Zbyhoň

Poletoval holub
ze stromu na strom,
žalostivě vrkal
stesk svůj všemu lesu:

„Aj, ty lese širý,
v tobě jsem létával
s drahou holubičkou,
s milou přerozmilou.

Ach, a zlobný Zbyhoň
uchvátil holubici
a odnesl na hrad,
ach, na hrad pevný!"

Aj, obcházel jinoch
kol pevného hradu,
žalostivě vzdychal
po své drahé milé.

Od hradu ke skále šel -
na skále usedl,
žalostivě seděl,
s němým lesem mlčel.

I přiletěl holub,
žalostivě vrkal.
I pozvedna jinoch
hlavu k němu, praví:

„Ty holoubku smutný,
smutno ti samému ~
Což krahujec tobě
uchvátil tvou družku?

Ty, Zbyhoni, ty tam
na svém pevném hradě,
tys uchvátil moji
drahou, předrahoučkou

a odnesl na hrad,
ach, tam na hrad pevný!
Holoubku, ty bys byl
bojoval s krahujcem,

kdybys byl obdařen
srdcem přeudatným,

ty bys byl vytrhl
krahujci svou drahou,

kdybys měl do boje
dravé ostré drápy,
ty bys byl zabil
krahujce zlobného,

kdybys měl, holoubku,
tvrdý dravčí zobák!"
Vstaň, jinochu smutný!
vzhůru na Zbyhoně

Ty máš přeudatné
srdce na soupeře,
ty máš proti němu
silné ostré zbraně
a na jeho hlavu
těžký mlat železný!

-----

-----
Spěchal jinoch dolů
a dál temným lesem,
i vzal na se zbraň svou
a na rámě mlat svůj,

temným lesem spěchal
k tvrdému hradu.

-----

-----
Stál před tvrdým hradem
v noci - všude temno,
tloukl silnou pěstí.
„Kdo tam ?" slyšet z hradu.

„Zabloudilý lovec !"
Otevrou se vrata.
Tlukot silnou pěstí.
Otevrou se druhá.

„Kde vladyka Zbyhoň?"
„Za velikou síní."
Tam dlel vilný Zbyhoň,
tam plakala dívka.

„Aj, otevři lovci !"
Neotevřel Zbyhoň.
I rozrazil mlatem
dveře silný jinoch

i rozrazil mlatem
Zbyhoňovi hlavu.
Proběhl hrad celý
a vše v hradě pobil,

u své krásné milé
do úsvitu ležel. -
Přišlo ranní slunce
vršky stromů k hradu,

přišla nová radost
v jinochovo srdce,
že svou krásnou milou
tiskl v silných pažích.

„Čí ta holubice?"
„Zbyhoň ji uchvátil,
jako mne zde věznil
i ji v pevném hradě."

„Do lesů leť z hradu!"
I zalétla v lesy,
poletujíc si zde,
poletujíc si tam,

ze stromu na strom
s milým svým holoubkem,

s holoubkem spávajíc
na jedné haluzi...

Radost měla dívka,
s milým svým jinochem
zde i tam chodila,
kam se jí zachtělo,

s miláčkem spávajíc
na jednom loži...