KYTICE

     Věje větérek z knězových lesů,
     běží milenka ku potoku,
     nabírá vody v kovaná vědra.
     Po vodě k děvě kytice plyne,
  5  kytice vonná z viol a růží.
     Jala se děva kytici lovit,
     spadla, ech spadla do vody chladné.
     "Kdybych věděla, kytice krásná,
     kdo tebe sázel do kypré země,
 10  tomu bych dala prstének zlatý.
     Kdybych věděla, kytice krásná,
     kdo tebe lýkem heboučkým svázal,
     tomu bych dala jehlici z vlasů.
     Kdybych věděla, kytice krásná,
 15  kdo tě po chladné vodičce pustil,
     tomu bych dala vínek svůj s hlavy."