Dokumenty rkp. sporu

Věda a život
Poslední bitva o Rukopisy
1946

Věda a život Ročník XII., 1946, číslo 7-8.
Strana 380:

Poslední bitva o Rukopisy. (Sedm studií o Rukopisech). Ne národní úcta, ale pouhá politická potřeba vynesla znovu v meziválečném období Republiky na přetřes tzv. Rukopis Zelenohorský a Rukopis Královédvorský (RKZ). Chtěla z nich udělati za každou cenu vědeckou otázku, ač tyto již dávno, jak je dobře známo, vědeckou otázkou nebyly. Objevila se hojná brožurková literatura, četné neinformované diletantské práce a bulvární večerníkové kalumnie, proti nimž všechno odborné poučování bylo marné a zbytečné. Obránci pravosti, kteří byli divnou shodou okolností (nebo právě proto) také vždy myšlenkoví odpůrci Masarykovi, byli nepřesvědčitelní a skálopevní.

Redakce Vědy a života pokládala tehdy v době zbytečných šarvátek o RKZ za účelné a za svou povinnost podati svým čtenářům přístupnou formou přehled celé bývalé rukopisné otázky, a to s různých vědeckých hledisk; zařadila proto v letech 1937 až 1940 do svého časopisu celkem sedm odborných studií, zabývajících se Rukopisy: byla to práce J. Šebánkova, obírající se Rukopisy po stránce paleografické, práce F. Trávníčkova, rozebírající Rukopisy po stránce jazykové, kdežto R. Holínkova po stránce historické, Fr. Schacherlova informovala o chemických zkouškách Rukopisů a J. B. Čapkova pojednávala o Rukopisech s hlediska literárně-vědeckého. E. Dostálova studie stopovala ohlasy RKZ v českém výtvarném umění a poslední J. Skutilova pojednávala o poměru Rukopisů a archeologie.

Za smutné německé okupace rukopisná horečka až na dále zmíněnou akci takřka ustala. Aspoň někteří obránci, jak se zdá, přece asi uznali, že útočiti na světlý zjev T. G. Masaryka, kterého bychom byli za strašné války všichni jako siroty špendlíkem hrabali, a krýti se přitom domnělým literárním národním paladiem, je přece nemravnost.

Ale přesto prý podali 7.12.1939 K. Anderlík, Zd. Malý a Jan Vrzalík ministerstvu školství a národní osvěty pamětní spis v záležitosti RKZ. A ještě r. 1941 bylo upozorňováno, že historický tento dokument je rozklad o podstatných stránkách přítomného sporu o pravosti RKZ a obsahuje návrhy ke konečnému vyřízení tohoto sporu.

Přirozeně, že však k žádnému konečnému vyřizování sporu, jak si přálo memorandum, nedošlo. Ne proto, že nebylo vskutku o pravosti domnělých památek potřeby ničeho řešiti, ale proto, že začala katanská éra. A jednou z prvních velkých obětí tohoto nacistického běsnění byl právě redaktor Vědy a života, universitní profesor dr. Vladimír Groh, popravený 29.9.1941 v Kounicových kolejích v Brně. Profesor Vl. Groh byl iniciátorem zmíněné serie uvedených protirukopisných článků a jeho plánem bylo vydati tyto studie souborně. Avšak k tomu již pod tíhou řítících se světových událostí nemohlo z pochopitelných důvodů dojíti.

Vydáváme-li teprve nyní dávno projektovaný rukopisný svazek, plníme tím nejen jeden z kulturních odkazů Vl. Grohových, ale tím se i uzavírá soud nad poslední nejen rukopisnou, ale v tomto směru i protimasarykovskou bitvou, jejíž poslední halas se ozval takřka v předvečer velkého světového požáru.

Dodatek (JAG):
Slibovaný "dávno projektovaný rukopisný svazek" nikdy nevyšel. Naopak rukopisní obránci vydali sborník PROTI SOFISMATŮM (1937, 102 stran), odpovědi na statě Holinky, Šebánka a Trávníčka v brněnském měsíčníku Věda a život.