Kralovédvorský rukopis, nalezený 16. září roku 1817 V. Hankou ve sklepení pod kostelní věží v Král. Dvoře (odtud jm.), je novodobý podvrh vydávaný Hankou a jeho družinou za památku XIII. stol. Při objevu této památ. stejně jako jiných (Zelenohorský rukop., Evang. sv. Jana, glosy v Mater verborum), působila romantická snaha posunouti vývoj jazyka i vzdělanosti čes. do daleké minulosti. Nález Hankův obsahoval 12 pergamenových lístků a 2 nesouvislé proužky; měl to býti zbytek rozsáhlého kodexu, z něhož se takto náhodou nalezlo jen 6 básní epických (Oldřich a Boleslav, Beneš Heřmanóv, Jaroslav, Čestmír, Ludiše a Lubor, Záboj), 2 lyricko-epické (Zbyhoň, Jelen) a 6 písní lyric. (Kytice, Jahody, Růže, Žežhulice, Opuštěná, Skřivánek). R. 1818 je Hanka vydal se svými pozn. a překladem V. A. Svobody do něm., načež došlo záhy k řadě jiných vydání a překladů. Význam objevu Hankova spočíval v tom, že představám romantické vědy a poesie se dostalo důkazu o výši jazyka a vůbec kultury starých Čechů. Víra v pravost Hankova podvrhu svedla ovšem na scestí jak soudobou jazykovědu (Dobrovský, Jungmann, Šafařík), tak historii (Šafařík, Palacký) i právní vědu (H. Jireček, V. Brandl), což značně poškodilo vážnost české vědy před cizinou, která záhy poznala nepravost podvrhu. Na druhé straně však nutno přiznati, že objevy Hankovy působily mocně na uměleckou tvorbu novočes., která brala z nich náměty (Zeyer, Mánes, Aleš, Smetana). Též boj rozpoutavší se posléze o jejich pravost, přispěl nesporně k rozvoji české vědy, zejm. filologie. Nejprve vystoup. něm. učenci M. Büdinger (1859) a J. Fejfalík (1860). Obrana V. V. Tomka, V. B. Nebeského, J. A. Helferta, Fr. Palackého, bří Jos. a Herm. Jirečků a A. J. Vrťátka podstatných námitek nevyvrátila. Z Čechů důrazně vystoupil s filolog. důvody proti pravosti Ant. Vašek r. 1879 ve sp.: Filolog. důkaz, že R. K. a R. Z., též zlomek Ev. J. jsou podvržená díla Václava Hanky. Také A. V. Šembera vystoupil proti pravosti. Rozhod. boj však nastal po článku J. Gebauera, dotud obhájce pravosti (Potřeba dalších zkoušek RKZ, Athenaeum, 1886). Gebauer snesl průkazné námaitky filolog. o staročeštině RKZ. K němu se přidali T. G. Masaryk (námitky sociolog.), J. Vančura a Jar. Vlček (lit. hist.), Jar. Goll a J. Pekař (hist.) a J. Truhlář (palaeograf). Jejich důvody shrnuté r. 1888 J. Gebauerem a T. G. Masarykem v Jagičově Archiv für slav. Philologie (pro cizinu, čes. Poučení o padělaných rukop. RKZ od Gebauera z téhož roku), nebyly vyvráceny ani chemickou ani mikroskopic. zkouškou RK, ani četnými a nadšenými obhájci, za nimiž stála téměř celá česká veřejnost. Ani potom ovšem, ač boj byl rozhodnut v neprospěch obhájců, neustali tito, nalézající nové posily, jako byl J. B. Mašek, Fr. Bačkovský a zejm. r. 1896 V. Flajšhans, žák Gebauerův a pův. odpůrce. Nové důkazy však opět otřásly obhajobou. R. 1899 ukázal přesvědčivě J. Máchal, že lyrické básně RK mají předlohu v rus. písních nár., které Hanka dobře znal. Proti paleograf. obhajobě J. L. Píče (r. 1911) ukázal V. Hrubý (1917 a 1919), že RK je psán touž rukou jako ostatní již uznané podvrhy. Nové pokusy o ohajobu postrádají vážného podkladu vědeckého.
Lit: Vedle cit. sp. podrobný přehled od Jos. Hanuše v Literatuře čes. XIX. stol. I. a v Nov. Atheneu, 1920.