Vácslav Řezníček
Starodávná paměť o založení města Přibyslavi.
1889
Národní Listy   Ročník XXIX. Číslo 338 (7.12.1889) Strana 1

FEUILLETON.
Starodávná paměť o založení města Přibyslavi.
Podává dr. Vácslav Řezníček.

Přátelskou laskavostí dostaly se nám do rukou dvě rukopisné knihy z XV. století. Knihy ty neznámý dnes vlastenec počátkem tohoto věku vybral ze zbytků nejstarších písemností města Přibyslavi v té chvalitebné snaze, zachovati, co se zachovati dalo. Sestavil je ovšem bez zřetele buď na chronologickou nebo věcnou souvislost, což však celku ceny neubírá.
Při bližším ohledání knih těch, jež mohou býti zvány "Registra Přibyslavská díl I. a II.", shledáno v nich tolik vzácných zajímavostí a pramenných důležitostí z dob zašlých, že knihy ty zasluhují důkladného povšimnutí, jehož se jim - mimochodem řečeno - svám časem bezpečně dostane. Tu zaznamenati dlužno, že především podávají badateli bohatou látku ku podrobné studii "O hamrnících, hamrech a ždímání rudy železné na Přibyslavsku a Ronovsku v XV. století".
Než knihy ty nejsou bez ceny také i pro české kronikářství. Díl II. fol. 21 obsahuje zprávu, že žil druhdy na přibyslavi farář, který se spisováním nějaké kroniky zabýval a který dbal, aby tradice a paměti z dob minulých v nehodné zapomenutí nepřišly. V době, kdy leckde ve městech pokročilých obecní správy o zachování archivů nedbají a náležitého vedení pamětních knih nehledí, nebude od místa a pro nejširší českou veřejnost bez zajímavosti, když uvedeme, co asi v polovici XV. století zapsáno bylo v registra přibyslavská o založení a z historie města Přibyslavi zvláště a z dějin české země vůbec.
Neznámý písař k rozkazu nejmenovaných konšelů zapsal:
"Známo buď všem nynějším i budúcím pro paměť, že čtúce, ukázal nám kněz farář náš, abychom zaznamenali, co v knize jeho psáno jest pro paměť lidskú takto: Přibyslava, sestra Václava, vojvody svatého, zpořádala vesnicu svú Jablonú a zdí tlustú obehnala jako město pro bezpečnost svú, aby jista byla sama sebú a lidem; a čeledie svú nábožně živa byla v tom usazenie. A když umřela, pohrabána jest pod horú Krutienú a sbožie to obdežal Slavniek, pán Lubický, protože byla Přibyslava teta ženy jeho Střezislavy.
Item ty Lubicu Moravané a Uhřané sú zpálili, když sú do země sem vpadli. Přibyslavě města nedostali sú: bylo silno ohrazeno a hájeno od Chotislava, jehož Slavniek uřídil, aby města hledal.
Item týž Chotislav ustavěl klášter a chodili sú silno do klášteře a ztratielo se jméno města Jabloň a sluolo Přibyslava po Přibyslavě pro paměť jí.
Item když Slavniek umřel pro zármutek, že mu Vršovičané sbili sú syny v Lubici, padlo to sbožie vojvodě. Ale Vršovičané osobili to sbožie sobě, rozdělíce se o ně a držíce je až do času, když zmordováni byli sú od kněze Svatopluka.
Item ten Slavniek měl také syna Vojtěcha a ten byl biskup a od Prušanov zmordován. Item ten Chotislav měl syna Čestmieře, jemuž pro hovořenie přezdili Hovora a ten slúžil vojvodě Jaromíře a uchránil ho na živu před Vršovičany a vzal odplatu zbožie některé. Druhý syn byl Měslav a držal hrad Dřevík.
Item kněz Břetislav ujal se Přibyslavi, když ji Vršovičané utisknút chtěli a Přeslav o púti podmaniti sobě ji chtěl a z města s chasú vyhnal se a zbito mu bylo pacholkuov L, Přibyslavských zmordováno bylo XXV.
Item Přibyslava má svuoj purkrecht, od kněze Spitigněva obdržala ten purkrecht a erb dva nože přes sebe položené a nad nima čepicu knížeckú. A stalo se to, když vojvoda Spitigněv táhel z Moravě lidem válečným a přišel do Přibyslavě. Žalováno mu bylo na Borše Vršovičana, že činí Přibyslavě protivenství při horách a obchodech a usiluje, aby lidé měščaniné byli sú jeho čeledí a prosíce žádali sú vojvody, aby je vzal pod ochranu svú. Vyslyšav knieže žádosť jich slušnú, svolil k tomu, vzal je pod svú ochranu, daje Přibyslavským to znamenie za erb, že přijal město pod svú moc, aby jsúce věrní pána svého užívali jeho na časy budúcí a věčně a přikazujíce přikázal, aby jim Přibyslavským při jich obchodu horním a jiným jakýmkoliv žádný nepřekážel pod pokutú velikú. Ale Vršovičané přece činili jim protivenství až do toho času, když zmordováni byli. A to učinil Spitigněv, že sú se otci jeho Břetislavovi, když Moravu kniežecky držel a Přeslav Vršovičan utisknúti ji chtěl, aby sami sebú se nespravovali, ale ním řídili, prosebně obrátili, aby je nátisku uchránil.
Item Přibyslavščí jsúci v milosti u knížete Spitigněva stavili sú kostel svatého Jana Křtitele na svuoj groš nákladně. Itam Slavoš horník, muž bohatý, ustavil Dvořišče pod Přibyslaví a syn jeho Jenček dzuor Jenče a Příba, syn druhý, usadil se v Keři s čeledie svú su u Přibyslavi a stavěli su se jiní taki dvuory. A když vojvodiel Soběslav, přišel sem do Přibyslavi zhlédnúti hor a ten potverdil právo purgrecht Přibyslavě a přikázal, aby vuokoleční chodieli sú do Přibyslavi k rozsudku a rozeznání obecnímu, co by potřebí bylo. A když tu v Přibyslavi byl a slyšal, že Rakušané vpadli sú z lidem do zemi a hubili zemi, poslal na Znojem ke Kunrátovi a sjeli sú se u Polny vsi rokujíce mezi sebú. A když se uradieli na vpád do Rakús, sebrali sú lid a Přibyslavščí také sú dali sto a padesáte lidu a vpadli do Rakús a hubili zemi k pomstě. Potomně pak když královali sú králové Přemyslav a Vencslav, byli sú velicí požitky z doluov a králove přízniví Přibyslavě.
Potomně pak hradilo jest se město před Tartarty a když sú pak byli zahnáni od Čechuov u Olomúcs a nepokoj se jest utišil, vydal král Vencslav svobody horníkóm, kteréž byl zjednal Přemyslav královec, markrabí moravský, syn jeho. I sú svobody veliké horníkuov Přibyslavských a všechněm známé.
A potomně, když přišli sú křižáci dal jest král Vácslav slepooký jim vesnicu Jenče ke kostelu jich v Polně. Potomně pak jeden z těch, kteří od Chvala sú pošli, muože statečného, jenž nosil na štítě ostrvu, pan Smil, byl na královým hradě Ronově a hejtmanem královým v Přibyslavě. A ten utiskl Přibyslavu že chtěl, aby ho za pána měli a tak se jest stalo, proto že byly časy búřlivy a nepokojny a co se pánóm líbilo, to sú bezectně dělali a králové to nepřetrhovali v těch dobách zlých. A to sme my konšelé zaznamenali pro paměť lidskú."
To zajisté stálo za zaznamenání, jež dnes každý s povděkem přečte.

Národní Listy
Ročník XXIX. 1889. JUDr. Julius Grégr, majitel a vydavatel. Josef Anýž, odpovědný redaktor. Tiskem v tiskárně "Národních Listů".

Národní knihovna v Praze   [kramerius.nkp.cz]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná