Dokumenty rkp. sporu

Helena Dvořáková
Pád rodiny Bryknarů
1965

Prapory nad městem strana 642:

... Peníze? Kšefty? To přece není zábava, to je každodenní zaměstnání, otročina. Klepy, třeba od vídeňského dvora? Ještě na začátku roku zde byla záhada kolem sebevraždy korunního prince v Mayerlingu, ale teď i tohle utichá. Nebo snad ty bouře v naší domácí malé loužičce? Třeba tenkrát ten poprask s článkem v onom ničemném plátku Čas v šestaosmdesátém, to bylo sousto! Filosofové národní samovraždy... hnus, učiněný hnus! Taková zvrácenost se mohla vylíhnout jen v některém profesorsky sterilním mozku! Traviči studní nazval někdo ty nihilisty, toho profesora, který sem do Prahy přišel z Vídně, a celý ten jeho štáb. Nakonec bych se nedivil, kdyby náš Honzík také se dal zatáhnout mezi tu sebranku, ba zdá se mi, že mezi ni patří už asi jistě.

strana 644 a 645:

... Tak se dostali na abstinenci a z toho na rukopisný boj, a přece během celého stolování oba se snažili neříkat nic, co by nebylo v souladu s tónem sváteční bratrské družnosti.

Když Michalova hospodyně, paní Zuzi, odnášela mísu s moučníkem a servírovala jinou s krásným zimním, jakoby voskovým ovocem, Jan zrovna zapřísahal:

"Míšo, člověče, pro všechny svaté, nenech se vysmát! Dnes, po Gebauerově "Poučení", nemůžeš ještě v pravost vážně věřit. A vždyť to byla učiněná ostuda, celá ta kampaň, která se pro to u nás rozpoutala. Jen si vzpomeň, jak Národní přirovnávaly odpůrce Rukopisů," student se naklonil trupem vzad a zároveň se komicky natyčil do pózy pohoršeného cudníka, "k zlobným vilným Zbyhoňům! Oni, Gebauer, Herben, Šembera a tak dále, prý jen z nedostatku českého citu se s chladnou frivolností dotýkají našich starých kulturních památek!"

Tu se Michal neovládl. Bratři chtěli spolu vycházet, jejich cit hledal cestu k sobě, ale ať začali o čem chtěli, naráželi na sporné otázky jako na pekelný strojek zahrabaný do písku pod jejich chodidly.

"A řekni, Honzíčku, není to pravda? Kdyby náš otec nebyl slaboch, nebyl by tě prostě pustil mezi tu takzvanou pokrokovou mládež! Raději ti ani neměl dovolit studovat na universitě. Podívejme se," zlobil se, ač i nyní stále ještě zůstával bratrský u toho Honzíčka v oslovení, "co by nechtěli! Tebe osobně urážet nechci. Ale ještě jste, promiň, mokří za ušima, jak se říká, a už chcete radit Čechům, aby se přimkli k jinému, většímu národu? Konečně vy jste ještě mládež... kluci, ale co by zasloužil takový Goll, starý Šembera, Gebauer a celá ta profesorská cháska, která studentstvo svádí? A hrajou si ti lidé do ruky jako falešní hráči, kteří si dřív namíchali karty. Chlapče, věř mně," tohle znělo dobrácky přemlouvavě a skoro tátovsky, "štrébři to jsou, štrébři a nic jiného. I s tou svou německou učeností, i s tím kulturträgrovstvím! Nech je, nestýkej se s nimi."

Ale nyní byl filosof vážně pohoršen, bojovně se rozpálil a tou bojovností jaksi ještě víc zchlapečtěl. Jeho štíhlé dlouhé prsty přestaly dělat z rozechvění na ubruse Michalově dobře známé charakteristické pohyby, jako by kolem talíře vršily nějakou neviditelnou hradbu.

"No ne, Míšo, ale z tebe se stává kulturní člověk, jak vidím," špičkoval zlomyslně, "snad jsi dokonce nečetl v Čase Z mravní patologie společnosti české? Ostatně, proč běsníte? Vám přece rukopisný boj vynesl moc dobrého! Od té doby, co Rieger pochválil, jak junácky se Grégr navezl do nihilistů, nejohnivější mladočeši vodí se pod paždí s nejzuřivějšími staročechy. Ale vlastně," doložil po pauze a už zase zdobráčtěl, "koukej, bratře, nechme toho, na tomhle poli se my asi nikdy neshodneme... a vždyť to přece sám nejlépe víš," naklonil se nad stůl a dotkl se konečky prstů ruky staršího, s tou odzbrojující mladickou smířlivostí, která se u Michala nikdy nemíjela účinkem. Ani teď nebylo jinak.

Dvořáková Helena (6.8.1895 - 23.6.1970)
spisovatelka. Její trilogie Pád rodiny Bryknarů (Na nový květ; Bílými plameny; Prapory nad městem) vznikla v letech 1938 až 1947.

Pád rodiny Bryknarů
Napsala Helena Dvořáková. Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1965. Náklad 8000 výtisků. Vydání čtvrté. Formát 18,5 x 11,5 cm. Počet stran 864.

Městská knihovna v Praze [sign. I-III AA 16463]