K Y T I C E. Věje větríček s kniežeckých lesóv; běže zmilitka ku potoku. Nabiera vody v kovaná vědra, po vodě k děvě kytice plyje. Kytice vonná z viol a róží, i je sě děva kyticu lovit; spade, ach! spade v chladnú vodicu. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe v kyprú zemicu sáze; tomu bych dala prstének zlatý. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe lýkem hebúčkým sváza; tomu bych dala jehlicu s vlasóv. Kdabych věděla, kytice krásná! kto tě po chladnej vodici pusti, tomu bych dala vienek svój s hlavy.