Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, čes. lit. falza z období preromantické fáze národního obrození. Údajné objevy jsou datovány lety 1817 a 1818. Rukopisy jsou psány na pův. pergamenech tak, aby působily jako památky ze 13. stol. (Rukopis královédvorský) a z 9.-10. stol. (Rukopis zelenohorský). První z nich, "objevený" V. Hankou, obsahuje šest básní epických (zahrnují dobu Sámovu a prvních Přemyslovců do pol. 13. stol., báseň Jaroslav ze Šternberka, Záboj, Beneš Heřmanův), dvě lyrickoepické (zachycují individuální osudy, balada Zbyhoň a romance Jelen) a šest lyrických písní, převážně milostných (např. Jahody, Opuštěná). Druhý rukopis obsahuje zlomek epické básně Sněm a rozsáhlou skladbu Libušin soud, řešící s vyspělými práv. zvyklostmi v bájném čes. dávnověku spor dvou synů o dědictví. Oba rukopisy měly prokázat, že čes. slovesnost patří k nejst. v Evropě. Jsou psány s citovou naléhavostí i estetickou působivostí, svými jazykovými a básnickými prostředky i myšlenkou národní semknutosti však plně odpovídají čes. preromantismu a obrozeneckým cílům. Měly obrovský vliv na čes. kulturu, inspirovaly výtv. umění (J. Mánes, M. Aleš, J. V. Myslbek), hudbu (B. Smetana) a částečně i čes. literaturu samu. - Tyto účelové mystifikace se vyskytly v 18. a 19. stol. i v jiných evr. literaturách. Rukopis zelenohorský byl ihned po nálezu označen za falzum (J. Dobrovský), Rukopis královédvorský byl zpoč. bezvýhradně přijat jako pravý (i J. Dobrovským), jeho autentičnost zaštítili F. Palacký a P. J. Šafařík, s nedůvěrou byl přijímán zahr. badateli. Generální revizi, která označila Rukopisy za padělky, zahájil v roce 1886 v Masarykově Athenaeu J. Gebauer, k němuž se připojil T. G. Masaryk, historik J. Goll, estetik O. Hostinský, filolog J. Král, slavista J. Polívka a lit. historik J. Vlček. Obhajoby Rukopisů se ujala početná skupina historiků, filologů a publicistů (v Časopise Českého muzea, v Osvětě a v Národních listech), např. V. V. Tomek, J. Emler, A. P. Trojan nebo F. L. Rieger. Kritika se stala záležitostí veřejné kampaně a ze strany obhájců byla prezentována jako útok na základy národní kultury. Tzv. spor o Rukopisy brzy přerostl v ostré polit. soupeření, doprovázené hádkami, urážkami a denunciacemi. Do konce 19. stol. čes. věda podala důkazy o podržení, ovšem i nadále se vyskytovali obhájci pravosti z národnostních i sentimentálních důvodů, ojediněle ještě v krajanských spolcích v USA v 60. letech 20. stol. Pokusy o rehabilitaci se objevily i v 90. letech 20. stol. Fyzikálně-chemickým zkoumáním v Kriminalistickém ústavu Ministerstva vnitra ČSSR v letech 1967-70 (z iniciativy M. Ivanova) byl podvrh jednoznačně prokázán. - Za falzifikátory bývají považováni jungmannovci V. Hanka (lyrická část) a J. Linda (epická část), pravděpodobným písařem mohl být F. Horčička. Sami se k autorství nikdy nepřihlásili a jména autorů jsou do souč. tajemstvím.

ilustrace:
Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, titulní strana vydání Královédvorského rukopisu s ilustrací J. Mánesa.

Knihovna Akademie věd ČR