K Y T I C E.
Věje větriček s kniežeckých lesóv;
běže zmilitka ku potoku.
Nabiera vody v kovaná vědra,
po vodě k děvě kytice plyje.
Kytice vonná z viol a róži,
i je sě děva kyticu lovit;
spade, ach! spade v chladnú vodicu.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze;
tomu bych dala prstének zlatý.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tebe lykem hebúčkým sváza;
tomu bych dala jehlici s vlasóv.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kto tě po chladnéj vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Národní knihovna v Praze [sign. 54 K 22864]