linda-kronika je proti Rukopisům padělek primitivní. Proto můžeme na osudu jejím odhadnouti budoucí osud Rukopisů. Když se budou doklady podvrhu množit, svrhnou obhájci břímě tím, že prohlásí Hanku za přepracovatele skutečné staré památky. Opravdu úctyhodný starý pán, jenž vyrostl v době rukopisného nadšení, vůči mně ústně před asi 22 lety toto mínění zastával. Pak budou v Rukopisech zastánci jejich hledati "pramen". Ten se bude s léty víc a více smršťovati, až nezbude nic. Dr. Arnošt Dittrich.

Arnošt Dittrich (1878-1959) profesor astronomie

Ura-Linda-kronika (1)
Ura-Linda-kronika (2)

Věda a život
Měsíčník šířící poznání vědecké práce a jejích výsledků. Řídí PhDr. Vladimír Groh, prof. starověkých dějin na filosof. fakultě Masarykovy university. Vydává nakladatelství Fr. Borový v Praze II., Národní tř. 18.

Národní knihovna v Praze [sign. 54 E 20988]