Strana 25 a 26:

2)  Sněmy. Tak zowu Rkp. na 4 pergamenowých listech, w 8. (w Českém Museum) psaný na konci X. anebo z počátku XI. stoletj ingaustem názelenalým, což dle zasilatele stalo se přetřenjm geg mokrau haubau. Zawjrá wlastně dwa zlomky lyrickoepické   a) záwěrek sněmu, w němž ustanowena zpráwa čelednj (9 weršů)   b) Saud Libušin mezi dwěma bratry Chrudošem a Šťáhlawem (111 weršů desjti syllabných). P. Dobrowský, gehož některým domněnkám historickým tento Rkp. na odpor stogj, geg za podwržený wyhlásil (w. Archiv der Geschichte etc. 1824. April.) ale zagisté nedůwodně. Tištěn gest w Ruské prawdě P. Rakowěckého we Waršawě 1820, a w Kroku (1822) s wyswětlenjm.

3)  Pjseň na gednom listu pergamenowém po gedné toliko straně psaná, nalezená na desce staré knihy skrze P. J. Lindu (Rkp. w Česk. Museum). Obsah gest tauženj milého; počjná: Ha ty naszye sluncze etc. Přepis gest, zdá se, ze XIV. stoletj, ale báseň mnohem staršj, a sice z času toho, kdež Wyšehrad geště znamenitěgšj byl než Praha, o kteréž ani zmjnky se tam neděge. Tištěna gest ta pjseň w Literatuře P. Dobrowského (1818 str. 109) a giž předtjm w obnowené poněkud dobropjsemnosti w Starobylých Skládánjch (*) P. Hanky, I. djl 1817. str. 110. Pan Fr. Knjže gi w hudbu uwedl, a slowútný Göthe do němčiny přeložil.
(*) Starobylá skládánie, Památka XIII. a XIV. wěku z neywzácněgšjch rukopisów wydaná od Wáclawa Hanky, 12. w Praze u Boh. Háze I. 1817. str. XLV. a 216. II. 1818. str. XLIII. a 268. III. 1818. str. XII. a 263. IV. w Tristam. V. u Jos. Fetterl. 1823. str. XII. a 252.

4)  Rukopis Kralodworský (w Českém Museum) kterýž P. Hanka 16. Zářj 1817 w Králowé dwoře (bljže Jaroměře) we sklepě kostelnj wěže nalezl. Gest to wlastně gen zůstatek wětšj zbjrky, z njž se toliko 12 pergamenowých ljstkůw w 12. mimo dwa uzaučké úřezky zachowalo, ano ostatek k nálepům u střel rozřezáno. Celé sebránj záleželo neyméně we 3 knihách, gakož se z nadpisů pozůstalých kapitol knihy třetj, ano se 26, 27 a 28 má uwodj, gistě zawjrati může. Přepis básnj padá mezi 1290-1310, ale mnohé z nich staršj gsau z ohledu na půwod gegich, což potwrzuge pozděgi nalezená část týchž básnj (gelen) skrze P. Zimmermanna w giném opisu asi o sto let staršjm. Wydal ge nálezce pod nápisem: Rukopis Kralodworský. Sebránj lyricko-epických národnjch zpěwů, wěrně w půwodnjm starém gazyku, též w obnoweném pro snadněgšj wyrozuměnj, s připogenjm německého přeloženj. Starobylých skládánj djl zwláštnj, wydán od Wáclawa Hanky. W Praze u Bohum. Háze, 1819. 12. str. 119. mimo wyswětlenj slow. (Německé přeloženj P. professorem Wáclawem Swobodau obsahuge zwláště str. 62.). Po druhé w VIII. knjžce Izwestij Rossijskoi Akademii w Petrohradě 1820 s ruským přeloženjm a s obšjrným slowozpytným i krasowědným obgasněnjm skrze Alex. Semenowiče Šiškowa w 8. str. 47-215. Básně tu obsažené, ať djme s P. Meinertem (Archiv für Gesch. 1819. Jenner) samy sebe (str. 76) neypěkněgi popisugj: "Od srdce k srdci pěgeš" a Čechům tolik gsau, že netřeba záwiděti Srbům rhapsodij, nebo Skotům Osiána. Dle dogemu srdce dagj se ty při waritu (starodáwném na str. 72 připomenutém nástrogi) pěné zpěwy rozděliti w pěkné a wznešené, z nichžto onyno, 9 na počet, brzo anakreontickau lepotau hragj (žežhulice), brzo w něžnau tauhu (kytice, růže), w neskončenau žalost zplýwagj (opuštěná, skřiwánek), nynj swéwolnau radostj mladého žiwota bugegj (gahody), nynj smělého oswoboditele unesené milenky (Zbihoň) rytjřského dobywce newěsty wlastenské swětj (Ludiše a Lubor) nebo ginocha nepřjtelem zabitého slzami wšech djwek oplakáwagj (gelen); naskrze hluboko cjtěné, obzwláštně myšlené, žiwě, něžně, silně a wždy předce swětle a národně přednesené. Mnohem důležitěgšj část rukopisu činj ostatnjch pět wznešených nebo hrdinských pjsnj, gediné w swém druhu zgewenj, poněwadž se wšj gako wrozenau spanilostj básnické wýstawy a s neyčistěgšjm zápalem lásky wlastenské tu přednost spogugj, že za předmět magj předůležité přjběhy wlastenské, a činy hrdinské, a gsau skladowé starých mjněnj, mrawůw a obyčegůw, a takoměř oswědčenj bytnosti a kljč celé historie české. Neystarší báseň od wydawatele nadepsaná Zábog a Slawog má za předmět oswobozenj wlasti od nepřátel cizj práwa a náboženstwj Čechům wtjragjcjch (w prwnj polowici IX. stoletj). Druhá Čestmjr a Wlaslaw, obsahuge wjtězstwj Neklana nad Wlaslawem skrze Čestmjra wůdce (830). Třetj Oldřich a Boleslaw zawjrá wyhnánj Polanů z Prahy (1003). Čtwrtá, Beneš Hermanow opěwá pobitj Sasů wpadšjch do české země (okolo 1205, čili 1282 ?). Pátá Jaroslaw (wydaná podruhé o sobě skwostně w 4. Praze 1823 str. 16.) wyprawuge pobitj Tatarů u Olomauce (1241). Werše též na stegném počtu syllab založené, ani metrické, ani přjzwučné, anobrž rhytmické (w. Krok I., 2. str. 20).

6)  Ljstek pergamenowý nalezený P. Janem Zimmermannem na desce knihy rukopisné. Gest to maličký zůstatek rukopisu w archowé neb aspoň čtwrtečné formě, třemi slaupci psaného okolo r. 1190-1210. Obsahuge zlomky dwau pjsnj, z nichž prwnj gest gelen, w Rkp. Kralodworském se nacházegjcj; druhý zlomek gest wětšj částka pjsně králi Wáclavu (+ 1253) přičjtané, počjnagjcj takto: Zuelikich dobrodruzstui etc. P. Hanka, wydaw gi se starau neměckau w Starob. Sklád. V. str. 220 dobře tušj, že gadrná nerýmowaná česká půwodnj gest, ano německá (w. Massenische Sammlung. Zürch 1758) gedna ze třj, pro kteréž král Wáclaw mezi básnjky milostné (Minnesänger) se počjtá, gakožto rozwláčná a giž rýmowaná patrné přeloženj a pozdněgšjho wěku stopy pronášj. Gestliže ona německá w prawdě od Wáclawa pocházj, tedy gi ze staršj české přeložil, aneb snad něgaký německý zpěwec wšecky tři pjsně pomocj některého dwořana w němčinu uwedl, a Wáclawu připsal.

Národní knihovna ČR v Praze   [sign. 54 C 210]