Dokumenty rkp. sporu

Marie Šulcová
Ladění pro dvě struny
1990

Vychází k 100. výročí narození Karla Čapka.

Karel Čapek přestoupil z gymnásia v Hradci Králové do Brna, děj začíná v září roku 1905.

strana 33 a 34:

Před několika dny suploval hodinu dějepisu profesora Rypáčka sám ředitel Tůma. Nejdříve se obíral tématem, jakými vlastnostmi vymikali Čechové za vlády Jiřího z Poděbrad, ale náhle odbočil do počátků českého písemnictví. Vytáhl k tabuli Fišu a řekl: - Řekněte mi studente, něco o prvních písemných památkách u nás... - Pelegrin zarecitoval téměř přesný obsah naučného textu učebnice, že písemným památkám v devátém století předcházela slovesnost ústní, pověsti, pohádky, báje, kultické hry a písně, ale ředitel ho přerušil a vybafl: - A co stará literatura? Ta vůbec nejstarší? Jaké básně z doby pohanské znáte? Nic? A co Rukopisy? Je to možné, studente!?

Fiša zahanbeně olízl rty a nervózně zakašlal. Karel čekal, co se z ředitelovy otázky vylíhne. Mrtvé ticho prolomil sám Tůma; vyhoupl se na stupínek, věštecky rozpažil ruce a slavnostně pronesl: - Studenti, nalezené Rukopisy zelenohorský a královédvorský jsou naší velevýznamnou památkou, zejména Rukopis zelenohorský nese zvěst o vládě nejprvnějších knížat českých, Přemyslu a Libuši...!

- Je to podvrh, ozvalo se mručivě ze zadních lavic u okna. Tůmovy ruce rázem klesly a ředitel zrudl jako vařený rak: - Kdo si troufá tvrdit, že Rukopisy jsou podvrhem, nemá právo nazývati se vlastencem! Kdo jsou ti nepřátelé Rukopisů? Já vám je prozradím, studenti! řekl a shrnul čelo do vrásek. - Nejpřednější z nich je Masaryk! Člověk, který přivandroval do Prahy na českou univerzitu z Vídně...!

- Ale vždyť je z Moravy, z Hodonína. A studoval v Brně, vyklouzlo potichu Fišovi z úst. Ředitel po něm loupl očima a tvrdě odsekával: - Masaryk nebudiž vaším vzorem! Je to neznaboh, nevlastenec, ochránce Židů, kazitel mládeže, který spolu s Gebauerem připravil národ o klenoty, jakýpak on může míti vztah k památce tak posvátné, jako jsou Rukopisy? Jeho vlast je všude - v Americe, ve Vídni jako v Praze! Bohužel i někteří naši učenci podlehli jeho svodům, jak jsem již řekl, i profesor Gebauer, ale celá jiná skupina význačných učenců naší doby pevně stojí za pravostí vzácné památky... Jak vidím, ani váš profesor není Rukopisům nakloněn, neinformoval vás...!

Naštěstí zvonilo! Pan ředitel Tůma se odporoučel a ve třídě po něm zůstalo trapné ticho; všem bylo jasné, že Tůma při nejbližší příležitosti nařkne Rypáčka a suplujícího učitele češtiny Františka Lengra z nevlastenectví a bude je za to pěkně prohánět. Karel vzpomněl na otce. Jednou řekl: Ty Rukopisy splnily své poslání; národ z nich čerpal posilu, takový Smetana, Jirásek a jiní z těch bájí stvořili nádherná díla! To byl asi úmysl tvůrců - podpořit národní povědomí za doby Metternicha, vždyť se česky mluvilo už jen na vesnici; ale já bych tyhle věci do politiky netahal - smějí se nám, že se mezi sebou věčně pereme.

Tati měl pravdu, myslel Karel a zdálo se mu, že se přiblížil k jádru věcí, z nichž nakonec vznikaly spory a lhostejnost.

Šulcová Marie (nar. 6.8.1926)
spisovatelka, napsala řadu románů ze života bratří Čapků - Čapci; Ladění pro dvě struny; Poločas nadějí; Brána věčnosti; Kruh mého času.

Tůma Jan (16.11.1846 - 6.6.1910)
básník, spisovatel (pseudonym Hanuš Věnceslav Tůma), ředitel prvního českého gymnasia v Brně. Dával žákům práce s tématem z Rukopisů; napsal několik statí o RKZ.

Rypáček František (7.10.1853 - 30.5.1917)
básník, literární kritik a historik. Profesor na prvním českém gymnasiu v Brně (čeština, dějepis a latina), kde jeho kolegou byl odpůrce Rukopisů prof. Antonín Vašek. Rypáček byl nadšeným vlastencem a obhájcem pravosti Rukopisů.

Ladění pro dvě struny
Napsala Marie Šulcová. Edice česká próza. Vydalo nakladatelství Melantrich v Praze roku 1990. Náklad 30000 výtisků. Vydání první. Formát 20 x 13 cm. Počet stran 370.

Městská knihovna v Praze [sign. AA 29578]