Antonín Matěj Píša
Hilbert žehná Vrzalíkovi.
Právo lidu ročník XLIII. číslo 1. (3. ledna 1934):
Hilbert žehná Vrzalíkovi.
Silvestrovsky animovaný článek přinesl sobotní Venkov z pera Jaroslava
Hilberta ve svém "Kulturním obzoru", který jest v poslední době stále širší
a širší. Pod názvem "Marný boj a přece něco" čteme tu Hilbertovu dojímavou
úvahu nad knihou "Poučení o nepadělaných rukopisech", jejímž autorem jest
Jan Vrzalík, pověstný obhájce rukopisných falsifikátů, kterému Hilbert
snadno a rychle vystavuje vysvědčení stoprocentního odborníka.
Se zřejmým potěšením také kvituje úspěchy, jež domněle sklidila
vzkřísená kampaň za pravost Rukopisů, nicméně neopustila Hilberta soudnost
do té míry, aby pozbyl nedůvěry k jejich pravosti: "aspoň dosud" - podotýká
však honem. Krátký smysl Hilbertova dlougého výkladu, jeho pointa a vrchol
tkví však v tom, že prý Vrzalíkova kniha a snaha je plodem nového
vlastenectví, "citového a vřelého", které jde našimi dny, chce obnovit "víru
v kulturnost naší minulosti" a opříti o ni "náš přeinternacionálnělý,
překřivený a národně zmrazený život". Tak vida, k jak vysokým stanoviskům a
kriteriím se posléze povznesl přenacionální, přerovný a národně roztálý
Jaroslav Hilbert: budiž vítána jakákoli stupidnost, jen když je "citově a
vřele" vlastenecká! Takovýmihle projevy se z převlasteneckého "Venkova"
stále zřejměji stává česká filiálka hakenkrajclerské ideologie.
amp.
Píša Antonín Matěj (10.5.1902 - 26.2.1966) literární a
divadelní kritik, redaktor kulturní rubriky Práva lidu. Svým článkem napadl
recenzi J. Hilberta v deníku Venkov (31.12.1933):
Marný boj a přece něco.
Právo lidu
Ústřední orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické.
Ročník XLIII. 1934.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná