1817

16. 9.  Václav Hanka "objevil" v děkanském kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové starý český rukopis (viz 13.2.1886)

Strana 426:

Rukopis královédvorský

16. září  Rok 1817 měl V. Hanka vskutku "nabitý": podnítil jazykový spor o analogický pravopis, v polovině roku začal vydávat Starobylá skládánie - sbírku staročeských veršovaných skladeb, které byly vytištěny analogickým pravopisem (1817-1824; vyšlo celkem 6 svazků), a nakonec vystoupil s nálezem rukopisných zlomků údajně ze 13. století - tzv. Rukopisem královédvorským. Rukopis obsahoval skladby O pobití Polanóv i vyhnání jich (tj. z Prahy roku 1004); O pobití Sasíkóv (roku 1203) také zvaná Beneš Heřmanův; O velikých bojech křesťan s Tatary (roku 1241) zvaná též Jaroslav; O vícestvie nad Vlaslavem, zvaná také Čestmír a Vlaslav; O slavném sědání čili Ludiše a Lubor; O velikém pobití, zvaná též Záboj a Slavoj.
Rukopis tedy obsahoval celkem šest básní epických a dále lyrickoepickou skladbu Zbyhoň a Jelen a šest písní lyrických: Kytice, Jahody, Róže, Zezhulice, Opuščená a Skřivánek. Měl vzbuzovat dojem, že se jedná o část rozsáhlého sborníku, jehož celek měl obsahovat asi 200 básní. Spolu s později nalezeným Rukopisem zelenohorským (listopad 1818) - údajně z 9.-10. století - byl Rukopis královédvorský pokládán za nejvzácnější památku staročeské literatury. Pravost Rukopisu zelenohorského však byla i v souvislosti s jinými rukopisnými mystifikacemi oprávněně zpochybňována. Podobné podvrhy údajně starobylých rukopisných památek se objevovaly i v jiných národních literaturách. Pro rozvoj národního vědomí českých vlastenců sice byly Rukopis královédvorský i Rukopis zelenohorský (1818) nesmírně cenné, o to bolestnější zkušeností však byly pro českou společnost tzv. rukopisné boje v 80. letech 19. století, kdy se proti pravosti rukopisů postavila skupina filologů, historiků a literárních vědců.

Obrázky:
-  Titulní list vydání Královédvorského rukopisu podle J. Mánesa
-  Děkanský kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové, kde byl údajně nalezen Rukopis královédvorský
-  Zelená hora u Nepomuku, kde byl nalezen Rukopis zelenohorský

1818

listopad.  Nejvyššímu perkrabímu Království českého hraběti Františku Antonínovi Kolowratovi-Libštejnskému byly anonymně zaslány dva zlomky domněle staročeských básní.

Zelenohorský rukopis

Listopad.  Tajemná zásilka, pocházející údajně ze zámku Zelená hora u Nepomuka, kterou obdržel hrabě František Antonín Kolowrat-Libštejnský, obsahovala dva epické zlomky domněle staročeského velkého rukopisu z 9. či 10. století. Popisují spor Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a následný Libušin soud, kterému se Chrudoš nechce podřídit. Zatímco Josef Dobrovský tento rukopis označil za padělek, Jungmannova generace setrvala ve víře v jeho pravost. Napětí mezi Dobrovským a jungmannovským kruhem českých vlastenců tak získalo nový zdroj. Ihned po Dobrovského smrti v roce 1829 byl Libušin soud nově vydán a v roce 1840 se pro pravost rukopisu vyslovil i Palacký. Spolu s Královédvorským rukopisem tvoří Zelenohorský rukopis naše nejvýznamnější literární podvrhy 19. století; za jejich původce jsou pokládáni V. Hanka, J. Linda, V. A. Svoboda.

1857

Pravost rukopisů zpochybněna

22. únor.  Muzeální odborná komise kvalifikovala nemilosrdně tzv. rukopisy - Milostná píseň krále Václava a Píseň Vyšehradská - jako podvrhy. Byla tak posílena linie kritiků J. Dobrovského, B. Kopitara, F. Miklošiče aj. Autority zastánců pravosti byly otřeseny. "Propadly žalostně dva staré zlomky. Komise bude ve svých pracích pokračovati a nepochybně ještě více zdánlivě starých památek propadne. Avšak de his tacendum, až komise své rezultáty vytiskne. Tedy k ostatním ztrátám také ještě tato hanba," napsal P. J. Šafařík Rusovi M. P. Pogodinovi. Rukopisná otázka se za rok dostala znovu na pořad dne a dotkla se přímo Václava Hanky. Hlavní boj o rukopisy vypukl až v 80. letech.

1858

Říjen.  V listu Tagesbote aus Böhmen byl V. Hanka označen za padělatele Rukopisu královédvorského (viz 26.8.1859).

str. 502:

Soudní při Hanka vyhrál.

26. srpen.  Fejetony, které v říjnu 1858 otiskl ve svém listu Tagesbote aus Böhmen redaktor David Kuh, se jmenovaly Handschriftliche Lügen und Paleographische Wahrheiten (Rukopisné lži a paleografické pravdy). Nebyly sice podepsány, ale vědělo se, že je napsal knihovník univerzitní knihovny Anton Zeidler. Dokazoval v nich, že Hanka padělal Rukopis královédvorský. František Palacký bránil Rukopis v časopise Bohemia a Václav Hanka obvinil Kuha z ohrožení své cti, ale soudu se osobně neúčastnil. Redaktor David Kuh byl odsouzen na dva měsíce vězení za "přečin proti bezpečnosti cti". Proti rozsudku se odvolal. Vídeňská vláda rozsudek nejdříve suspendovala, ale později potvrdila.

Obrázek:
-  Jedna z verzí Mánesovy obálky k Rukopisu královédvorskému.

1886

13. 2.  V Masarykově časopisu Athenaeum vyšel první článek o rukopisné otázce, jímž byla zahájena nová etapa sporů o pravost RKZ.

Rozhořely se rukopisné boje.

13. únor.  Pochybnosti o pravosti rukopisných památek objevených ve druhém desetiletí 19. století nebyly v české (ani německé) společnosti novým jevem. Jejich intenzita a zpolitizování v polovině 80. let z nich však učinily otázku dne. Článek filologa prof. J. Gebauera Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského, zveřejněný společně s kritickým článkem T. G. Masaryka v časopise Athenaeum, vyvolaly prudkou odmítavou reakci části vědecké obce (V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, M. Hattala). Protože se jednalo o problematiku přesahující do oblasti národní, nelze se divit, že se mezi zastánci pravosti objevil především J. Grégr s Národními listy. Další tribunou obránců pravosti byla Osvěta V. Vlčka. Polemika často opouštěla odbornou rovinu a pravidelně se zvrhávala v osobní urážky jednotlivých kritiků pravosti rukopisů; byli označováni např. za diletantské hyeny.

Obrázek:
-  Karikatura k bojům o rukopisy