Národní Listy
11.8.1886
Příloha "Národních Listů" k číslu 220 ze dne 10. srpna 1886 a
k číslu 221 ze dne 11. srpna 1886 obsahuje článek
Ku sporu o pravost Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského.
Obrana profesora dra. J. Kvíčaly proti osvědčením
prof. Masaryka a prof. Gebauera. K tomuto článku je připojen
následující doslov, pravděpodobně od vedoucího redaktora NL
dra. Julia Grégra.
Podali jsme tuto obranu muže o národ a vědu platně zasloužilého
v plném znění, jakkoliv stanovisko jeho liší se od našeho; máť on dosud
pochybnosti ohledně Rukopisu Zelenohorského, kdežto jsme my o pravosti
a vysokém stáří jeho tak přesvědčeni, jako o Rukopise Královédvorském a
s plnou důvěrou očekáváme výsledek zkoušky chemické a palaeografické.
Avšak "Obrana" páně Kvíčalova z dvou příčin jest důležitou. Předně, že
naproti impertinentnímu tvrzení Gebauerovu, jakoby výsledek
nedávno vykonané zkoušky chemické na Rukopise Královédvorském byl
dopadl v neprospěch Rukopisu Královédvorského (Athenaeum
č. X str. 394) - svědek tak povolaný a ctihodný jako profesor
Kvíčala veřejně vydává svědectví pravdě, že od samého zkoumatele,
prof. chemie, slovutného dr. Bělohoubka, s nímž byl kolik hodin
o celé proceduře zkoušky rozmlouval, zvěděl, kterak zkouškou chemickou
dokázáno jest vysoké stáří a pravost Rukopisu Královédvorského nade
všechnu pochybnost. Povážíme-li, že prof. Gebauer byl členem
dotyčné komise zkušebné, víme tedy, co o jeho pravdymilovnosti souditi
sluší. Avšak v ještě pěknějším světle objevuje se charakter druhého,
zapřísáhlého "ubiječe" Rukopisů našich, p. profesora Masaryka. -
Když se puntovali s kolegou Gebauerem na svou slavnou výpravu, když
hodovali při šampaňském "za zmar našich Rukopisův", chtěli svůj válečný
tábor sesíliti časem též autoritou prof. Kvíčaly, jenž měl sice též
dávné své pochybnosti o pravosti našich Rukopisů, ale spolu též dosti
českého citu a dosti skromnosti vědecké, než aby bez naprosté jistoty
byl chtěl skepsí svou dotknouti se veřejně památek všemu národu tak drahých
a posvátných. Rozmlouvali s ním soukromě. Gebauer mu ukázal
otisk (korekturu) svého článku, jejž napsal do německé encyklopaedie.
Prof. Kvíčala byl nemile překvapen, že český učenec do Němec trousí své
pochybnosti o Rukopisech našich. Na to mu Gebauer přinesl svůj článek
pro "Athenaeum" určený. Prof. Kvíčala radil však, aby se místo
publicistického boje svolala porada mužův věcí znalých a v té aby se
hledala pravda. Ale pánové Gebauer a Masaryk nechtěli o takové
expertise ani slyšeti. Dbal tedy prof. Kvíčala aspoň o to, aby ve
svém článku Gebauer výslovně položil, že neznáme staré češtiny dosud do té
míry, aby pochybnosti filologické byly rozhodujícími, nýbrž že se filolog
ochotně podrobí chemikovi a palaeografovi. - Na to pp. Gebauer a
Masaryk, neukázavše prof. Kvíčalovi žádného ze svých
ostatních nájezdův proti Rukopisům našim, zahájili svůj spanilý boj;
když ale tento dopadal pro ně čím dále napořád smutněji a smutněji, když na
místě vědeckého bádání z Athenaea kapala jen rmuť povrchních,
frivolních nejapností a hnusných Feifalikiád a Büdingriád - tu vidouce, že
jsou poraženi a souzeni, naši rekové chtěli se skrýti za - Kvíčalu. Profesor
české university pan Masaryk zaslal mu list, ve kterém jej volá sobě na
pomoc. Žádá na prof. Kvíčalovi, aby jim napsal článek do Athenaea proti
Rukopisům a osvědčil tak, že je s nimi také "nevěrcem":
neučiní-li toho, hrozil mu p. Masaryk, že
vyzradí vše, co byl prof. Kvíčala soukromě se svým
mnohaletým přítelem Gebauerem za přítomnosti p. Masarykovy
o Rukopise kdy pronesl, neboť prý si o těch rozmluvách
sepisovali protokoly!!
Prosíme, čehos takového je schopen profesor české university
proti svému kolegovi! Individuum, které někomu hrozí: neučiníš-li mi
v tom a v tom po vůli, vyzradím na tebe soukromosti, které ti
ublíží ve veřejném mínění - čeho že se dopuští?! Prof. Kvíčala však
nezalekl se hrozby, odepřel rozhodně žádaný článek a na to tedy
p. Masaryk s p. Gebauerem jej obvinili "ze zrády na praporu!"
Ba zašli ve své ubohosti tak daleko, že až tvrdili, kterak prý by "jediné
zrazující slovo prof. Kvíčaly" bylo stačilo, aby je odvrátilo od celého
jejich vystoupení! - Nuže, nyní prof. Kvíčala svou "Obranou" odhalil,
kterak i toto neslýchané tvrzení "vědců z přesvědčení" není než pouhou
zbabělou výmluvou, ježto dávno byli pevně ustanoveni na útoku, než
s ním promluvili; dokázal jim, kterak je marně zrazoval, aniť ho
neuposlechli, ba dokázal jim, kterak jim nešlo nikdy o poctivé hledání
pravdy; neboť slíbivše prvotně, že se podrobí zkoušce chemické
a palaeografické, zatím nyní jednak příznivý výsledek zkoušky
chemické zapírají, jednak ústy páně Masarykovými soud chemie a
palaeografie v lehkost uváděti hledí! - Konstatovav tento způsob
"vědeckého boje", odsoudil jej prof. Kvíčala svým úctyhodným podrobením
se výroku povolaných zkoumatelův chemických tak rozhodně, jako skromnosti
své mluvy, která značí pravého muže vědy a myslitele upřímného.
Národní Listy
Ročník XXVI. 1886. Vydavatel Dr. Julius Grégr.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná