1220-1229

Mater verborum

1. pol. 13. stol. Zatímco až do 13. století v českých zemích převažovaly knihy duchovní, je Mater verborum prvním kodexem "užitkové povahy", vzniklým v Čechách, a první užitkovou knihou, vyzdobenou českým iluminátorem. Ten nemohl vystačit s běžným zobrazením témat církevního roku - Ukřižování, Zvěstování -, nýbrž musel zachytit i obrazy přírody či příběhy z lidského života. Proto ve 45 iniciálách střídal motivy biblické, rostlinné i zcela kaligrafické, čímž vytvořil pozoruhodné dílo značné výtvarné úrovně.

Obrázek:
-  Úvodní iniciála encyklopedie Mater verborum

1817

16. 9.  Václav Hanka "objevil" v děkanském kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové starý český rukopis (viz 13.2.1886)

Strana 426:

Rukopis královédvorský

16. září  Rok 1817 měl V. Hanka vskutku "nabitý": podnítil jazykový spor o analogický pravopis, v polovině roku začal vydávat Starobylá skládánie - sbírku staročeských veršovaných skladeb, které byly vytištěny analogickým pravopisem (1817-1824; vyšlo celkem 6 svazků), a nakonec vystoupil s nálezem rukopisných zlomků údajně ze 13. století - tzv. Rukopisem královédvorským. Rukopis obsahoval skladby O pobití Polanóv i vyhnání jich (tj. z Prahy roku 1004); O pobití Sasíkóv (roku 1203) také zvaná Beneš Heřmanův; O velikých bojech křesťan s Tatary (roku 1241) zvaná též Jaroslav; O vícestvie nad Vlaslavem, zvaná také Čestmír a Vlaslav; O slavném sědání čili Ludiše a Lubor; O velikém pobití, zvaná též Záboj a Slavoj.
Rukopis tedy obsahoval celkem šest básní epických a dále lyrickoepickou skladbu Zbyhoň a Jelen a šest písní lyrických: Kytice, Jahody, Róže, Zezhulice, Opuščená a Skřivánek. Měl vzbuzovat dojem, že se jedná o část rozsáhlého sborníku, jehož celek měl obsahovat asi 200 básní. Spolu s později nalezeným Rukopisem zelenohorským (listopad 1818) - údajně z 9.-10. století - byl Rukopis královédvorský pokládán za nejvzácnější památku staročeské literatury. Pravost Rukopisu zelenohorského však byla i v souvislosti s jinými rukopisnými mystifikacemi oprávněně zpochybňována. Podobné podvrhy údajně starobylých rukopisných památek se objevovaly i v jiných národních literaturách. Pro rozvoj národního vědomí českých vlastenců sice byly Rukopis královédvorský i Rukopis zelenohorský (1818) nesmírně cenné, o to bolestnější zkušeností však byly pro českou společnost tzv. rukopisné boje v 80. letech 19. století, kdy se proti pravosti rukopisů postavila skupina filologů, historiků a literárních vědců.

Obrázky:
-  Titulní list vydání Královédvorského rukopisu podle J. Mánesa
-  Děkanský kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové, kde byl údajně nalezen Rukopis královédvorský
-  Zelená hora u Nepomuku, kde byl nalezen Rukopis zelenohorský

1818

listopad.  Nejvyššímu perkrabímu Království českého hraběti Františku Antonínovi Kolowratovi-Libštejnskému byly anonymně zaslány dva zlomky domněle staročeských básní.

Zelenohorský rukopis

Listopad.  Tajemná zásilka, pocházející údajně ze zámku Zelená hora u Nepomuka, kterou obdržel hrabě František Antonín Kolowrat-Libštejnský, obsahovala dva epické zlomky domněle staročeského velkého rukopisu z 9. či 10. století. Popisují spor Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a následný Libušin soud, kterému se Chrudoš nechce podřídit. Zatímco Josef Dobrovský tento rukopis označil za padělek, Jungmannova generace setrvala ve víře v jeho pravost. Napětí mezi Dobrovským a jungmannovským kruhem českých vlastenců tak získalo nový zdroj. Ihned po Dobrovského smrti v roce 1829 byl Libušin soud nově vydán a v roce 1840 se pro pravost rukopisu vyslovil i Palacký. Spolu s Královédvorským rukopisem tvoří Zelenohorský rukopis naše nejvýznamnější literární podvrhy 19. století; za jejich původce jsou pokládáni V. Hanka, J. Linda, V. A. Svoboda.

1821

prosinec  Václav Hanka byl jmenován knihovníkem Vlasteneckého muzea.

1834

Zemřel Josef Linda

10. únor  Josef Linda, syn hutníka, nedokončil v Praze práva a celý život se živil jako redaktor nebo spisovatel. V našem povědomí je Linda uchován jako tvůrce rukopisných padělků. Proto bychom však neměli podceňovat jeho další významnou literární činnost. Linda byl mj. redaktorem Vlasteneckého zvěstovatele a Pražských novin, prozaikem, dramatikem, básníkem i překladatelem. Vedle drobné prózy (humoristicko-satirické obrázky) vyniká jeho historická próza Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav (1818) a drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům, které čerpají námět ze starších českých dějin a jsou poměrně zdařilým pokusem o literaturu vysokého stylu v duchu programu jungmannovské generace. Záře nad pohanstvem - první původní historická próza novočeské literaury - vykládá konflikt mezi Václavem a Boleslavem jako boj mezi orientací na cizí hodnoty a vlasteneckým postojem.

1852

1852  Zemřel pražský židovský historik Marcus Fischer (*1783). Podobně jako Václav Hanka pro Čechy i on se pokusil pro Židy modifikovat obraz jejich minulosti a vytvořil falzum psané v judendeutsch, tzv. Ramschakovu kroniku.

1857

Pravost rukopisů zpochybněna

22. únor.  Muzeální odborná komise kvalifikovala nemilosrdně tzv. rukopisy - Milostná píseň krále Václava a Píseň Vyšehradská - jako podvrhy. Byla tak posílena linie kritiků J. Dobrovského, B. Kopitara, F. Miklošiče aj. Autority zastánců pravosti byly otřeseny. "Propadly žalostně dva staré zlomky. Komise bude ve svých pracích pokračovati a nepochybně ještě více zdánlivě starých památek propadne. Avšak de his tacendum, až komise své rezultáty vytiskne. Tedy k ostatním ztrátám také ještě tato hanba," napsal P. J. Šafařík Rusovi M. P. Pogodinovi. Rukopisná otázka se za rok dostala znovu na pořad dne a dotkla se přímo Václava Hanky. Hlavní boj o rukopisy vypukl až v 80. letech.

1858

Říjen.  V listu Tagesbote aus Böhmen byl V. Hanka označen za padělatele Rukopisu královédvorského (viz 26.8.1859).

1859

Soudní při Hanka vyhrál.

26. srpen.  Fejetony, které v říjnu 1858 otiskl ve svém listu Tagesbote aus Böhmen redaktor David Kuh, se jmenovaly Handschriftliche Lügen und Paleographische Wahrheiten (Rukopisné lži a paleografické pravdy). Nebyly sice podepsány, ale vědělo se, že je napsal knihovník univerzitní knihovny Anton Zeidler. Dokazoval v nich, že Hanka padělal Rukopis královédvorský. František Palacký bránil Rukopis v časopise Bohemia a Václav Hanka obvinil Kuha z ohrožení své cti, ale soudu se osobně neúčastnil. Redaktor David Kuh byl odsouzen na dva měsíce vězení za "přečin proti bezpečnosti cti". Proti rozsudku se odvolal. Vídeňská vláda rozsudek nejdříve suspendovala, ale později potvrdila.

Obrázek:
-  Jedna z verzí Mánesovy obálky k Rukopisu královédvorskému.

1861

Nejen mystifikátor...

12. leden  Václav Hanka pocházel z dobře situované rodiny majitele hospodářství a hostince. V letech 1804-1809 studoval gymnázium v Hradci Králové, potom odešel do Prahy na filozofii a práva. Dostal se do společnosti mladé vlastenecké inteligence a obzvláště se spřátelil s J. Lindou a V. A. Svobodou. Od malička projevoval zájem o slovanské jazyky (naučil se téměř všem) a stal se nejoblíbenějším žákem Josefa Dobrovského, který slavistiku soukromě přednášel. Rok 1814 strávil na Vídeňské univerzitě a vytrvale přispíval do časopisu Prvotiny pěkných umění. Orientoval se na studium lidové slovesnosti. Po návratu do Prahy už byl v české vlastenecké společnosti velmi ceněn, ale vytvořil si i nepřátele svým návrhem na zavedení účelnějšího, tzv. analogického pravopisu češtiny, který vyvolal dlouhé spory. Mezinárodní známost získal v roce 1817, když objevil tzv. Rukopis královédvorský, domněle staročeskou památku. Hanka byl pravděpodobně jedním z autorů této mystifikace (podobně v případě Rukopisu zelenohorského, 1818). Od r. 1819 byl Hanka zaměstnán v Muzeu, kde se stal roku 1823 jeho řádným bibliotékářem (až do smrti). Vybudoval slovanské oddělení knihovny, přičemž ovšem vpisoval česká falza do starých rukopisů s cílem opatřit doklady o staré české kultuře. Od roku 1848 přednášel jako soukromý docent pražské univerzity staroslověnštinu, ruskou, polskou a českou literaturu a jazyk. Jeho veřejná činnost byla vesměs propojena s politickou, v duchu liberálně konzervativním. Udržoval rozsáhlou korespondenci se zahraničními slavisty, v Rusku sympatizoval se slavjanofily. Česká společnost mu přiznala pozici "výtečníka", jemuž ovšem nescházela ješitnost a schopnost intrikovat. Když 12.1.1861 zemřel, zanechal po sobě rozsáhlé dílo; úctyhodná byla zvláště jeho editorská činnost.

1882

23.3.  Ve Vídni zemřel historik a filolog Alois Vojtěch Šembera (*21.3.1807). Do literatury vstoupil A. V. Šembera již za studií v Litomyšli básnickými překlady a vlastními verši, nejčastěji epigramy uveřejňovanými pod pseudonymem Mudromil Mýtský. Oficiálním vděláním právník, avšak svými zájmy přesahující tento obor, působil jako výrazná autorita českého národního života v Brně, Olomouci a Vídni. Zabýval se zemskou historií a místopisem (např. Popis Moravy a Slezska), lingvistikou a slavistikou (Západní Slované v pravěku), podstatnou práci odvedl v překladech říšského zákoníku (Obecní zákoník občanský pro cís. Rakouské, Zákon trestní). Od 50. let 19. století působil jako profesor českého jazyka a literatury na vídeňské univerzitě. V očích domácích zastánců pravosti Rukopisů však klesl poté, co začal zpochybňovat jejich pravost. Jeho zpochybnění pravosti Rukopisů bylo nekompromisní; před ním se podobné kritiky odvážil jen Josef Dobrovský. Šembera byl proto vláčen tiskem a napadán ze všech stran. Teprve verdikt rozhodčí komise mu dal za pravdu.

1886

13. 2.  V Masarykově časopisu Athenaeum vyšel první článek o rukopisné otázce, jímž byla zahájena nová etapa sporů o pravost RKZ.

Rozhořely se rukopisné boje

13. únor.  Pochybnosti o pravosti rukopisných památek objevených ve druhém desetiletí 19. století nebyly v české (ani německé) společnosti novým jevem. Jejich intenzita a zpolitizování v polovině 80. let z nich však učinily otázku dne. Článek filologa prof. J. Gebauera Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského, zveřejněný společně s kritickým článkem T. G. Masaryka v časopise Athenaeum, vyvolaly prudkou odmítavou reakci části vědecké obce (V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, M. Hattala). Protože se jednalo o problematiku přesahující do oblasti národní, nelze se divit, že se mezi zastánci pravosti objevil především J. Grégr s Národními listy. Další tribunou obránců pravosti byla Osvěta V. Vlčka. Polemika často opouštěla odbornou rovinu a pravidelně se zvrhávala v osobní urážky jednotlivých kritiků pravosti rukopisů; byli označováni např. za diletantské hyeny.

Obrázek:
-  Karikatura k bojům o rukopisy

1910

24.12.  V Praze zemřel chemik Antonín Bělohoubek (*28.4.1845), autor spisu O mikroskopickém zkoumání Rukopisu Královédvorského (1887).