Mojmír Otruba
Pravé kontra nepravé Rukopisy - a co dál
Literární noviny 1992
Literární noviny   1992/č. 33

Pravé kontra nepravé Rukopisy - a co dál

Zpráva, že máme další nové nakladatelství, asi nikoho nezaujme. Už spíš vzbudí pozornost, že nové nakladatelství NEKLAN se zatím výlučně zaměřuje na obhajobu pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Jako publikační č. 1 vydal NEKLAN edici těchto památek (editor Julius Enders), jako č. 2 Almanach rukopisné obrany (autoři Karel Urban, Julius Enders, Jiří Urban, František Adámek) a další dvě knihy hájící pravost RKZ anoncuje, jednu o 704 str., druhou (od téhož autora) o 485 str. Kdo se kdy rukopisovou literaturou trochu probíral, je v tom, co vyšlo, hned doma, snadno poznává nový článek v prastaré řadě toho typu obran, které k čtenáři přistupují s tváří vážnou, seriózně, vědecky - ovšem v meritu věci nekompromisně, jednoznačně. Chtělo by se říci, že habituálně obě knihy neznamenají žádné novum, kdyby tu ovšem nebyl fakt, že práce obhajují pravost RKZ po léta u nás nevycházaly. Nějaké obrany vydaly v minulých desetiletích zahraniční krajanské spolky, u nás se snad za socialismu tato literatura ani vydávat nesměla. Odvodit však z toho, že konečně máme vědeckou svobodu v tom, zda chceme RKZ prezentovat jako pravé, nebo jako falza, bylo by laciné a hlavně jalové. Byla by to dedukce, která dál k ničemu nepoukazuje, ani na straně zvláštní, na straně RKZ, ani straně obecné, tj. v čem vidět svobodu vědecké práce a svobodu společenského působení vědy.
Těžko odhadovat, kolik lidí u nás dosud považuje RKZ za pravé, ale přesvědčil jsem se, že mnoho z těch, kdo se laicky zajímali o českou historii a o minulou literární kulturu, vidí v pravosti RKZ záležitost nedořešenou, stále ještě otevřenou, které chybí "exaktní" důkaz pro ten onen výklad. Pro lidi se pak vědci seskupení kolem RKZ dělí na ty, kdo z pohodlí opakují oficiální, školskou verzi o padělanosti, a na ty, kdo v této věci jdou odhodlaně za poznáním a kdo svým přínosem přinejmenším rozviklávají ustrnulé pravdy, navozují potřebnou skepsi. Ve skutečnosti však jde o dvě skupiny zcela jiné jak co do obsahu, tak co do vzájemného vztahu. Je už příliš mnoho masivních dokladů pro to, že se RKZ do středověku nevejdou, než aby si historické a filologické vědy, jimž zkoumání RKZ přísluší, mohly dovolit luxus považovat věc pravosti těchto památek za záležitost pro ně nadále atraktivní. Neznamená to ovšem, že na opačném konci, mezi obhájci pravosti, jsou výlučně lidé odborně nekvalitní, - vždyť i kdysi mezi obhájci pravosti, kteří koncem 19. století oponovali athenejskému tažení, byl nejeden vynikající odborník. Ti dnešní však patřičně nerespektují základní pravidlo jakéhokoli odborného přístupu a zkoumání: Padni komu padni. Neptají se takříkajíc sine ira et studio, zda RKZ zplodil středověk, nebo novodobý falzátor, nýbrž chtějí pouze působit ve prospěch toho, aby za každou cenu platilo to první. Do vědecké problematiky vstupují s apriorním, individuálně mohutným axiologickým a citovým vztahem ke zkoumanému objektu, s předem danou vírou v pravost. Dnešní obhájci pravosti jsou služebníci a advokáti této víry, a jakákoli víra leží ve zcela jiném regionu, než kde je věda se svou výlučnou rozumovostí. Věcná diskuse s obhájci pravosti - ač leckdy zdánlivě probíhá - ve skutečnosti není in extremis možná, protože kde končí racionalita, končí i možnosti vědy.
Dá se předpokládat, že vírou krmená představa o pravosti RKZ bude hodně dlouho přežívat, a není nemožné, že se vyvine, respektive znovu vyvine jakýsi kult RKZ - neškodný, ale také neplodný, vcelku nanicovatý. Víme ovšem, že se už jednou - bylo to v posledních letech první republiky - víra v pravost RKZ spojila s ošklivým, špinavým nacionalismem. Jevy s takovým obsahem a s takovou minulostí, jaké mají RKZ, a víry toho typu, jako je víra v pravost RKZ, jsou za příhodných historických okolností schopny spojovat se s všelijakým společenským nešvarem a nekalotou, a svou firmou, na první pohled ušlechtilou, sloužit sociálnímu neřádstvu všemožného druhu. I to je možná budoucnost obhajovaně pravých RKZ. Prosazení této možnosti nezáleží však na nich, nýbrž na nás.
Mojmír Otruba

Ilustrace:
Kostel ve Dvoře Králové, kde byl nalezen Rukopis královédvorský. Kreslil Mikoláš Aleš.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná