Neobyčejně si vážím pocty, které se mi dnes dostalo. Zejména pak proto, že o věhlas pardubické univerzity se zatím zasloužili především chemici a představitelé dalších nehumanitních disciplin. Filozofická fakulta si krátce po startu vede neobyčejně zdatně, přesto však cítím vnitřní povinnost při rozpravě s Vámi vykročit z hranic vlastního oboru. Nebude to ostatně příliš daleko, jen do pomezních oblastí dalších disciplin, a to nejprve chemie. Ta se zamíchala do ryze historických sporů již analýzami podvržených rukopisů zelenohorského a královédvorského, známých pod zkratkou RKZ. Je tomu právě sto padesát let, kdy se chemie postavila po bok historii. V protokolu komise, která se 18. ledna 1857 sešla k posouzení pravosti Milostné písně krále Václava ("Jelen") stojí: "Hned na první pohled zbudil rukopis tento pro způsob písma a černidla u komisí podezření. Při tom pozorovaly se již pouhým okem a mezi řádkami nynějšího textu známky barvy hnědé, kteréž se pozůstatky staršího seškrábaného písma býti zdály. Zvětšovacím sklem známky ty patrněji se objevovaly."
Ze soudobých písemností už jen stručně: "Užitím lučebních prostředků došlo podezření úplného stvrzení. Potřena totiž nějterá místa po krajích a v textu sirníkem amonným a později v přítomnosti dra Rochledera, profesora chemie na pražské universitě, ferrocyanovodíkem; i zjevily se docela patrně písmena, ozdoby a známky dřívějšího textu, a sice nejen na kraji, ale pod a mezi řádkami nynějšího textu. Nemůže tedy býti pochybnosti, že nynější český text na palimpsestu napsán jest. Původní, škrábáním odstraněný latinský text nese ale, jak písmena, ozdoby a známky užitím prostředků chemických se zjevivší patrně dosvědčují, na sobě ráz mnohem novější doby, než písmo písně milostné. Onyno se musejí totiž do 15. stol. klásti, kdežto nynější český text za písmo 13., ano 12. století jmín býti chce; nemůže tedy býti pochyby, že výrobek mnohem pozdější doby a s úmyslem podvodu předsevzaté nápodobení staršího písma jest!" Podepsán Václav Nebeský, sekretář Musea království Českého.
Jak to však v Čechách bývá, vždy se naleznou opozičníci. Zastánců pravosti Rukopisů neubývalo, spíše naopak. Snad i z tohoto důvodu jazykovědci a historici dali v letech 1968-1969 před jinými naléhavými otázkami přednost konečnému potvrzení pochybností. A protože metody chemického a fyzikálního zkoumání stáří a původu rukopisných dokumentů od dob posledních zkoušek RKZ pokročily, ujal se tohoto úkolu kolektiv pracovníků Kriminalistického ústavu Federální kriminální ústředny v Praze. Závěry těchto výzkumů byly však překvapivě, a proto podezřele, publikovány až v roce 1994. Hned na to, již v roce 1996, vyšel s podporou ministerstva kultury polemický spis Fakta o protokolech RKZ. Autoři v ní dokládají neprůkaznost těchto Protokolů a tím i podstatných námitek proti pravosti RKZ. Odezva představitelů oficiální vědy se dosud nedostavila. To černé na bílém stojí na internetových stránkách České společnosti rukopisné. Víra odolává nejen kritickému dějepisectví, ale i chemickým rozborům.