Dokumenty rkp. sporu

Ladislav Malinský
F. M. Bartoš, Rukopisy a pravda.
1937

Zprávy Československé společnosti rukopisné
(zvláštní číslo)

Profesor a student v diskusi o Rukopisech
F. M. Bartoš - L. Malinský

Předmluva.
Vyhovujíce přání mnoha našich členů, kterým nebylo možno sledovati zajímavou diskusi mezi univ. prof. F. M. Bartošem a univ. posluchačem Ladislavem Malinským v "Nedělním Listě" 21.XI.1937 a 5.XII.1937, vydáváme tuto polemiku jako zvláštní číslo Zpráv československé společnosti rukopisné. Redakce.

Otevřený list univ. prof. F. M. Bartošovi

Vážený pane profesore, četl jsem v předmluvě k Vašim "Listům prof. F. Marešovi o RKZ" krásná slova o "úctě k pravdě, jak jí učil Hus, když vyznával, že ji od samého počátku studia učinil zásadou, aby kdykoliv uslyší v kterékoliv věci mínění správnější, ustoupil radostně a pokorně od mínění dřívějšího."

Sledoval jsem Vaši literární činnost na poli Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a zaráží mne ve Vašich "Listech" neúcta k největšímu českému mysliteli poslední doby F. Marešovi a nevím, co právě Vás opravňuje k domněnce (Listy, str. 44), "že v okamžiku, kdy dožije (Mareš), zanikne "otázka rukopisová ubohostí obránců." Tyto Vaše vývody a rozpory mezi Vámi uvedenou větou o úctě k pravdě a mezi touto Vaší literární činností mne přiměly k tomuto listu.

Na konci své knížky citujete z Marešovy Pravdy str. 38 zápisky Šafaříkovy tímto způsobem: "Učiněná aenigma! Unicum!... Kormoutí mne, že napořád záhadou zůstává a že nemilé analogie s písní na Vyšehrad (usvědčeným padělkem) se třeba zdáli objevují... Jak a čím byl psán, je mi teď záhadou víc než dříve." K tomu Vy pak dodáváte: "Tímto doznáním prof. Šafaříka, muže, jenž je přece velkou autoritou obránců, se hroutí sám základ Andrlíkovy argumentace, jeho tvrzení o povaze inkoustu, kterým byl RZ psán." Skutečně, zcela správný závěr, vyplývající z citátu, jak jste jej podal. Jsem však nucen konstatovat, že na místě označeném po prvé třemi tečkami jste vynechal větu: "Na povrchu blány není inkoustu ani stopy více, toliko bledě zelené písmeny rozlité v pergameně. Vše to pod lupou prastaré: okraj blan, dírky od nití nepravidelně vlnité na vlákna roztřepené, jak toho žádným uměním napodobiti nelze. Chemické zkoušení písma tinkturou Giobertiho ukazuje železo navrch a měď vespod." Na místě označeném po druhé třemi tečkami jste zkrátil větu o slova: "ačkoli povaha pergamenu a zvláště obsahu vylučuje takřka z oboru možnosti myšlenku podvrhu." Konečnou větu jste pak zkrátil o dovětek: "mezi kovovými součástkami měď nad železo vyniká."

Zde jste se, pane profesore, octl na štíru s Vámi hlásanou "úctou k pravdě," neboť, abyste pod citát ze Šafaříkových zápisků mohl napsati svůj, zde citovaný závěr, musel jste smysl Šafaříkova zápisku zkomolit vynecháním slov a vět, které se Vám svým významem nehodily, aby smysl byl opačný. Pravdu, pravý smysl Šafaříkova tvrzení, jste zamlčel. Ke zhodnocení tohoto Vašeho postupu se ještě vrátím. Ve svých "Rukopisech" (str. 124), se dotýkáte oprav, které učinil Hanka v RK, podle své vlastní přísežné výpovědi, ještě za života Dobrovského. Píšete: "Hanka mohl provést ono vyškrabání a přetáhnutí dokonce teprve krátce před svou výpovědí, tedy např. 1858..." Vy nevěříte Hankovi; nikdo Vám to nemůže zazlívat, nebo snad vymlouvat: je to Váš čistě subjektivní názor, na který máte plné právo. Jinak je tomu ovšem, chcete-li z tohoto svého osobního názoru činiti názor všeobecný a vnutiti jej svým čtenářům. Dělati z mrtvého muže křivopřísežníka má právo jenom ten, kdo mu nepravdu v jeho výroku bezpečně dokáže. Vy jste proti přísaze Vácslava Hanky postavil svoje "mohl", a ku podpoře tohoto svého malátného tvrzení jste zamlčel zprávu, uveřejněnou v ČČM roku 1852, str. 154 (který jste citoval v N. O. dne 13.VII.1937), kde se praví: "Na několika místech pan Hanka černým inkoustem vybledlé litery opravil." Tedy již roku 1852 byly Hankovy opravy známy - Vám se to ovšem nehodilo.

Ve článku v Nár. Osvob. ze dne 13.VII.1937 se dotýkáte rezavé barvy písma RK a píšete: "Pokud vím, přichází nejstarší zpráva o rezavé barvě jeho písma z r. 1852, tedy z doby o 35 let pozdější než byl nalezen a je nad to takového rázu, že zřetelně praví, že tato rezavá barva vznikla teprve nedávno." K tomu citujete zprávu Nebeského z ČČM 1852, str. 152: "Působením vzduchu a jak se zdá i vlhkosti původní barva písma se ztratila: je nyní rezavě přižloutlá." Není mi jasno, z čeho jste vyčetl, že tato zpráva zřetelně praví, že rezavá barva vznikla teprve nedávno. To v citátu z ČČM nikde není a Vy jste jej vyložil k svému účelu naprosto falešně. Původní písmo, psané železitým inkoustem bylo černé, avšak při nálezu r. 1817 byl již ukončen rozklad inkoustu v hydroxyd železitý a písmo nabylo barvy rezavé. Jak je Váš citát a jeho výklad zkreslen, o tom svědčí i další zpráva na téže stránce ČČM, kterou jste též zamlčel; ta se zmiňuje o vydání RK z roku 1829, k němuž je připojeno faksimile jedné stránky RK a podle ČČM: "Známé snímky dosti věrně napodobují rysy a barvu písma co do známek hlavních." A barva tohoto faksimile z r. 1829 je rezavá!

Pane profesore, zvrátil jste smysl citátu z Šafařikových zápisků, zamlčel jste v něm úseky, které se Vaší věci nehodily, neprávem a na základě Vašich subjektivních mlhavých domněnek nařkl jste Hanku z křivopřísežnictví a toto své obvinění jste podporoval zamlčením zprávy z r. 1852, vykládal jste citát o rezavé barvě písma RK tak, jak nikdy nebyl napsán, tím méně myšlen, a opět ku podpoře svého zájmu jste zamlčel, že tato rezavá barva písma RK byla známa již r. 1829; to vše jsou věci, které člověk pravdymilovný nepodniká z "úcty k pravdě".

My mladí, kteří vstupujeme do života, chceme vidět, že se v něm pracuje čestně, poctivě a vždy podle pravdy. A od koho jiného máme tyto zásady očekávat, ne-li od universitního profesora Husovy fakulty, který chce býti považován za vědeckého pracovníka?

Zamyslete se nad tím, pane profesore, a uvědomte si, že tím, že jste položil svůj zájem výše nežli pravdu, kterou jste pokořil a zneuctil tím, že jste se jí dovolával, ale nenásledoval, mohl byste otřást důvěrou v celé Vaše nynější okolí. A to snad, pane profesore, nebylo účelem Vašeho vystoupení proti RKZ, ale mohlo by být výsledkem, kterého se dopracuje jednou každý, kdo si s pravdou po Vašem způsobu zahrává. A ještě jedno, pane profesore: věříte pověře o padělání RKZ, když jste se sám na sobě přesvědčil, k čemu až je nutno se snížit k udržení této pověry? Nechceme od Vás, abyste nám na tuto poslední otázku odpovídal veřejně, zodpovězte si ji sám před svědomím muže Vašeho titulu. Ladislav Malinský.

Prof. F. M. Bartoš:
Odpověď na otevřený list p. L. Malinského

Děkuji velice vážené redakci, že mi dovoluje odpověděti zde, kde je mezi čtenáři tolik zájmu o RKZ, na projev, adresovaný mně 21.XI. mluvčím mladých obránců. Vítám vždy diskusi, i když není snad jako p. Malinského dvakráte zdvořilá, a jsem velmi rád, mohu-li takto promluvit k mládeži, mému slovu jinak nedostupné. Vysokoškolský učitel má zajisté obzvláštní povinnost k mládeži, zejména je-li přesvědčen, že zapadá na scestí. Nuže,

1. p. L. M. mi vyčítá, že jsem zkomolil citát z Vojt. Šafaříka. Jaké zkomolení, táži se, je-li citát zřetelně, trojtečkami na místech, kde co vynecháno, označen jako výňatek, má-li čtenář přesným uvedením pramene možnost, mě kontrolovat, a je-li nadto výslovně upozorněn, že Šafařík byl obránce, nikoli snad odpůrce pravosti?

2. Dále mi vytýká p. L. M., že jsem bezdůvodně obvinil Hanku z křivopřísežnictví a zamlčel okolnosti, svědčící proti tomu. Nuže, oč běží? Marešův t. zv. důkaz pro každého dokazuje pravost RK z faktu, že ještě 1880 bylo rozeznat dvě opravy, které Hanka podle své výpovědi před soudem 1858 udělal v RK hned po náleze r. 1817. Místa, vytažená takto černým inkoustem, se tehdy ještě odrážela od rezavého písma, kterým je psán RK. Důkaz Marešův stojí a padá s věrou v pravdivost onoho Hankova výroku. Napsal jsem proti tomu (Rukopisy str. 122-3), že nemohu sdílet té víry proto, že Hanka byl usvědčen z falšování rukopisů i ze lži, jakou je např. tvrzení, že do 16 let pásal ovce, ač přišel na studie 13-letý, i proto, že v uvedených opravách neběží o pouhé vytáhnutí nejasných míst, nýbrž o vyškrabání a že je jasné, proč tyto manipulacem kladl do doby, kdy RK byl ještě jeho majetkem; vytýkal mu ty úpravy článek, který donutil Hanku žalovat. Marešův důkaz padá, byl-li mezi obojím inkoustem rozdíl 30-40 let, čili provedl-li Hanka ono dvojí vytažení v l. 1840-50. A k tomu jsem doložil, že mohl provést ono vyškrabání teprve krátce před procesem a uvedl důvody pro to. Jak viděti, p. L. M. docela zamlčel, jak zdůvodněno je moje obvinění Hanky a pokouší se mu čelit pouze z části nepatrné. Má snad pravdu v tom, že dokázal, že ony opravy možno doložit již před r. 1858? Myslím, že nikoli. Dovolává-li se proto výroku V. B. Nebeského z r. 1852, že Hanka na několika místech vybledlé litery černým inkoustem opravil, zamlčuje, že tato věta následuje u Nebeského po zevrubném výpočtu rasur (vyškrabanin) a vybledlých míst v RK. Dvojí oprava, ke které se Hanka přiznal před soudem, ve výpočtu tom není. Ze znění věty Nebeského nelze arci vyvozovat, že jich v r. 1852 ještě nebylo, avšak souvislost, v jaké Nebeský hovoří o Hankových opravách napovídá zajisté závěr p. L. M. Z toho, co jsem snesl proti Marešovu důkazu pro každého, nebylo vyvráceno nic.

3. Dále mě obvinil p. L. M. ze zamlčení důležité zprávy, jež prý poraží moji polemiku proti jinému chemickému důkazu pravosti RK, kterým operují mladí obránci. Důkaz ten vychází z tvrzení, že písmo RK bylo hned v r. 1817 rezavé, což předpokládá, že původní barva inkoustu prošla mnohaletým rozkladem. I tázal jsem se obránců, odkud to vědí? Že mně není známo dřívější svědectví o rezivosti inkoustu nežli z r. 1852, do kdy ovšem mohl klidně zrezivět, i když byl vyroben r. 1817. Toť výrok Nebeského, že se původní barva ztratila, nyní pak že je rezavě přižloutlá. Můj kritik má pravdu, říká-li, že jsem neměl práva říci, že se tím zřetelně praví, že tato rezavá barva vznikla teprve nedávno, Tolik vyvozovati z výroku přísně není možno. Ale jistě je na snadě výklad, že Nebeský chtěl tím říci, že RK nevypadá dnes, r. 1852, tak, jako vypadal v r. 1817. Vede k němu právě snímek z r. 1829, o němž jsem se domníval, že po srovnání s ním došel Nebeský soudu, že nynější, jak vytýká, barvy nabyl RK působením vzduchu, a jak se prý zdá, i vlhkostí. Barvu snímku z r. 1829 nenazve jistě nikdo s Nebeským rezavě přižloutlou; je hnědočervená. P. L. M. se dovolává proti mně, vyčítaje mi zase svým způsobem umlčování nepohodlných faktů, jiného výroku Nebeského, že známé snímky (z r. 1829 a 1852, barvy stejné) napodobují barvu písma rukopisů dosti věrně co do známek hlavních. Ale velikost výhrady, obsažené v podtržených slovech, vynikne, srovnáme-li tutéž str. RK na litografii z r. 1829 a snímek Flajšhansova Písemnictví asi z r. 1896: na litografii není stopy po červených záhlavích ani po zelené iniciále v zlatém poli. I je jasné, že tvrzeni Nebeského o dosti věrném napodobení barvy písma na jmenovaných snímcích nelze bráti doslovně. Vzdávám se nicméně beze všeho výkladu, třeba je tak svrchovaně pravděpodobný, že Nebeský v uvedených slovech chtěl naznačit rozdíl v písmě RK v r. 1829 a 1852, a táži se pouze obránců, čím mohou doložit tolikrát opakované tvrzení, že písmo RK bylo rezavé r. 1817, tvrzeni, na němž, nestarajíce se vůbec o jakýkoli doklad, vystavěli svůj důkaz?

4. Na obvinění konečné, že projevuji neúctu k prof. Marešovi, odpovídá s dostatek, moje obojí knížka o RKZ sama.

26. XI. 1937. F. M. Bartoš.

Odpovídám:

Jest i mou povinností poděkovati redakci "Nedělního listu" za laskavé uveřejnění naší diskuse a zejména odpovědi p. prof. F. M. Bartoše. Vzpomínám při tom nedávného případu, kdy Nár. Osvobození přineslo řadu otevřených listů p. prof. F. M. B., adresovaných prof. F. Marešovi a odmítlo napadenému otisknouti odpověď v přiměřeném rozsahu.

Ad 1. Trvám na tom, že, vynechají-li se v citátu podstatné a smysl měnící věty a nahradí-li se třemi tečkami, je to komolení smyslu celého citátu. Jen takovým způsobem je umožněno udržovat nadále legendu o padělání Rukopisů.

Ad 2. Trvám na tom, že nemá-li prof. F. M. B. bezpečný důkaz, že Hanka ony dvě opravy provedl v l. 1840-50, nemůže používati jako důkazu padělanosti RK Hankova domnělého křivopřísežnictví, které stále zůstává jen subjektivním názorem prof. F. M. B. Je to opět charakteristický příklad postupu proti RKZ: Přísaha se vyvrací slovíčkem "mohl". Proč Hanka, "tak rafinovaný falsátor", který podle odpůrců dovedl napsat celé Rukopisy tak, že vzdorují ve své starobylosti všem chemickým zkouškám, nedovedl stejnou technikou opravit několik vybledlých míst? Prof. F. M. B. má snad pravdu, že jeho námitky proti prof. Marešovi nebyly vyvráceny, ale jen proto, že byly nicotné.

Ad 3. Trvám na tom, že prof. F. M. B. upravil citát Nebeského z ČČM, 1852 a že zamlčel existenci faksimilí RK z r. 1829, tedy 12 let po nálezu, které podle ČČM, 1852 "...dosti věrně napodobují rysy a barvu písma co do známek hlavních." Faksimilí z r. 1829 je mnoho. Reprodukční technika let 1829 nedovolovala přesné vystižení odstínu barvy a tak lze si vysvětlit, že prof. F. M. B. pokládá onu barvu za hnědočervenou, já pak za rezavou. To však na věci nic nemění, neboť se každý může přesvědčit, že černé písmo železitým inkoustem napsané, se v barvě za 12 let nezmění. Trvám proto na tom, že RK nemohl být napsán v době nálezu. Argumentací prof. F. M. B., co snad Nebeský říci chtěl, ale neřekl, se tento fakt vyvrátit nedá. Mimo to v citátu Nebeského ČČM 1852 mluví se jen o napodobení barvy písma, a je tedy naprosto nemístná námitka prof. F. M. B., který mluví o iniciále a záhlaví.

Ad 4. Ohražuje-li se prof. F. M. B. proti výtce neúcty k našemu největšímu mysliteli prof. F. Marešovi, odkazuji, souhlasně s prof. F. M. B., čtenáře na jeho publikace o RKZ. Tam se také čtenář přesvědčí, jakého úsilí je třeba, aby legenda o padělanosti našich Rukopisů byla ještě po fotochemických zkouškách univ. prof. V. Vojtěcha dále udržována.

3.XII.1937. Ladislav Malinský.

K tomu dodávám:

1. Nahražením důležitých a smysl měnících vět třemi tečkami nefalšuje se arciť citát, nýbrž jeho smysl. Toto jsem prof. F. M. B. vytýkal a prof. F. M. B. se zřejmě přímé odpovědi vyhnul. Jak se takovýto způsob citování srovnává s jím hlásanou "úctou k pravdě" ponechávám jeho svědomí.

2. Prof. F. M. B. mne obviňuje, že jsem zamlčel, že věta mnou citovaná z článku Nebeského v ČČM 1852 následuje "po zevrubném výpočtu rasur (vyškrabanin) a vybledlých míst v RK". Zde se však prof. F. M. B. ve snaze zachrániti, co se ještě zachrániti dá, dopustil znovu podivné machinace, která by se jen stěží dala nazvati omylem. Neboť ve článku Nebeského ČČM 1852, str. 127-174 rasury (vyškrabaniny) vůbec uvedeny nejsou, tím méně "zevrubně" a vybledlých míst je uvedeno pouze 11, což ani zdaleka není číslo úplné (viz ČČM 1881, str. 140-147) [1]. O zevrubnosti tedy v žádném případě nemůže býti ani řeči. Úcta k pravdě?

3. Prof. F. M. B. zřejmě nečiní rozdílu mezi lithografií z r. 1829 a barevným tiskem z r. 1896. Na lithografii z jedné desky nelze vystihnouti několik barev a proto Nebeský výslovně upozorňuje, že faksimile napodobí pouze "barvu písma", a nikoliv, jak nesprávně vytýká prof. F. M. B., barvu iniciály a záhlaví. Faktem je, že písmo 12 let po nálezu nebylo černé, ale rezavé (či hnědočervené) a poněvadž písmo železitým inkoustem psané během 12 let barvy nemění, je tím tvrzení, že RK nebyl napsán v době nálezu 1817 dostatečně doloženo.

Nedivíme se ani tak postupu a machinacím prof. F. M. B., vždyť se tak jen důstojně zařazuje do řady dnešních odpůrců RKZ, kteří postupují podobným způsobem. Vzpomínám jen vystoupení prof. Werstadta na jarním cyklu přednášek proti Rukopisům, kde tento odpůrce pravdy o RKZ mystifikoval posluchače úryvkovitým předčítáním řečí univ. prof. V. Vojtěcha z publikace Radiojournalu: Pravda o Rukopisech; když pak došel k odstavci, kde se praví, že "RK se chová po stránce chemické právě tak, jako pravé rukopisy ze 14.-15. století", tu přestal prostě čísti. Na vyzvání, aby četl dále, odpověděl, že to přenechává domácí píli posluchačů. Snad se takový postup může také nazvati methodou.

Jiný případ: prof. Vojtíšek na témže jarním cyklu přednášek příslíbil vyvrácení našich paleografických námitek v "nejbližší době" ve vědeckém časopise; ačkoli uplynulo od té doby přes půl roku, dosud se tak nestalo. Konečně je snad lépe, nežli si vymýšleti malicherné námitky s jepičím životem, raději se odmlčeti vůbec. A o "vědeckých" nadávkách, které se na nás snesly od prof. Slavíka a jeho revue Soboty ani mluvit nebudu. Téže hodnoty jsou i jeho různé "sociologické" námitky, jejichž nejdelší životní doba byla zatím 24 hodin. Všechny námitky odpůrců se rozbíjejí o důkazy věd exaktních (chemie, fotochemie a mikroskopie), které se s veškerou určitostí postavily na stranu starobylosti Rukopisů. Ten, kdo jde proti pravdě, si nemůže vskutku dovolit býti objektivní. Nežádejme ji proto ani od odpůrců pravdy o Rukopisech. L. M.

Poznámka:
[1] Nebeský mluví jen o chybách "dílem ovšem jak se zdá hned opravených, dílem ale ještě tam stávajicích".

Ladislav Malinský: F. M. Bartoš, Rukopisy a pravda.
Profesor a student v diskusi o Rukopisech
Zprávy Československé společnosti rukopisné, Zvláštní číslo 1937. Formát 15,5 x 23,5 cm. Počet stran 8.