Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (RKZ) - cyklus domněle staročeských býsní, který vznikl na počátku 19. století pod vlivem romantického chápání českého národního obrození. Tyto padělky měly dokázat, že před českou středověkou poezií, vycházející ze západoevropských vzorů, existovala již "odedávna" domácí tvorba, která měla ryze slovanské kořeny. Rukopis královédvorský byl "nalezen" V. Hankou ve věžní komoře děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem a předložen veřejnosti 16.9.1817. Rukopisný zlomek obsahoval šest epických zpěvů, dvě lyrickoepické básně a šest lyrických písní. Spolu s Rukopisem zelenohorským byl pokládán za nejvzácnější památku staročeské literatury. Rukopis zelenohorský byl v listopadu 1818 anonymně zaslán nejvyššímu purkrabímu Království českého, hraběti R. A. Kolovratovi-Libštejnskému. Obsahoval dva zlomky domněle staročeských epických básní. Hlavní část tvořila pověst o Libušině soudu nad Chrudošem a Šťáhlavem. Vlastenecký ráz RKZ - idea obrany proti vetřelcům, idea národní osobitosti - povzbuzoval sebevědomí českého národního hnutí v boji za národní rovnoprávnost. Básnicky cenné padělky inspirovaly v 19. století nejen dějepisectví (F. Palacký), ale i literaturu (J. Zeyer), výtvarné umění (J. Mánes, J. V. Myslbek) a hudbu (B. Smetana). První pochybnosti o jejich pravosti se objevily záhy, historik a filolog J. Dobrovský odmítl oba rukopisy jako falzum. Teprve 13.2.1886 se však objevily v časopise Athenaeum první dva články z pear prof. J. Gebauera s názvem - Potřeba dalších zkoušek RKZ - společně s kritickým článkem T. G. Masaryka. Články vyvolaly odmítavou reakci nejen konzervativní české vědecké společnosti, ale i široké veřejnosti. Spor přerostl v diskusi o principech vědecké práce, která měla vyloženě nacionální a politické pozadí. Proti Gebauerovi, Masarykovi, J. Gollovi, J. Vlčkovi a dalším se postavili V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, a další. Spor překročil univerzitní a vědeckou půdu a stal se zásadní politickou záležitostí. V tzv. bojích o Rukopisy bylo prokázáno, že RKZ jsou novodobé padělky. Nezvratně to bylo potvrzeno novými fyzikálně chemickými zkouškami v letech 1967-70. Za původce RKZ je považován Hanka se svými spolupracovníky.

PhDr. Václav Rameš
ředitel Státního archivu v Třeboni. Toto heslo pan Dr. Rameš odfláknul. Nevím kde vzal informaci, že Dobrovský odmítl oba Rukopisy (tedy i Královédvorský) jako falzum. Také tvrzení o nezvratném potvrzení novodobých padělků zkouškami v Kriminalistickém ústavu bylo zpochybněno komisí pro posouzení Protokolů v Národním muzeu (oponenti odmítli zkoušky tzv. Ivanovovy komise - NM 1.9.1992).

Městská knihovna v Praze   [sign. D 15866]