Ottův slovník naučný nové doby
Praha 1935
Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému
(díl III., svazek 2.:  Konkurs - Majo)
Strana 817 a 818:

Královédvorský rukopis (obvyklá zkratka R. K., ve sv. XV. Kralodvorský), podvržená čes. památka rukopisná, prý ze stol. 13.-14., ale svým vznikem, na němž se význačným způsobem účastnil V. Hanka, náležející do první čtvrti 19. stol. Nepravost R. K-ého spolu se Zelenohorským rukopisem - novodobý původ příbuzných fals, Milostné písně krále Václava, Písně pod Vyšehradem, glos v Mater verborum a Evangelia svatojanského odhalen již dříve - prokázalo definitivně čtvrté období (1886-1900) vědeckého sporu, jenž bývá nazýván "rukopisným bojem". Za vedení filologa Jana Gebauera sociolog T. G. Masaryk, historikové Jar. Goll, J. Pekař, Jindř. Vančura, literární dějepisci Jar. Vlček, Jan Máchal, paleograf Jos. Truhlář, několikerým důkazem určili nevývratně R. K. za padělek 19. stol. Vývody jejich v podstatě platí podnes a jsou jen v podrobnostech nově doplňovány.
Důkaz historicko "sociologický" záleží v závažných nesprávnostech historických a anachronismech kulturně historických, když na př. skladatel rytířské "klání" neboli turnaje tu plete se "sědáním", což byl výkon soudní, hovoří o "Hrubé" Skále, ač se toto appelativum ve spojení s přívlastkem "Hrubá" nebo "Velká" nevyskytlo před válkou třicetiletou (J. Pekař v L. F. 1896, 259 ad.), užívá slova "tábor" ve smyslu "ležení", jež do r. 1420 u nás naprosto známo býti nemohlo (J. Pekař v ČČH 1932, 637 ad.), operuje se zázračnou kaplí hostýnskou, jíž ve 14. stol. nebylo (V. Flajšhans, Zázrak hostýnský a báseň "Jaroslav", ČČH 1932, 78 ad.) a zná kotle a lesní rohy, kteréžto hudební nástroje byly uvedeny do Čech na sklonku 17. stol. (Zd. Nejedlý, Kotle a lesní rohy, Sbor. Gollův 1906).
Jestliže v celkovém pojetí hrdinů vždy smělých, moudrých a silných, svobodymilovných i soucitících s prostým lidem spatřuje dějepis výplod romantismu, shledává literární rozbor obdobně romantické prvky v oduševnělém líčení přír. nálad, v užívání barvitých epithet, v slohové, motivické i obrazové parafrázi lidových písní ruských, poč. 19. stol. právě sebraných ve sbírce Čulkovově, v užití desetislabičného verše, t. zv. deseterce, známého až z Vukova vyd. srb. písní. Jazykový důkaz, kromě spousty chybných a v jiných staročes. památkách nedoložených tvarů, uvádí mnohé tvary převzaté z církevní slovenštiny, vypůjčená slova z novodobé ruštiny, polštiny a srbštiny, přenášení obrozenských jazykových zvláštností do domnělé staročeštiny a naprosté nerozlišování nedokonavého vidu (imperf.) s dokonavým aoristem. Zvláštní váhu je však klásti na shody v chybách R-u K-ého s Hankovým "Uvedením" do stč. mluvnice, vzniklým tři měsíce před nálezem R-u K-ého, neboť dosvědčují účast Hankovu při skládání R-u K-ého. Paleografickým důkazem Jos. Truhláře, vycházejícím z rozboru písma a vnější podoby rukopisu, pokoušel se otřásti r. 1911 archeolog J. L. Píč improvisov. svědectvím cizích paleografů (Píčův poslední odkaz, vyd. Jan Kryštůfek a Jan Vaněk 1914), ale v zápětí soud Truhlářův byl ověřen rozborem G. Friedricha "R-y po stránce paleografické", N. L. 1914, č.93, 120, 134. Dvoje publikace V. Hrubého "Psal Hanka R. K.?", ČČH 1917, 1 a n., "V. Hanka a jeho R. K.", 1919, pak prokázala, že R. K. je psán touž rukou jako Evang. svatojanské, Mater verborum, R. Z. a Libušino proroctví, uznané to podvrhy. Pečlivé ohledání malovaných iniciál J. Květem ("O iniciálách R-u K-ého" Čes. bibliofil 1933) potvrdilo s nového hlediska nejen mínění paleografů, nýbrž shledalo i sourodnost berlínské modři, jíž je malována iniciála N, se vznikem celé kresby, o čemž byly vyslovovány pochybnosti. Tím zůstává starý důkaz chemický v platnosti. Zato opravily výborné fotografie R-u K-ého z r. 1930 od V. Vojtěcha zdání L. Dolanského, jako by se v R-e K-ém skrýval kryptogram "Hanka fecit", a otřásly také důkazem proužkovým.
Autorství R-u K-ého. Z korespondencí a pamětí současníků vysvítá, že se Hankově mravní povaze nikterak nepříčilo státi se duchovním otcem obou význačných fals, R-u K-ého i Zelenohorského, tím spíše, že ho vedly zájmy romanticko vlastenecké. Hanka falšoval Libušino proroctví, glosy v Mater verborum i staroslovanské peníze (Jos. Smolík, Zlaté mince s domnělým opisem pegnaze, 1906), k nerozeznání interpololval chybějící text staročes. v legendě o sv. Prokopu, vydané 1816 (V. Flajšhans, Hanka fecit, ČČN 1927, 129 ad.), vpisoval jména domnělých čes. malířů do iluminovaných rukopisů vlašské a franc. provenience (J. Květ, Falsa v iluminovaných rukopisech knih. Nár. musea, N. L. 12, 19. čna 1927, V. Flajšhans, Hanka fecit, ČČM 1928, 129 ad.) a není téměř čes. rukopisu v Nár. museu, který by nenesl nějaké stopy Hankovy ruky v úmyslných rasurách nebo přepisech; vydával i umělé písně novodobé za staročes.; na omluvu budiž uvedeno, že k vůli censuře (St. Souček, Dvě pozdní mystifikace Hankovy, 1924). Znalecký způsob, jakým podvrhy prováděl, svědčí o bystré inteligenci tohoto bibliotekáře Nár. musea, který jediný měl neomezený přístup k starým rukopisům a odb. lit. Lze s určitostí souditi, že Hanka byl původcem lyrických písní R-u K-ého, že byl také rádcem a upravovatelem skladeb epických, skládaných s největší pravděpodobností Jos. Lindou (J. Hanuš, L. F. 1900, L. F. 1901, 235 a n.), že provedl redakci staročeskou a konečnou úpravu paleografickou. Účastenství V. A. Svobody při R-u K-ém není s dostatek jasné a přesvědčivé.
Určení R-u K-ého jako podvrhu a jeho zařazení do krásného písemnictví 19. stol. je pevným faktem vědecké kritiky historicko-filologické, na němž nic nemohly změniti ojedinělé pokusy o rehabilitaci R-u K-ého od vlasteneckých staromilců a nadšených slovanských snílků: Herm. Jirečka, Báseň Jaroslav R-u K-ého, 1905, Moravanů Jos. Letošníka, Dějepisný rozbor R-u K-ého, 1910 a J. Oščádala, O jazyku neboli řeči a slohu básní RKZ, 1911, a slovin. majora Žunkoviče RKZ 1911. V souč. době, když dočasný pochybovač a jediný odborně vzdělaný kritik V. Flajšhans dávno (od důkazu Máchalova v r. 1899) přestal hájiti Rukopisů, dostalo se po diletantských pokusech popřevratových tov. inž. Bareše, advokáta Perka a lékaře dra Kettnera R-u K-ému obhájce pravosti v osobě fysiologa Fr. Mareše, jemuž spor o Rukopisy je namnoze prostředkem politickým, aby ukázal škodlivost a přímo národní zhoubnost realismu (srv. jeho spisek Vědecké methody realismu, zvl. v otázce Rukopisů, 1927). Své pochybené výklady, jež odborná kritika (Jos. Zubatý, N. Ř. 1927, 149 a n., V. Flajšhans, N. Ř. 1928, 133 a n., Arnošt Kraus, Vědecké methody pana prof. dra F. Mareše, zvl. v otázce Rukopisů, 1928, M. Weigart, ČMF 1932, 196 ad.) zcela odmítla, shrnul v knihách "Pravda o RKZ-ém" 1930 a "Marnost bojů proti Rukopisům" 1933. Záludnou důminku Marešovu, že naši i jihoslovanští učenci, kteří byli odpůrci Rukopisů, byli zaprodáni vídeňské vládě, kategoricky odmítl V. Flajšhans: Jak to vlastně bylo? Naše Rukopisy a vídeňská vláda, 1932. O rehabilitaci marně usiluje také kompilační a naivní práce Jana Vrzalíka, Poučení o nepadělaném R. K. Z-ém, 1933 a články Jane Ev. Hanky ve Frontě 1933 a j.
Boj o Rukopisy, vedený houževnatě po osm desítiletí od jejich objevení do konce minulého stol., měl cenný výsledek: zjistil padělky a usvědčil jejich tvůrce. Otužil čes. vědu methodicky a vedl také k docenění pravých stč. památek, zvl. z období gotického, nesporně vynikajících kulturně a umělecky. Dnes se obecně uznává veliký význam Rukopisů pro národní uvědomění, zdůrazňuje se jejich cena inspirační jak pro výtvarnictví (Mánes, Aleš, Ženíšek, Myslbek), tak pro hudbu (Smetana) a literaturu (Zeyer). Estetického rozboru R-u K-ého jako novodobé památky básnické z první čtvrti 19. stol., zdůraznění jeho čistých básnických krás však dotud není, ač i tu učiněny počátky (Fr. Bílý, N. Ř. 1917, 27 a n., E. Chalupný, Kmen 1917, č. 33, A. Frinta, Rukopisné podvrhy a naše spisovná řeč, N. Ř. 1918, 1 ad.).
Novější vydání s obšírným úvodem a poznámkami: Jos. Hanuše, Rukopisové Zelenohorský a K., 1911; s dokumentárními fotografiemi, přepisem textu a poznámkami, V. Vojtěch-V. Flajšhans, R-y K. a Zelenohorský, 1930. Novočesky a rytmicky transkriboval všecky básnické padělky Hankovy A. Frinta, Básně t. zv. R-u K. Z.-ého 1917.
    Literatura: J. Hanuš, Padělky romantické družiny české, Lit. čes. XIX. st. I., 2. vyd. 1911, 829-871; týž, Poslední boj o Rukopisy, Nové Athenaeum 1920, 1 a n.; J. Jakubec, Děj. liter. čes. II., 2. vyd. 1933, 341 ad.; F. Roubík, Účast policie v útoku na Rukopisy r. 1858, Pekařův sborník II., 1930, 435 ad.; M. Weingart, J. Gebauer o chem. zkouškách R-u K-ého a o Masarykovi, ČMF 1933, 10 ad.; M. Hýsek, K historii R-u K-ého, L. F. 1934, 67 ad. (konfrontace nálezu a soudních výpovědí). K povšechné informaci: Friedrich, Hýsek, Pekař, Smetánka, Rukopisy, 1934.
Gr.
Ottův slovník naučný nové doby
Praha 1939
Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému
(díl V., svazek 2.:  Rón - Slúžnovské úřady)
Strana 817:

Rukopis Královédvorský a Rukopis Zelenohorský viz Králodvorský rukopis v OSN XV., str. 44-56 a OSNND III-2, str. 817. Nejnovější literaturu o RK a RZ viz Zelenohorský rukopis (OSN XXVII.).

Vydávání Ottova slovníku naučného nové doby násilně přerušili Němci v roce 1943, poslední heslo bylo Užok. Po válce nebylo vydávání slovníku obnoveno.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná