Dokumenty rkp. sporu

Národní Listy
Ročník 26., číslo 197.
18. červenec 1886

Strana 2: Z a s l á n o.
Osvědčení v příčině Rukopisu královédvorského.

Můj kollega p. prof. Masaryk uznal za dobré v posledním čísle "Athenaea" také o mně na str. 449 se zmíniti.

Tato jeho zmínka, zakládající se patrně na lapsus memoriae, jest nedůkladná a nesprávná, a ohrazuji se proti ní co nejdůrazněji. Já sám vyložím za nedlouho, abych omyly páně Masarykovy opravil, zevrubně a sice v "Listech filologických" to, k čemu jsem nyní přinucen, vyložím vše, co předcházelo, vyložím obsah rozmluvy, o níž pan prof. Masaryk mylnou zprávu podává, vyložím, čeho ode mne p. prof. Masaryk před týdnem žádal a co jsem mu rozhodně odepřel, kteréžto odepření mělo následek nyní v "Athenaeu" se jevící.

Již nyní však táži se s udivením: Má "doslov" páně Masarykův také býti "vědeckým" příspěvkem k rozřešení otázky Rku Kho? Pan prof. Masaryk ovšem uvádí tento svůj "doslov" pod všeobecným nápisem "Materiály ke vědeckému posouzení RKho a RZho"; já takovéto počínání pokládám za politováníhodné a nepokládám je ani za vědecké, ani za kollegiální.

Za vědecké nepokládám toto počínání, poněvadž mé pochybnosti, kteréž jsem důvěrně vyslovil v několika rozmluvách s p. prof. Gebauerem a také jednou panu prof. Masarykovi, nejsou nikterak rozhodující; nejsemť ani odborným znalcem v oboru slavistiky, ani chemikem, ani palaeografem ex professo.

Za kolegiální pak nemohu pokládati enunciaci páně M-vu, poněvadž jediná rozmluva, kterou jsem s ním měl dne 21. ledna t. r., byla důvěrná, a nedal jsem mu plné moci, aby této rozmluvy použil k veřejnému prohlášení. Naopak já jsem ho písemně vyzval, aby tak nečinil, a doložil jsem, že nedávám svého svolení. Bohužel pozoruji se zármutkem a s nevolí, že v tomto vědeckém sporu donášení a prozrazování soukromých rozmluv velmi se pěstuje a že se často posvátného jména vědy zneužívá.

Avšak enunciace páně M-ova jest nejen sdělením důvěrné rozmluvy, nýbrž i sama sebou nepřesná a nesprávná. Mohlo by se dle tohoto "doslovu" zdáti, jako bych já vedle p. prof. Gebauera byl hlavním činitelem a jako bych já byl měl na jednání p. M-ovo nějaký vliv.

Odmítám to a tvrdím

1. že páni kollegové Gebauer a M. byli již napřed pevně odhodláni učiniti, co učinili, a měli vše uváženo a umluveno;

2. že jsem já nepozval z vlastní vůle p. prof. M-a k sobě, nýbrž že mně pan professor Gebauer dříve sdělil, že hodlá v Athenaeu článek uveřejniti a že prof. M. s tím souhlasí; prostředníkem mezi mnou a p. prof. M-em byl prof. Gebauer, a tento mne žádal, abych svolil k rozmluvě s p. prof. M-em a mu dobu ustanovil.

3. Při této rozmluvě jsem pánům kolegům prof. M-ovi a G-ovi *)

*) Musím podotknouti, že rozmluvy dne 21. ledna také p. prof. Gebauer účasten byl, kdežto podle "doslovu" každý musí souditi, že jsem pouze s prof. M-em mluvil. Přítomnost p. prof. Gebauera ovšem nebyla ode mne očekávána.

sdělil že já stále, jakož jsem to dříve přečasto panu prof. Gebauerovi řekl, odporučuji, aby otázka tato předložena byla shromáždění soudců povolaných (avšak ne, jak p. prof. M. sděluje, pouze pěti, nýbrž valnému shromáždění smíšenému, čili jak jsem se doslovně vyjádřil, shromáždění českých notablův vědy a literatury). Takovýmto způsobem jsem mínil, že by otázka o RK mohla se zdárně a takřka v domácnosti rozřešiti, při čemž arci výbor musejní by byl dříve nebo později mesel býti požádán soukromě o provedení zkoušky chemické a palaeografické. - S tím páni kollegové nesouhlasili.

Velmi zajímavé a k dalšímu uvažování vybízející jest sdělení p. M-ovo: "vyšel tedy prvý článek prof. Gebauera v Athenaeu (str. 152), revidovaný od prof. Kvíčaly". Co tímto "odhalením" pan professor a redaktor Athenaea Masaryk zamýšlí? Já se k této věci ještě vrátím. Prozatím přiznávám se, že mně pan kolega Gebauer, kterýž po článcích od p. prof. Hattaly v "Nár. L." uveřejněných měl úmysl pevný, nezvratný a nezměnitelný, v otázce této vystoupiti, svůj rukopis již hotový sdělil. Já jsem prof. G-ovi také tenkrát, jako vždy radil, aby působil k svolání schůze vynikajících mužů, avšak když s tímto mým míněním, kteréž bylo takřka moje "ceterum censeo", nesouhlasil, přijal jsem dle jeho přání rukopis jeho prvního článku k přečtení, což pan prof. Masaryk nazývá "revidováním". Když jsem článek p. G-ův přečetl, pokud mi můj drahocenný čas to dovoloval, radil jsem p. prof. G-ovi, aby, chce-li a musí-li dokonce již nyní na veřejnost vystoupiti, článek svůj v tom duchu a směru změnil, aby bylo zřejmo, že přednášeje své pochybnosti, koná povinnost nemilou a bolestnou a že předkládá své pochybnosti k posouzení a po případě k objasnění a vyvrácení. I radil jsem, aby výslovně prohlásil, že milerád se podrobí, budou-li pochybnosti jeho vyvráceny. Zejména pak se přiznávám k tomu, že slova "laudabiliter me subjiciam" jsou ode mne navržena. Nuže takové bylo to moje "revidování"! Za tu radu, kterou jsem kollegovi dal, se věru nemusím hanbiti, nýbrž pokládám ji za čin loyalný a slušný.

V zájmu kollegiálnosti upřímně toho lituji že jsem naproti "doslovu" donucen byl, toto prozatímné objasnění učiniti. Osobně bych ovšem mohl "doslov" za vítanou příležitost pokládati, kteráž se mi naskytuje, abych své stanovisko, o kterém dle doslechu mnoho zpráv nezaručených kolportováno jest, objasnil, což ostatně, jak již nyní slibuji, zevrubněji v příštím sešitě "Listů filolog." učiním.

Uznávám však za nutné, již nyní k objasnění svého stanoviska uvésti tato fakta:

1. O tom, že jsou v RK. mnohé posud nevysvětlené záhady, jsem s p. prof. Gebauerem již od více let často rozmlouval, s p. prof. M-em pouze jednou. Bylo by pokrytectvím, kdybych popíral, že jsem měl pochybnosti, a kdybych tvrdil, že se mně zdá, že již nyní všechny pochybnosti jsou objasněny a vyvráceny. Znám několik mužů ctihodných, kteří patří k obhájcům RK a kteří přece uznávají existenci leckterých záhad. Nemohu ovšem sděliti jména těchto mužů, kteří v rozmluvě se mnou se k tomu přiznali, poněvadž nejsem ke sdělení zmocněn a nechci takových soukromých rozmluv k svým účelům používati.

2. Ačkoli jsem v RK. od mnohých let záhady shledával a pochybnosti měl, přece jsem si nikdy neosoboval neomylnost, což dokazuji tím, že jsem v době kdy jsem pochybnosti měl, přece jsem si nikdy neosoboval neomylnost, což dokazuji tím, že jsem v době, kdy jsem pochybnosti měl, nikdy ničeho nenamítal proti tomu, když kollega Gebauer články směru apologetického o RK. v "Listech filologických" uveřejňoval. Naopak, já jsem volnosti vědeckého bádání, kteroužto volnost za nezbytnou podmínku našeho vědeckého pokroku pokládám a za kterou co nejdůrazněji se přimlouvám, vždycky upřímně si přál. Já sám pak nepokládaje sebe za neomylného jsem ve srovnávacích čteních akademických o skladbě příklady z RK. citoval, jak posluchačům dřívějších dob vůbec známo.

3. Neměl jsem ani nejmenšího tušení o tom, že p. kollega Gebauer známý svůj článek do encyklopaedie Erschovy-Gruberovy zaslal, i byl jsem tím překvapen.

4. Já jsem i po uveřejnění článků p. prof. Hattalou sepsaných byl stále toho mínění, že by větší shromáždění mužů soudných, náležejících k oběma směrům, mělo o sporné otázce rokovati. Prof. Gebauer nesouhlasil.

5. O tonu, způsobu a obsahu prvního článku prof. Masaryka, t. j. jeho listu, jsem neměl dříve tušení.

6. O všech následujících článcích, psaných od professorů Gebaura, Masaryka, Krále a j., nevěděl jsem napřed ničeho; nikdo z těchto pánů kolegů mi před uveřejněním neučinil o tom sdělení a neradil se se mnou, z čehož zajisté nejlépe patrno, jaké to mé účastenství v této otázce bylo. Jen sem tam při nahodilém setkání se zaslechl jsem z třetí strany to neb ono beze svého vyptávání; před uveřejněním každého čísla Athenaea věděli totiž mnozí již napřed, co v něm bude obsaženo, a tyto zprávy kolovaly po Praze; někdy se to, co jsem zaslechl, ani neokázalo býti zcela pravdivým.

7. Když jsem články od prof. M-a sepsané četl, byl jsem nemile překvapen. I netajil jsem svého mínění, že články ty pokládám za nedůležité a téměř bezcenné; také jsem souhlasil s tím míněním, že články ty psány jsou namnoze způsobem nepřiměřeným. Při tom podotýkám, že jsem neměl ještě od včerejšího dne času poslední právě vyšlé číslo přečísti; nevím tedy posud, jaký ráz tyto články mají.

Co se výtek týká, které p. prof. Masaryk s aesthetického stanoviska RKmu činí, ty pokládám z největší části za pochybené a nezdařilé, a poněvadž na základě svých exegetických studií v tomto oboru za kompetentního soudce se pokládám, oznamuji, že vezmu na se úkol, abych to, co zatím jen tvrdím, v příštím sešitě "Listů filologických" také dokázal.

8. Když před nedávnem v novinách byla zpráva o příznivém výsledku chemického zkoumání Rpu Kho, nemeškal jsem zjednati si o tom důkladnější informaci. Pan prof. Ant. Bělohoubek mně s velikou ochotou a laskavostí v rozmluvě téměř dvouhodinné výsledek chemické zkoušky vyložil a objasnil a zvláště také otázky, které při onom zkoumání člen komisse p. prof. Gebauer kladl, mně sdělil; i poskytl mně, neodborníkovi, poučení velmi vítaného a uspokojujícího. Jsemť pevného přesvědčení, že každému Čechu příznivý výsledek zkoumání chemického musí býti potěšitelným. Z rozmluvy s p. prof. Bělohoubkem nabyl jsem přesvědčení, že badatel tento velmi přísným a svědomitým způsobem zkoušku předsevzal a že on na základě této zkoušky hluboce a pevně o přesnosti Rkpu Kho jest přesvědčen.

Zbývá ještě vykonání důkladné zkoušky palaeografické, která by v zájmu vědeckém co nejdříve měla se předsevzíti.

Bude-li i tento výsledek příznivý, pak nastane ta situace, kterou velmi dobře p. prof. Gebauer v prvním svém článku naznačil těmito slovy: "Budou-li tyto zkoušky s to, aby bezpečně dokázaly starobylost RKského, podřídí se tomu pochybnosti filologické a pro odchylky zejména jazykové bude nám očekávati a hledati pravděpodobných výkladů jiných." Taktéž praví prof. Gebauer v témž článku dobře: "Netvrdím, že by odchylky v jazyce RKho a RZho vytčené naprosto nedaly se vysvětliti jinak než nepřesností těchto rukopisův. Povede-li se komu nějaké vysvětlení jiné, vědecky správné, nikdo nebude tomu více povděčen nežli já, laudabiliter me subjiciam" Já k tomu dokládám, že i já sám, ač nejsem odborníkem, pro leckterous odchylku od prof. Gebaura vytčenou troufám si výklad pravděpodobný podati a dokáži také toto své tvrzení v "Listech filologických". Přál bych si vůbec, aby do "Listů filologických" od mužů povolaných zasílány byly o této otázce sporné články skutečně vědecké a psané sine ira, sed non sine studio.

Na Smíchově dne 17. července 1886.

Prof. dr. Jan Kvíčala.