Dokumenty rukopisného sporu

Dr. Karel Kramář
P A M Ě T I

Dr. Karel Kramář se nezúčastnil aktivně protirukopisného boje r. 1886. Do Athenaea sice přispíval, ale články z oboru finanční vědy. Boj zahájený Masarykem a Gebauerem však sledoval se zájmem. Zde jsou ukázky z jeho Pamětí:

strana 80 a 81:

A sám se dnes někdy táži, proč jsem vlastně nehledal své místo přímo v mladočeské straně, ke které jsem vždy patřil, pro kterou jsem kdysi vybojoval většinu v Akad. spolku, a proč jsem se spojil s Masarykem a Kaizlm? Je to tím podivnější, že jsem v rukopisné otázce, která byla tehdy hlavní politickou aktualitou vnitřního českého života a jejímž representantem byl Masaryk, nestál na stanovisku bojovných odpůrců Rukopisů, - ovšem také ne na stanovisku dra Jul. Grégra a prof. Kvíčaly. Pro mne Rukopisy vykonaly svůj velký, opravdu blahodárný úkol. Byly národu, kterým všichni opovrhovali jako méněcenným, opravdovou mravní oporou, posílením jeho sebevědomí v době, kdy toho nejvíc potřeboval. Říkal jsem, snad s jistým omluvitelným cynismem, že bych Hankův pomník neboural, i kdybych positivně věděl, že Rukopis sám psal. Byla to pro mne, ačkoliv jsem v otázkách pravdy a poctivosti byl vždy až úzkostlivě nedůtklivý, pia fraus, omluvitelná tím, že nám Habsburkové a Koniáši pálili naši literaturu, svědectví vysoké naší duševní úrovně před Bílou horou, a že tudíž v romantické době počátku 19. stol., kdy takové padělky byly hodně v módě, bylo možno omluviti pokus korigovati tímto způsobem zločin Koniášův. A dnes v době různých legend, ještě více než tenkrát bych tomu rozuměl, že i ti ze současníků, kteří snad o falsu věděli, v zájmu jeho účelu mlčeli a nepronášeli své pochybnosti.

Na druhé straně jsem ovšem nemohl souhlasiti s obviňováním dokonce z vlastizrady v tom, když vědci jako Gebauer a druzí bezohledně hájili své vědecké přesvědčení. Vyrostli jsme z dětských střevíčků, národní vědomí už bylo pevně zakotveno v duších českého lidu a mohli jsme už snést pravdu, třeba se zle dotýkala toho, co nám bylo dosud tak drahým. Nestál jsem tedy na stanovisku tehdejšího vůdce Mladočechů, dra J. Grégra. Byl jsem hlubokého přesvědčení, že je už právem i povinností také české vědy, aby byla naprosto kritická ke všemu našemu, tím spíš, že jsem se dlouhým studiem v cizině i pobytem ve Vídni naučil dívati se kriticky na vše, co se u nás dlouho mělo z vlastenectví za nedotknutelné. Ovšem je dojista rozdíl v takovém kritickém posuzování národních sebeklamů. Možno pěstovati jaksi zásadně kritiku z povinnosti k pravdě a poctivosti, při níž srdce bolí, zejména když národu bere, co mu bylo tak drahé... Této bolesti ovšem v rukopisném boji nebylo, nebylo, co by usmiřovalo...

Když se pak nyní dívám na všecky ty boje z historické perspektivy, jsem sice stejného náhledu jako tehdy, že bylo povinností české vědy, osamostatněné v nové universitě, jít za pravdou a nebát se jí, ale když vidím, s jakým klidem se dnes snášejí falešné legendy dokonce o těch, kteří byli vůdci v boji za pravdu v otázce rukopisné a kteří těchto legend nejsou vzdáleni, myslím, že nelze tak naprosto odsuzovati mnohé, kteří v pravost Rukopisů opravdu věřili, že měli pochybnosti, bylo-li vždycky jediným motivem některých tehdejších bojovníků proti falešným legendám zrovna vášnivé hledání pravdy...

strana 84:

(Masaryk) i ve věcech vážnějších nedovedl často mysliti, řekl bych juristicky, což je pro politiku přece jen nutné. Názorný příklad toho je, jak se díval na své vlastní věci. Byl navržen před rukopisným bojem za řádného profesora, ale jakmile boj vzplanul, měl prof. Kvíčala za svou povinnost zabrániti, aby ministerstvo jmenování neprovedlo. Masaryk přirozeně to velmi těžce nesl, a najednou si zkonstruoval, že má na to jmenování právní nárok, poněvadž byl navržen, a chtěl je dokonce vymáhati cestou právní. Nám dalo to velikou práci, abychom mu dokázali, že v tom není u nás zlá vůle, když mu říkáme, že je to právnický nonsens. My ovšem stejně, jako on, cítili, že se mu stala ošklivá křivda - ale přirozeně ani přátelství nemohlo z návrhu profesorského sboru vykonstruovati právní nárok.

strana 92 a 93:

Já také z neznalostí věcí jsem jisté okolnosti podceňoval. Teprv z Bráfových pamětí jsem se dověděl, že rukopisný boj nabyl tak ostrých forem, ne pro vědecký, klidný článek Gebauerův v Athenaeum, nýbrž pro neobyčejně agresivní k němu úvod, který napsal a antedatoval, jak píše Bráf, Masaryk. Já také nevěděl, že někteří členové redakčního sboru Athenaea mezi nimi také Bráf, neměli tušení o tom, co v Athenaeu bude. Nejméně jsem ovšem měl tušení o tom, že dlouho před vyjitím známého článku Masarykova žáka Schauera v prvním čísle Času ("Naše dvě otázky") v diskusi s Bráfem a Štorchem (prof. trestního práva) řekl Masaryk: "Stojí-li zápas o zachování naší národnosti za obětí, jež se mu přinášejí, nebylo-li by v kulturní příčině pro nás výhodnější připojiti se k nějakému velkému kulturnímu národu a uvolniti síly, nyní zápasem o zachování národnosti mařené, pro positivní práci kulturní, jejíž ovoce by nám z bohatého zdroje mocného kulturního života hojně plynulo, získali bychom větší horizonty atp.," Po této rozmluvě prof. Štorch, jeden z nejlepších našich lidí na universitě, můj učitel, kterého jsem si obzvláště vážil, muž neobyčejně rozvážný a klidný, přerval všecky své styky s Masarykem, což na mne při čtení Bráfových Pamětí silně působilo. Také teprv potom rozumím vášnivému vystoupení J. Grégra proti Masarykovi i v otázce rukopisné.

strana 152 a 153:

Zatím p. Ignác B. Mašek napsal do časopisu Českého Musea (LXIII.) článek "O čem svědčí proužky RK", na nějž odpověděl prof. Gebauer v Athenaeum. Ale i Masaryk i Gebauer chtěli, aby odpověděno bylo také v Času, čemuž jsme se s Kaizlem velmi rozhodně bránili. Masaryk mně psal 20.8.: "... myslím, že v Čase odpověď Maškovi býti musí: a) ani článek samý, ani Hlas Národa není tak slušný, jak píšete; Vy si toho tak nevšímáte; b) jestli Hlas Národa to přinesl, Čas jemu musí odpověděti; c) věc sama je důležitější, po mém soudu, než myslíte; státy prý žijí, čím byly založeny: nás RKZ svedl - udrží nás, pokud nebude jiného pojítka" (Co mne se týče, Masaryk úplně zapomněl, jak já v rukopisné otázce soudil, a jak jsem se bránil, aby zanesena byla do Času!), "konečně d) nezapomínejte kantorstva a studentstva, přístupného argumentaci: uzná-li kdo, že je RK obhájený p. Maškem, nebude nám už tak důvěřovati. K tomu se ještě natropí hluku dost, extra vydáním atd. Poslal jsem odtud odpověď Herbenovi."

Kaizl mně psal z Inšpurku 11.9.: "Prosím, jen nechte článek pastýřův (TGM) o RK urputně ležeti - je kromě toho opožděn. Mám právě také patalii s Jebúrem (Gebauerem) i pastýřem, kteří by chtěli mít hned v prvém čísle Athenaea článek proti Maškovi, což já odepřel, nechtěje Ath. (jak mně to vloni malgré moi vyvedl pastýř) začíti opět ve znamení RK. Souhlasím s Vámi úplně. Konečně mně napsal Masaryk 13.9.: "... podvoluji se, ač myslím, že realism by se neměl báti předsudků tak zpozdilých: jestliže v takové otázce couvati, co teprv v důležitějších?"

Měl jsem opravdu vážnější starosti s Časem, než polemiku o Rukopisech.

Dr. Kramář se hlouběji bojem o Rukopisy nezabýval a do podstaty sporu nevnikl. Byl pouhým pozorovatelem, spoléhajícím na autoritu Gebauerovu.

Karel Kramář (27.12.1860 - 26.5.1937) JUDr., právník a politik, první předseda Čsl. vlády.

Dr. Karel Kramář: PAMĚTI
Vydal Dr. Karel Hoch. Nákladem a tiskem Pražské akciové tiskárny v Praze II, Lützowa ul. 3. Praha 1938. Formát 20 x 13 cm. Počet stran 399.

Městská knihovna v Praze [sign. GB 6933]