(Královédvorský a zelenohorský), cyklus domněle staročeských básní vzniklý na začátku 19. století. Padělky měly dokázat, že před českou středověkou poezií podle západních vzorů existovala již domácí básnická tvorba slovanských kořenů. Rukopis královédvorský obsahoval básně epické, lyrické i skladby lyrickoepické, které se vesměs hlásily napodobením do 13. století. S nálezem rukopisu (ve Dvoře Králové nad Labem) vystoupil 16.9.1817 V. Hanka. Rukopis zelenohorský byl v listopadu 1818 anonymně zaslán Národnímu muzeu. Jeho hlavní částí byla pověst o Libušině soudu nad Chrudošem a Šťáhlavem. Básnicky cenné padělky inspirovaly v 19. století literaturu (J. Zeyer), výtvarné umění (J. Mánes, J. V. Myslbek) i hudbu (B. Smetana) a poznamenaly i historickou vědu, protože vytvořily mýty, které se dlouho udržovaly (Šafaříkův i Palackého obraz nejstarších českých dějin). Za původce Rukopisů se obvykle pokládají V. Hanka a J. Linda. Důkazy o nepravosti podali vědci kolem T. G. Masaryka a J. Gebauera v 80. letech 19. století.

Aktualizace: 3.10.2000
Autor: -red-