Převody Rukopisů

Listy filologické
Ročník třicátý prvý.
1904

Strana 212 až 218:
Německé verše Karla Havlíčka.
(Podává Jan Jakubec)

O německých verších K. Havlíčka až posud nebylo nic známo.

... ... ...

Za studií na filosofii v Praze probudilo se v Havlíčkovi národní uvědomění české i slovanské; v dopisech ku přátelům svým německobrodským si Havlíček umiňoval, že bude psáti jen po česku a cvičil se k tomu. Ale německého veršování nezanechal ještě úplně. Mezi koncepty jeho epigramů, které se chovají taktéž v bohaté pozůstalosti Havlíčkově v Českém museu, nachází se na malém lístečku jeden epigram německý formou Goetheovskou ("Jeder sehe, wie er's treibe"), jenž zní:


        Jeder lobet sichs im Schatten,
        Jeder Fischer wird dir rathen:
        Sind die Wellen durchgetrübt,
        Dann es volle Netze giebt.

Havlíček si k tomu označil nahoře metrum: __ U __ U __ U __ U a dole připsal si: "Seminář".

Z této doby máme však od Havlíčka dochovány ještě jiné pokusy veršů německých. Není to již tvoření samostatné, nýbrž pokus překladu z češtiny do němčiny - k takovéto práci vedlo Havlíčka zatím jeho plné uvědomění národní. Když ho bohoslovné výklady nepoutaly, překládal si do němčiny úryvky z Rukopisu Královédvorského, o jehož pravosti ovšem nikterak nepochyboval. "V semináři. 1841. ve škole" připsal si pod svůj pokus. Na lístku na jedné straně čteme několik německých veršův úryvkovitých, kterými se Havlíček pokoušel o překlad z "Beneše Hermanova". Na druhé straně přeložil pak víc než polovičku ze "Zbyhoně" (verš 1-14, pak 35 až do konce). Na jednom místě je rukopis nečitelný; ukápla naň nějaká tekutina, která inkoust smazala. První část je psána per extensum, verše jsou od sebe odděleny vodorovnými čárkami, druhá je ve verších. Otiskuji zde tento zajímavý překlad Havlíčkův, skoro doslova věrný.


        Flatternd fliegt der Tauber von Tanne zu Tanne -
        kläglich girrte er seine Beschwerde dem ganzen Walde -:
        Ach du weiter Waldstrich? Dich hab' ich einst durchstriechen -
        mit dem theuren Weibchen, mit dem lieben, überlieben, -
        Ach der arge Zbyhoň fängt mein Weibchen -
        und trägt ins Schloss, ach ins harte Schloss sie - -
        Ai! der Jüngling umschreitet um dies harte Bergschloss -
        kläglich seufzt er um sein liebes Mädchen -
        vom Schloss auf den Felsen, dort lasst er sich nieder -
        traurig sitzt er schweigend mit dem stummen Walde. -
        Und der Tauber kommt geflogen, kläglich girrend. -
        Jüngling erhebt sein Haupt zu ihm sprechend: -
        du betrübter Tauber! traurig bist du in der Einsamkeit,
        hat dir der ..... (nečitelno) liebe Genosin.


        Wo der Ritter ..... (nečitelno)
        Nächst dem weit ..... (nečitelno)
        dort der gier'ge (Zbyhoň), dorten seufzt das Mädchen.
        Ho! schliess auf dem Jäger.
        Zbyhoň schliesst nicht auf. Da zerschellt die Keule
        Zbyhoň's schwere Thüre, da zerschellt die Keule
        Zbyhoň's harten Schädel. Er durchläuft die Feste
        und schlägt alles nieder. Neben seinem Mädchen
        Schläft er bis zum Morgen. -
        Durch die Tannengipfel kommt die Morgensonne,
        neue Freude kommt in das Herz des Jünglings,
        dass sein schönes Mädchen in dem starken Arme ruht -
        "Was soll dieses Täubchen?"
        "Zbyhoň hats gefangen,
        sowie mich im Kerker
        Hielt ers in der Veste" -
        "Fort von harter Feste!"
        Und sie flog zum Walde und sie flog dahinwärts
        und sie flog dahinwärts, von Tanne zu Tanne
        mit dem lieben Tauber; ruhte mit dem Tauber
        Auf demselben Zweiglein. -
        Mit dem trauten Jüngling freuet sich sein Mädchen,
        Hüpfet hin und dort hin wie es nur beliebet,
        Schläft mit dem Geliebten auf dem selben Lager.

Není divu, že při takovéto obratnosti stylistické i veršovnické v německém jazyce se Havlíček cítí pořád ještě v českém jazyce přes několikaleté usilovné studium jazyka mateřského neobratným a jaksi cizím.

Listy filologické
Odpovědní redaktoři pro filologii slovanskou: Jan Gebauer a Jaroslav Vlček, pro filologii klasickou: Josef Král a Frant. Groh. V Praze 1904. Tiskem České grafické společnosti Unie.

Knihovna Akademie věd ČR - příruční knihovna