Věje větříeček s kníežeckých lesóv,
běžé zmilitka ku potoku,
nabíerá vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
kytice vonná z viol a róží.
I je sě děva kyticu loviť:
spade, ach spade v chladnú vodicu!
"Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
tomu bych dala prstének zlatý.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tě po chladnéj vodici pusti,
tomu bych dala víenek svój s hlavy."
Městská knihovna v Praze [sign. R 2028]