Dr. Radko Šťastný
Čeští spisovatelé deseti století
1974
Strana 190 a 191:
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ A ZELENOHORSKÝ
RKZ je obvyklá zkratka pro označení literárních padělků Rukopisu
královédvorského a Rukopisu zelenohorského, které vznikly a byly jako
domněle staročeské skladby objeveny na začátku 19. století. Předcházel
jim, jakoby na zkoušku, objev tzv. Písně Vyšehradské (1816). Je to
nevelká milostná báseň přisuzovaná 13. století, začínající apostrofou
Vyšehradu. Původci byli Václav Hanka a Josef Linda, který ji objevil.
Dne 16. září 1817 V. Hanka údajně našel ve sklepě
kostelní věže ve Dvoře Králové tzv. RK. Bylo to 12 pergamenových
lístků a 2 nesouvislé proužky, o nichž se mělo podle označení soudit,
že jsou nepatrnou částí velikého rukopisného sborníku (25. až
28. kapitola 3. knihy). Celým rázem i jazykem se rukopis hlásil do
13. století. Obsahuje celkem 14 básní (6 epických,
2 lyrickoepické, 6 lyrických). Epické skladby jsou: Oldřich a
Boleslav, Beneš Hařmanóv čili O pobití Sasíkóv, Jaroslav aneb
O velikých bojech křesťan s Tatary, Čestmír aneb O vicestvie nad
Vlaslavem, Ludiše a Lubor čili O slavném sědání, Záboj čili
O velikém pobití. Dvě lyrickoepické skladby jsou Zbyhoň a Jelen.
Milostné lyrické písně jsou laděny smutně a měly vzbuzovat dojem, že jsou
dílem lidového skladatele. Jejich názvy jsou: Kytice, Jahody, Růže,
Žežhulice, Opuščená, Skřivánek. Celý Rukopis královédvorský, čítající
1261 veršů, vydal Hanka tiskem r. 1819.
Rok po objevu RK (v listopadu 1818) byla česká vlastenecká společnost
vzrušena dalším objevem, tzv. Rukopisu zelenohorského (RZ), který
byl zaslán bez udání odesílatele Národnímu muzeu ze Zelené Hory u Nepomuka.
Je psán na 4 pergamenových listech a svým charakterem se hlásí do
9.-10. století. Obsahuje ve 119 verších část básně nazývané dnes
Sněm a větší báseň zvanou dnes Libušin soud. Velkou pozornost věnoval autor
vylíčení právního řádu, který předpokládal pro 9. století.
Cílem RKZ bylo dokázat starobylost vlastní kultury a podpořit tak
současné úsilí o vytvoření moderní národní společnosti. Autorita Šafaříkova
a Palackého, kteří se postavili za pravost RKZ, způsobila, že se Rukopisy
dlouho přijímaly jako původní starobylé skladby.
V druhé polovině 19. století byly RKZ podrobeny soustředěnému
zkoumání starší i mladší vědecké generace, které přineslo filologické,
historické a sociologické důkazy o jejich falešnosti a jako hlavní původce
označilo V. Hanku a J. Lindu. Této práce se zúčastnili z mladších
především filolog a literární historik Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll
(1846-1929) a sociolog Tomáš G. Masaryk (1850-1937). Spory o pravost se
rozhořívaly sice i později, avšak již s menší intenzitou, a někdy se za nimi
skrývaly boje politické. Nejnovější zkoušky v Kriminalistickém ústavě v
Praze v letech 1967-68 potvrdily a rozhojnily důkazy o tom, že RZ je
literární padělek, avšak stopy, které tato vynikající umělecká díla
obrozenského období zanechala v české kultuře, jsou velmi pozitivní.
Nacházeli v nich inspiraci výtvarní umělci (Mánes, Aleš, Myslbek), hudební
skladatelé (Smetana) i básníci (Zeyer).
RKZ. Novočesky přebásnil Kamil Bednář. Doslov Mojmír Otruba, 1961
Miroslav lvanov: Tajemství RKZ, 1969
RKZ. Dnešní stav poznání. Sborník Národního muzea, řada C,
sv. XlII/XIV, 1969
Dr. Radko Šťastný: Čeští spisovatelé deseti století
Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století.
Vydalo Státní pedagogické nakladatelství v Praze roku 1974. Edice
Pomocné knihy pro žáky. Vytiskl Tisk Brno. 1. vydání. Náklad
70000 výtisků. Formát 17 x 23,5 cm. Počet
stran 296.
© Radko Šťastný