Odehrává se někdy na přelomu 19. a 20. století. Skladatel Foltýn
(není to Čapkův Foltýn) sní o velké české vlastenecké opeře. Za námět si
vybral téma z rukopisu Královédvorského (je stoupencem teorie pravosti RKZ).
Opera mu zní v hlavě wagnerovskými hrdinskými tóny (je totiž zároveň
obdivovatelem Wagnera). Ze snění jej vyruší návštěva ředitele Národního
divadla Schmoranze, který u něj objednal operu pro ND. Foltýn mu předvádí
části své opery. Z ukázek a Foltýnova vyprávění se postupně dozvídáme
děj jeho opery: Kníže Neklan vyhlašuje na Vyšehradě velkou soutěž ve zpěvu,
účastní se jí bájný český pěvec Lumír, kterému se ve zpěvu nikdo nevyrovná.
Odměnou vítěze má být knížecí dcera Ludiše. Schmoranz ukázkami není nadšen.
Vedou spor o vhodnost námětu i užité prostředky. Po jeho odchodu Foltýn
usedá ke klavíru a bouřlivě komponuje. Vyruší jej další návštěva - přichází
T. G. Masaryk, který se jej snaží přesvědčit o nepravosti
rukopisů. Foltýn k němu pojme nepřátelství a touží jej zabít. Ve Foltýnově
opeře, jejíž děj se před námi dále odvíjí, dojde ke zvratu - zdá se, že
zvítězí německý pěvec Beckmesser. Skladatele z jeho snění opět vyrušuje
ředitel Národního divadla - navrhuje různá vnější ozvláštnění operní
produkce. Foltýn je znechucen. Nakonec se dozvídá, že jeho opera v divadle
nezazní. Uspořádá si soukromé představení u sebe doma. Jeho opera se mu však
vymkne z ruky a začne žít vlastním životem, postavy ožijí a naplní jeho byt,
z opery se stává laciný brak ve Schmoranzově režii. V reji skutečných a
neskutečných postav je Foltýn zavražděn Lumírem - svým vlastním dvojníkem.
Vše končí smutečním sborem nad tělem mrtvého hrdiny. V textu libreta
jsou použity básně a úryvky básní Rukopisu královédvorského (RK) jak v
originálním znění, tak v moderním přebásnění Kamila Bednáře. Jsou tu i
básně, které v RK nenajdeme - byly "podvrženy" autory libreta a napsány
ve stylu RK. Zbytek textu je z větší části koláží citací z literatury: jsou
zde použity citáty z textů K. Čapka, A. von Arnima,
C. Brentana, výroky T. G. Masaryka, B. Smetany,
V. Pivody, J. Gebauera, R. Wagnera a dalších. Námět má dva
motivy. Jedním je pokus nazírat spor kolem rukopisů RKZ z jiného úhlu
pohledu. Jde spíše o víru v něco krásného, co je ničeno hledači vědecké
pravdy. Komu prospěje, dozvíme-li se, že rukopisy jsou falsa? Koho to učiní
šťastnějším? Neztrácíme spíše krásnou věc, v jejíž hodnotu jsme chtěli
věřit? Druhým motivem je nerovný boj mezi autonomním uměním a vnějším tlakem
komerce, který svádí náš donkichotský hrdina - poslední mohykán klasického
operního umění. Ve své osamělosti a staromilství je i směšný. Nazvali jsme
ho Foltýnem, ale není to Čapkův Foltýn - vysmívaný umělecký podvodník a
epigon. Náš hrdina je naopak poslední seriozní umělec. Jeho konflikty s
historikem a operním impresáriem nemají v sobě nic blízkého realitě - může
se to odehrávat pouze v jeho přehřáté hlavě.
Textové a hudební úpravy:
Autor libreta: Miroslav Pudlák, Lukáš Jiřička
Inscenátoři:
Dirigent : Miroslav Pudlák
Režie : Ondřej David
Role:
Foltýn, Lumír : Petr Matuszek
Masaryk, Neklan : Jaromír Březina
Schmoranz, Beckmesser : Zdeněk Polda
Ludiše, Kabaretiérka : Irena Houkalová
Staročeška : Veronika Khomová
Staročeška : Lucie Škodová
Staročeška : Kristýna Nováková
Staročeška : Veronika Riedlbauchová
Staročech : Luděk Smadis
Spolupracovali:
Produkce : Radim Dolanský
Technická spolupráce : Bohuš Získal
© Národní divadlo