Strana 11 a 12:

          Žežhulice.

      V širém poli dubec stojí,
      na dubci žežhulice
      zakukáše, zaplakáše,
      že nenie vezdy jaro.

        Kakby zrálo žitko v poli,
      by vezdy jaro bylo?
      Kakby zrálo jablko v sadě,
      by vezdy léto bylo?

        Kakby mrzli klasi v stozě,
      by vezdy jeseň byla?
      Kakby děvě těžko bylo,
      by vezdy sama byla!

Strana 13 a 14:

        Skřivánek.

      Pleje děva konopě
      u panského sada;
      pytá sě jiej skřivánek,
      pro če žalostiva?

        Kakbych mohla ráda býti,
      malitký skřivánče?
      otvedechu zmilitka
      u kamenný hrádek.

        Kdybych pérce iměla,
      písala bych lístek;
      ty malitký skřivánče,
      ty by s niem tam leťal.

        Nenie pérce, nenie blánky,
      bych písala lístek;
      pozdravuj drahého pěniem,
      že zdě hořem nyju!

Strana 15 a 16:

            Opuščená.

      Ach, vy lesi, tmaví lesi,
      lesi Miletínští!

        čemu vy sě zelenáte
      v zimě, letě rovno?

        Ráda bych jáz neplakala,
      nemútila srdce,

        a řekněte, dobří ludie,
      kto by neplakal zdě?

        Kdě mój otčík, otčík milý?
      Zahřeben v rovečcě.

        Kdě moje máti, dobrá máti?
      Travka na niej roste.

        Ni mi bratra, ni mi sestry,
      junošu mi vzechu.