KYTICE Věje větříček s kniežeckých lesóv; běže zmilitka ku potoku, nabiera vody v kovaná vědra. Po vodě k děvě kytice plyje, kytice vonná z viol a róží. I je sě děva kyticu lovit, spade, ach! spade v chladnú vodicu. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe v kyprú zemicu sáze, tomu bych dala prstének zlatý. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe lýkem hebúčkým sváza, tomu bych dala jehlicu s vlasóv. Kdabych věděla, kytice krásná! kto tě po chladnej vodici pusti, tomu bych dala vienek svój s hlavy.