Dokumenty rkp. sporu

JUC. Jana Pernerová
TŘI DŮKAZY O RKZ PRO KAŽDÉHO
zvláště pro bývalé idioty.
1938

Obsah:
Předmluva
Úvod
Důkaz proužkový
Berlínská modř
Kryptogram Hanka fecit
Závěr

P Ř E D M L U V A

Autorka tohoto spisu mi doufám promine, ale bylo to tak. S dosti značnou nedůvěrou jsem začal předčítati tuší psaný rukopis, který došel s průvodním dopisem na mou adresu. S nedůvěrou proto, neboť vím, jak dlouhého a pečlivého studia otázky rukopisové je potřeba k tomu, aby někdo mohl bez obavy před nařčením z věcné neznalosti vystoupiti na veřejnost, vždyť ani univ. prof. po několikaměsíční přípravě nedovede napsat proti Rukopisům nic, co by obstálo proti sebeshovívavější kritice. Příkladů toho máme dosti. Tolik na vysvětlení mého prvotního skeptického stanoviska.

Brzy po přečtení prvých odstavců jsem však seznal, že spisek tento si zaslouží plné pozornosti a že autorka má o RKZ-sporu a jeho historii znalosti vskutku záviděníhodné, což potvrzuje i bibliografie, uvedená na konci každé kapitoly. Zvláštní pozornosti zasluhuje též anonymní článek Masarykův o "kryptogramu V. Hanka fecit", který širší veřejnosti byl dosud neznám.

Knížka je psána jasně, srozumitelně a definitivně odstraňuje ony tři protirukopisové "důkazy", které tak hyzdí a tupí naši vědu před kritickými posuzovateli, a odkazuje je na místo, kam už dávno patřily.

A ještě bývá zvykem psáti v předmluvách o autoru knihy. Bohužel, tento úkol zde splnit nemohu, neboť to, co o osobě autorčině vím, mne opravňuje právě jen k subjektivním dohadům.

A nejsem odpůrcem RKZ, abych tyto dohady zde uváděl jako fakta.

Praha, 7. března 1938. LADISLAV MALINSKÝ.

Příteli Lad. Malinskému,
J.P. 22.2.1938.

Ú V O D

- Tři důkazy pro každého... Jsou to: "důkaz" proužkový, "důkaz" z berlínské modře, "důkaz" z kryptogramu.

Kdo je to "každý"? Podle Gebauera náležejí do tohoto pojmu:

1. Nejširší kruhy inteligence české, které Rukopisy poněkud zajímají, ale jež si s tím nevědí rady;

2. mnozí p. t. odborníci, kteří troufají si tvrditi, že Rukopisy nejsou padělkem;

3. aesthetikové, kteří mohou míti pojímání subjektivní;

4. filologové, kteří neznají dostatečně ani gramatiky staročeské, ani vývoje jazyka českého, neboť může býti spor mezi nimi a odborníky zkušenějšími;

5. kdo jest odborníkem co nejméně;

6. kdo má nejobyčejnější trochu rozumu a pochopí proto, že kolmý řez, učiněný stránkou popsanou, musí často protínati také litery (tak doslova!);

7. kdo má obyčejnou trochu srdnatosti k vyslovení pravdy, která se očitě jeví;

8. a trochu srdnatosti k zamítnutí šaškovitých výkladů, že zvláštnosti na proužcích vytčené mohly se státi náhodou, poněvadž výkladu z náhody kritika vážná nepřipouští. -

- Dnes je nám nepochopitelné, kterak se dali realisté tahat za nos, aby se vší důstojností tahali za nos celou veřejnost, studentstvo, vědátory habilitované i nehabilitované, - každého. Jak správná byla v r. 1886 diagnosa méněcennosti naší vědy, trvající neochvějně až k r. 1931, kdy prof. Mareš "Pravdou" provedl práci až dosud kriticky nedoceněnou, odhaliv s mravenčí pílí a pragmaticky ony prameny kalné vody, z nichž se naše věda napájí až podnes, aniž by našla odvahy k objektivnímu zpytování a upřímnému pokání; ona jest hotová a hotova; shnilé poměry, když ještě v r. 1938 Nejvyšší soud poučuje universitní profesory o mezích slušného nadávání, ochraně osobní cti a linguistice, takže lze dnes beztrestně tvrditi, že podvrh RKZ také nactiutrhačstvím se dokazuje. Ale jakýsi pokrok tu přece jest.

- Dnes už nechápe nikdo pamětníky let devadesátých, že t. zv. důkaz proužkový byl skutečně důkazem pro každého, zvláště ony, jimž kaučukové nauky filologie byly nedostupny; tím spíše fakt berlínské modře, novodobého barviva, když se nevědělo, kdy vlastně V. Hanka (byl majitelem RK) barvou tou "mazal"; a počátkem století dvacátého, "osvíceného", ba vyvrcholením, - také pro každého, - byl nález "podpisu" V. Hanky v RZ; to musilo přece přesvědčiti každého. Důkazům pro každého může každý rozumět, každý může do nich mluvit, každý je také může kritisovat. Odborník, laik, analfabet.

- Vynálezce "důkazu" proužkového zůstal neznám; ("na nějž upozorněn Gebauer a jejž potom sestavili s Masarykem 1886", referuje Flajšhans); snad to byla některá panička, která měla ten nápad při trhání širtinku, snad některý nedovtipný šprýmař, ale Gebauer důkaz ten ozdobil slovy vědeckými i mravně rozhorlenými, náleží tedy Gebauerovi. Vynálezce důkazu berlínskou modří také není znám, ale Gebauer jej pojal do Poučení 1889 za svůj, je tedy Gebauerův; "Kryptogram" Hanka fecit objevil se v Listech Filologických 1899 s podpisem ředitele Dolanského, otištěn byl za redakce Gebauerovy. Za všechny tři odpovídá Gebauer, ani třicet let po smrti jeho nedopřávají mu pokoje. A ani jediný z nich není filologický; všechny jsou mystifikace a vědecký humbuk; na všechny doplatil Gebauer Historickým slovníkem a rozvráceným duševním životem. "Gramatika staročeská pomůže nám nejvíce". Což, - program byl krásný.

- Ošemetná věc, že zůstává, co bylo napsáno. Nasazuj si baret jakýkoliv, slov vyšlých ani čtverospřežím nezatáhneš. Souditi možno. Tři důkazy pro každého mají dnes v sobě tolik bezděčné, ba přímo vědecké komiky, že volají po objektivním vylíčení. Důkaz proužkový označen za důkaz pro každého, k čemuž připojen dodatek "i pro idioty", a "zvláště pro idioty", či také "opravdu platný jen pro idioty", podle Flajšhansa "důkaz pro analfabety"; my máme dnes, jako obvykle při neštěstích, serii tří takových důkazů, na nichž se každý o vlastní duchaplnosti přesvědčiti může, nebo aspoň pochopiti onen středověký duch, z něhož se naše věda nijak vymaniti nemůže; pro obhájce pravosti je zajímavo, že z těch tří případů nepravosti tři důkazy pravosti vyplynou, a to také pro každého. Nebo z důkazu proužkového plyne, že existoval RK celý, vždyť i víme, i kdy ještě; z důkazu berlínské modře plyne rehabilitace "notorického" falsátora, neboť vyloží se tak všechny klepy o Dundrovi; Hanka fecit vedlo k objevům neslýchaných důkazů starobylosti, vskutku pro každého, jak se vbrzku uvidí, atd.

- Ošemetnější je, že toho bylo napsáno už mnoho, příliš mnoho; a tu čtenář jednak sbaluje pěsti vztekem, jednak svíjí se bouřlivým smíchem nad lidskou zpitomeností; ba každý z těch "důkazů" je hoden obšírné dissertace, obšírnější práce habilitační, nejobšírnějšího, ba až do privátního života sahajícího a podrobného líčení, jak se říká, románu, - a na to není místa. Užasla jsem nad materiálem, sebraným jen z publikací nejzávažnějších a obecně přístupných; nedivme se, že nezbylo místa na věci vážné, když se potisklo i potiskuje tolik líčením a "konstatováním" nesmyslů, které nám jistě závidí celý svět, jejž jsme tak snadno a rázem předstihli v r. 1886! Ze vší té materie možno ponechat jen nejpodstatnější, nejvýš lze glosovat. A při tom srovnávání hlásí se jedno poznání:

Nutno už jednou říci naplno, že vůbec nikde, nikdy a od nikoho nebyl podán důkaz podvrhu; na vyzvání, zcela upřímně míněné, aby byl takový důkaz už jednou podán, odpovídá se tupením obhájců, jako by ti za to mohli; a tím se těžko "pro každého" důkaz podává; laciná to věda, která se vyvléká ze smyčky důkazů pro každého, když po vyvrácení důkazu prohlásí svůj důkaz pro každého za nicotný, ba poukazuje, já nic, já muzikant, na "spousty" důkazů, které už asi nejsou pro každého, ale jen pro ocelové nervy. Neboť ta "spousta" redukuje se na několik typů důkazových a ty všecnny jsou - nedůkazné. Věda laciná, věda ubohá, pod kterou není hříchem vhoditi petardu konfrontace.

Komu není rady, tomu není pomoci. A tak spisek náš má cíl jiný, celonárodní; je určen těm, kteří míti mají nebo vskutku mají vliv na veřejný tisk, - nesporný to barometr soudobé kultury pro každého, - a z těch pak nejvíce oněm, kteří veřejnými projevy zhodnocují "podvrhy" jako vrcholný národní heroismus.

DŮKAZ PROUŽKOVÝ podán byl Gebauerem v Poučení z r. 1888, str. 5-12 tím, že písař RK psal na proužcích již předem oříznutých, psal po jich oříznutí, což by byl středověký písař neučinil. Důkazy toho důkazu jsou dva:

1. Písař RK psal na proužcích řádky kusé; řádky jsou kusé, to je důkaz z řezu; řádky jsou necelé, totiž od řezu jsou poměrně velké mezery; jsou tu řady hlásek v češtině nikdy nebývalé a nemožné.

(Důkaz z řezu.) Gebauer uvádí řezy na straně 1., 2., 4. a doprovází reprodukcemi. Písař k řezu dopisoval, od řezu začínal literou celou. Rozříznutím rozumí Gebauer rozřezávání liter, t. j. trup liter, nikoli snad jen jejich výběžky (sic!) postranní. Na str. 1. našel Gebauer 3 rozříznuté litery; na str. 2. liter 5-6, J. Grégr hned nato 19, ale i to je dle Gebauera málo; na str. 4. našel Gebauer rozříznutých liter 5-6, J. Grégr hned nato 22, ale i to je dle Gebauera málo.

I. B. Mašek měl s počítáním velké trampoty. Dnes jsme na tom dobře. V r. 1886 myslil Gebauer, že k prozkumu postačí želatina fotografie a obyčejná lupa; dnes si může každý za pár korun opatřiti lupu, třebas 20x zvětšující (ne mikroskop) a přesvědčiti se na fotografiích Vojtěchových sám a pozná rozdíl dneška od ubohých fotozinkografických a fotoxylografických (!!!) reprodukcí Gebauerových, jež v r. 1886 presentovány jako div světa. Tedy, toto může učiniti každý a každý vidí, že důkaz z řezu je nepovedený. Filologův důkaz technologický ztroskotává o techniku, když ani nemluvíme o mikrofotografii. Důkaz se přežil.

(Velké mezery.) Na str. 1. řádka 2., otstu; je tu dle Geb. příliš velká mezera za slovem. Mezera tato na fotografii Vojtěchově, i při zvětšení, je zcela normální, není-li podnormální. Každý vidí. Na str. 1. řádka 17., hl; příliš prý velká mezera za slovem; správně, poněvadž tu mikroskopicky prokázáno, že pergamen serván i s písmenou. Na str. 2. řádek 19., ni den boio; příliš velká prý mezera před ni; správně, poněvadž tu mikroskopicky prokázáno, že pergamen serván i s písmenou. Také tento důkaz se přežil.

(Nebývalé a nemožné.) Na str. 2. řádek 20.: liuhem (linhem) poda. (Vide též Athenaeum V., 308.). Slovo nebývalé, nemožné, falsátorsky bezradné. V r. 1897 V. Flajšhans v Podrobném seznamu slov, str. 38.-39. uvádí čtení: liuhem, - l juhem (Zákrejs, Osvěta, 1896, str. 199.) linhem (Mašek, Č.Č.M., 1893), linhen (Flajšhans), -li uhne (Seykora, Na obranu, 1893).

Při zvětšení lupou na fotografii Vojtěchově čte každý jasně juhem; juh = jih = jižní vítr, atp., Juhoslavie. Tak též N. Někrasov, A. J. Vrťátko, Jan Gebauer. Slovo možné a dnešní. Důkaz se narodil už mrtvý.

2. Písař RK psal na proužcích řádky smyslem nesouvislé.

I. B. Mašek dal si velkou práci s vyvracením tohoto nehorázného tvrzení. Ale už r. 1888 ukázal J. Grégr na souvislost s Oldřichem a v r. 1930 vyvrátil toto tvrzení ze vzduchu vzaté, Flajšhans v Přepisu RK, str. 3.-6. I vidí každý, že žádný nesmí brát Gebauerovo tvrzení za bernou minci.

Takto vypadá dnes "důkaz" proužkový.

K němu přidal Masaryk (Athenaeum, V., str. 255.-256.), že linky v řádcích nejsou na proužcích rovnoběžné a linkováno tedy jen na proužku, ne na celé straně. Pozorování toto svědčí o velké bystrosti pozorovatele, ale i o mazanosti falsátora, neboť na celých stránkách není právě linkování rovnoběžné; proč, ukázal Bělohoubek. Je tedy tento důkaz "linkový" bezpečný důkaz pravosti, neboť falsátor, kdyby býval měl jenom proužky, nemohl naopak jinak linkovat než rovnoběžně. Tím se historie uzavírá.

* * *

Důkaz proužkový, kterým začíná nová epocha české vědy, v r. 1886 odsoudil nejlapidárněji prof. Mareš, v "Klamnosti", str. 32.:

"A tak důkaz pro každého: písař psal řádky smyslem nesouvislé úmyslně, úmysl jeho byl klamný, písař byl klamař, není důkazem pro nikoho.

Pravda jest jen tolik, že tento důkaz je skutečně "nevývratný", neboť není v něm žádného pevného bodu." Tak v roce 1928.

Psychologicky znamená velkou úlevu, že všichni idioti a analfabeti celého světa si oddechli.

Ale, nic naplat. Dne 15. ledna 1938 napsal pan ThDr. a RNDr. František Schacherl, docent anorganické chemie na přírodovědecké fakultě Masarykovy university:

"Podle mínění Vojtěchova obezřelý falsátor byl by psal ke krajům a ty by pak odstřihl. V tomto případě by ani mikroskopicky nebylo lze dokázati falsum. Proto, i kdyby se opravdu podařilo proužkový důkaz zcela vyvrátiti, znamená to jen, že písmo bylo psáno na celém listu a tento teprve dodatečně uříznut. Jinými slovy, falsátor byl obezřelý."

Falsátor byl tak obezřelý, aby zůstal falsátorem, že tedy napsal celé listy a v návalu zhýralosti je teprve odstřihl; čili jinak: Schacherl odstřihl důkaz proužkový, a vyvrátil tak proužkový důkaz, který kotví v jistotě, že falsátor psal - na proužcích. A trvá tedy důkaz proužkový - dále.

Tak to dopadá, když s důkazem pro každého zachází docent anorganické chemie, který korunuje svůj výzkum problémem:

"Naskýtá se otázka, proč falsátor uřízl část listu 1. a 2.? Aby budil dojem starobylosti? Či snad bylo na užitém pergamenu již před tím něco napsáno, co se falsátoru nehodilo?" Podivuhodnými otázkami končí Gebauerův nevývratný důkaz pro idioty po padesáti letech.

Proužky nejsou proužky, byly to celé listy, pročež je nesprávné, mluviti o proužcích; máme před sebou proužky odříznuté, ale přece neodříznuté, neboť jsou to zbytky, uřezané z Hankových metafysických celých listů, které nikdo neviděl, a uřezal to Hanka, ne tedy kostelníci, čehož jsou v museu dvorském očité doklady. Ty ovšem také asi uřezal V. Hanka, jako krycí falsum.

A tak z důkazu "pro každého" stal se metafysický důkaz pro nikoho, který bude snad ve školních učebnicích lépe vylíčen než se mně, hloupé ženské, na metafysiku nezvyklé, zde podařilo. Neboť, psáti pro idioty v r. 1938 je rozhodně nesnadnější, než tomu bylo před padesáti lety.

* * *

(Bibliografie.) 1817. Dopis V. Hanky Dobrovskému, ČČM, 1870; 1886. J. Gebauer: Athenaeum III., 394; 1887. J. Geb.: Archiv für slav. Phil. 162-165; J. Geb.: Athenaeum IV., 162-3; týž: Athen. IV., 211-3; T. G. Masaryk: Athen. IV., 204; týž str. 233; týž str. 240; Zpráva o chemickém a drobnohl. ohledání některých ruk. mus. ČČM, 297-435; A. Bělohoubek: Osvěta, 383; Dr. Joh. Knieschek: Der Streit um RKZ, 52; 1888. J. Geb.: Poučení, 8-12; týž: Athen. V.: 238-240, příl. k č. 6. a 8.; T. G. Masaryk: Athenaeum V., 255-256 (důkaz linkový); Dr. J. Grégr: Páně J. Geb. důkazy, Národní listy; 1889. Zpráva kommissí musejní v příčině RKZ, 320, 479; I. B. Mašek: O čem svědčí proužky RK? ČČM, 182-263 (k tomu Geb. v Ath.: Mašek je pojat stranickým záštím a závistí); Anonym: Die Königin. u. Grünb. H. u. das bohm. Museum, Bohemia, č. 122., 135., 140.; 1893. I. B. Mašek: Příspěvky k obraně RK, 225-235; J. Geb.: Dva důvody pro odsouzení RK, 409-412, 417; 1896. Fr. Zákrejs: O slově v češtině nemožném, Osvěta, 196; týž: Vítězný RK, Osvěta, 711 (důkaz pro každého, pro idioty, jen pro idioty); V. Flajšhans: Boj o Rukopisy, II (k němu nehledím); J. Gebauer: O nové obraně, 103; 1899. J. Geb.: Athenaeum VI., 210., 21O; 1919. Dr. Václav Hrubý: RK, 51; 1927. Fr. Mareš: Vědecké methody realismu, 20; 1928. Dr. A. Kraus: Vědecké methody, 24; Fr. Mareš: Klamnost důkazů, 31; 1929. Fr. Mareš: Boj proti rukopisům; 1930. Dr. V. Vojtěch: RKZ, dokument. fotografie, 10; V. Flajšhans: Přepis, 3; 1931. Fr. Mareš: Pravda, 53-5; 1933. Jan Vrzalík: Poučení, str. 273-276; 1934. Gr. (Grund) RK. Ottův Slovn. nauč N. D. 817; 1935. Fr. Mareš, Poslední vzdory, 23-4; 1936. F. M. Bartoš: Rukopisy, 46 (vyplnil ještě na okraji dva proužky); Karlík-Seykora: RKZ, 8, 37, 38, 66 (Friedrich ještě v r. 1927); Rozhlas, č. 13.: Diskuse o Rukopisech; Andrlík-Vrzalík: Stručné poučení, I. vyd. 29-30, II. vyd. 1937, ibid.; 1937. Fr. Mareš: Strach z pravdy, 20, 21, 23, 47, 73; Lad. Malinský: Sloupy oficielní pověry, 16, 22; Andrlík, Mareš, Matoušek, Třeska: Proti sofismatům, 15, 16; ; 1938. Dr. F. Schacherl: "Rukopisy" po stránce chemické, Věda a život IV., 5, str. 195-6.

BERLÍNSKÁ MODŘ. Důkaz z podvrhu RK podán byl J. Gebauerem r. 1888 v Poučení, str. 13 a 14, takto:

a) Iniciálka N jest modrá a barvivo jest berlínská modř, vynalezená teprve r. 1704; tím podán důkaz manipulace novověké,

b) jest dobromyslná, ale nekritická výmluva (omluva), že to maloval Hanka "z manie nebo nerozumu",

c) pozlátko podle samého p. Šafaříka nalepeno jest sem později, když litera N již modře pomalována byla, modř tu byla dříve a pak teprve přišlo i pozlátko, a proto nemůže tu pozlátko býti z doby starší, nežli jak je stará tato modř, t. j. nemůže to vůbec býti z doby staré.

Dlouhých výkladů o tomto důkazu, který sám v sobě důkazem není, zbavuje nás nález z r. 1937, - (podobných nálezů, dosud nepublikovaných, je více), - že v Museu jest věrné facsimile RK, omalované podle originálu, z r. 1835, v němž iniciálka N zobrazena se stopami barvy červené a zelené, tedy před omalováním. V podobném facsimile z r. 1841 jest už iniciálka N - modrá.

Tím prokázána jest ona manipulace novověká (po r. 1704), nejméně 18 let po nálezu; dobromyslná výmluva ukázala se ne výmluvou, ani omluvou, ale faktem; na okolnostech ad c) uváděných nezáleží, další průzkum je zbytečný. (Podle Bělohoubka tam modře není.)

Celek pak je odhalením clony nad nedoloženými tvrzeními (klepy), že V. Hanka byl "notorický" falsátor, do jehož družiny náležel také kustos Dundr. V. Hanka je nyní "usvědčován", že na klepy nereagoval, pouštěl je mimo sebe, byly pod jeho, důstojenství.

Z toho mravní naučení pro obhájce: nemlčeti a vše řádně a hned objasniti.

Bibliografie ukazuje vývoj té námitky; končí v r. 1938 v lednu, v článku doc. Fr. Schacherla, který o hořejším nálezu nic nevěděl, tím, že Sch. ujišťuje, že J. Květ r. 1933 v Českém bibliofilu upozorňuje na sourodnost berlínské modře se vznikem celé kresby. Podle toho klásti jest napsání RK do let 1835-1841.

* * *

(Bibliografie.) 1887. J. Geb.: Athenaeum IV. (nejen malování, ale také zlacení je manipulace novověká, o Šafaříkovi); Zpráva o chem. a drobnohl. ohledání, etc., str. 91-94 (po roce 1724), str. 122 (původně červená, později zelená, pak modrá), str. 124 (polemika s Bohemií a Athenaeem); 24. února (pozor na datum!) Justinus {= Dr. Arnošt Kraus) Alttschechisches "Berliner Blau", Bohemia. (Součást zvláštní monografie o Krausovi jako odpůrci RKZ); 1888. Jan Gebauer: Poučení, 13 a 14; 1889. Zpráva kommisí etc., str. 319 (419); 1906. Přehled (rubrika Věda), (prof. Bělohoubek pod tímto prastarým pozlátkem našel berlínskou modř); 1927. Fr. Mareš: Vědecké methody, str. 21, 22, 27, 39, 46, 55; 1928. Dr. Arnošt Kraus: Vědecké methody. str. 35, 63; Fr. Mareš: Klamnost důkazů, str. 3, 7, 32, 101 (důvod ten byl tedy puštěn), 102, 109; 1928. Fr. Mareš: Boj proti rukopisům, str. 16, 30, 31, (oba jsou tedy puštěny), 33, 34, 36, 61; 1931. Fr. Mareš: Pravda o R., str. 112, 180,255,270,295; 1933. Fr. Mareš: Marnost bojů, str. 143, 145, 229 (vide: hanba!); 1933. Jan Vrzalík: Poučení, 222-4; 1934. Gr. (Grund) RK, Ottův slov. N. D. N. 817; 1935. Fr. Mareš: Poslední vzdory, 16, 46, 47; 1936. Karlík-Seykora: RKZ, str. 8, 32, 132; Andrlík-Vrzalík: Stručné poučení, I. vyd. 26-27, II. vyd. 1937, str. 25-26; 1936. F. M. Bartoš: Rukopisy, 115 (sotva však právem); 1937. Fr. Mareš: Strach z pravdy, str. 17, 20, 73; Andrlík, Mareš, Matoušek, Třeska: Proti sofismatům, str. 20, 79; Lad. Malinský: Sloupy oficielní pověry, str. 19, 27; 1938. Dr. Fr. Schacherl: "Rukopisy" po stránce chemické. Věda a život. IV., 5, str. 187-189; Fr. Mareš: Konec vědeckého bigotství, Národní republika, XVII., 4; JUC Jana Pernerová: Kde zůstal pan univ. prof. v. v. Dr. Arnošt Kraus? Ibidem.

KRYPTOGRAM HANKA FECIT. Případ tento nejdrastičtěji vylíčil Žunkovič r. 1911, tedy před 27 lety:

"Ale vrcholem všech poblouzení, do kterých upadla literární nemravnost, hledajíc "důkazy" padělanosti RKZého, jest objev řed. L. Dolanského, že v RZém na str. 4. zdola 3. řádka, jest kryptogram: "V. Hanka fecit" (V. Hanka sepsal). - Ačkoliv tento "důkaz" činí spíše dojem, že Dolanský chtěl jím prof. Gebauera napáliti, přece odpůrci jej pokládali za vážnou věc a uváděli jej s důvěrou již po 12 let jakožto "nezvratný důkaz" padělanosti RZého..

V RZém je totiž na 4. stránce na konci 3. řádku zdola nečitelné místo. Dal jsem toto místo dne 20. května (1911) v budově Č. musea před komisí fotografovati achromatickými plotnami, abych tak zjistil, není-li RZ přece jen palimpsest. Avšak reprodukcí získal jsem týž obraz jako Vrťátko a Zákrejs."

"Jak však čtenář z obr. II. a) vidí, jest výklad tohoto místa, které nyní daleko lépe vyniká, nežli v dřívějších reprodukcích, ve smyslu "V. Hanka fecit" naprosto vyloučen, a to tím spíše, že místo i s ligaturami nevystačí na 11 písmen. Jak tedy přišel prof. Dolanský k tomuto podivnému výsledku? - Prof., později ředitel Dolanský neobjevil kryptogram v originále, jenž je na tomto místě také červeně silně omalován, nýbrž na snímku tohoto místa, jejž dali Palacký a Šafařík svého času pro své dílo zhotoviti."

"Ono nejasné místo vytečkoval lithograf, - fotografie nebyla tehdy ještě známa, - dle svého vkusu a podle tahu jednotlivých písmen (?, náš otazník) a vytvořil tak podobu písma."

"V této nové úpravě textu nalezl Dolanský ono velké tajemství a vykládá to takto: (stručněji): V je obrácené, H je pravidelné, A obráceno, N tvoří polovici K; obrátíme list a čteme A. Obrátíme list. F jest horní část obráceného A, E, C, I vyčísti jest ze spleti písmen, T je poslední písmeno."

"V originále však takového kryptogramu přes nejpilnější hledání a ohledávání a skládání písmen není možno ani viděti, ani sestaviti, o čemž se může čtenář přesvědčiti z obrazu II. a). Kryptogram "V. Hanka fecit" jest buď plod přebujné fantasie Dolanského anebo halucinace jeho, způsobená přílišnou snahou učiniti stůj co stůj nějaký "sensační objev". Proč Dolanský nevzal za podklad svého "badání" originál nebo fotografický snímek?"

"Že se o takové vědecké kejklířství za daných okolností někdo pokusil, tomu se nebylo lze vyhnouti; že se při divoké honbě za novými důkazy o padělání připadlo na nejbláznivější myšlenky, je pochopitelno; že se však něco tak nesmyslného také klidně uveřejnilo ve "Filologických listech", (1899, str. 460), tedy nikoliv v humoristickém časopise, nýbrž v časopise rázu úplně vědeckého, to teprve pochopíme, uvědomíme-li si, že duší tohoto časopisu byl prof. Gebauer."

V prvé řadě k tomuto odstavci připomínáme, že jako odpovědní (patrně za vědu) redaktoři Listů filologických uvedeni jsou: Jan Gebauer, Fr. Groh, Jos. Král, Fr. Pastrnek. Jar. Vlček, rukou společnou a nerozdílnou. Co ti věci říkali potom, není nám známo. Při článku Dolanského žádná výhrada redakční není.

Ve druhé řadě třeba připomenouti, že Žunkovič upadl do stejného bludu, který vytýkal Dolanskému; v r. 1912 četl toto "Hanka fecit" jako slova "u něj stě", a to podle své fotografie (achrom. desky); teprve Vojtěch učinil všem těm a takovým bludům definitivní konec profotografováním "Hanka fecit" všemi tehdy možnými způsoby. Také Horákovým "miniaturkám".

Ve třetí řadě nás zajímá, co si myslil Dolanský, odkud čerpal svůj "důkaz". A to nám může říci jen Dolanský sám, který praví:

Str. 460. "až po vydání spisu Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache (1840), který nás dnes zvláště zajímá a z něhož přiloženou reprodukci čtvrté strany RZ jsme vyňali",

str. 460. "Dobrovský... a když ještě r. 1818 originál shlédl",

str. 462. "Älteste Denkmäler obsahují... výklad o tom, jak vzniklo přiložené facsimile" (bylo zhotoveno již r. 1835 od lithografa Henniga v Praze dle originálu),

str. 465. "Všeliká, v originále červeně illuminovaná místa etc. jsou ve facsimile pouze tečkovaným obrysem naznačena. Tomuto snímku, vlastně jeho malé, pramalé části, věnujme trochu pozornosti. Na straně IV., kterou tu ve věrné reprodukci přikládáme, pozorujeme ve třetím řádku zdola zvláštní úkaz," (t. j. ono Hanka fecit),

str. 465. "Ovšem, naše zkoumání dálo se na reprodukci snímku, který proveden byl lithograficky a Palacký sám, ač snímek chválí, podotýká, že lithograf dle zvyku všech písařů naší doby, do obloučkového písma cosi lomeného, fraktuře podobného vnášel, čehož v originálu nebylo",

str. 466. "Srovnejme tedy skrývačku, kterou jsme ve snímku našli s originálem v Museu chovaným. Shledáme na první pohled, že snímek jest velice věrný, a že zdánlivě bezvýznamná čmáranina skládá se z opravdových písmen." "Zcela patrně čte se především v" atd. "Slovo fecit jest v originálu srozumitelnější nežli v reprodukci",

str. 467. "v tomto rukopise (RZ) vyskytují se slova V. Hanka fecit. Vyplňují celou třetinu řádku, ačkoliv jinde dopisuje se řádek až na konec",

str. 468. "Přípisek ten jest ve spise Die ältesten Denkmäler z r. 1840 na věčné časy u věrném snímku zachován potomstvu." -

Předpokládejme, že Dolanský si uvědomoval aspoň to nejprimitivnější u každého badatele či objevitele, že totiž jeho vývody budou kontrolovány, že tedy bude míti onen kritik před sebou dvě snadno opatřitelné věci: snímek z Palackého a originál RZ, nebo některou fotografii. Dnes na př. barevnou Vojtěchovu. Proto také Dolanský označení "věrný" na str. 466 omezil, vytknuv rozdíly mezi oním "věrným" snímkem a originálem RZ; z nich pak rozhodující jest:

str. 466. "Hořejší vlnitý tah jest nad písmenou t zcela těsně, ale poněkud kolměji proveden a souvisí s vlnitou čarou ornamentální, kterou přípisek se končí."

Věc je tedy jasná; méně kolmý tah nad (udánlivou) písmenou t jest dle fotografie Vojtěchovy ve skutečném pravém nepodvrženém prvopise, originále RZ, kdežto v Älteste Denkmäler je vlnitá čára ornamentální surovým rámečkem, od kreslíře litografa nakresleným, zničena k nepoznání.

Podle toho viděl Dolanský skutečný originál RZ; on nebyl podvodník (viz např. svědectví vrstevníka v Lechu, 13. VI. 27), nebyl šprýmař, nebyl šplhavec, Hanka fecit lze však snadno vysvětliti psychopathologicky, podle zjevů, jež doprovázely "objev" Dolanského a odhalení Žunkovičovo.

Je to nejen apriornost (Fr. Mareš: Vědecké methody), jako náhrada (bludné) intuice, ale apriorní a subjektivní autoritativismus, který prostě usoudil, že litograf reprodukoval originál prvopisu RZ dosti dokonale, že nepřístupný originál (dnes arciť máme Vojtěchovy fotografie) může být ve veřejnosti nahrazen litografií.

U odpůrců RKZ je to zjev hromadný.

Tak prof. Dr. Arnošt Kraus napsal v roce 1912:

"Hezký pohled do vnitřní historie Rukopisů, o které tak málo tušíme, poskytl pěkný objev Dolanského, že jistý červeně kreslený ornament (sic!) RZ lze čísti "Hanka fecit"... Tak by byl patrně chtěl písař Linda podržet zbraň proti soudruhu (sic!) Hankovi... Ale, co vydalo čtení těchto nově objevených písmen (sic!)? Na kritickém místě stálo - lump; "Hanka fecit" se stalo "Lump Hanka fecit"".

Takovéto plody přinesla fotografie Žunkovičova. Přirozeně, ani zde nešlo o humoristický list, když úroveň humoru v té době byla příslovečně nízká. Málo tušení, pěkný objev, jistý ornament, lze čísti, patrně chtěl... Ale to neznáte realisty!

Týž autor ve Vědeckých methodách, str. 43, v r. 1928 napsal:

"Hanka fecit" žádný realista nepokládal za "důkaz" nepravosti, nanejvýše za pomůcku při hledání básníka a písaře (bludnou ovšem).

Odkazujeme na svou bibliografii, byť i neúplnou, ale... žádný realista?

V r. 1936 vydali F. a M. Laichtrovi Bibliografii Masarykových prací v předválečné Naší Době, kde na str. 19 uveden jako článek Masarykův (nepodepsaný ovšem) v Naší Době, VII., 1900, 4. 318:

V. Hanka se přiznal k spolufalšování RZého.

Článek zní takto:

"Už ho tedy mají, totiž spolufalšovatele rukopisů. Obhájcové posud se schovávali za otázku, kdo prý rukopisy mohl udělat? Teď to tedy již vědí: 62. řádka rukopisu Zelenohorského je nedopsána a místo nevypsané textem je počmáráno pletivem rozmanitých, červenou barvou dělaných čar. Na čáry ty podíval se pozorněji prof. Ladislav Dolanský (Filolog. listy 1899, seš. 6.) a postřehl, že jsou to písmena, jedno přímo, druhé převráceně postavené. Většina písmen je docela zřejmá a jdou po sobě takto: VHANKAFECIT = V. Hanka fecit = V. Hanka udělal. Jak se umělci podpisují na svá díla, tak "umělec" Hanka podepsal se na dílo své. Byl příliš ješitný a kritikou Dobrovského a j. pohněvaný, aby se takto nevymstil a světu neukázal, jaký je chlapík, když muže jako Palackého dovedl oklamat. Že se Hanka nevepsal na rukopis starý, patrno z toho, že jeho podpis, jak dokázala chemická zkouška Cordova (dobrozdání dne 2. ledna 1840), je stejného původu, jako ostatní litery černé. Podle této zkoušky jsou červené litery rumělkové tak staré jako inkoust; červeň rumělková byla prý v XII. stol. obnovena suříkem a na konci rukopisu takové obnovení suříkem učiněno ještě v stoletích pozdějších. To Cordovo století XII. a dřívější je ovšem století XIX. a Hanka tedy falsátorem; větším dílem spolufalšovatelem, že totiž text psal a maloval, kdežto básně složil asi Linda."

Z úcty k pisateli nepřičiňujeme tu žádných poznámek; snad chtěl říci p. prof. Dr. Arnošt Kraus, že se nepočítá k realistům, či snad není počítán? Dnes opravdu už sotva...

A zase uplynulo 8 let, nežli Miloš Weingart prohlásil před posluchači čsl. rozhlasu p. prof. Vikt. Vojtěchovi tónem buršikósním:

"Tedy rozumí se, že tento domnělý kryptogram "Hanka fecit" skutečně padl po vašem rozboru." Nikoliv tedy 1911, ale až 1930, ba před tímto datem, jak dosvědčí vědcové, kteří to "Hanka fecit" v r. 1927 přece jenom hledali. A nerozumí se nic, poněvadž na slova prof. Weingarta každý nedá.

A zajímavější než to, co se takto stalo, je to, co se nestalo, ale stane. Totiž objasnění jednoho průvodního zjevu toho "Hanka fecit". Nejpodrobněji referuje o tom Lech, 25. IV. 27, pravě:

"případ jistého rukopisu knihovny Strahovské, kde najednou ocitlo se v jedné iniciálce, která byla knihovníku na štěstí dobře známa, "V. Hanka" a to druhý den nato, kdy rukopisná památka byla vrácena jedním známým realistickým vědátorem a takto odpůrcem RZ."

Z případu detektivního, pěkného pohledu, je tu případ kriminální, na němž tedy mohou se uplatniti methody výzkumné fotografie, které, - podle všeho, - nepostačí pro RKZ.

Nás by zajímala soudní obhajoba toho pachatele; je to na ruby "Hanka fecit"; máme pachatele, ale nechytli jsme ho za ruku. Že nechytneme?

Nuže? Boj za podvržené RKZ je přece předem a hlavně otázka mravní.

* * *

(Bibliografie.) 1899. Ladislav Dolanský: Hanka fecit, Listy filologické, str. 460-8; 1900. (Bez podpisu.) "V. Hanka se přiznal" etc., Naše doba VII., 4, 318; 1906. Přehled. (Snad nebude pochybnosti, byla-li vědecká pravda bojem o rukopisy dokázaná jasně, zejména dnes, kdy máme "Hanka fecit"); 1911. J. Hanuš: RKZ, {str. 54, "zvláště pověstný kryptogram v RZ, jímž veřejně přiznal nový původ RKZ"; str. 80, "sensační objev Dolanského, jenž v RZ našel"); M. Žunkovič: RZK, str. 103-5; Č. slovo, 28. XII., Hanuš ("setrval na Hanka fecit, že byl v RZ již za dob Palackého, jemuž byl nápadný, a že pánové buď Rukopisu neviděli nebo vědomě klamou veřejnost"); 1912. M. Žunkovič: RZ, P.p.V., K., str. 1O; 1918. Dr. P. Kisch: Der Kampf um die KH, str. 25; 1922. J. a Arne Novák: Přehledné dějiny, 145; 1927. Dr. V. Vojtěch: Dokumentární fotografie, Knihomol, 2-3, str. 29; Fr. Mareš: Vědecké methody realismu, str. 20, 27, 29, 39 (odhalení klamu), 41, 42, 43, 44-5, 46, 48, 50, 53; -1-: O novém tažení. Lech. 28. III.; prof. Horák: Miniaturky v RZ. Lech, č. 35 a násl.; 1928. Dr. A. Kraus: Vědecké methody, 35, 63; Fr. Mareš: Klamnost důkazů, str. 3, 7, 90, 101, 102 (výborný znalec starého písma prof. Friedrich, neuznává tento výklad mazanice (sic!) v RZ za správný a není sám), 103, 104, 109, 113, 119; 1929. Fr. Mareš: Boj proti rukopisům, str. 16, 17, 30, 31 (oba jsou tedy puštěny), 37, 38, 39, 40, 41, 42, 61; 1930. Dr. V. Vojtěch: RKZ. Dokumentární fotografie, str. 13. (Tab. 30, 31-34); 1931. Fr. Mareš: Pravda o R, str. 271, 273, 290; F. Kolda: Rukopisy a věda, str. 78-79; 1933. Jan Vrzalík: Poučení, str. 270-273; 1934. Gr. (Grund). RK. Ottův Sl. nauč. N. D., str. 817 (zdání Dolanského, že "Hanka fecit" jest v RK); 1935. Fr. Mareš: Poslední vzdory, str. 10, 23, 24, 35; Třeska-Matoušek: RZ, str. 10 a 11; 1936. F. M. Bartoš: Rukopisy, str. 109 (důvod, ač je věru již nadbytečný a nabyl velkého rozšíření jen pro svou zřetelnost); Andrlík-Vrzalík: Stručné poučení, I. vyd., 30-31, ibidem II. vyd. 1937; Rozhlas č. 13., Diskuse o Rukopisech, str. 6; Karlík-Seykora: RKZ, str. 8, 31, (Dolanský si totiž prohlédl prvopis RZ až po svém domnělém "objevu"); 1937. Andrlík, Mareš, Matoušek, Třeska: Proti sofismatům, str. 13, 15, 16; 58 (neuvědomil si, praví "tk", že onen kryptogram naprosto nerozhoduje), 59, 79; Lad. Malinský: Sloupy oficielní pověry, str. 6, 16, 17, 19, 20, 23, 24 (V. Hanka, J. Linda fecerunt), 27; Fr. Mareš: Strach z pravdy, str. 9, 20, 21, 23, 46-47, 73, 75; (28. a 30. XI.) Alex. Brückner: Dzieje misternego falszerstwa, "Czas" (který považuji za žert, nedokazující nic); 1938. Fr. Schacherl: "Rukopisy" po stránce chemické, Věda a život, IV., 4., str. 140-141 (zjistil [Vojtěch 1930], že je tam vše možné, jenom ne "V. Hanka fecit").

Z Á V Ě R

Realismus! - - - Snad to není jen episoda, snad jeho kořeny tkví hlouběji ve vlastnosti důvěřivého národa, který se dá takto "přesvědčiti". Odkryla jsem Třemi důkazy jen nepatrně clonu oné propasti ducha, jež se u nás nazývá vědou; ale současně Jiří Stříbrný ve svém 28. říjnu umožňuje nahlédnouti do propastí politických; naši hradní básníci, kteří se topí v lyrice a kytičkách, chodí kolem themat, jež překypují běsy shakespearovskými, ne-li ještě hluboko do minulosti, Q. E. D.

Brániti se lze jen zákonem per anal., aby se takovým vědcům aspoň zakázala praxe na čas nebo navždy.

TŘI DÚKAZY O RKZ PRO KAŽDÉHO, zvláště pro bývalé idioty.
JUC. Jana Pernerová. Jako třetí svazek nákladem Knihovny TANKU písmem de Italiene vytiskly v dubnu 1938 Grafické závody V. & A. Janata v Novém Bydžově. Formát 15 x 21,5 cm. Počet stran 24.

TANK, měsíčník pro kulturní politiku, Praha II., Podskalská tř. 24