K Y T I C E. Věje větriček s kniežeckých lesóv; běže zmilitka ku potoku. Nabiera vody v kovaná vědra, po vodě k děvě kytice plyje. Kytice vonná z viol a róži, i je sě děva kyticu lovit; spade, ach! spade v chladnú vodicu. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe v kyprú zemicu sáze; tomu bych dala prstének zlatý. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe lykem hebúčkým sváza; tomu bych dala jehlici s vlasóv. Kdabych věděla, kytice krásná! kto tě po chladnéj vodici pusti, tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Národní knihovna v Praze [sign. 54 K 22864]