Rukopisy, Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, domněle staročeské básnické skladby, vzniklé a "objevené" koncem druhého desítiletí 19. století. -- Rukopis královédvorský (1817), kladený do 13. stol., obsahoval epické zpěvy o slavných vítězstvích Čechů z mytické i historické minulosti a lyrické písně milostné. Rukopis zelenohorský (1818) byl kladen do 9.-10. stol. a měl ukazovat ve dvou zlomcích (Sněm, Libušin soud) vyspělost dávnověké české kultury. -- Od počátku se objevovaly pochybnosti o starobylosti R. (J. Dobrovský); spor byl však ukončen teprve v 80. letech 19. stol., kdy byly podány četné důkazy prokazující jejich nepravost (zejm. jazykové důkazy Gebauerovy). Až do 40. let 20. stol. pokračovaly také obrany pravosti rukopisů, někdy diletantské a staromilské, někdy spojené s reakčními proudy politickými. -- Iniciátorem padělků a hlavním autorem, zvláště částí lyrických, byl V. Hanka; na epických skladbách se asi básnicky podílel J. Linda. -- Současná literární historie vidí v R. vynikající básnická díla obrozenské literatury z první čtvrtiny 19. stol., vyrostlá v souvislosti s obrozenskými potřebami z romantické touhy prokázat starobylost naší národní kultury a poezie. Rukopisy ztělesňovaly ideál vlastenecké poezie a slovanské národní lyriky; mocně inspirovaly české umění výtvarné (J. Mánes, M. Aleš, J V. Myslbek), hudební (B. Smetana); slovesné (J. Zeyer) nejen svou platností symbolickou, ale též svými skutečnými estetickými hodnotami.