(Kytice.)

      Věje větřieček s kníežeckých lesóv,
    běžé zmilitka ku potoku,
    nabíerá vody v kovaná vědra.
      Po vodě k děvě kytice plyje,
 5  kytice vonná z viol a róží.
      I je sě děva kyticu loviť:
    spade, ach spade v chladnú vodicu!
      "Kda bych věděla, kytice krásná,
    kto tebe v kyprú zemicu sáze,
10  tomu bych dala prstének zlatý.
      Kda bych věděla, kytice krásná,
    kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
    tomu bych dala jehlici z vlasóv.
      Kda bych věděla, kytice krásná,
15  kto tě po chladnéj vodici pusti,
    tomu bych dala víenek svój s hlavy."