Dokumenty rkp. sporu

Hlas Národa
Ročník 26., číslo 201.
22. července 1886

Strana 4:
(Z a s l á n o.)

Slavná redakce mně zajisté dosvědčí, že jsem upřímně o tom uvažoval a s jinými poradu bral, jak by se nynějším politováníhodným osobním polemikám v příčině RK konec učinil tak, aby otázka ta jen přísně vědecky se zkoumala. Ukutečnění nějakého vhodného návrhu na odklizení takových osobních sporů, z nichž věru věda nemá žádného prospěchu, jest nyní opět, nechci říci zmařeno, ale odloženo. Nebo zajisté mně každý spravedlivě soudící přisvědčí, řeknu-li, že po neslýchaném a neobyčejností svou překvapujícím útoku, který v dnešním "Zasláno" v tomto listě od p. kolegy Gebauera na mne učiněn, musí mně býti volnost dána k obraně důrazné.

Lituji však, že nemohu ihned úplný výklad o celé záležitosti podati, poněvadž se mně pracemi přetíženému nedostáví nyní a v tomto okamžiku času. Avšak stane se to co nejdříve, a pak - naděje má mne bohdá nesklame - nebude úsudek obecný mně nepřízniv. Pak poznáno bude jasně, že neobmezená důvěra má k prof. Gebaurovi, jenž byl prostředníkem mezi mnou a prof. Masarykem, jest klíčem k vysvětlení všeho. Nedostatek opatrnosti se mně bude moci vytýkati, nic jiného.

Co vedlo mého bývalého žáka a bývalého důvěrného přítele prof. Gebaura, k vůli němuž jsem od mnohých let přečasto a téměř až do poslední doby mnohé a veliké namáhání podnikl, k tomu, aby takto proti mně vystoupil a zvláště aby náčrtek, týkající se jiného kolegy, p. prof. Hattaly, kterýžto náčrtek má ráz a platnost důvěrného a soukromého listu, náčrtek, jenž nebyl k uveřejnění určen a také nebyl uveřejněn, nyní veřejnosti předložil? Jest to patrně odveta, která věru s vědou nemá nic společného.

Já jsem nemohl o rozličných článcích v Athenaeum uveřejněných, zejména o aesthetických námitkách páně Masarykových dle svého svědomí příznivě souditi, a netajil jsem toho v soukromých rozmluvách. Já jsem také neskrýval svou nelibost nad tím, že p. prof. Gebauer stále s velikým sebevědomím tvrdil, že z jeho důvodů ještě pranic není vyvráceno; já jsem toto tvrzení pokládal za neodůvodněné již proto, poněvadž i já sám, ač nejsem odborníkem, troufám si z jeho důvodů ledacos a snad mnoho vyvrátiti, což také dokáži. To sděleno pánům kolegům Masarykovi a Gebauerovi, kteří takových zpráv velmi horlivě si všímali. Avšak páni kolegové měli tuším vyčkati, až bych vystoupil se svými vědeckými výklady a pak proti nim se obrátiti. Místo toho, nastoupili na dráhu jinou, na dráhu osobních enunciací a objevení. Pan prof. Masaryk mne vyzval, abych veřejně vystoupil proti RK a přidal se k nevěrcům, a pohrozil, že pro případ odepřenímá jakýsi od něho sepsaný "zevrubný protokol" o rozmluvě vedené se mnou 21. ledna 1886, a že má rukopis ode mne "revidovaný". Já jsem rozhodně a s nevolí odmítl vyzvání to. Co potom přišlo, jest následkem tohoto mého odmítnutí. Vše ostatní, co se za příčinu uvádí, jest liché.

Avšak já jsem bohužel přinucen všechen další výklad odložiti, ale jen na krátkou dobu.

Za svou pivinnost však pokládám již dnes vzhledem k panu kolegovi Hattalovi následujícího prohlášení učiniti:

Především vyzývám pana prof. Gebaura, aby celý rukopis svůj ode mne "revidovaný" (dle výrazu páně Masarykova) u ctěné redakce tohoto časopisu deponoval, aby mohlo býti zjištěno, co bylo na těch místech (a také snad na jiných) od pana prof. Gebaura samého původně napsáno a co bylo ode mne změněno aneb snad přidáno. Teprv toto porovnání bude spolehlivým základem k posouzení.

Avšak již nyní pokládám za svou povinnost prohlásiti, že jsem v úsudku svém o p. prof. Hattalovi dal se másti osobní předpojatostí pana prof. Gebaura proti němu. Co pan prof. Gebauer nyní dal o kolegovi svém vytisknouti - kterýžto čin, jak se mně se všech stran sděluje, dochází toho posouzení, kterého zasluhuje - to jest ohlasem toho, co pan profesor Gebauer o prof. Hattalovi mně a zajisté i také jiným, kteří by to dosvědčili, nesčíslněkráte tvrdil a dokazoval. Já jsem za příčinou svého důvěrného poměru k prof. Gebaurovi bohužel příliš slovům páně Gebaurovým důvěřoval a nedbal jsem pravidla "audiatur et altera pars". I neváhám se vyznati, že jsem měl křivý úsudek o panu prof. Hattalovi a o jeho vědecké činnosti. Teprv o velikonočních prázdninách četl jsem články od p. prof. Hattaly uveřejněné důkladněji a vůbec jsem teprv od té doby více času věnoval sledování otázky sporné a tu jsem ovšem shledal, že p. prof. Gebauer nebyl a není oprávněn k svému oblíbenému sumárnímu odsuzování vědeckých výkladů svých odpůrců a zejména prof. Hattaly. Avšak budu míti příležitost v "Listech filologických" a sice již v nejblíže příštím sešitě, poukázati k záslužnosti prací těchto a to bude nejvýmluvnější satisfakcí, kterou může kolega kolegovi dát!

Při té příležitosti podotýkám, že by nyní také pan kolega Gebauer dle mého příkladu a jako já neváhám, všechny urážlivé výrazy bez mé viny uveřejněné odvolati měl, ty urážky učiněné svému kolegovi Hattalovi, které v článku páně Gebauerově vskutku vytištěny jsou, odvolati. Mám tu na mysli na př. výraz "nezbedné povykování" anebo celý konec článku páně Gebaurova.

Ku konci dokládám jen ještě, že celé "Zasláno" páně Gebaurovo jest plno nesprávností. Já naproti relaci páně Gebaurově podám svou zprávu a myslím, že se mi podaří v přemnohých věcech nejen tvrditi, nýbrž i zřejmě dokázati nesprávnosti, jichž se pan kolega Gebauer dopustil. Jsou to nesprávnosti, o kterých lze říci, že snad zřídka kdy v literárním boji podobné se vyskytly.

Prof. dr. Jan Kvíčala.

Na Smíchově, dne 22. července 1886.