Rukopisy královédvorský a zelenohorský, RKZ - podvrhy staroč. lit. památek. Rukopis královédvorský objevil 16.9.1817 V. Hanka v kostele ve Dvoře Králové, 1819 jej vydal tiskem. Obsahuje milostné, lyrickoepické a epické básně s náměty pohanskými a raně křest.; měl vzbudit přesvědčení, že jde o fragment rozsáhlého starobylého sborníku lid. poezie, z něhož byl pořízen opis na konci 13. stol. Rukopis zelenohorský v listopadu 1818 anonymně zaslán Národnímu muzeu, dodatečně zjištěno naleziště v klášteře Zelená Hora u Nepomuku. Jeho hl. částí je pověst o Libušině soudu nad Chrudošem a Šťáhlavem. Písmem a jazykem odpovídal rukopis památce z 9.-10. stol. RKZ měly dokumentovat existenci pův. vyspělé kultury Čechů před přijetím křesťanství. S výjimkou J. Dobrovského přijaty za pravé. V nár. povědomí se staly symbolem nár. velikosti a starobylosti. Přesto vznikly pochybnosti o jejich pravosti. Na kritické studie A. Vaška a A. V. Šembery z konce 70. let 19. stol. navázaly "boje o rukopisy", vyvolané článkem J. Gebauera Potřeba dalších zkoušek rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Filologickými a hist. rozbory označen za falzifikátora V. Hanka. Česká věd. i laická veřejnost se diferenciovala na zastánce a odpůrce pravosti RKZ. Platformou odpůrců Athenaeum (realisté, T. G. Masaryk, J. Gebauer, J. Goll, J. Král, J. Vančura, J. Polívka, J. Vlček), platformou zastánců Národní listy, Osvěta (V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, M. Hattala, F. L. Rieger, A. P. Trojan, J. Grégr aj.). Zásadní spory o principy kriticko-věd. práce přerostly do osobních polit. bojů. RKZ se staly zdrojem inspirace pro výtv. i lit. díla 19. století.