1.  Slyš, kterako zdaleka temný hluk
              Ty hory a doly probjhá! -
           Hle, táhne se něgaký w rozbrogi pluk,
           A trub geho wálku budjcj zwuk
              Se strašno po kragi rozljhá.
           A pakli se zbrognošů statných ptáš:
           "To gde Hwězdohorský, wůdce a ředitel náš!"

       2.  Hle, wogska we slunci se swjtj zbrog,
              Prapor k Olomauci se sklánj;
           A řadami hrne se w krwawý bog,
           Wčel gakoby z aulu wyletěl rog,
              Čechů sbor k Tatar porubánj.
           A když se hrnaucjch na wůdce ptáš:
           "To gde Hwězdohorský, wůdce a ředitel náš!"

       3.  Tam slyšeti na chlumu wogska wřesk,
              Božská kde se Máti slawjwá;
           A rychle gak udeřj hromowý třesk,
           Tak rázem a ráz bige w Tatara blesk,
              Čech mrtwolau horu pokrýwá.
           Čechůli se hromonosných zeptáš:
           "Toť gde Hwězdohorský, wůdce a ředitel náš!"

       4.  Už v dolu bog bauřj a břinčj zbraň,
              A ryk a rachot se ozjwá;
           To Čech se na Tatara wrhne co saň;
           Mečem smrtonosným dotjrá naň,
              Pro swau wlast mužně krew wyljwá.
           A kwůli se garobugných zeptáš:
           "Toť gest Hwězdohorský, wůdce a ředitel náš!"

       5.  Orlem wogewoda letěw potkal,
              Wrazil Kublegewce na chána,
           A šaurem od ramena kyčlu proťal,
           Leklý Tatar oštěpy obmetal
              A prosta wrahů byla Hana.
           A když se chrabrého na orla ptáš:
           "Toť gest Hwězdohorský, wůdce a ředitel náš!"

       6.  Ai, Češi tak wjtězoslawnj gsau
              A sláwu bědů sobě chránj;
           A hned wšudy po swětě powěsti gsau,
           Že zahnali zlotu nepřátel zlau,
              Čech wlasti udatně že bránj.
           Čechůli se wjtězoslawných ptáš:
           "Toť gest Hwězdohorský, wůdce a ředitel náš!"

       7.  Český tu se od země laučj lew,
              Zraněn kde nepřjtel umjrá;
           Wysoptil on na wraha pomstu a hněw,
           Pro otčinu wycedil rád swau krew,
              Umjrage oko zawjrá.
           Rekůli se wlastimilých zeptáš:
           "Toť byl Hwězdohorský, záštita, hagitel náš!"

       8.  Byl hrůzný hon, a to český hon
              Na sbory Tatarského chána;
           Oznámil po Sláwii sláwy zwon,
           Že bitwa wrahům dala truchlý skon,
              Pro wjru a wlast bogowána.
           S potomka potomku buď gmenowán:
           "Toť byl Hwězdohorský, Slowanů spása Slowan!"

František Šír   (15.10.1796 - 22.6.1867)   středoškolský profesor, spisovatel, překladatel

Národní knihovna v Praze   [sign. 54 G 306]