Co v řetězu příběhů, který pro nás představují dějiny, je pravda a co legenda? Nepomucko v jižních Čechách, Praha, polské Hnězdno... Stopy putování sv. Vojtěcha, který už před tisíci lety usiloval o duchovní sjednocení Evropy. Násilně ukončený život Jana z Nepomuku, českého světce, známého po celém světě. Husity vypálený klášter. Zámek Zelená Hora, kde na začátku 19. století byl nalezen rukopis, který se stal inspirací českého umění a látkou pro boje historiků i politiků o jeho pravost - a nešťastný osud jeho domnělého autora Josefa Lindy. To jsou témata osobité úvahy básníka, historika a diplomata Jiřího Gruši o českých dějinách.
Jiří Gruša: ...Linda je neznámá figura, ačkoliv Linda v mých očích je velký mučedník romantické národní myšlenky, člověk který napsal jednu z nejkrásnějších lyrických sbírek včetně taky pokusu o velkou epiku -
Komentář: - tedy Královédvorský a Zelenohorský rukopis -
Jiří Gruša: - jde o úspěšnou věc, svým způsobem úspěšnou, draze zaplacenou a dodnes vlastně neprominutou. Ale on samozřejmě byl na svém tragickém osudu sám vinen, protože patřil k té nadšené skupině mladých žáků, kteří na začátku 19. století vysedávali kolem Dobrovského, učili se česky, rusky a byli přesvědčeni, že mají šanci a oni ji měli. Čtou staročeské rukopisy, jsou inspirováni hlavně německými nacionálními vzruchy té doby. A ti mládenci najednou nevědí, jak se tomu vyrovnat. A místo aby tedy sáhli do skutečných starých textů, mají pocit že nemají žádné Niebelungy; mají pocit, že nemají žádného Macphersona; mají pocit, že prostě je tu třeba něco velikého. Jsou to taky nadaní literáti a nejnadanější je z nich tenhleten a ten píše krásné texty. Které kdyby vydal, by byly zakladatelským dílem novočeské literatury. Ale on má pocit, že potřebuje staročeskou literaturu. Ten pokus aristokratizovat, najít původ, najít starší původ, je jeden z typických projevů té doby. V té době nikdo ještě nevěděl, jak ta věc s českým národem dopadne. Palacký musel české dějiny teprve napsat, aby se zjistilo, že té velikosti je dostatečně. Ostatní vědci museli do starých literárních textů, aby našli ty pravější a ty stejně dobré. A pak, když už to bylo na světě, tak Linda se nemohl přiznat ke svému textu. Velmi jistě pod tím trpěl. Goethe přeloží od něj vlastně text. Představte si zážitek mladého autora, který prostě najednou je vlastně uznán Goethem a nemůže říct: já jsem to, tady já. Přátelé to jsem napsal já!
Mgr. Dana Mentzlová, Česká společnost rukopisná: Jde o to, jak to kdo uznává. Někdo soudí, že Rukopisy jsou pravé, ale většina zatím soudí, že jsou podvržené. Nesouhlasím, že by Linda byl autorem těch básní. Já mám zase jinou romantickou historii: Rukopisy byly nalezeny zde na Zelené Hoře a nadšení vlastenci by je rádi měli v Národním muzeu. Ovšem rukopisy byly v soukromém majetku, oni je mohli ukrást (nebo je ukradli) a zinscenovali ty nálezy. Potom museli mlčet a tajit okolnosti nálezu. Tím by se vysvětlovalo, proč Linda zrovna pod svým křeslem rukopis PV nalezl a Václav Hanka zase ve Dvoře Králové, v blízkosti svého bydliště. Byla to taková ne zbožná lež, jak se říká, ale zbožná krádež.
J. G.: To by se mi hrozně líbilo, kdybyste měla pravdu. Já s čistě osobním rozborem toho textu - na mě spíše dělá dojem klasické, romantické nacionálně laděné, je jedno v duchu kterého nacionalismu laděné, poezie ze začátku 19. století. A že tam je dokonce řada nechtěných germanismů, protože jsou to překlady...
D. M.: Germanismy tam nejsou.
J. G.: Myslím kompozičních germanismů, jako stříbropěnný atd.
D. M.: To se vyskytuje i v latině, tyhle složeniny. Je to už v antické literatuře. Rukopis zelenohorský byl zaslán anonymně do Národního muzea s průvodní cedulkou, že hradní pán by české věci raději spálil, než aby je do Národního muzea zaslal. Skutečně potom Colloredo-Mansfeld, když se dozvěděl, že mu byl rukopis ukraden, tak nechal vyvézt všechny staré papíry ze skladu a nechal je spálit. Možná že tam ještě nějaké hrdinské eposy byly, ovšem to dnes už nikdo nedokáže a nezjistí.
J. G.: Pálení knih je také typický akt ničení historické paměti. Obnova historické paměti a ničení historické paměti spolu vždy konkurují a kooperují. Mě na tom zajímá ta druhá okolnost, třeba ten Klášter tady dole. Jestli třeba Linda, protože byla teorie - to co se zachovalo v husity vypáleném cisterciáckém klášteře dole pod kopcem - skončilo tady, a tam mohly být staré české věci. Podobně je známo, že při vypálení opatovického kláštera husity se zachoval jakýsi seznam, ve kterém evidentně je zmíněno několik starých textů, které už nikdo od té doby neviděl. Tím jsme jistě velmi pravděpodobně vypálením těchto dvou a dalších klášterů zničili kus historické paměti sami v rámci husitismu.
Úmrtí:
Dne 10. února o 2 hod. odpolední skonal v Pánu v našem hlavním městě Josef
Linda. Byv ze delší čas souchotinami soužen, ještě v nejlepších letech věku
svého, počítaje let 44.
Námět: Jiří Gruša
Poděkování: mj.
Městskému úřadu v Nepomuku
Obecnímu úřadu Klášter
České společnosti rukopisné
Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea
Národní knihovně ČR
Vydavatelství Neklan v Plzni
Komentář četla: Nataša Gáčová
Hudba: Varhan Orchestrovič Bauer
Nahrál Okamžitý filmový orchestr OFO pod vedením V. O. Bauera
Scénář a režie: Meir Lubor Dohnal
Vyrobila Česká televize a Studio Pět