Josefa Jungmanna
HISTORIE LITERATURY ČESKÉ
aneb: Saustawný přehled spisů českých
s krátkou historií národu, oswícení a jazyka.
Druhé vydání. (Nákladem Českého museum číslo XXXII.)
W Praze 1849. W kommissí kněhkupectwí F. Řiwnáče.

strana 16:  Spisowé oddělení prwního.
IX. - X. století.

1. Sněmy. Zlomek rukopisu pergamenowého 4 listy w 8. z konce IX nebo z počátku X století, w Čes. Museum. Zawírá dwě částky necelé,
a) Konec sněmu o spráwě čelední, dewět weršů.
b) Počátek Saudu Libušina mezi bratroma Chrudošem a Šťáhlawem, 111 weršů desítisylabných. Tištěn jest ten zlomek nejprwé w Ruské prawdě od Rakowěckého we Waršawě 1820, potom w Kroku 1822 s wyswětlením; opět s německým překladem od A. Swobody a W. Hanky s Kral. Rkp. w Praze 1829, str. 196 sl., pak w r. 1836 w 12, s týmž Rkp. Kral. jakož i 1843 12. Zwláště ale w knize: Die ältesten Denkmäler d. b. Spr. od P. Šafaříka a F. Palackého w Praze 1840 se snímkem a kritickým obšírným wyjasněním, jež wšem pochybnostem o prawosti rukopisu toho konec učinilo. Posléze we Wýboru ze Staré Literatury 1845.

Nejstarší to zbytek národního básnictwí českého a spolu předůležitý, dáwaje zpráwu o rozepři dwau pánůw, kteráž příčinu ke změně spráwy obecné, od Libuše Přemyslowi postaupené, zawdala. Skutek ten stal se na počátku VIII století, zpěw sám zachowal se w rkp. z konce IX stol. (Wýbor str. 1.)

strana 17:

17. Kralodworský rukopis w museum, na pergam. psaný mezi 1290 - 1310 na 12 listech w 12.

Jest to zbytek wětší sbírky w předešlém století shořelé. Tištěn pod jménem: Rukopis Kralodworský. Sebrání lyricko-epických národních zpěwů, wěrně w půwodním starém jazyku, též w obnoweném pro snadnější wyrozumění, s připojením něm. přeložení. Starobylých skládání díl zwláštní, wydán od Wácl. Hanky (nálezce jeho). W Praze u Boh. Háze 1819. 12. str. 119. mimo wyswětlení slow. Německé přeložení od Al. Swobody o sobě st. 62. Podruhé w VIII knížce: Izwěstij rosijskoi Akademii w Petrohradě 1820. s ruským přeložením a obšírným slowospytným i krasowědným objasněním skrze Alex. Semenowiče Šiškowa, w 8. str. 47-215. Po třetí jménem: Kr. Rkp. sbírka staročeských zpěwo-prawných básní, s několika jinými staročeskými zpěwy, nalezen a wydán od Wácl. Hanky atd. s dějepisným úwodem od Wácl. A. Swobody atd. Připojen wěrný snímek písma. W Praze 1829. wel. 8. (též s něm. titulem) str. 244. - Po čtwrté 1836 w 12. s ukázkami polského i krajinského překladu některých částek. Po páté pod titulem: Rkp. Kr. a jiné wýtečnějšie národnie spěvopravné básně slovně i věrně v pówodbiem starém jazyku, s pripojeniem polského, južno-ruského, illyrského, krainského, hornolužického, německého i anglického preloženie. v Praze 1843. w 12. str. XII a 316. Z přeložení uwedených polské od L. Siemieňského, německé od W. Swobody celé jsau, ostatní wíce méně částek obsahují. Jiný něm. překlad od p. hrab. Jos. M. Thuna w Praze 1845. 8. Po šesté we Wýb. z St. Lit. 1845. str. 11 sld.

Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii literatury české.
Sestavil: I. J. Hanuš.
První a druhé oddělení literatury české.
(Nákladem Českého museum číslo XCII.)
V Praze 1869. V kommissí knihkupectví F. Řivnáče.
str. 16.   Jungmannovy historie literatury.

1. Sněmy, jinak Libušin soud či Zelenohorský rukopis. Je to {nejstarší} pergamenový {zlomek} literatury netoliko české, než slovanské vůbec.

Přidej k tomu, co Jungmann uvádí, i úsudek Dobrovského ve Wiener Jahrbücher der Literatur roku 1827. svazek 37., kde posuzuje Šafaříkovu Geschichte der slav. Literatur i Jungmannovo první vydání historie literatury české. O rukopise Zelenohorském mluví tam na str. 29.
Novější literaturu o tomto rukopise viz mimo Nebeského v Musejníku ve Vídenském Světoyoru co přílohu Slovenských novin (sign. 54 A 125),, r. 1857. str. 18. (význam a mythologie "Truta"). Pak v témže časopise juž samostatně vycházejícím (musejní signatura 59. E. 12) r. 1858, str. 177. 185., r. 1859. str. 217. (úvahy o Zel. Rukop. rukou Hermenegilda, dílem i Josefa Jirečka psány). - O Zel. Ruk. psal r. 1858 i časopis Posel z Prahy (sign. 54. D. 410) a to v II. oddělení, str. 17., ba téměř všecci časopisové a noviny české po útoku Tagesbote aus Böhmen na wzácný ten rukopis, jako ku př. Musejník r. 1858. str. 600., kde najdeš obranu jeho ze stanoviště filologického důkladnou rukou prof. Hattaly. (Pokračování toho viz v Musejn, 1859. str. 326. a r. 1860. str. 59. 313.) V. V. Tomek sestavil všecka svědectví Kovářova a jiných o vynalezení jaho, a to v Musejníku r. 1859. str. 28. 102., který spis vyšel i Jak. Malým německy pro sebe. Taktéž psal o tom Tomek v Lumíru, 1859. str. 135. - V seděních učené společnosti Pražské mnoho jednáno bylo o R. Zelenohorském, ku př. r. 1859. Hattalou z básnického stanoviska, str. 3. téhož roku i J. P. Šafaříkem o výkladu věcném, a to hlavně co se týká srovnání dědičného práva českého k právu německému, str. 90. Zprávu o tom podaly Pražské noviny, 1859. č. 301., pojednání pak celé vyšlo po smrti Šafaříkově v Musejníku r. 1864. str. 3. - O nalezení R. Z. viz též Světozor r. 1859. str. 217., kdežto na str. 237. srovnej i pojednání pod nápisem: Naše básnictví staročeské a Büdinger. - V Rozpravách svých (sign. 54. C. 245) klade Jos. Jireček výklad výrazů: ot, oten, Tetva (r. 1860. str. 95.). I Anhologii Jirečkovu ze staré literatury české (r. 1860.) i "Echtheit", str. 205. třeba srovnati. R. 1861. podal J. Slavíček v Právníku (sign. 54. D. 463) pojednání o ordáliích (str. 70). - V učené společnosti vykládal Hanuš dějiny a rozbor R. Z. r. 1866. str. 71., co pak tiskem vyšlo pod jménem: Schriftum und Schriftwesen v Praze roku 1867. Viz tam stránky 39-67. Co základ starého práva českého váží si Z. R. hlavně Herm. Jireček v českém a německém vydání svého Práva českého a moravského, jakož i ve svém Codexu juris bohemici. - K. Sabina vykládá důležitost R. Z. ve své historii literatury české hlavně na str. 39-67. A Šembera mluví o něm ve své histor. literatury české, II. vyd. str. 34. a v III. vydání, str. 30. - Viz též valnou literaturu R. Z. v Hanušově Quellenkunde der böhm. Literaturgeschichte, učenou společností Pražskou r. 1868. v Praze vydanou, na str. 236., kde odkázky literární najdeš.
Opětovaný v museu českém pokus, zachytiti vybledlé zbytky R. Z. fotografií a takto zachrániti a rozšířiti je na způsob rukopisu Králodvorského, nepodařil se bohužel posud.
V nejnovější době i k tomu hleděno, bájeslovně či mythicky vyložiti Libušin soud. Viz co se toho týká pojednání E. Komárka v Quellenkunde (1868) na str. 158. 205. 208. 211. 221. a Václ. Nebeského úsudek v Obzoru literárním I. 1868. č. 11. str. 163. - Srov. též Schriftwesen und Schrifttum (1867) str. 47-55. a článek: mythische Literatur v Quellenkunde, str. 242. - Korn'a (Nork) pojednání: über die myth. böhm. Fürstin Libuša als Naturgöttin aufgefaszt (Almanach Libuša 1850, str. 452) je větším dílem nekritické. Za to zasluhuje ale povšimnutí A. Bielovskiego: vstep kriticzny do dziejóv Pólski (sign. 22. D. 332).

17. Rukopis Králodvorský.
Viz o něm Jirečků Echtheit der kön. H. 1862. a "Schriftwesen", 1867. str. 55-114. Pak Národní listy (co do 50tiletého jubilea) 1867. září, říjen. - La Bohéme Leger-a a Friče v Paříži r. 1867. Srov. též literaturu při Zelenohorském rukop. (č. 1.) položenou a J. Jirečka v Anthol. staročes. 1860. str. 7., pak Nebeského proti Büdingerovi v Sitz. Ber. 1859. str. 41. a opět Nebeského v Obzoru liter. o dějinách lit. české. Šembery hist. lit. 1868. č. 11. str. 164-168. - O listech prof. Svobody K. R. se týkajících, Sittz. Ber. 1859. str. 58. Šembera, III. vyd., str. 92-102. jedná obšírně i o jednotlivých básních. Srovnati však dlužno, co Nebeský poznamenal v Obzoru literarním r. 1868. č. 11., hlavně co se týká stejného původu a směru Jaroslava, Ludiše a veršované Alexandreidy (str. 164. 165., zde II. odděl. č. 48), pak o veskrz rozdílném metrickém principu písní Kralodvorských a Alexandreidy. Avšak Nebeský probírá tam i do podrobna jednotlivé písně R. Kr., klada své opačné mínění, kde toho bylo nutno.

©  Jaroslav Gagan