Věje větříeček s kníežeckých lesóv, běžé zmilitka ku potoku, nabíerá vody v kovaná vědra. Po vodě k děvě kytice plyje, kytice vonná z viol a róží. I je sě děva kyticu loviť: spade, ach spade v chladnú vodicu! "Kda bych věděla, kytice krásná, kto tebe v kyprú zemicu sáze, tomu bych dala prstének zlatý. Kda bych věděla, kytice krásná, kto tebe lýkem hebúčkým sváza, tomu bych dala jehlicu z vlasóv. Kda bych věděla, kytice krásná, kto tě po chladnéj vodici pusti, tomu bych dala víenek svój s hlavy."
Městská knihovna v Praze [sign. R 2028]