PhDr. Radko Šťastný
Čeští spisovatelé deseti století
2001
Strana 328:
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ A ZELENOHORSKÝ
RKZ je obvyklá zkratka pro označení literárních padělků Rukopisu
královédvorského a Rukopisu zelenohorského, které vznikly a byly jako
domněle staročeské skladby objeveny na začátku 19. století. Předcházel
jim, jakoby na zkoušku, objev tzv. Písně pod Vyšehradem (1816). Je
to nevelká milostná báseň datovaná do 13. století, začínající
apostrofou Vyšehradu. Původci byli Václav Hanka a Josef Linda, který ji
objevil.
Dne 16. září 1817 V. Hanka údajně našel ve sklepě
kostelní věže ve Dvoře Králové tzv. RK. Bylo to 12 pergamenových
lístků a 2 nesouvislé proužky, o nichž se mělo podle označení soudit,
že jsou nepatrnou částí velikého rukopisného sborníku (25. až
28. kapitola 3. knihy). Celým rázem i jazykem se rukopis hlásil do
13. století. Obsahuje celkem 14 básní (6 epických,
2 lyrickoepické, 6 lyrických). Epické skladby jsou: Oldřich a
Boleslav, Beneš Harmanóv čili O pobití Sasíkóv, Jaroslav aneb
O velikých bojech křesťan s Tatary, Čestmír aneb O vicestvie nad
Vlaslavem, Ludiše a Lubor čili O slavném sědání, Záboj čili
O velikém pobití. Dvě lyrickoepické skladby jsou Zbyhoň a Jelen.
Milostné lyrické písně jsou laděny smutně a měly vzbuzovat dojem, že jsou
dílem lidového skladatele. Jejich názvy jsou: Kytice, Jahody, Róže,
Žezhulice, Opuščená, Skřivánek. Celý Rukopis královédvorský, čítající
1261 veršů, vydal Hanka tiskem r. 1819.
Rok po objevu RK (v listopadu 1818) byla česká vlastenecká společnost
vzrušena dalším objevem, tzv. Rukopisu zelenohorského (RZ), který
byl zaslán bez udání odesílatele Národnímu muzeu ze Zelené Hory u Nepomuka.
Je psán na 4 pergamenových listech a svým charakterem se hlásí do
9. - 10. století. Obsahuje ve 119 verších část básně
nazývané dnes Sněm a větší báseň zvanou dnes Libušin soud, v níž se líčí
spor dvou bratří, Chrudoše a Šťáhlava (Staglava), který rozsuzuje kněžna
Libuše. Velkou pozornost věnoval autor vylíčení právního řádu, který
předpokládal pro 9. století. RKZ měly dokázat starobylost vlastní
kultury a podpořit tak soudobé úsilí o vytvoření moderní národní
společnosti. Autorita Šafaříkova a Palackého, kteří se postavili za pravost
RKZ, způsobila, že Rukopisy byly dlouho přijímány jako původní starobylé
skladby.
V druhé polovině 19. století byly RKZ podrobeny soustředěnému
zkoumání starší i mladší vědecké generace, které přineslo filologické,
historické a sociologické důkazy o jejich falešnosti a jako hlavní původce
označilo V. Hanku a J. Lindu. Z mladších badatelů se této práce
zúčastnili především filolog a literární historik Jan Gebauer, historik
Jaroslav Goll (1846-1929) a sociolog Tomáš G. Masaryk. Spory o pravost
Rukopisů se rozhořívaly sice i později, avšak již s menší intenzitou, a
někdy se za nimi skrývaly boje politické. Nejnovější zkoušky v
Kriminalistickém ústavě v Praze provedené v l. 1967-68 potvrdily a
rozhojnily důkazy o tom, že RKZ je literární padělek, avšak stopy, které
tato vynikající umělecká díla obrozenského období zanechala v české kultuře,
jsou velmi pozitivní.
RKZ. Novočesky přebásnil K. Bednář. Doslov M. Otruba, 1961
M. lvanov: Tajemství RKZ, 1969
RKZ. Dnešní stav poznání. Sborník Národního muzea, řada C,
sv. XlII/XIV, 1969
M. Otruba: Mýtus a ritus, Česká literatura 1970
J. Loužil: Bernard Bolzano a Rukopisy, Česká literatura 1978
V. Macura v knize Znamení zrodu 1983
J. Rulf, J. Rak: Žít ve zbožné lži, Reflex 1994
Čeští spisovatelé deseti století
Sestavil PhDr. Radko Šťastný. HQ Kontakt sro; 2001.
© Radko Šťastný