Příruční slovník české literatury
Praha 2001
Strana 425 až 427:

RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ A ZELENOHORSKÝ
počátek 19. století

Historie Rukopisu královédvorského ("objeveného" r. 1817) a Rukopisu zelenohorského (o rok později) je tak trochu detektivní případ, který dosud nebyl objasněn do všech podrobností a asi už nikdy nebude.
Šlo o to, že české národní obrození, bráno doslova, mělo a chtělo opravdu "obrodit" něco, co už tu bylo, starou národní kulturu a literaturu. Jenže památek z oné opravdu staré doby se dochovalo málo, z předkřesťanské žádné, zmínky o ní v Dalimilově kronice byly přece z druhé ruky, podle vyprávění či pramenů, které se ztratily. Jak by to bylo nádherné mít skutečné literární památky na počátky našeho národa nebo alespoň na počátky křesťanství! Přání se stalo otcem myšlenky a od myšlenky k jejímu uskutečnění padělky nebylo daleko. Třeba říct, že tomu bylo podobně i v jiných zemích, např. ve Skotsku se objevily padělané Básně Ossianovy. U nás tedy oba Rukopisy.
Rukopis královédvorský objevil 16. 9. 1817 V. Hanka v kostele ve Dvoře Králové a r. 1819 jej vydal tiskem. Obsahuje milostné, lyrickoepické a epické básně s pohanskými a raně křesťanskými náměty. Rukopis zelenohorský byl někým neznámým poslán v listopadu roku 1818 Národnímu muzeu, až dodatečně bylo "zjištěno" že byl nalezen v klášteře Zelená Hora u Nepomuku.
Královédvorský tvořilo 12 pergamenů (dodnes pečlivě uschovaných v Národním museu) a měl vzniknout ve 12.-13. stol., ale zejména jeho šest epických básní popisovalo dobu ještě starší. Zelenohorský, na 4 listech, měl pocházet dokonce z 9. stol. a obsahuje i báseň Libušin soud. Nadšení nad oběma objevy (kromě nich byly i dva další menší) nebralo mezí a v jejich pravost věřil celý národ, ale i vědci. Jenom J. Dobrovský vyjádřil pochybnosti o druhém z nich. Teprve koncem 19. stol. vznikal "boj o Rukopisy" (v popředí s T. G. Masarykem, 1850 - 1937, účastnili se ho dále především jazykovědci, např. Jan Gebauer, 1838 - 1907, historici, např. Jaroslav Goll, 1846 - 1929, ale také Antonín Vašek, otec Petra Bezruče) a postupně pečlivý rozbor jazykový, historický i věcný dokázal jejich nepravost.
Zajímavé ale bylo, že např. chemický rozbor jejich pravost potvrzoval. Pergamen pravý byl a počáteční písmena, provedená jako barevné obrázky, také pocházela z doby udávaného vzniku. Vlastně až v nedávných letech se ukázalo, jak to bylo možné. Autoři padělků vzali prostě nějaké staré rukopisy (zřejmě latinské), původní obrázková písmena nechali, ostatní text odstranili a nahradili novým. Ve středověku se tohle dělalo běžně, pergamen byl drahý a takovým rukopisům, napsaným místo odstraněného textu, se říká palimpsest. Padělatelé byli v tomto případě nesmírně vynalézaví tím, že zachovali původní obrázková písmena. Kdo ale byli ti padělatelé?
Dnes se pokládá za nejpravděpodobnější, že byli dva nebo přinejmenším dva hlavní, Václav Hanka a Josef Linda. Vypadá to tak, že Hanka psal lyrické verše, Linda epické. Oba to jistě mysleli dobře, chtěli dát národu velkou, vznešenou a přesvědčivou literární minulost, což se jim nadlouho i podařilo, Rukopisy inspirovaly řadu hudebních skladatelů, např. B. Smetanu, a malířů, mj. M. Alše, náměty z nich jsou využity při obrazové výzdobě Národního divadla aj. Nakonec jim jejich podvod nevyšel, spíše později zpochybnili některé památky, které pravé skutečně jsou. Ale ani Hanka, ani Linda se nikdy nepřiznali, a záhadou dodnes zůstává, zda to skutečně byli oni či jenom oni a jak mohli tehdy svůj čin tak dobře utajit. Vždyť českých vlastenců bylo pár a navzájem se dobře znali, jeden o druhém věděl takřka všechno.
Kromě toho, kdyby své básně publikovali pod vlastními jmény, mohli se v tehdy nově vznikající české literatuře proslavit, v kontextu obrozenecké tvorby se Rukopisům přiznává značná umělecká úroveň. V tom, co udělali, bylo tedy i kus sebeobětování. I když na nepravém místě.

Městská knihovna v Praze   [sign. X 6264]

Příruční slovník české literatury
od počátků do r. 1945; významní autoři a jejich tvorba; díla neznámých tvůrců staré literatury; nejčastější literární termíny; hlavní literární skupiny a směry; historická období
Zpracoval PhDr. Otakar Chaloupka, DrSc.. Praha 2001. Nakladatelství ADONAI.

©  Otakar Chaloupka
©  ADONAI 2001